Vladař
Niccolò Machiavelli
Známé pojednání o podstatě moci, panovníkovi, jeho vlastnostech a úspěšné politické aktivitě. Vladař: Klasický renesanční spis, jenž je považován za jedno z prvních a zároveň jedno z nejvýznamnějších politologických pojednání o moderním způsobu vládnutí. Čtivé dílo vzniklo v období restaurace vlády Medicejských na florentském dvoře r. 1513. Autorem, bývalým sekretářem ministerstva zahraničních věcí, je adresováno však již zesnulému Lorenzu Medicejskému. Hlavní osou dvaceti šesti kapitol jsou příklady z antických a římských dějin, pomocí nichž je postupně eklekticky obhajován osvícený vladař, řídící se zásadami logiky a zdravého rozumu. Spiskem rovněž prosvítají zárodky nacionalistických tendencí.... celý text
Literatura naučná Filozofie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 1969 , OdeonOriginální název:
Il Principe , 1532
více info...
Přidat komentář
Absolutně nadčasová kniha. Při pozorném čtení zjistíte, že lze knihu napasovat na dnešní vládu a myšlenkové pochody lidí, kteří se nacházejí v řídící funkci. Zjistíte, co dělá s člověkem, když má moc a vlivu a kam to pak směřuje, co představuje vlastnit majetek a co s lidmi dělá. Tohle by měla být povinná četba na středních školách!!!
Přijdou mi úsměvné komentáře typu: kniha mě zklamala, čekal jsem od ní víc, a tak. Stějně tak by mohlo být nahlíženo na Bibli, Otův slovník naučný nebo druhý díl učebnice dějepisu pro gymnázia.
Nicméně bych zde rád zmínil fakt, který si asi málokdo uvědomuje. Andráse de la ve svém kategorém komentáři napsal, že Vladař byl určen jedinému člověku, a to Lorenzu Medicejskému. To je velmi silné tvrzení, a já se odvačuji tvrdit, že mylné. Lorenzo byl v době vydání knihy už 20 let po smrti. Kniha byla věnována skrze jeho jméno a jeho památku rodu Medicejských.
Člověk se nedozví nic nového, maximálně jak správně podkuřovat. Machiavelliho "novinky" jsou bohužel známy již od dob Ústavy.
Odsuzovat Machiavelliho za amorálnost je docela módní a trvá už to pět set let, ale to nijak nezmenší pravdivost tohoto krátkého spisku, který je kontroverzní jen na několika místech. Je až s podivem, jak na začátku 16. století dokáže autor přesně vystihnout psychologii vládnutí a řízení mas. Je smutné a obdivuhodné zároveň, že to o čem píše je dodnes pravda.
Základní učebnice politiky. Kdo se chce umět pohybovat v politice a v životě, musí tuto knížku přečíst. Pak pochopí. A rozhodně v té knížce nehledejte vysvětlení toho, co předvádí současní politici, to by Machiavelliho ani nenapadlo.
Účel světí prostředky. Král může pohnout pěšákem, ale zodpovědný je za sebe sám. Čiře racionální dílo nezatížené cynismem. Machiavelli byl mistr renesanční politiky a diplomacie, ovšem já bych jej řadil i mezi jakési prehumanisty tím, že velmi přesně zachytil skutečnou tvář společnosti, jež bylo, je a možná i bude. Pokračovatelem je zcela jistě Orwell.
Bál jsem se nudy, ale opak je pravdou. Po nějaké době kniha, kterou si budu číst ještě mnohokrát - knihu jsem si koupil. Tolik moudra na pár stránkách, to se panu Machiavelimu opravdu povedlo. Jsou to věci všeobecně známé, ale vzhledem k tomu, že byl asi první, kdo to takto čtivě shrnul - klobouk dolů. Uznání zaslouží jistě i překladatel. Jen mne trochu mrzí, že jsem nedával víc pozor při dějepisu. Vrcholně uspokojivé.
Nebyl to můj šálek čaje. Ovšem pozor! To neznamená, že myšlenky zde sdělené jsou špatné či neaktuální. Spíše naopak. Vladař je velice dobře funkční jako příručka i pro dnešní politiky či manažery. Nesedla mi spíše forma. Mám raději podobná pojednání od autorů z dálného východu s kapkou asijské filozofie. I tak ale mohu Vladaře doporučit.
Geniální záležitost. Pragmaticky, jasně, stručně a velmi erudovaně shrnuty principy vládnutí a z toho logicky vyvozené postupy jak správně jednat, které se dají v mnohém použít i v našich bídných nevladařských životech. Moc s mým pohledem na "osud" souzní kapitola pětadvacet - že vůle člověka není prázdné slovo a nelze se svému losu podřídit a vzít za své pohodlnickým závěrem, že veškerá námaha je marná. I po 550 letech je tato perla stále aktuální.
Komentáře některých přispěvovatelů mně nesmírně potěšily, protože ukazují, že jsou mezi námi stále ještě lidé, kteří nejen čtou, ale především přemýšlejí a chápou.(pistalka, juckey, chamyl, ale i Ketesh a Kozel, Set123). Machiavelli se dokázal totiž zcela oprostit od falešné morálky, pokrytectví a popsat politiku a "vládnutí" tak, jak to bylo v jeho nešťastně rozdělené a rozhašteřené vlastí a v turbulentní (myšlenkově, ale i všemi ostatními směry) době a jak je to i dodnes. Machiavelli nebyl ani cynik, ani amorální osoba, ale člověk, který vycházel z hlubokých a skvěle tříděných znalostí, které použil pro analýzu doby a aniž to tušil, dal jí nadčasový směr. Odhodil berličku metafyzična a založil politologii. Jeho dílo je především dílem analytickým a vůbec to není návod pro diktátory, nebo dokonce - jak někteří pomatenci tvrdí, kteří ani nechápou o co jde, návod pro italské fašisty. Bohužel, u těchto povrchních rádoby intelektuálů chybí hlubší znalosti doby, aby se alespoň trochu dobrali k tomu, proč dílo vzniklo. Tupě opakovaná tvrzení, že Machiavelli je autorem tvrzení o účelu, který světí prostředky, tady je v komentáři vyvráceno, ale bude žít dál svůj falešný život a pseudovzdělanci budou s arogantní přezíravostí dokazovat nemorálnost a brutalitu díla, kterému nemají šanci ve skutečnosti porozumět, stejně jako nemají šanci skutečně rozumět dalším tisíci a jedné věci, o které se vyjadřují se suverénní okázalostí. Na dokreslení se v o něco novější historii se dá použít jeden malý příklad. Jistý Fridrich II., později zvaný Veliký se v mládí nad Vladařem natolik rozhořčil, že dokonce napsal spisek Antimachiavelli (viz. životopis od Františka Stellnera), kde "vyvracel" údajnou nemorálnost autora Vladaře. Když si člověk onen Stellnerův životopis přečet celý, tak se nad tímhle mladickým blouzněním největšího pruského krále musí jenom útrpně usmát. Na jeho politických krocích a jednání by bylo možné spoustu Machiavelliho postřehů i hodnocení a úvah použít jako zcela přesné příklady. Dokonce si myslím, že Machiavelli by z Fridricha měl radost a ještě mnohem větší radost by měl z Cavoura.
P.S. No a po řadě let jsem v knize M. Djilase narazil na následující citát: "Je-li církev v ohrožení ve své existenci, není více vázána mravními pravidly. Její jednota je ÚČEL, KTERÝ SVĚTÍ VŠECHNY PROSTŘEDKY: věrolomnost, zradu, tyranii, svatokupectví, žaláře a popravy." Tato slova napsal v roce 1411 verdenský biskup Dietrich von Nieheim. Tedy ne nenáviděný a pomlouvaný Machiavelli, ale katolický hodnostář z doby velkého schizmatu a kostnického koncilu...
Zajímalo by mne, kolik lidí ( a kdo ) s touhle knihou usínalo. Kniha je jakousi učebnicí pro osvícené diktátory a hanět ji muže jen někdo, kdo není schopem oprostit se se naši "demokratické" determinace.
Machiavelli dokázal vystihnout lidskou přirozenost díky empirizmu zřejmě sobě vrozenému. Snad proto mají některé jeho závěry platnost i dnes.
Jednoduše a prostě nepsáno, podloženo příklady. Podle mě stále aktuální spis. Netuším, proč ho za to tolik hanili. To, co napsal, se dá zneužít, nicméně, jak to myslel on, je naprosto zřetelné.
Doporučuji číst mimo okruh povinné, popřípadě doporučené literatury. Když jsem jí přečetl poprvé před třemi lety v rámci studia předmětu "Dějiny politických teorií 1", Vladař mě celkem bavil a přečetl jsem ho během jednoho dne. Problém je v tom, že když si o filozofickém díle předem něco přečtete, nebo vám o něm někdo poskytne výklad, máte tendenci to tam hledat a většinou i nacházet. To je tak trochu problém dnešního studia filozofické literatury v rámci vzdělávání vůbec.
Teď jsem se chopil Vladaře podruhé, tentokrát nezatížen studiem a jaksi z čistého rozmaru. Byl jsem nanejvýš překvapen, jak moc se lišil čtenářský zážitek i vlastní interpretace filozofické stránky díla. Ano ano, Vladař je historikem sepsaná příručka vládnutí vycházející z analýzy dobových i historických případů aplikací specifických úkonů vlády všemožných vládců, králů, císařů i papežů, vykazující rysy mocenského pragmatismu, orientována především na středověké státovědné otázky, pročež není na místě jej hodnotit z hlediska morálního - absolutismus, monarchie a aristokracie jsou pro nás beztak jen učebnicové pojmy, o kterých si myslíme, že jim po našprtání všemožných definic rozumíme, ale v praxi si je v plné šíři tak úplně představit nedokážeme. Tolik k intelektuálním "blbostem".
Ale vážně, Vladař mě docela bavil. Nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem při četbě začal propojovat s Hrou o trůny (knihy jsem nečetl, seriál nesleduji - mám jen spoustu zprostředkovaných informací). Ta by mohla být dobrým materiálem pro zkoumání různých způsobů vládnutí v praxi, pokud Vám tedy nevadí ten fantasy háv a pár dalších "nepodstatných" věcí okolo.
Štítky knihy
16. století moc Florencie morálka násilí Itálie Borgiové vláda pragmatismus
Autorovy další knížky
2009 | Vladař |
1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
1975 | Florentské letopisy |
2001 | Úvahy o vládnutí a o vojenství |
1928 | Mandragora |
Kniha Vladař je v
Právě čtených | 41x |
Přečtených | 1 564x |
Čtenářské výzvě | 172x |
Doporučených | 84x |
Knihotéce | 501x |
Chystám se číst | 446x |
Chci si koupit | 107x |
dalších seznamech | 14x |
Skutečně velice zajímavé dílo, které donutí člověka přemýšlet a plně se soustředit na to co čte, řada myšlenek je navíc v principu platná dodnes. Kniha je navíc velice zajímavým pohledem na způsob dřívějšího myšlení. Téma je navíc zpracováno velice komplexně, vyzdvihuje základní principy bez hlubokého zabředávání do podrobností. Rozhodně doporučuji.