Zima mrznoucích vod

Přiložila jsem do kamen a zalezla do spacáku. Karin spokojeně pochrupovala na gauči. To mi ovšem vůbec nevadilo a během chviličky jsem spala, jako když mě do vody hodí. Zdálo se mi o Tinovi, jak běží sněhovou plání. Kolem něj poletovaly bílé vločky a krásně se třpytily. Po chvíli se udělalo příjemné teplo. A náhle se ozval rachot. První, co mě ve snu napadlo, bylo: co to ta Sněženka zase provedla? Tělem mi projela vlna vzteku. Zaburácel hrom a zem pode mnou se otřásla. Kolem se míhaly nezřetelné tmavé obrysy obrovských těl. Rex někde zuřivě štěkal, ale v tom hluku zněl jeho hlas slabounce. Co se to proboha děje? Otočila jsem se a chtěla se rozběhnout za Tinem – a spadla jsem z gauče, protože jsem byla zamotaná ve spacím pytli. Jenomže sen pokračoval. Srdce mi tlouklo jako o závod. Pořád jsem slyšela to dunění, i když teď bylo o trochu tišší. Je možné, že se mi to nezdá? „Karin?“ Nemohla jsem nahmatat zip na spacáku. „Karin!“ Elin a Karin se nemůžou dočkat. Karinini rodiče jedou na dva dny do města a holky mají dovoleno zůstat na ranči úplně samy! Budou mít sice na starost stádo krav, ale nakrmit je snad nebude takový problém. A celé dva dny budou jenom jejich – žádní rodiče, žádní sourozenci a žádné poroučení. Jenomže bezstarostnou holčičí zábavu naruší noční vetřelec snažící se proniknout na ranč… Podaří se holkám a jejich skvělým koním zachránit všechny obyvatele ranče? Zdroj anotace a obrázku www.pennygirl.cz... celý text