Sebevražda

sérii čtu postupně, první díly jsem hodnotila hodně dobře.
Minulý díl už jsem nedočetla, protože se mi příčilo řešit pořád to stejné. Ale zkusila jsem to ještě jednou. Naposledy.
Jméno Flégl už nechci slyšet. Pořád dokola. Ale jméno Štefan se znovu objeví a u toho už nebudu
To už je trochu obehraný.
Štve mě vztah Hany a Davida, který je tajnosnubný. Drsňák David jak detektiv z "tvrdé americké školy" ze 70.let minulého století.
Pletichy na pracovišti je otázka sama o sobě. Pursa je drzý, Davidovi škodí, ale neváhá si říct o pomoc? David ho nesnáší, ale kdykoliv vytáhne peníze.
Končím, přečetla jsem dost.

Audiokniha :
Opět to bylo hodně komplikované. Winkler opět v průšvihu, ono to asi jinak nejde. Původní hlasy v předešlých dílech se mi asi líbily víc. Ale zvykla jsem si i na nové, v podání : Jana Meduny, Anny Fixové, Zbyška Horáka.

02.07.2025

Veronika Martínková je podle mého názoru jednou z nejlepších českých autorek současného žánru thriller/detektivka. Obstojí i ve srovnání se světovými "bestselleristy"
Ale musím i moc pochválit pana Medunu, Horáka a paní Fixovou za precizní interpretaci, děkuji, dlouhá cesta díky vám utekla jako nic.

Nebudu prozrazovat děj, ale mezilidské vztahy jsou zde předvedeny v plné nahotě.

Doporučuji číst v co nejdelších blocích, kniha je jak gordický uzel a ani na konci k úplnému rozetnutí/rozpletení nedojde. Tak mi nezbývá nic jiného, než se těšit na pokračování.
A že jako fakt se těším paní Martínková a děkuji, nechci vás popohánět ALE....

Sebevražda je dalším dílem série Vítková & Winkler, která si drží svůj styl – je to detektivka, která člověka zabaví, donutí ho přemýšlet, ale zároveň zůstává příjemně odpočinková. I tentokrát mě bavilo sledovat vyšetřování a atmosféru případu, který se zpočátku jeví jako jasná sebevražda, ale postupně se odhalují nové vrstvy a podezření.
Co mě ale už trochu unavuje, je opakující se motiv nekomunikace mezi Davidem a Hanou – kdyby si spolu konečně promluvili o důležitých věcech, spousta věcí by byla jednodušší. Přesto jsem si knihu užil a fanoušci série si určitě přijdou na své.

15.06.2025

Jednoznačně nejlepší díl.

08.06.2025

Vždy, když vyjde audio z téhle série, mám radost... David a Hana a jejich parta je normálně normální :-)) ,Dan je pořád hajzlík,Kokeš stále miluje Hanu,atd. Hana se vrací po dvou letech z mateřské zpět do práce,David zase zpět z drogového...je to blázinec, ale vše se ,,nějak ,, vysvětlí...no, už se fakt těším na další díl, protože jsem zvědavá,jak se David popere s poslední,, nabídkou,, kterou dostane od nadřízeného...

ČERNOBÍLÝ KRIMI KONCERT pod taktovkou Veroniky Martinkové mě opět nenechal vydechnout, dokud jsem neotočila poslední stránku. Fanoušci detektivek nechte se přesvědčit a určitě sáhněte po této sérii, protože autorka si doslova hraje s písmenky. Oblíbené uspořádání knihy s pohledy od dvou hlavních hrdinů, tedy páru Davida a Hany, tentokrát osvěžilo i vyprávění vraha. A to prostě v krimi chceš!

11. října začíná první kapitola nové knihy a během stránek/dnů zjistíme nejen, že stal nový zločin, ale i to, že od minulého příběhu uběhlo několik let. David se vrací ke kriminálce a Hana je aktuálně na rodičovské dovolenou s dcerkou Aňou.
Obětí nového případu je včelař Bláha, který je nalezen doma zastřelen vlastní zbraní. Po prvotním vyšetřování a vzhledem k vážné nemoci oběti vše nasvědčuje tomu, že šlo o jasnou sebevraždu. David postupně všechny v týmu nahlodá, zda byl život p. Bláhy skutečně ukončen dobrovolně!?

V šestém dílu ze série toho bylo tolik, co mě překvapilo jako čtenáře, ale zaskočilo to i hlavní hrdiny. Příběh je nabitý dějovými milníky, u kterých jsem opravdu přestávala dýchat. Autorka však nebezpečí a napnuté emoce dynamicky vyrovnává vsuvkami s humorem. Což jsem tentokrát ocenila a párkrát jsem se od srdce pobavila.
Díky tomu, že jsou jednotlivé kapitoly datovány, jsem se perfektně orientovala v čase vyšetřování. To končí na konci listopadu, kdy jsem se dozvěděla nejen výsledek pátrání, ale hlavně i novou výzvu, která čeká Davida v následujícím díle.

Od autorky je to moje první kniha, ale určitě ne poslední. Přestože má kniha 530 stran, čte se neuvěřitelně rychle. Člověk se v příběhu nezrací, ale naopak pomalu nasává informace. Moc se mi líbilo, jakou si autorka dala práci s jednotlivými detaily příběhu. Při čtení se cítíte vtaženi do vyšetřování, jdete po jednotlivých stopách a tím jak napětí pomalu graduje, tak chcete vědět víc a víc.

Musím také pochválit i výběr kriminalisty, který se případu ujal. David je ten typ vyšetřovatele, který si pátrá po svém, neohlíží se na kolegy, zákony, u svých nadřízených má jeden průšvih za druhým, vám je ale jasný, že to bude jedině on, kdo případ dokáže objasnit. Nebudu lhát, od začátku mi byl sympatický.

Kniha má spád, nejsou tam hluchá místa, nechybí napětí a za mě to byla skvělá detektivka.

Sebevražda je již šestý díl z dané série, ale dá se číst i samostatně. Sice je tam často odkaz na to, co se stalo před tímto případem, ale není vyloženě nezbytné tyto informace znát. A určitě tedy můžu doporučit.

Vítková & Winkler je jedna z mála sérií, kdy nezapomenu, co se v předešlých dílech stalo. Jejich postavy jsou nezapomenutelné.

Od minulého dílu uběhli necelé tři roky v jejich životech. Hana je na mateřské s dcerou Aňou, David se vrátil ke kriminálce. Nacházejí tělo mrtvého muže, včelaře Bláhy. První dojem všech, kteří na případu pracují ukazuje na jasnou sebevraždu.

Jenže David není jen policista, on se pro tuhle práci narodil. Jemu nestačí důkazy, ale vede ho jeho policejní čich. Pokud mu na případu něco smrdí, jde si za svým, dokud nenalezne pravdu.

Opět se tak ocitá spolu s rodinou v nebezpečí, kdy přestáváte dýchat…v tomhle díle mi byl asi nejsympatičtější. Nešel až tolik přes mrtvoly a milovala jsem ho za to, jaký měl vztah k dceři a k Haně.

Kniha je opět propracovaná do nejmenších detailů, psychologie postav jejichž chování je věrohodné a vtáhne vás do knihy vám způsobí, že přečtete knihu za dva dny. Možná za tři no :). Na knize mám ráda i krátké kapitoly a označení den po dni Hana nebo David. Lépe si tak představím celé vyšetřování.

Autorka rozehraje svou písmenkovou symfonii a vy zažijete ten nejhezčí koncert myšlenek a akce. Maličko mi přišla už moc část se Štefanem, tak jsem zvědavá, co se z toho v dalším díle vyvrbí. Sérii doporučuji, dejte si ji nejlépe celou a za sebou.

“Stoprocentně důvěřovat lidem, na kterých nám záleží, chce odvahu. Protože pokud vás takový člověk zradí, bolí to mnohem víc než zrada od jiných.”

“Víš, všichni dělají chyby. To je normální. Ale důležité je, jak se k těm chybám postavíš. Jestli jsi schopný je přiznat a nést za ně následky.”

David Winkler se po dvou letech vrací mezi kolegy vyšetřovatele. Jeho postavení není moc dobré, protože si většina myslí, že je odpovědný za některé činy z dřívějška a že měl být odsouzený. David ale doufá, že ostatním dokáže, že není k ničemu a že je dobrý vyšetřovatel, i když se potýká s nějakými problémy.

Tenkrát vyšetřuje smrt Bedřicha Bláhy. Všichni jsou přesvědčeni o sebevraždě, ale Davidovi se to nezdá. Bohužel to není jediný mrtvý člověk. Případ se zamotává a čeká nás jeden zvrat za druhým.

I tentokrát David používá nestandardní vyšetřovací techniky. A pořád mu nic moc neříká týmová spolupráce. A to by nebyl on, aby se kolem něj nevyskytoval jeden průšvih za druhým, do kterých je většinou nějak namočený.

David mě opět svým chováním vůči ostatním, ale především Haně, neskutečně iritoval. Často šel přes překážky a nějak moc neřešil, jaké to může mít důsledky a to včetně Hany nebo jeho dětí. Ale ač to nedává najevo, Hana s dětmi jsou pro něj nejvíc.

Haně v této knize nebylo věnováno tolik prostoru. Ale i tak prožila těžké chvíle a neměla to s Davidem, a ani v práci, jednoduché.

Mě ti dva prostě baví. I tenkrát je to kniha plná nečekaných zvratů a zajímavých zápletek. Je čtivá, napínavá, prostě klasická Veronika Martinková.

Další případ dvojice vyšetřovatelů Davida a Hany. A opět úžasný nejúžasnější. Na začátku jsme si zopakovali, kdo je kdo a co se v předešlých knihách stalo, pro ty, kteří by si to třeba nepamatovali a hned jsme se dostali zpátky do života kapitána Davida Winklera. Bylo to určitě fajn a zpřehlednilo to i budoucí děj knihy. Nějakou dobu byl mimo službu, teď se vrátil, ale v práci se nedokáže plně soustředit, stále ho dohání myšlenky na jeho předešlý život a zranění, která ve službě utrpěl, stejně tak na jeho dvě děti, o které má teď nějak větší starost.

Hana a David nejsou jen parťáci u policie, ale zároveň jsou partneři v životě. Vyšetřují spolu případ sebevraždy, nedokáží spolu ale komunikovat, teda spíš David nekomunikuje s nikým. Já být na Hanině místě, tak bych takového partnera nesnesla. Ale jim jsem celou dobu fandila, že když teď mají tu dceru Aňu, tak přece nemůžou jít od sebe. A skřípala jsem zuby, když se tam objevil Kokeš nebo Adlerová :-)

David pořád bojuje s vnitřními démony, má stavy úzkosti, ale asi se není čemu divit po tom všem, co prožil. Každopádně mě vytáčí jeho egoismus a jsem vždycky rozpolcená, jestli mu držet palce, aby jeho nezákonná jednání byla či nebyla potrestána. Ale zase bych to nepřála Haně :-)

Líbilo se mi, jak se nějaká část případu podaří vyřešit a najednou přijde zvrat nebo se objeví nějaká nová skutečnost a vyšetřování je zase někde úplně jinde. Kniha měla spád, neměla žádná hluchá místa a četla se opravdu dobře. A už ten Prolog na začátku knihy vás navnadí.

Také mě zaujalo, jak dokázala autorka vybrat jména všech postav v knize, že skvěle korespondují s tím, jací jsou. Nebo alespoň mě to tak přišlo :-)

Našla jsem jen dvě negativa knihy, zaprvé, je hrozně těžká :-) ale napínavá, takže ji do té kabelky člověk musí nacpat a tahat s sebou :-) a za druhé, co má člověk dělat po přečtení? Najednou mu Hana i David chybí... A když si navíc na konci přečte, o čem bude další kniha. Ach jo, tak zase čekat.

"Kam až je člověk schopen zajít, aby ochránil své děti?" Zamysleli jste se někdy nad tím?

Tahle detektivka byla jako strom, máte kmen, hlavní niť příběhu a pak spoustu větví, které končí a musíte lézt dál, a narazíte na další větev. Hlavní děj a spoustu spoustu odboček, které tam za mě ani nemusely být. Nebyla to špatná knížka, ale ty odbočky mě strááášně rušily.

Již šestý díl série o Haně Vítkové a Davidovi Winklerovi a já moc děkuji @veronikamartinkova za možnost si ho přečíst.
Jak jsem již psala v předchozích recenzích, hlavní hrdinové této série mi nejsou sympatičtí. A ani tento díl nezměnil. Já prostě nemám ráda nespravedlnost, takže bohužel David mi snad nikdy sympatický nebude. K Haně jsem změnila postoj, v tomto díle ji to jako detektivovi opravdu pálilo. Taky musím ocenit, že na ní autorka ukázala, jak je těžké pro matky s dítětem znovu nastoupit do práce a co musí někdy ze stran vedení zažívat.
Musím taky vyzdvihnout, že jsem si hodně užívala kapitoly psané z pohledu vraha. Dodávaly celému příběhu hned jinou dynamiku. Bohužel se i v tomto díle toho děje zase někdy až strašně moc a přišlo mi, že díky tomu jsem někdy i zapomínala, co bylo jejich prvotní vyšetřování.
Nicméně jsem si tento díl užila. Autorka je za mě opravdu nadaná spisovatelka detektivních zapletek. I přes mou nelibost k hlavním hrdinům si její detektivky užívám. Autorka sice u nich vyzdvihuje negativní vlastnosti, ale ono není někdy na škodu číst pravdu. Protože snad všichni víme, že světem hýbou peníze a známosti.

S Hanou a Davidem se znovu setkáváme zhruba po dvou letech. Do rodiny přibyde malá Aňa a Hana se vrací na částečný úvazek zpět do práce. Začíná vyšetřování případu zdánlivé sebevraždy a znovu se tu objevují i stíny z minulosti, které je potřeba vyřešit. U Davida se projeví panické ataky z neustálého strachu a stresu, nedostatku spánku a problémů s alkoholem. (To je myslím zajímavé téma samo o sobě, co s člověkem udělá dlouhodobý stres) Začíná o sobě pochybovat. Opět tak nastává boj s časem, boj o život.

Šestý díl má v sobě velice zvláštní energii. Možná i díky krásné a tajemné obálce. Přesto, že má kniha 526 stran, tak je text psaný lehkou rukou a vůbec neztrácí na dynamice. Lepší, než jsem čekala. Styl psaní je opravdu čtivý, všechno do sebe zapadá, nic není opomenuto. Za to klobouk dolů, protože těch detailů je tam opravdu dost. (Jak to Veru děláš? )

Chvílemi jsem měla pocit, že se stránky otáčejí samy. Posledních asi 80 stránek jsem měla teda velké dilema, jestli dočíst hned a nebo si to čtení ještě trochu šetřit.

Navíc s těmi postavami už mám nějaký vztah, že po přečtení pár stránek, přišla taková příjemná jistota, jako když se po dlouhé době vrátíte domů k rodině. A najednou přijde poslední stránka, vše vyřešeno a já mám v sobě hroznou prázdnotu . Co teď budu jako číst?

Moc se těším na další díl, protože to bude pro Davida hodně velká výzva.

Jak se pozná dobrá detektivka?
Třeba tak, že při jejím čtení v MHD přejedete cílovou stanici? Tak bacha, ať nepřejedete jako já.
Za mě jedno velké doporučení !!!

Již jsem to zmiňovala několikrát, ale musím se opakovat - Verunčiny knihy jsou prostě stále lepší a lepší. Každá další mi jen dokazuje, že ona to prostě umí a umí to skvěle. A jestli se mi minulé líbily na pět hvězd, teď bych musela dát alespoň deset ...
.
Již šestý případ Hany a Davida a za mě (zatím) rozhodně nejlepší. Nemá smysl řešit samotný děj knihy, který jistě dokážete ocenit sami. Já musím prostě pozvednout styl psaní a dokonalý smysl pro detail.
.
Není to jen detektivka, ve které řešíme jeden případ a hádáme, kdo to mohl udělat. Tady jsou intriky, výzvy, životy xy postav, jejich jména, povahy a názory a všechno to do sebe tak dokonale zapadá, že nejde jen říct "aha, máme vraha" ... ale je to jako žít život spolu s nimi. Občas nechápu, jak si vše může Verča tak dokonale pamatovat a ráda bych viděla její poznámky .
.
V předešlých dílech jsem si Hanu vždy představovala jako na krátko ostříhanou brunetku. Asi proto, že mi byla prostě nesympatická a tento vzhled mi k ní pasoval nejvíce. V tomto díle se to ale změnilo a stala se z ní konečně blondýnka s modrýma očima. Možná proto, že se můj pohled na ni změnil a konečně jsem si k ní našla cestu. No, ke konci už nebyla tak protivná a nekomunikativní .