Vlčí ostrov
Lajla Rolstad
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/305544/bmid_vlci-ostrov-EX3-305544.jpg
4
162
55
Lékař jí kdysi říkal, že musí brát léky a vést bezpečný a předvídatelný život, aby svou nemoc dokázala zvládat. Lajla Rolstadová se však rozhodne pro pravý opak – žít nezávisle na cizí pomoci i na lécích. Odlétá do Kanady a následující měsíce tráví uprostřed divočiny nebo na cestách, mezi lidmi dobrovolně žijícími na okraji společnosti v odlehlých oblastech, či se samorosty a podivíny, s nimiž se náhodně potkává - ať už jsou to pěstitelé marihuany, lovci, kovbojové, hippies, dobrodruzi či léčitelé. Navazuje hluboká přátelství, prožívá nesmělou lásku, ale především poznává sebe samu, své touhy i obavy, a učí se žít v souladu s přírodou. Kerouac v sukních po šedesáti letech? Autobiografický román Vlčí ostrov dokumentuje spisovatelčin život na kanadském ostrově, několikaměsíční cestování autem Amerikou a téměř meditativní přezimování v chatě kanadských přátel. Autorka líčí tato období překvapivě prostým a upřímným stylem a nenechává čtenáře na pochybách, že všechno, co čtou, je ničím nezkreslená pravda.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2016 , Kniha Zlín
Originální název:
Ulveoya , 2015
více info...
Přidat komentář
je težké říci jestli se mi líbila nebo ne.
proč musí psát knihy o přírodě, o tom jak se tam žije a jaké dobrodružství zažijí pouze "zkrachovalé existence" ? jedna na antidepresivech, alkoholik, drogové závislí, huliči,... já nevím, jestli už společnost, tak upadá a nemůže se prostě normální člověk sebrat a jet poznávat divočinu. ne, prostě musí si nést nějaké strašné trauma.
vadilo mi, že neuvádí místa (ne, že bych tam musela vyrazit, ale na mapě se ráda podívám, kde se děj odehrává). minimálně v první části (pak už mi to možná bylo jedno) psala autorka pouze rezervace, ostrov, na sever, no ale kde, kam, odkud, název, nic.
taky jsem se dost prala se stylem psaní, přišlo mi, že skáče sem a tam, nic pořádně nedopoví a už nakousne další věc. o jménech nemluvím, ty už jsem po čase nevnímala, jelikož se nějaká nová postava z ničeho nic objevila a psalo se o ní jako by byla v knize od začátku a pak zase někdo jiný.
celkově zhodnoceno první a třetí část byly docela pěkné, tu prostřední bych klidně vynechala, takže hvězdy dávam za severskou přírodu a taky za recept co vyzkouším (spařit kopřivy, podusit s cibulí, piniovými semínky a sušenými brusinkami)
Každá část knihy zaslouží rozdílné hodnocení.....
První část byla velice dobrá, byť mně občas některé dějové pasáže rozčilovali a autorku jsem nechápala.
Prostřední část by mohla autorka úplně vynechat a rozvinout tu poslední o pobytu na samotě v daleké kanadské divočině. Ta byla opravdu perfektní a nalákala mně k tomu, abych shlédla několik dokumentů z této krásné země. A kdo ví do budoucna - třeba se tam jednou podívám.
Je to rozhodně lepší než Kerouac, aspoň za mě :) Sedlo mi to, ačkoli žádná závratná dějová linka. Spíš pocit, nálada. Fakt je hrozně super, když si musíte ráno jako první zatopit. Jídlo vařené na kamnech chutná taky mnohem líp. A štípání dříví je nejlepší meditace. Teď mě mrzí, že na chatě už máme elektřinu a vodu. Když jsme ještě museli tahat barely od studánky, která byla kilák daleko, to byla jiná romantika...
Na knižku jsem se moc těšila a nechala jsem si jí na svou první dovolenou, kam jsem jela sama, i když ne do samoty (ale krásné). Autorku obdivuju, musí být tak trochu blázen (a kdo nejsme), když trávila zimu v pustině. Bylo to pro mne, jako když čtu její deník, nahlížím do soukromí, do jejích pocitů, ve kterých byla otevřená a upřímná. Opravdu jsem si to užila a škoda, že už byl konec.
Kniha mi trochu připoměla Divočinu, moc jim holkám fandím.
Kniha se mi velmi líbila, ale přidávám se k přechozím komentářům. První část knihy byla nejzajímavější. Škoda, že autorka nepsala jen o ní a propracovaněji. Zbylé dvě už mě tak nezaujaly. Na její zvláštní styl psaní jsem si po chvilce zvykla a nevadil mi. Za mě tři hvězdy.
První část byla slibná, poté ale namísto aby se kniha rozproudila, jsem měla místy pocit, že autorce po návratu do BC při roadmovie dochází dech a píše nuceně a občas nemá o čem (možná proto, že je to součást její dohody s nakladatelem). Místo opakujících se pasáží o složení pokrmů bych uvítala více reálií či hlubší popis osob. Britská Kolumbie je moje srdeční záležitost od dětství, procestovala jsem ji a určitě bych se tam ještě ráda znovu vydala. Myslim ale, že autorka nevyužila její potenciál plně. Každopádně, žít v takových podmínkách sama a ještě u toho vytvořit literární dílo je obdivuhodné.
Hodně zvláštní styl psaní - úsporný, stručný, určitě ne pro každého. Nejdřív mi nevyhovoval, ale pak jsem na něj autorce přistoupila a knížku jsem si užila. Přišlo mi to však celé jen jako takový náhled, jako když poodhrnete závěs a nevidíte celou scénu, nebo když koukáte klíčovou dírkou. Autorka se prostě rozhodla nevěnovat popisu okolí, postav a situací prostor do takové míry, abyste je pořádně poznali. Kniha je v podstatě bez příběhu, věnuje se všedním nedramatickým věcem, ale má svou neopakovatelnou atmosféru. Jen škoda, že myšlenky (o cestování, svobodě, alternativním způsobu života, přírodě,...) nejsou rozvinuty více do hloubky, nebo z nich neplyne nějaký závěr či poučení.
Knihu zařazuji mezi své nejoblíbenější. Nádhera, jak je na obálce napsáno: Kerouac v sukních po šedesáti letech... Moc jsem si čtení užila, útěk z betonového města, alespoň na chviličku.
Kniha není psána s žádným patosem a už vůbec si neklade za cíl někomu něco vnucovat, o něčem přesvědčovat, cokoliv odsuzovat. Je průzračně upřímná. Dýchá z ní svoboda – a to jak života, tak projevu každého z jedinců. Autorka nementoruje, neučí, na nic si nehraje. „Jen“ vypráví. Upřímně podává na stříbrném tácu své pocity, otevírá své nitro. A tiše, mile a bezelstně nechává na čtenáři, co si sám vezme, či co si je schopen vzít.
Některé pasáže o lidech a přírodě jsou krásně jednoduše vykreslené, člověku se chvílemi dostává toho, nač čekal, ale v zápětí je zklamán zbytečně zdlouhavým popisem toho, jak autorka sviští s ex-partnerem na motorce, jak si vybírala své první auto, nebo jejím prazvláštním vztahem s nechutným americkým pobudou.. (přiznávám, svět nekonečného alkoholu, tabáku, hulení, vulgarismu.. fakt není pro mě a taky mě nebaví o něm číst). A tady se náhle vytrácí ta přírodní poetičnost, kterou nahrazují odstavce, které patří spíš do soukromého deníku než do literatury, která má něco dát i druhým lidem..
Kniha sa mi velmi pacila,bola autenticka,mala v sebe zivot. A vzhladom na to,ze ho mam podobny, v divocine na Slovensku (netreba ist do Kanady), tak sa trosku porovnavam. Ako sa nebojim medvedov a vlkov a jelenov v ruji. :)
Moc se mi líbil autorčin styl psaní a nejraději bych o jejím životě četla dál a dál. :) Musím ale říct, že nejvíce se mi líbila první část knihy o pobytu v chatě uprostřed divočiny Kanady. Další části knihy byly také skvělé, ale už méně. Při čtení knihy (a i nyní poté) mám strašnou chuť vyrazit do Kanady. A dům uprostřed přírody je můj sen. :) 4,5*
Největší překvapení za již hodně dlouhou dobu! Ani bych nevěřila kolik mi může jedna kniha dodat energie. Z hlediska příběhu kniha plyne velice pomalu, přestože je v ní vylíčeno relativně dlouhé období na malém počtu stránek. Akce je taky pomálu, většinou je to jednom o autorce, zimě a Kanadě, přesto má kniha jakousi vnitřní hloubku (zvláště díky lidem, které autorka při cestě potkává), která mě přiměla zamyslet se nad věcmi, nad kterými bych jinak nepřemýšlela. Jakožto městský člověk jsem najednou dostala chuť koupit letenku do Kanady a objevovat krásy panenské přírody, o které se nám tady v Česku může jen zdát.
Nádherná odpočinková knížka. Musela jsem ji číst vždy jen na klidném místě (rozumějte v posteli - většinou :D), protože prostě to k té knížce patřilo. Některé zážitky byly až neuvěřitelné.
Krásné pohlazení po duši a zamyšlení nad tím, zda ten krysí závod, který někdy v Evropě žijeme, vede ke spokojenosti nebo vlastně úplně jinam. Moc jsem si užívala i specifický styl krátkých vět. Děkuji autorce za knihu. A moc chválím i grafickou úpravu Kniha Zlín, která je skvělou třešničkou na dortu.
Na tohle musí být čtenář naladěn. Něco mezi dvěma Jacky (Londonem a Kerouakem) a deníkem o duchovním osvícení. Prostě popisovaný čas v ostrovní samotě, cesta Kanadou a propojování s divokou přírodou a sebou samou. Škoda jen, že se zajímavost tématu rychle vyčerpá, už po pár stránkách je máloco nepředvídatelné a namísto zážitku se dostaví nuda. Dočteno s vypětím všech sil.
Z příběhu hlubšího sebepoznání bych čekala, že autorka vytěží rozhodně víc. Námět skvělý, příběhy také, ale zpracování dle mého pokulhávalo - chyběla mi přímá řeč, čekala jsem, že vlci budou dravější u uvnitř hlavní hrdinky, chtělo by to větší hloubku a méně rozprostraněných událostí...
Chvíli jsem si musela zvykat na poměrně neobvyklý styl psaní, dost mi chyběla přímá řeč. Ale když už jsem se přes to přenesla, tak jsem se dostala do úžasné knihy plné poetických popisů přírody. Opravdu nádherná kniha, hned mě popadla chuť někam vyjet. Nečekala jsem od téhle knihy vůbec nic a dostala jsem toho tolik, že jsem si to musela schválně dávkovat, abych ji nepřečetla tak rychle.
Musím se přiznat, že jsem si zpočátku musela zvykat na autorčin styl, který je docela nezvyklý. Přítomný čas, přímá řeč bez uvozovek, strohost a zároveň poetika - těžko se to popisuje. Postupem času ale právě styl hodnotím jako nejlepší aspekt knihy. Do příběhu autorky jsem se taky zamilovala - je mi velmi blízký, nebýt tolika závazků, co mám, asi si dovedu představit, že bych něco podobného vyzkoušela, takže pro mě nebylo těžké se s autorkou sžít. V textu jsem si vyznačila mnoho zajímavých pasáží, konkrétně třeba ta, kde Lajla přirovnává chování mužů k ženám k chování lidí k přírodě, mi přijde jako velmi zajímavý a silný moment knihy, ale našla jsem jich tam mnoho takových.
Rozdělení na tři části mi přišlo osvěžující, protože v každé autorka zažívá něco jiného a na něco jiného poukazuje. Nejméně povedená mi připadala ta část poslední - to už na mě přeci jen bylo trochu moc meditativní. Celkově ale hodnotím knihu plným počtem; myslím, že nesedne úplně každému, ale ti, kdo chtějí, v ní najdou mnoho :)
Štítky knihy
příroda norská literatura divočina Kanada
Vlčí ostrovKniha Vlčí ostrov je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 213x |
| Čtenářské výzvě | 55x |
| Doporučených | 18x |
| Knihotéce | 49x |
| Chystám se číst | 123x |
| Chci si koupit | 40x |
Nalákala mě obálka ruku v ruce s anotací. Snově namlsaná z Divočiny od Cheryl Strayed jsem ale čekala nějaké větší akce, bohužel se tu toho moc neděje. Čtení je to oddychové, ráda jsem si představovala lokace (někdy i hledala na googlu)., západ USA a Kanada, to je sen.