Vnitřní strana větru

od:

Vnitřní strana větru

Héra a Leander jsou podle legendy milenci, jejichž odloučení zruší teprve smrt. Pavicův Leander je starý mnich, který se v 17. století rozhodne stavět před postupujícími Turky chrámy svaté Bohorodičky, aby zpomalil jejich postup, a Héra mladá studentka chemie a hudebnice, která žije v Bělehradu na konci 20. století. Milence neodděluje moře jako ve staré legendě, nýbrž čas. Pavić vypráví dva příběhy o umírání a nacházení, které se střetávají uprostřed knihy, po plavbě mořem času a nalezení konečné jednoty. Vnitřní strana větru je současně kniha o různých rychlostech našeho vnímání, bytí a prožívání. Každý vějící vítr má dvě strany: vnější, která je naší vzdálenou budoucností, a vnitřní, která se realizuje v průběhu následujících dní. Záleží jen na nás, kterou chceme poznat dřív....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/28_/28496/vnitrni-strana-vetru-28496.jpg 3.913
Originální název:

Unutrašnja strana vetra, ili, Roman o Heri i Leandru

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1)

Tatianeta
25.11.2013

Kniha psaná ze dvou opačných stran (větru?). Za sebe doporučuji začít číst z Leandrovy strany ;) Je to jedna z těch knih, které jsou vlastně o ničem, ale zajímavě napsané. Forma převažuje nad obsahem, ale je to hezká převaha.

Z Heřiny strany. "Héró: Když něco pustíme z hlavy a zapomeneme, pak ve snaze, abychom se na to znovu rozpomenuli, ztrácí to zapomenuté, to prázdno, které se zvětšilo na úkor naší paměti, své skutečné rozměry; za clonou našeho zapomnění se proměňuje, roste a bobtná. A když si na tu věc, kterou jsme pustili z hlavy, konečně vzpomeneme, zklamaně zjistíme, že nestála za tolik námahy, kolik jsme na ni při rozpomínání vynaložili a promrhali. Tak je to i s naší duší, kterou co chvíli pouštíme ze zřetele a zapomínáme na ni."

Z Leandrovy strany. "...při poslechu se tvářil, jako že ho Leandrovo vyprávění ani moc nezajímá, a vypadal jako větřící lovecký pes, který se snaží najít jakési ztracené místo, kde už kdysi byl, jen k němu zapomněl cestu. Jenže to místo, to doupě nebylo někde venku, mimo stan, ale kdesi v něm samém, skryté a zarostlé do času. Čekal tedy, až v něm známá a dlouho hledaná vůně probudí paměť a zavede ho tam, kam má, a přitom naslouchal."


Autor a jeho další knihy

Milorad Pavić

Milorad Pavić
srbská, 1929 - 2009

všechny knihy autora

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených1x
v Přečtených14x
v Knihotéce5x
v Chystám se číst11x
v Chci si koupit1x