Vnitřní světlo

Vnitřní světlo https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57791/bmid_vnitrni-svetlo-IIw-57791.jpeg 4 34 10

Tajemné a hrůzyplné povídky velšského romanopisce jsou situovány do Londýna na přelomu století. Autor, jež byl úzce spjat s okultní společností zasvěcenců magie, píše příběhy o nepochopitelných jevech a tajemných silách, jež ovládají člověka a číhají v něm na impuls a pokyn z pekla.

Přidat komentář

JantarMantar
22.03.2023 odpad!

Opravdu velmi špatný a naprosto nezvládnutý překlad. Prakticky se to nedá číst.

Seabeast
24.02.2021 3 z 5

Arthur Machen, původem z velšska, je jedním z průkopníků fantaskní literatury a jeho vliv na dílo H. P. Lovecrafta nelze upřít. Ostatně sám HPL Machena adoroval a k jeho odkazu se hlásil. Tím jsem se vlastně dopracoval k objevení Arthura Machena - jasné, jak facka. "Vnitřní světlo" je tak pro mě prvním shledáním s jeho tvorbou. Ze čtveřice povídek mě nejvíce zaujala "Rudá ruka" a "Velký bůh Pan". V porovnání k šroubovitému slohu HPL, kterému jsem přišel na chuť až časem, je Machenova stylizace možná ještě o něco zamotanější. Jednoduché prvky se v textu snoubí s těmi komplexními a nelze v povídkách upřít znamenitou hloubku. Ostatně Machen byl členem okultního Hermetického řádu Zlatý úsvit jehož součástí byl také proslulý kontroverzní velikán a mág Aleister Crowley. O jeho díle a působení netřeba jít do hloubky, protože pramenů ohledně Crowleyho osoby lze dohledat nemálo. Ale zpět k Machenovi. U něj se vlivy okultismu misí s realismem a dohromady tvoří zajímavou symbiózu. Ve sbírce "Vnitřní světlo" je zachován poněkud archaičtější sloh, který se pro dnešního čtenáře nečte vůbec lehce. I já měl co dělat a na mnoha místech se ztrácel. Možná z tohoto důvodu mě zaujala jen dvojice povídek zmíněná výše, jenž je docela hezky čtivá, ale i tak jsem do nich nejspíš úplně nepronikl. To mě ale neodradilo od dalšího přečtení Machenova díla, protože jeho témata, stejně jako Lovecraftova, jsou nezvykle fascinující.


Eicherik
07.02.2021 3 z 5

Moje třetí setkání s Arthurem Machenem a nejspíše poslední. Za alespoň trochu čtivé považuji povídky Velký bůh Pan a Vnitřní světlo.

fifa51
10.04.2020 4 z 5

Hodnotím originál. Tohle vydání (Aurora, 1993) úplně doporučit nedokážu. Překlad je, nebál bych se říct, otřesný, veskrze
amatérský, a to hlavně u Tří podvodníků, první a nejrozsáhlejší povídky tohoto souboru. Některé věty, slovní spojení i samotná slova jsou přeložena hůře než by to spáchal google translator po útoku dyslektických hackerů. A nemám teď na mysli tu jakous takous snahu o archaickou stylizaci.

desert.fox
05.08.2019 5 z 5

Náznak je tím, co činí příběh zajímavým. A taky slova vypravěče, který s naléhavostí doporučuje. Tím, že je vše podstatné řečené na pár řádcích, je naše mysl podrážděna a sama se opatrně vydává kousek za pokraj tmy.

alef
21.03.2017 3 z 5

„Ulice byla špatně osvětlena ... Divil jsem se zvláštnímu klidu a temnu tady, když to musilo přece být blízko nějaké hlučné hlavní tepny londýnského života, ... za velkými vraty pevně uzavřenými a zamčenými bylo docela temno a pusto. Pak přišel ohromný průmyslový závod; a u cesty ohyzdná holá zeď ... a na vteřinu tím oknem uviděl jícen pekla,“

Všechno je podivnější ... víc, než si dokážete představit :-) ... připravte se na magické popisy ... na to, jak pradávné síly zla vyplouvají na povrch ... a s nimi skrytá tajemství ... a všechno se to „hrne“ současným světem :-) ... taky si opravdu hodně užijete popisu prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají ... a nejsou to opravdu žádné akčními thrillery ... co se týče akce, máte spíš pocit, jako by se vlastně ani nic nedělo ... a přeci se děje ... před Vámi se otevírá mystická atmosféra, kterou opravdu vnímáte ... v ulicích Londýna pak potkáte dva svérázné gentlemany ... tito pánové Vás provedou vážně až poetickým :-) příběhem plným symbolů, které ale každý vnímá úplně, ale úplně, jinak (trochu mi to připomnělo pány Jackyla a Hyda :-))

... zde stojí proti sobě ... rozumové zdůvodnění událostí a jejich pocitové chápání ...

„Je dost zvláštní to, co jsem spatřil; někdo se loudá klidnou, střízlivou, všední londýnskou ulicí, ulicí s šedými domy a holými stěnami a tady jako by se na okamžik odhalil závoj, a kouř z pekla vystupuje mezi dlaždicemi, půda se do ruda rozžhavuje pod jeho nohama a jakoby slyšel syčení pekelného kotle. Muž, prchající v šíleném strachu o svůj život a zuřivá nenávist je mu v patách s nožem již vytaženým; tady je skutečně hrůza; ale co je to vše proti tomu, co jste mi řekl? Povídám vám, Fillippsi, vidím, jak se spiknutí zaplétá; naše kroky bude ode dneška sledovat tajemství a nejvšednější příhody budou plny významu. ... Náhoda nám vložila do ruky nit, řekněme, že zamotanou; bude naším úkolem sledovat ji.... Jinak nevidím důvodu, proč by měl být některý z nás znepokojován. ... Já osobně budu spát klidně a půjdu po své práci s pocitem jistoty a pevnou spolehlivostí v přirozený pořádek věcí.“

Nemůžu si odpustit ještě ukázku „popisné poetiky příběhu“ :-)
„Prošli tmavou ulicí a zamířili do něčeho, co vypadalo jako úzký průchod železem pobitými otevřenými vraty. Průchod byl vydlážděn dlaždicemi a vyzdoben pěknými keři v kořenáčích po obou stranách a stín vysokých zdí tu tvořil chládek, který byl velmi příjemný po horkém vzduchu na slunné ulici. Průchod ústil na malé náměstí, rozkošné místečko, kousek Francie, přesazený do srdce Londýna. Vysoké zdi čněly po obou stranách, pokryté lesklými popínavými rostlinami, květinové záhony s řeřichami, měsíčky a voňavou rezedou zářily barvami, a uprostřed náměstí vysílala fontána skrytá v zeleni chladnou sprchu ustavičně padající do bazénu pod ní. Židle a stoly byly rozestaveny v pohodlných vzdálenostech, a na druhém konci dvora byly dokořán otevřeny široké dveře; za nimi byla dlouhá, temná místnost a vřava provozu tu zněla jako vzdálený šepot.“

Netopyr07
26.01.2016 5 z 5

Na tuto knihu jsem narazila, ani nevím jak, někdy v době "puberty", tedy cirka v 16, jako pavelvon :-) Tenkrát mě doslova uchvátila. Tajemno, mystika, hrůza a děs. Zřejmě jsem se k ní dostala tak nějak díky Meyrinkovi.

pavelvon
05.10.2015

Tuto knihu jsem četl asi jako šestnáctiletý, pak znova, pak ještě jednou v anglickém originále. Jak píše "jardadr," není to fantasy, sci-fi, ani duchařská próza, je v tom více pravdy, než by kdo hádal. Pokud sledujete správnou stopu, bude vás jistě zajímat Murakami a jeho Kafka na pobřeží či rozluštěná Mayská kniha mrtvých. Ale bacha na otevírání pandořiných skříní, cena bývá občas hodně, hodně vysoká. "But John, she is going to see the great God Pan!"

toecutter
13.12.2014 5 z 5

kniha z které mě opravdu skoro mrazilo v zádech,ačkoliv to není vyloženě horror,spíš takový strašidelně mysteriózní,nevím,jak to popsat-každopádně doporučuji všem fanouškům Lowecrafta,Poea nebo Stokera,kniha je určitě nezklame

jardadr
10.02.2013 4 z 5

Sbírka toho nejpodstatnějšího od tohoto autora. Snad jen by se do ní ještě mohla vtěsnat povídka Bílí lidé a měli byste Machena v celé jeho slávě. Je to opravdu zvláštní kniha, jak ji zařadit a zaškatulkovat? Myslím, že Machen se vymyká běžným žánrovým kategorizacím - není to přímo horor, není to fantasy, není to duchařská povídka. Je to prostě "prokletá" kniha. Jedna z těch, co inspirovala autory typu H.P. Lovecrafta.
Vypravěč sugestivní formou nastiňuje úplně jiný svět, než je ten, který lidé běžně vnímají. Ten svět, který se skrývá ve stínech a při běžném pohledu vidět není - tajemství schovaná za šedými okenicemi domů úplně běžných ulic, za kamennými zdmi venkovských letních sídel, v anglických mlhách. Ďábel si vykračuje vedle nás a my ho přitom nevidíme. Jeho dary se zdají být skvělé, ale cena za ně je neúnosně vysoká - nejvyšší.
Přiznávám, že jsem při čtení této knihy cítil rozechvění a místy svíravý pocit v nitru. Machen uměl člověka popíchnout, aby se zamyslel. V tom je jeho velký klad a snad právě proto jeho povídky ještě neupadly v zapomnění a stále se tu a tam čtou.