Vířivka
Lucie Konečná
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406378/bmid_virivka-lgh-406378.jpg
4
474
164
Jaké to je začít OPRAVDU znovu? Helena se vrací po dvanácti letech z vězení. Začíná znovu od nuly a žije ze dne na den. Pronajme si garsonku s vířivkou uprostřed pokoje, najde si práci, přítele… Postupně zjišťuje, že se zase dokáže radovat. Nicméně minulost, kterou pečlivě skrývá, na ni zaútočí…
Přidat komentář
Neotřelý příběh, který nás seznámí s Helenou. Ta se po dvanácti letech vrací z vězení a snaží se vrátit do běžného života. Není to lehké, ale začíná se jí to dařit. Minulost, kterou by ráda nechala za sebou, se však brzy ozve.
U této knihy jsem vůbec netušila, co mě čeká a musím říct, že to pro mě bylo příjemné překvapení. Autorka nás rovnou hodí do příběhu, žádné dlouhé zdržování, žádné zbytečné řeči. Postupně poznáváme Helenu a čím dál víc potřebujeme zjistit, co se jí v minulosti stalo. Je to psáno lidsky, svižně, čtivě.
Autorka si při psaní rozhodně nebere servítky, píše vše na rovinu. Ač je to celkově smutné téma, kniha je vtipná, rozhodně se u ní pobavíte. Ale pak se dostanete do určité části, která Vás možná až šokuje a bude Vám při čtení úzko.
Ač je to útlá knížka a máte ji přečtenou za jedno odpoledne, dokáže ve Vás vyvolat spoustu emocí, což u knih vyhledávám. Možná se mi to líbilo i díky tomu, že hlavní hrdinka mi byla věkem relativně blízko a já se tak do některých situací dokázala dobře vžít.
Od Lucie Konečné jsem četla už knihu Houpačky, která mě překvapila a bavila úplně stejně. Netrpělivě budu vyhlížet další knihu od autorky, kterou si rozhodně hned přečtu.
Znovu jsem se k této knize vrátila letos v březnu a nelitovala jsem. Je to vtipné, milé a chytré zároveň. Místy napínavé. Příběhů o ženách se zkušeností s vězením nemají v české beletrii velké zastoupení.
Perfektní kniha, která nemá 500 stran, ale i tak vypráví příběh, který vás nenechá lhostejnými. Osud se s Helenou příliš nemazlil, ona se přesto snaží se nějak poprat s minulostí, která tak ovlivňuje její přítomnost a pravděpodobně i budoucnost. Postupně odkrýváme pravdu o tom, jak to vlastně všechno bylo, proč seděla Helena 12 let za mřížemi. Ke konci mi při čtení v jednu chvíli dost zatrnulo, bylo mi po těle dost nepříjemně. Celkově je ten konec dost humusácký. Proč, to si přečtěte sami. Mně to zabralo ani ne dvě hodiny. Jen tak mimochodem, mít uprostřed pokoje vířivku mi přijde dost hipsterské, ale dala bych si taky říct.
Taková stručná, kraťoučká jednohubka, která vám ale v hlavě pevně utkví. Doporučuji a jdu si paní Konečnou přidat mezi oblíbené autory.
Tato útlá knížka dokazuje, že k tomu, aby čtenáře příběh pohltil a zanechal hlubší dojem, vůbec nepotřebuje standardní tloušťku a minimálně 300 stran. Na tak malém prostoru dokázala autorka dokonale vystihnout pocity ženy, která v životě dost narazila a teď se ho snaží restartovat a začít znovu.
Heleně jsem hodně fandila, dokázala jsem pochopit její jednání, nedůvěru k lidem, do jejích pocitů jsem se bez problémů dokázala vžít, naladila jsem se na její vlnu, což způsobilo to, že jsem se o ni podvědomě velice bála. A že bylo proč! Jako by to byla reálná osoba, kterou důvěrně znám.
Helena, i přes tu syrovou životní zkušenost, kterou určitě žádná z nás nechce zažít, byla taková…prostě obyčejná. Navzdory osudu žádná ubrečená chudinka litující sama sebe, ale taky ne superhrdinka, která po tom svém restartu všem ukáže.
Byla taková …naprosto reálná a uvěřitelná.
Přečtení knihy trvá opravdu jen chvilku.
Škoda, že autorka nechala už pouze jen na čtenáři, jak si další osud Heleny ve své fantazii vytvoří a představuje. Mě by hodně zajímal.
Klidně bych četla dál…
„Nikdy neexistuje jen jedna pravda, záleží na úhlu pohledu. V tom je děsivost všeho konání, protože status pravdy je narušen subjektivním vnímáním. Ani soud není nejvyšší moc, protože objektivitu posuzují subjekty. Lidi…“
Kniha pro všechny věkové kategorie, zaručeně dojme, pobaví i donutí k zamyšlení.
Po knize jsem sáhla spíš náhodou a úplně odvázaná z ní nejsem. Není to špatné, to určitě ne, ale nějak mi to nesedlo. Konec mi přišel zbytečně rychlý, určitě by to pár stránek navíc sneslo. Taky nejsem úplně fanda do vulgárních slov v knihách. Podruhé si ji asi nepřečtu, ale věřím, že své čtenáře si našla a najde.
Miluju krátké příběhy, které jsou tak nadité emocemi, že vydají za knihu o 400 stranách. Přesně tohle jsem dostala ve Vranách od Petry Dvořákové. No a Vířivka od Lucie Konečné se tomu taky poměrně přiblížila.
Hlavní hrdinka Helena je skoro padesátnice; po letech byla propuštěna z vězení a postupně se snaží opět začlenit do běžného života. Zpočátku nevíme, co Helena provedla, pouze cítíme obrovskou bolest nad ztrátou rodinných vazeb. Helena začne pracovat na poště, kde pomocí těžké fyzické práce zapomíná na svou duševní bolest, díky čemuž se ji poměrně daří vést normální život. To se ale změní ve chvíli, kdy ji postupně začne dohánět minulost a útočí na její křehký, nově vybudovaný život.
Kniha byla skvělá. Počtem stran je to chuťovka na jedno odpoledne, množstvím emocí však ve vás zůstane mnohem déle než ostatní knížky. Děj má spád, druhá část knihy je napínavá, celý příběh prolíná veliká bolest a jakási netečnost vůči světu, která je patrná z každé strany.
Bylo to skvělé, hodnotím 4,5/5 a určitě si přečtu ještě další autorčinu knihu, Houpačky.
Líbilo se mi to moc. Jak je vidět, jde napsat i krátký příběh, ve kterém je vše důležité řečeno a čtenář to přečte na jedno nadechnutí. Opravdu super. Moc jsem hlavní hrdince fandila. Ke konci jsem se hrozně bála...
Určitě doporučuji.
Na tuhle knihu jsem narazila celkem náhodou a jsem ráda, že se tak stalo. Je to sice krátký, ale i tak čtivý příběh, který v toho skrývá tolik pravd a bolesti. Na pár stránkách si myslím, že toho autorka dokázala říct dost. V knize jsou vykreslené jasné charaktery lidí, které je podle toho vedou životem. Zlí lidé jsou prostě zlí, a nezmění se ani po letech, slabí lidé se nedokáží bránit a většinou to končí tragicky. Je to smutné, a přesto tak dobré čtení, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Hltala jsem příběh hlavní hrdinky a doufala, že se vše otočí k lepšímu.
Kniha ze života (ne běžného, neboť 12 let vězení je nářez). Příběh plynul, vysvětloval, udivoval, rozesmival, nutil k přemýšlení a hlavně mě bavil. Někdy se mi stává, že si přečtu poslední řádek knihy a říkám si, jak to asi bylo dál. A tato kniha je přesně ten případ.
Kniha přináší životní pravdu ,lidé se v podstatě nemění a pokud ano většinou k horšímu,bohužel.
Silný a uvěřitelný životní příběh ženy, která nachází svou vnitřní sílu a svou hodnotu až po trpké zkušenosti z prvního manželství. Začíná znovu. Jde to vůbec? A jak? Psáno především pro poučení ostatních žen, aby předešly všemu tomu, co Helenu donutilo začít znovu.
Úsporný styl, jakási strohost a jednoduchost dodává dílu na působivosti. Doporučuji!
Od této knížky jsem popravdě nečekala nic moc, ale velmi mile mě překvapila! I když je to útlá knížka o něco málo přes 100 stránek, tak toho v sobě měla tolik.
Příběh Heleny, která se po 12 letech vrací z vězení a snaží se začít znovu, ale není to vůbec jednoduché.
Moc se mi líbila závažnost tématu a to, jak čtivě autorka píše, od knihy se nedalo odtrhnout.
Moc doporučuju!
Kniha psaná na velice závažné téma, které se bohužel stává i v běžném životě. Velmi dobře se to četlo, autorka dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Nešlo přestat číst. Na knize mi vadilo poměrně dost vulgarismů. A také to, že se hlavní hrdinka , že se vyspala kde s kým. Také mi přišli zcela nevhodné pasáže se sprchou. Závěr mi přišel trochu depresivní. V knize je dobře vykresleno jak jeden člověk dokáže druhému zničit život a připravit ho prakticky o všechno. Ještě že existují boží mlýny. Jinak super knížka. Chystám se na další autorčinu knihu Houpačky, která doufám bude veselejší.
Štítky knihy
přátelství ženy vězení, věznice rodina psychologické romány tyran domácí násilí ztráta blízkých české romány
VířivkaKniha Vířivka je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 621x |
| Čtenářské výzvě | 84x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 150x |
| Chystám se číst | 216x |
| Chci si koupit | 43x |
| dalších seznamech | 2x |
Na Helenu mi stačilo jedno odpoledne a musím říct, ze mi ho neskutečně zpříjemnila. Příběh Heleny, která se ocitá za branami ženský věznice. Po dvanácti letech. Bez rodiny, přátel, bydlení i práce. Naskakuje do života s vědomím, že zpátky už nikdy více. Helena začíná od nuly. Postupně jí vstupují do života noví lidé i láska. Nicméně v pozadí stojí jeden strašák v poli. Celý je to o smutných věcech i děsivý minulosti. Palec hore za to, že i tady se našlo místo pro vtipný momenty. Kombinace smutku a smíchu. Jako milovník řízků musím napsat, že Helena byla něco jako řízek. Štavnatej a křehkej. Prostě žádnej gumák :)