Vítek, křupadlo a kostižrout

Ač jsem knihovnice (snad mě omlouvá, že neprofesionální), netušila jsem, co je to gamebook.
Velmi milé setkání s autorkou knihy Lucií němcovou na Festivalu na ulici v Plzni mně zase o něco rozšířilo obzory. Mluvila o způsobech, jakými je možné gamebook psát, o tvůrčím úskalí, když se vám děj příliš rozjede do mnoha slepých odboček i o vtipné spolupráci s ilustrátorem.
Knížku jsem zakoupila do obecní knihovny a už se těším, co na ni moji malí čtenáři řeknou. Teď o prázdninách je knihovna zavřená, takže si knížku můžu ještě pár týdnů užít. Už jsem třikrát neúspěšně zakončila příběh, ale myslím, že tentokrát jsem na stopě!

„Příběh, o jehož průběhu i konci rozhodneš ty.“
Čestně přiznávám, že gamebook jsem donedávna nikdy nečetla. Chtěla jsem to zkusit, ale prostě mě nějak žádný konkrétní nezaujal. Pak jsem narazila na tenhle od Petuly Benduly a věděla jsem, že s ním si poprvé zkusím propojit své dvě oblíbené činnosti – čtení a hraní.
Vítek, křupadlo a kostižrout se stal nejprve dárkem, který jsme pořídili naší úžasné neteři, pak jsem si sama knihu u nás v knihovně půjčila, přece jenom jsem si nebyla jistá, jestli na to nebudu stará… Nebyla jsem! Ostatně i autorčino doporučení, že je kniha vhodná pro čtenáře ve věku 9–12 let, se na jejích stránkách brzy protáhlo na 9–129 let, do čehož jsem se už (o fous) vešla. =D A nejlepší na tom bylo, že jsem si to neskutečně užila i jako bezdětná ženská, dokonce jsem si k tomu ani žádné dítě nemusela půjčovat! =D
O Vítkově příběhu toho nechci moc prozrazovat, protože stojí za to si ho projít po svém. Můžu ale říct, že mě moc potěšilo zasazení (části) příběhu do Ústeckého kraje. Každý týden jezdím vlakem přes Malé Žernoseky, kde příběh začíná, a teď si při průjezdu tou maličkou obcí na Vítka vždycky vzpomenu. (A abyste věděli, Vítek v mém příběhu projel i mým domovem – Dolní Zálezly jsou totiž jen ob dvě vlakové stanice od Žernosek!) =)
Ocenit pak musím i tu neskutečnou hravost, která mě fakt bavila, občas jsem se i nahlas uchechtla a úryvky jsem pak hned sdílela se svým mužem Lukášem. Ostatně i autorčin pseudonym a název nakladatelství ukazují na její hravost a kreativitu.
S radostí nakonec mohu konstatovat, že jsem s mírnými přešlapy (které jsem si hned několikrát způsobila jen a jen zvědavostí, i když mě intuice v příběhu táhla úplně jinam) nakonec dospěla hned k druhému nejlepšímu konci hry.
Jestli rádi čtete a hrajete hry (nebo aspoň jedno z toho) a/nebo jestli chcete někoho jedno či druhé naučit, Vítek by to mohl zvládnout. Tak jako tak musím tenhle nápaditý gamebook všem moc doporučit!
PS: Gamebook je taky fakt nádherně ilustrovaný!

premluvit syna ke cteni je marny boj … po poslechnuti podcastu s uzasnou pani petula bendula jsem mela jasno- tuto knihu musime mit.a nase zkusenost -po precteni prvni stranky “mami ja te nevnimam . me to nebavi nechci …
aha, ale kubi , to bude fajn tam budes rozhodovat sam, jak se bude pribeh vyvíjet “. -prvni zpozorneni ! “jo a jak ..takze znovu prectena prvni stranka a prvni rozhodnuti … listováni knihou na urcenou stranku , cteni , ukol s hadankou aby jsme vedeli na kterou stranku se presunou … a muj syn obrat o 180stupnu “mami to je bozi “. najednou knihu zacal cist sam a stravili jsme u ni krasnou hodinku …
haleluja .. :-)
v mych detskych letech nam stacilo v pribehu najit unik od bezneho zivota, a cetli jsme kde co , ale dnesni deti bohuzel zasahnute technikou, hrami atd. maji jine potreby. a nebo je v tom sila moznosti sami rozhodovat ? at tak ci tak tato knizka vase dite zase nauci mit rad knizky …. aspon ty gamebookove :-)

Můj první gamebook :) A hned mě chytil, Koupil jsem jej sice dceři, ale musel jsem si to nejprve sám přečíst a teda bavilo mě to hodně. Jak příběh, tak skvělé ilustrace, tak také hádanky. Přiznávám bez mučení, že některé jsem přeskakoval, ale jiné jsem si užíval a opakovaně se je pokoušel vyřešit bez nápovědy. Po dočtení mi to nedalo a zkoušel jsem číst znovu, jen se jinak rozhodovat, takže jsem knihu dočetl vlastně asi dvacetkrát :)))

Vítkovi je 13 let a odjíždí k babičce na prázdniny. Dozvídá se o záhadném zmizení jeho praprapradědečka s rád by o něm věděl něco víc. Navíc zjistí, že jeho příbuzný byl badatelem.

Jsem ráda, že se trend gamebooků pomalu dostává zase do povědomí čtenářů. A tenhle byste si neměli nechat ujít. Kdo neví co je gamebook, tak vám to trochu představím. Jedná se o knihu, která má hlavní začátek a potom je na čtenáři, jak bude hlavní postava pokračovat dále. Většinou je to ve výběru možností, kdy se skáče ze strany na stranu.

Vítek je ale neobyčejný, protože tu najdete i různé šifry a hlavolamy. Kniha taky procvičuje pozornost a paměť čtenáře, protože mnohdy otázka vychází z již přečteného textu. Hodně se tu pracuje i s logickou sférou a dedukcí. Sama jsem občas přemýšlela až moc složitě a pak jsem se nasmála, že mne to či ono nenapadlo. Text ve Vítkovi je úmerný věku, což v tomto případě je od 12 let. Dovedu si představit, že je to čtení pro holky i kluky.

A co se mnou Vítek zažil? Podařilo se mi ho vehnat do náruče gorilího alfa samce, kterému zrovna začaly námluvy. Také si udělal výlet do středu Země. Tohle byly první dva rychlé konce, které jsme spolu prožili. Nicméně se mi podařilo dojít na (za mne) úspěšný konec. I když věřím, že silná alergická reakce na zmrzlinu se mu moc nelíbila.

Celkově je kniha prima, zabaví na delší čas (obsahuje 65 různých konců) a věřím, že někteří si titul přečtou i vícekrát. Sama se na to za pár měsíců chystám. Jediné, co bych změnila je vazba. Jedná se o paperback a myslím si, že Vítek by si zasloužil něco pevnějšího, vzhledem k tloušťce.