Vladař
Niccolò Machiavelli
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47585/bmid_vladar-omi-47585.jpg
4
994
179
Autor se ve svém díle Vladař zamýšlí nad tím, čím je člověk jako občan ve státě. Podle Machiavelliho řídí člověk své činy podle logických a rozumových kritérií nikoli podle morálních. Důležitou osobou ve státě je panovník. Pro Machiavelliho je ideálním panovníkem ten, kdo si zvolí chvályhodný cíl. Způsob, jakým se dosáhne cíle může být jakýkoliv. Machiavelli uvažuje pouze o vládě v knížectvích (ne v republikách). O knížectvích psal ve Florentských listech a v Životě Castruccia Castracaniho z Lukky. Knížectví rozděluje na dědičná (vládne zde 1 rod po delší časový úsek) a nově dobytá. Pro panovníka je snazší vládnout v dědičných státech, protože stačí, když naváže na vládu svých předků, nenarušuje staré řády a přizpůsobuje se dané situaci. Lidé ho mívají rádi, protože panovník nemá důvod jim ubližovat. Stát, který je součástí většího celku se nazývá smíšené knížectví. Zde nastávají problémy, pokud státy smíšeného knížectví mají rozdílnou kulturu, jazyk, náboženství, atd. Machiavelli nabízí více způsobů, jak tyto problémy vyřešit (např. nasadit na tato území vojenské posádky - to však přináší značné problémy, výhodnější je přesídlit na nové území část svých lidí - zřídit kolonie). Pokud se vyskytnou protivníci, panovník je musí buď zahrnout laskavostmi nebo je zničit. Panovník musí být prozíravý, protože jestliže s něčím počítá předem, má čas si vše rozmyslet a jednat zavčas. Panovníkem se však může také stát člověk z vůle spoluobčanů (panování občanské). Za této situace mohou být tři formy správy: knížectví, svoboda, anarchie. V časech ohrožení je panovník schopen se v čele udržet sám nebo s cizí pomocí. Když má prostředky, je lepší se utkat v otevřeném boji . Pokud ne, musí co nejlépe opevnit své hlavní město, zásobit ho a soustředit se pouze na něj. Na konci svého díla se Machiavelli zamýšlí nad tím, jakou roli hraje osud v lidském životě. Podle něj je všechno dílem osudu pouze z poloviny. Zbytek závisí na iniciativě člověka. Úspěšný může být jen ten, kdo se přizpůsobí daným podmínkám. Autor věnoval své dílo Vladař Lorenzovi Medicejskému. V knize uvedeno chybné ISBN 978-80-87021-73-6... celý text
Literatura naučná , Filozofie , Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)
Originální název:
Il Principe , 1532
více info...
Přidat komentář
Četl jsem na přijímačky na politologii a rozhodně jsem rád, že jsem se k tomu dostal. Velmi zajímavé a čtivé dílo, které odhaluje velmi komplexní zákoutí ranně novověké politiky a schopnosti, které by měl ideální panovník mít. Připomínalo mi to Umění války, které ve mně vyvolávalo podobné pocity- že se učím něco, co je naprosto geniální, jen možná trochu přežité. I přesto bych doporučil knihu všem, co se zajímají o politologii nebo historii obecně.
Ke knize, není moc co dodat. Komentářů je zde opravdu dost. Nakonec sto lidí, ,,sto názorů - úhlů pohledů," jak a které myšlenky si z této knihy přebrat...
Já osobně jsem byla s četbou spokojená. Kniha inspiruje v mnohém. Také v mnohém varuje... Nakonec - dost možná, se může mnoho myšlenek renesančního člověka uplatnit i dnes, ale také nemusí!? 21. století, je přeci už tak jiné, nebo snad ne? ; )
Knihu by si mněl přečíst každý kdo pracuje s lidmi. Velice zajímavé myšlenky a postoje. Kniha právem patří do zlatého fondu. Četla jsem potřetí a stále objevuji něco nového.
Asi nejznámější kniha o renesančním politickém myšlení. Některé úvahy jsou až překvapivě nadčasové.
Kdybych tuhle knihu neměl na seznamu povinné četby podle vlastního výběru, nikdy bych ji nepřečetl. Podle mého názoru je to originální dílo. Neznám totiž žádnou jinou knihu o tom, jak by měli vladaři vládnout. Kvůli tomu, že mě zajímá taktika, jsem si vybral tohle dílo. To jediné, co mi vadilo, bylo to, že po delší četbě mi to připadalo monotónní.
Kniha stará 100 let a více. Bez čtenářské výzvy bych to do ruky asi nevzala, ačkoliv jsem v posledním roce četla hned několik knih, které na Vladaře odkazovaly. Musím uznat, že to opravdu má něco do sebe, na tehdejší dobu téměř excelentní .
Trvalo mi delší dobu, než jsem se prokousal celou knihou. Pocity různorodé. Ale za přečtení to stálo. Jen u toho člověk musí víc používat kůru mozkovou, aby přišel na to, co tím chce "básník říci. "
„Když už musíte dělat hloupost, alespoň ji nedělejte tak hloupým způsobem.“ Tak nějak to myslím řekl sir Humphrey Jimu Hackerovi v Jistě, pane ministře. Jak moc by nejspíše Machiavelli souhlasil!
Asi nejsem dost kreativní, abych k této knize dokázal říct něco originálního. Ale alespoň zopakuji některé body. Prvně si řekněme, o čem tato kniha je. Bylo by chybou k tomuto dílu přistupovat jako ke knihám typu Leviathana, O společenské smlouvě, nebo O duchu zákonů. Tato kniha neřeší jaké by věci měly být v dobrém státě. Tato kniha říká vladařům přesně to, co říká sir Humphrey ve výše zmíněném citátu. Když už se jednou rozhodnete pro tak hloupou věc, jako vládnout nějakému státu, dělejte to alespoň chytře. Což v pojetí pana Machiavelliho značí přežijte a zajistěte, aby přežil i stát. Což samo o sobě nezní nijak strašlivě, že? Tak proč se Machiavelli stal symbolem proradnosti, lstivosti a podobných jiných legrácek? Odpověď je jednoduchá. Autor byl realista. Dopsal bych ještě cynik, ale to by nebyla pravda. On byl prostě absolutní realista.
Jednou z implicitních myšlenek, se kterou se setkáte, je předpoklad inherentního zla v každém jednotlivci. Doslova Machiavelli říká, že lidé jsou dobří, jen pokud je k tomu člověk donutí. Pakliže si uvědomíme tento autorův postoj, není překvapením nic z toho ostatního, co nám předestírá.
Ovšem není pravdou, že by považoval Machiavelli za pro vladaře dobré pouze morálně špatné vlastnosti, jak by mohl člověk neobeznámený s obsahem knihy předpokládat. Machiavelli pouze říká, že aby vladař přežil, musí být občas schopen přejít ze stezky „dobra“ na stezku „zla“. To jest, musí být praktický. Proto můžeme tvrdit, že měl Shakespearův Richard III. Pravdu, když řekl, Machiavell je proti mně jen břídil. Richard byl ztělesněním zla, Machiavelli neztělesňuje nic, snad jen skutečnost.
Není ovšem pravda, že je Vladař naprosto aktuální kniha. Není. Vyvraždit rodinu ve volbách poraženého politika se nezdá být v současném rozložení světa úplně vhodné. Knihu lze považovat za úplně aktuální tehdy, kdy na ní provedete tutéž odpudivou násilnost jako na Umění války od Sun-c‘. Všechno pojmete jako metaforu a nejlépe budete tvrdit, že se ve svém podnikání řídíte Machiavelliho Vladařem. Ale to by podle mne dost zničilo krásu tohoto spisu jakožto zajímavého historického dokumentu, který byl naprosto zásadní pro politologii a můžeme s jistotou tvrdit, že extrémně ovlivnil historii v mnoha jejích ohledech.
Kniha je z jednoho pohledu pro současného čtenáře (respektive většinu z nich, nebo alespoň pro mne, abych snad někoho neurazil) dosti nepotěšující. Machiavelli jakožto člověk racionální a moudrý podkládal svá tvrzení historickými reáliemi. A ano, sice jsem většinu ze zmíněných jmen už někdy slyšel a o událostech četl, ale přesto pro mě byly tyto pasáže (upřímně asi přes polovinu knihy) poněkud obtížné. Nu a dovoluji si tvrdit, vím dost drze, že budou obtížné pro téměř všechny, kteří se aktivně nezabývají historií. Nepopírám, vydání od Arga z roku 2012 má celkem dobrý poznámkový aparát, ale i tak…
A to je asi vše. Kniha jistě stojí za přečtení a určitě si z ní lze vzít mnoho dobrého. Typu: „Je velký rozdíl v tom, jaký život je a jaký by měl být, a kdo nevidí, jak lidé jednají, ale jen to, jak by jednat měli, učí se spíše své zkáze, než záchraně.“ To je můj oblíbený.
P.S.
Komentář pode mnou jsem si přečetl až po napsání toho mého. Tady alespoň vidíte, že mám s přirovnáním k Sun-c' pravdu. Chudák Sun-c' a Machiavelli.
Jedna z knih, která potvrzuje pravidlo, že "účel světí prostředky." Byť dílo pracuje s dobovými reáliemi a odkazuje na mnoho panovníků, kteří vládli předtím, je Vladař nadčasovou knihou, která vám dá rady k tomu, jakých chyb se vyvarovat, pokud chcete správně vládnout. Stejně tak vám dává rady, co byste naopak dělat měli. Spolu s Uměním války je Vladař rozhodně nejdůležitějším dílem pro ty, kteří chtějí jednoho dne vést ostatní.
Je fascinující v dnešní době číst něco, co bylo původně určeno očím jednoho vládce v 16. století (i když on to pravděpodobně nikdy nečetl). Stejně tak se dívat na základy myšlenek, které se postupně vyvinuly v současnou politologii a mezinárodní vztahy. A zároveň mezi řádky hledat cíle samotného Machiavelliho, které se nepokrytě odhalují v samotném závěru knihy.
To, že Vladař vlastně neodpovídá dnes používanému slovu "machiavellismus" (resp. notoricky známému sousloví „účel světí prostředky“), je už známé. Jasně, objevuje se tam dost realismu i "flexibilního jednání panovníka," ale také opakovaný důraz na dobré chování k lidu a veřejné mínění nebo udržení stabilního "právního a morálního prostředí". Každopádně jde ale o velmi zajímavý pohled do myšlení té doby, včetně některých sociologicky-politologických myšlenek, které zatím nestárnou...
Pravda jde o knížečku, kterou člověk přečte za krátký čas, ale myslím, že je lepší si ji pročíst spíše v klidu nebo víckrát, aby se nad ní mohl každý zamyslet. Tak nějak přirozeně si čtenář vztáhne Machiavelliho myšlenky na dnešní dobu a politiku jakou známe. Došla jsem k závěru, že je škoda, že se naši premiéři neřídí především výstižnou kapitolou O ministrech - ta bude stále platná. Je zde mnoho, dle mého úsudku, dobrých tvrzení či rad, o tom jak úspěšně řídit stát a kniha je nadčasová. Rozhodně mě nijak nepohoršovala a řekla bych, že nenaplnila definici machiavellismu, tak si ho dnes většina lidí představuje.
Část díla je určitě poplatná době svého vzniku, době rozdrobených států Svaté říše římské a satelitů papežského státu. Machiavelli shrnul v hutném textu podstatnou část jako politik, jelikož některá doporučení jsou vysloveně politického rázu a určitě jsou nadčasová, ale i vojenského, kde se uplatnil coby vojenský teoretik. Díky svým znalostem historie dokázal souputníkům udělat exkurz pomocí odstrašujících anebo naopak příkladných událostí od starého Říma, Řecka, Osmanské říše až k počinům Argonského vladaře.
Domnívám se že některá doporučení (například v osobním příkladu) jsou platná v jakékoliv době a nelze jinak než doporučit toto dílo ke studiu každému zájemci.
Z hlediska účelu, rozhodně nebylo určeno širokým masám. Každopádně dílo volá po morální i jazykové modernizaci a historické příměry by možná snesly posunutí o pět století ;)
Klasika, která mi mockrát pomohla pochopit chování blbečků v práci a taky mi dala návod, jak s nimi úspěšně bojovat a jak v jejich konkurenci uspět.
Copak je to tu za kecy, že jde o nadčasové dílo? Spousta částí už aktuální není a ani nemůže být - ve většině částí světa už vévodové a králové nejsou, nebo takhle - jsou! Někde. Ale nikdo se o ně nezajímá! Jen fanoušci monarchií a oná "šlechta" sama (dokonce se dodnes rozmnožují pouze mezi sebou) mno nic, odbíhám od tématu. Tedy Vladař. Pro onen počátek oficiálního novověku po průmyslovou revoluci ještě možná dobrý, ale pak už určo ne. No a fakt, že je v díle stále brána v potaz uchvatitelská tendence panovníků jako něco normálního se mi nelíbí. Anexe území je barbarství aneb:
„Kdo ukradne háček na ryby, je popraven, kdo ukradne zemi, stane se prvním ministrem.“ — Mistr Čuang-c´
Štítky knihy
16. století moc Florencie morálka násilí Itálie Borgiové vláda pragmatismus
Autorovy další knížky
| 2009 |  Vladař |
| 1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 1975 | Florentské letopisy |
| 2001 | Úvahy o vládnutí a o vojenství |
| 1928 |  Mandragora |
Kniha Vladař je v
| Právě čtených | 42x |
| Přečtených | 1 561x |
| Čtenářské výzvě | 172x |
| Doporučených | 83x |
| Knihotéce | 500x |
| Chystám se číst | 445x |
| Chci si koupit | 107x |
| dalších seznamech | 14x |
Jak to jen shrnout. Machiavelli se vyznal v egu vladařů a byl schopný zcela přesně vystihnout jejich myšlení. To co mi na tom přijde mrazivé je, že tyto principy jsou použitelné i dnes. (místo vladaře si dosadíte politiky, manažery, ředitele...) Pak tedy beze špetky studu říkám že Mistr sun je teoretik a Machivavelli je praktik.
Pokud se někdo zajímá o psychologii a osobní rozvoj. Tahle kniha bude jak pěkně hořké ale 100% účinné kapky v záplavě sladkých řečí o spolupráci a šíření lásky v moderní populárně naučné literatuře.
Ke knize mě překvapivě dovedla spíše moje vášeň pro cokoliv renesančního. Vřele jí doporučuji: Studentům psychologie, politologie, filozofie, historie, advokacie a dále také obchodníkům, manažerům a komukoliv kdo je nucen okolnostmi taktizovat.
Akorát stále nevím jestli jí mám zařadit do beletrické části knihovny nebo té odborné.