Vojde kôň do baru
kniha od: David Grossman
KoupitKoupit eknihu
Večerné predstavenie standup komika Dovale G. v malom izraelskom meste v ešte menšom suterénnom bare. Publikum si najprv užíva okúzľujúceho, nevypočítateľného i odpor vzbudzujúceho, no skúseného komika. Postupne sa však jeho patetická šou plná vtipov a smiechu mení na osobnú spoveď, otvorenú ranu, hlboko skrytú v jeho vnútri po celé roky. Komik je na javisku rozpoltený medzi tým, čo dlhuje publiku a čo sebe. Všetko to sa odohráva pred jeho bývalým priateľom z detstva, ktorý sa celý čas snaží pochopiť, prečobol pozvaný na túto šou. Vojde kôň do baru je román napísaný strhujúcim štýlom berúcim dych. Obecenstvo by mohlo odísť, komika vypískať či vyhodiť zo scény, keby nebolo natoľko vtiahnuté do príbehu jeho osobného pekla. Nebudete vedieť či sa smiať a či plakať, tak ako diváci v malej sále. David Grossman znovu potvrdil svoju úžasnú schopnosť vystihnúť ľudské emócie, no tentokrát s až krutou invenciou svojej doteraz hádam najzaujímavejšej postavy....celý text
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311917/big_vojde-k-n-do-baru-RjA-311917.jpg 3.9162Literatura světová, Romány
Vydáno: 2016, Artforum
Originální název:
Sus echad nichnas lebar, 2014
více info...
Komentáře (58)
Kniha Vojde kôň do baru


Musíte proudu slov přijít na chuť, musíte si představit, že sedíte mezi diváky v baru a sledujete fascinující vystoupení stárnoucího komika, balancující na hraně mezi humorem, trapností, tragikou a krutostí. Pokud na hru přistoupíte, odměnou vám bude strhující kniha na dřeň odhalující jednu docela obyčejnou lidskou bytost.


Četl jsem kvůli čtenářské výzvě.
Překvapilo mě, jak se povedlo přenést atmosféru stand-up vystoupení do vyprávění. Autor má skvělý vypravěčský styl. Charakter Dovika mě fascinoval. Maska humoru, anebo byl někdy skutečně nad věcí?
Také zrcadlo životu i společnosti. Soudce jako sekundující postava - výborná symbolika.
Kniha se mi těžko hodnotí jen hvězdičkami. Dal jsem 4,protože si je podle mne zaslouží. Vnitřně u ní mám spíš jen 3, protože kabaret nemám v oblibě. Ale v příběhu je narážek na tolik rovin, že z hlediska "stojí za přečtení" bych dal maximální počet. Takže nejspíš:
"Přečtěte si to, zažijte směs silných (smíšených) emocí a pěkně si projděte tím, jak budou jen pozvolna odcházet."
Doporučuji.


Na tuhle knihu jsem se těšila, ale brzy jsem zjistila, že nejsem cílová skupina této absurdní one man show. Chyba není v knize nýbrž v mé představivosti. Nedokázala jsem si to představit. Kdybych seděla v publiku, co bych ve skutečnosti viděla a jak by to na mě působilo? Nejdřív bych asi přemýšlela jestli to není nějaký novodobý trapnohumor ve stylu Andyho Kaufmana nebo se ten člověk prostě jenom zbláznil. A nedalo mi to, abych nepřemýšlela, proč to majitele nechává klidným, i když se mu podnik postupně vyprazdňuje a proč je tam postava Pidi a k čemu tam musí být ten soudce? V závěru jsem nedokázala ovládnout svou netrpělivost a přeskakovala stránky ve snaze dobrat se už konečně pointy.
Našel Dovík na konci vyčerpávajícího večera svůj klid? Nevím, posuďte sami. Třeba budete vnímavější publikum, protože příběh je to vskutku pozoruhodný.


Titulek Přijde kůň do baru, Sus echad nichnas lebar, je začátek jediného vtipu. Publikum se naděje mnoha odboček, které vypadají jako hercova tíživá znepokojivá osobní výpověď o několika dnech jeho končícího dětství, ve kterých velmi nerad s odporem a přesto dospěl. V každém případě čtenář sleduje záznam večerního možná improvizovaného nebo také precizně naplánovaného vystoupení jediného herce, reakce překvapeného publika a neméně překvapeného hosta, který vystoupení na přání herce zhlédl, zaznamenal a převyprávěl. Jejich umění libovolně pohltit či rozhořčit publikum i čtenáře a ovládnout jejich city zručně a precizně převyprávěl David Grossman. Pokud je tedy celé od á do zet zručně a precizně sám nestvořil. P.S. To je zpráva o příběhu, ne o knize z něj.


Občas se mi sejdou v krátké době podobné knihy, aniž to plánuju. Podobnost mezi Mariem a kouzelníkem Thomase Manna ze 30. let a o 80 let mladším fiktivním stand-upem je až zarážející a dokazuje, že lidská touha po krutosti nebo zhrozený úžas, který vyvolává, se přes všechen takzvaný pokrok nemění.
Divadlo ošklivosti - Dovíkův zoufalý humor, o kterém těžko říct, jestli posluchače zkouší, co vydrží, odhaluje jejich touhu po hrubosti, nebo chce opravdu umožnit únik z všedního dne, nakonec nejvíc pomáhá Dovíkovi samotnému, je to on, kdo se bez něj nedokáže vyrovnat se světem. Jenže výstup se mu postupně vymyká z rukou a stává se z něj autopsie, u které se divákům v klubu i čtenáři dělá nevolno, ale málokdo dokáže odtrhnout oči, odejít, zavřít knihu - bolest a trapnost přitahuje, každý chce vědět, jak hluboko se dá klesnout, na kolik kusů se člověk může veřejně roztrhat a co všechno z něj přitom vyteče.
Od knihy se těžko odchází i proto, že je skvěle napsaná, má spád a čistý styl bez přebytečných odboček, dokonce bez přebytečných slov (spíš bych ráda, kdyby Grossman dopověděl pár věcí, které nakousl - aniž to bylo třeba). Propojení osobní historie s prostředím je vynikající, o přeživších holokaustu, kterých v ne tak dávné době bylo ještě v Izraeli dost, vypovídá na malém prostoru stejně hutně jako o jednom nepodařeném dětství. A navíc může čtenář zkoumat sám sebe, zkouška emoční okoralosti je to důkladná.


Jednoho večera se vypravěči - soudci ve výslužbě ozve dávný kamarád a pozve jej na svou stand-up show. Tím se dostáváme k jednomu hodně zajímavému příběhu, který nás nutí k zamyšlení. Začátek mi sice úplně nesedl, asi se projevilo, že nejsem příznivcem tohoto druhu zábavy. Pak ale začne hlavní hrdina vzpomínat na své dětství, vypravěč komentuje dění na pódiu i jeho vzpomínky, a příběh se rozběhne. Vyprávění je to hodně smutné a ze závěru mě až mrazilo. I přes ten pro mě rozpačitý začátek dávám pět hvězdiček.


Stand-up je prostě jiný žánr než knižní vyprávění ... vodopád slov nelze vměstnat na stránky, schází energie očního kontaktu, pohyb těla a grimasy. Pro mne bohužel vodopád slov, který přináší obrazy, které nejde zcela pojmout, takže nakonec unaví. Gradace se ztrácí v přívalu hmoty slov. Asi ve třetině jsem vzdala. Ale pokud bude v divadle, ráda se zajdu podívat na živou verzi.
Štítky
Izrael komici izraelská literatura rozhlasové zpracování Bookerova cena
Autor a jeho další knihy
2022 | ![]() |
2018 | ![]() |
2010 | ![]() |
1996 | ![]() |
2011 | ![]() |
Kniha Vojde kôň do baru je v
Právě čtených | 3x |
Přečtených | 196x |
Čtenářské výzvě | 86x |
Doporučených | 16x |
Knihotéce | 73x |
Chystám se číst | 122x |
Chci si koupit | 22x |
dalších seznamech | 3x |