Vítr nás odnese – Antologie současné perské literatury z Íránu a Afghánistánu

Vítr nás odnese – Antologie současné perské literatury z Íránu a Afghánistánu https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/230530/mid_vitr-nas-odnese-antologie-soucasne--230530.jpg 4 9 2

Dvanáct povídek nevšedně umělecky reflektují život v Íránské islámské republice, v emigraci či během sovětské okupace Afghánistánu v 80. letech 20. století. Texty charakterizuje významová mnohovrstevnatost podmíněná do jisté míry íránskou cenzurou, ale i úsilím autorů o hledání nových výrazových možností. Početné zastoupení ženských autorek v antologii poukazuje na nedávný rozmach literatury psané ženami v Íránu; je mezi nimi i povídka jedné z nejvýznamnějších současných spisovatelek Golí Taraqqí Domov v oblacích. Prózy doplňují ukázky z poezie respektovaných íránských básníků 20. století. (zdroj: kosmas.cz)... celý text

Přidat komentář

Jizi
18.01.2023 5 z 5

Írán. Daleká, předaleká země, která místy působí jak z jiného světa a času, kde ale žijí lidé, kterým teče červená krev, když se říznou (nebo když je ztlučou policajti), kteří chtějí to samé, co my, chtějí svobodně dýchat, mluvit, žít. Chtějí vydělat dost peněz, aby nemuseli utíkat do zahraničí a potupně živořit, chtějí mít pohromadě rodinu, chtějí být svobodní a svobodné. A nic z toho nemají. Protože se narodili o kus dál než my.
Afghánistán. Země ještě vzdálenější. Země zbrázděná horami a protkaná dírami po kulkách. Země nešťastná, ztrápená, usoužená. Okupovaná, krví zalévaná.
Všech dvanáct povídek z obou zemí, stejně jako čtyři představení básníci a básnířky, nám mají tolik říct. O věcech, o nichž nevíme vůbec nic a o věcech, které moc dobře známe, protože některé věci máme napříč světem všichni společné.
Je zoufalé, jak málo o nich víme - v době, kdy íránské ženy pálí šátky a brojí proti desítkám let útlaku je to čtení aktuálnější než když dřív. Kéž bychom měli větší zásobárnu.

petrarka72
21.05.2019 5 z 5

Mimořádně lidské - a zároveň (většinou) mimořádně depresivní čtení. Život podle pravidel, která pro nás nejsou úplně pochopitelná (ač se tu a tam podobají), znehodnocení života a smrti a totální absence jistot - jako zdroj humoru v povídce Jeho Excelence (autor Dža'far Modarres Sádeqí připomíná stylem Gogola), jako zdroj rozčilení v povídce Tyfus autorky Šívá Arastújí, jako zdroj vyděšené fascinace v Domově v oblacích Golí Taraqqí nebo Všichni jsme se ztratili Ásefa Soltánzáde. Pro mne nejsilnější Růžový mrak Alírezy Mahmúdí Íránmehra (dějiny Teheránu pohledem mrtvého, jehož ostatky nenacházejí klid) a šokující Když se kočky stanou lidmi a Občanka s vykořeněným hrdinou autorky Spožmaj Zarjáb. A poezie Forúgh Farrochzád - pochopitelně.