Vlastní krev ekniha

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Vítejte v drsném světě, kde hrdinové nejsou tak hrdinští, aby neměli strach, čarodějnice mají slovník přístavních poběhlic, poběhlice zručnost šermířů a šermíři třesoucí se ruce těch, kdo to s pijatikou přeháněli příliš dlouho. Sbírka povídek talentované české autorky, známé mj. ze stránek Pevnosti.

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/120723/vlastni-krev-120723.jpg 487
Žánr
Povídky, Literatura česká, Sci-fi
Vydáno (ekniha), Triton
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (8)

Kniha Vlastní krev

Přidat komentář
blažulinka
13. června

zatím se do ní nemůžu začíst, ale nevzdám to.

whiolet
01.12.2016

Paráda

Ronjička
07.02.2016

Virge.
O tý se mi tejden zdálo.
Neskutečně napsaný, neskutečná atmosféra.
Až nepovídková povídka. Děj se odehrává v krátkým čase a několika osobách, ale spousta náznaků do minulosti a několik do budoucnosti vytváří celistvej obraz a způsob vyprávění vás vtáhne do děje... Ostatní povídky si pamatuju tak tak. Nebyly špatný, Neomillnerová špatně snad psát ani eumí... Ale Virge mě pronásleduje. Virge se mnou zůstala. JAko Lota.

Peti
20.06.2015

Moc hezké povídky - každá jiná a všechny velmi čtivé :)

croise
28.03.2014

Čtu cokoliv od Neomillnerové, je to skvělá spisovatelka, ale povídky prostě nemám ráda, než se s hrdinkou sžiju a oblíbím si ji, už je konec :( proto jen 80%

Hřibče
10.06.2013

Kniha se skládá celkem z 9 kratších i delších povídek, z nichž největší část je věnována sympatické červenovlasé čarodějce Moire. S Moire se setkáváme hned v první povídce, kde se snaží malé městečko zachránit před povodní. Zda a jak se jí to podaří vám prozrazovat nebudu, ale prozradím vám, že se v ní setká s čarodějem Desmondem, který ji bude provázet i v dalších povídkách. Dvojici Moire - Desmond jsem si okamžitě oblíbila. Líbilo se mi číst o tom, jak se spolu hádají, opíjejí, provozují sex (o romantickém milování zde nemůže být řeč) a zachraňují si navzájem "zadek".
Podobně zajímaví, a možná pro někoho i zajímavější, jsou i další postavy z ostatních povídek. Musím se přiznat, že jsem obdivovala výdrž staré havraní čarodějky v povídce Havranice, která se rozhodla získat zpět to, co jí bylo zkaženými usmrkanci ukradnuto. Tato povídka se od ostatních liší nejen tím, že hlavní hrdinka je již starší čarodějka, ale také tím, že ji neprovází žádný mužský společník. Je to ale důležité? Myslím, že ne, povídce by to jen uškodilo. Takto aspoň mohla lépe vyniknout drsnost příběhu, mužský by to jen kazil.
V této sbírce si opět přijdou na své ti, co mají u Petry rádi realistický a až syrový popis světa hrdinů. Slovník je stejně hrubý, jak máme u Petry rádi a hrdinové jsou stejně prohnaní a intrikující jako i v jiných knihách. Jediné, co mě po přečtení Vlastní krve zamrzelo bylo, že se jedná o další knížku, kterou mám od Petry již přečtenou. Zásoby se nějak tenčí... :)

pet-kyval
23.09.2011

[097/11] Jako autorka časopisových příspěvků u mě slavila docela úspěch svou čtivostí a jakýmsi nadhledem a odtahem od přehnaného tematického fanatismu, ale jako autorka povídek mě upřímně velmi zklamala. Románovou tvorbu zatím nemohu posoudit a tak si stále uchovávám naději, že její vysoká slovní zásoba bude využita i lépe a účelněji. Přeci jen, tohle není zrovna její nejčerstvější zářez na psacím stroji.

Jednotlivé povídky jsou až neuvěřitelně prázdné. To, že jsou vystavěny povětšinou jen na dvou postavách, které celkem solidně ovládají magii, tomu spíše ubližuje. Jsou ploché a jejich jednání je zcela bezpohlavní. Oddělejme mužský a ženský rod a můžeme se jen dohadovat kdo je kdo, protože každý chce zabíjet a natrhávat řiť a každý se rád vyspí i se zduřelou větví a nebo vykotlaným pařezem. Prostě to je skoro vždy na jedno brdo.

Chronologicky to je sice zajímavé a jsou tam jasně vidět dějové návaznosti, ale když se nad tím člověk zamyslí, vůbec nic na těch povídkách není. Kostra je buďto kýčovitá, což by mi jindy v dobrém zpracování nijak nevadilo, a nebo jsem vůbec nepochopila, co tím chtěl básník říci. Nějaká pointa a nebo moudro, pokárání a umravnostněné nabádání čtenáře. Nic z toho jsem tam snad ani neviděla. Pak tu vyvstává ta otázka, proč to bylo vůbec sepsáno. Kromě ‚Lístku cesmíny‘, která je laděna mírně humoristicky aneb co se v nejkouzelnější den v roce může stát i jedné slovutné čarodějce, mě nic moc neuchvátilo. Ještě tak ‚Žlutooká‘ zaujme první částí, ale pak už i ta zanikne v něčem, co ovšem byl zprvu solidní pokus na něco víc, ale mě to později svou rozvleklostí začalo až nudit.

Neříkám, že ta sbírka je vyloženě špatná, protože autorka má spoustu nádherných slovních spojení a obratů a místy se tam dá nalézt i jakýsi základ pro básnické střevo, ale ty vulgarismy a zaobírání se na ženském těle převážně kulatou prdelí, to bylo tak neuvěřitelně… uf, nenacházím slov. V tomto směru to prostě nevyšlo a tak se to dá spíše brát jako prezentace pro nové postavy ve světě fantasy a obeznámení s něčím, s čím se možná ještě bude někdy později pracovat. Jako povídková sbírka to u mě ovšem neobstálo, což ovšem spisovatelce nijak neubírá další šanci vlichotit se mi. Přeci jen, dnes už je to celebrita české fantastiky.

Elvira 95
14.09.2011

Skvělá kniha.....skvěle psaná a zábavná :))