Violka: Román o hledání domova
Mirka Skočílková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383308/bmid_violka-Y0d-383308.jpg
4
307
118
Marika je samostatná mladá žena, která se nechce vázat, a aby si udělala v životě pořádek, rozhodne se odletět na Nový Zéland. Po tragické smrti sestry Violy a jejího manžela se ovšem všechny její plány zhroutí. Marika se najednou musí postarat o malou neteř Violku, která po smrti rodičů trpí psychickými problémy, sehnat peníze na zaplacení dluhů sestřina manžela i vést vzmáhající se stavební firmu. I když si k malé Violce rychle vybuduje vztah, nástrah číhá na mladou ženu až příliš mnoho. Naštěstí jsou zde přátelé a snad i pravá láska snad... celý text
Přidat komentář
Hezky napsané, čtivé. Čekala jsem něco úplně jiného, protivnou starší dámu, která děti nemá ráda a ke které se Violka dostane, ale bylo to něco úplně jiného. :-) I když bych malinké výhrady měla a bavily mě asi tři fakt velké hrubky, které kdosi v knize z knihovny přede mnou podtrhl a opravil, dávám pět hvězd. :-)
Knížku jsem četla v posteli při nachlazení. Moje první knížka od autorky na doporučení naší knihovnice. Skvěle napsaný příběh, který krásně plyne. Vřele doporučuju.
Kniha, která mě velmi překvapila. Podle obálky jsem čekala nějake dětské čtení. Ale dostala jsem nakonec příběh o celkem náročném životě. A o hlavní hrdice, která je opravdu hrdinka. Příběh je tak dobře napsaný, že mě chytnul za srdce a všechny ty nepříjemnosti, ale i ty milé zážitky... jsem opravdu prožívala. A tyhle knihy, kdy mě hned na začátku osloví a táhne se do až do konce mám vážně ráda!
Česká spisovatelka a krásný příběh,možná v něčem těžko uvěřitelný,na jednoho dospělého člověka a malou holčičku je událostí až moc,ale Violku jsem si zamilovala a Marice jsem fandila a obdivovala ji.A jako bonus jsem objevila,další českou autorku,kterou jsem doteď neznala.
Smutný začátek,dal by se předpokládat zajímavý příběh. Po určitou dobu ano, ale pozdéji docela předvídatelný. Na můj vkus měla kolem sebe hlavni postava velké množství kladných a ve všem kdykoli pomoci ochotných kolegů přátel a pracovníků. To se hned tak nevidí. Příběh byl zbytečně dlouhý. K autorce se asi už nevratim.
Brutálně natahovaný děj.
Ze začátku mě kniha docela bavila, ale možná to bylo tím, že jsem jí četla na dovolené u vody a velkou literaturu jsem nečekala. Za to jedna hvězda.
Ale potom dovolená skončila a já jsem se u knihy trápila další týden.
Přesně u strany 242 jsem si řekla: ať už je konec!
Polovinu zabere vyprávění a popisování činností běžného dne. Kniha mohla mít opravdu již zmíněných 242 stran a všechno by se tam vešlo. A možná by kniha měla i spád.
Sloh je prostě hrozný! Co je za větu: "Přišlo mi se podívat (Na vedlejší nástěnku ; Ke dveřím)". Tenhle paskvil se opakuje několikrát. Jednou dokonce na dvou stranách za sebou. To už jsem, přiznávám, knihou chtěla hodit o zeď.
Shoda podmětu s přísudkem? Pche! To byla tipovačka...
Tolik pravopisných chyb jsem neviděla v knize hodně dlouho. Možná nikdy...
Nechápu ta vysoká hodnocení. Opravdu ne.
Moje druhá kniha od autorky, první byla Opuštěný dům, obě krásné a těším se na další :-)
V některých komentářích zde narážím na občasnou nevěrohodnost příběhu . Já takhle u knih většinou nepřemýšlím a beru to tak , jak to je.
On sám život nám občas napíše scénář , který je zdánlivě nezvládnutelný a přesto se nám podaří překážky zdolat .
Marika to rozhodně neměla jednoduché a malá Violka už vůbec ne . Každopádně se se vším statečně popraly a pro nás čtenáře vybojovaly šťastný konec .
Za mě super oddychové čtení .
Moje už druhá autorčina kniha a musím říct, že se mi líbila mnohem víc než Opuštěný dům. I tady mi však vadil autorčin styl psaní, kdy vlastně nepoznáte, co ke kterému z mužů hlavní hrdinka vůbec cítí, a kdy má v textu vždy přednost lavina každodenních povinností a činností, které někdy ani nemají na nic v ději vliv. Takže ve výsledku takový průměr, byť mi teda v některých momentech přišla hlavní hrdinka vyloženě hloupá a trochu to skřípalo, nemluvě o tom, že své hrdince autorka naložila až neskutečné množství břemen a před koncem neváhala ještě přidat :-). Jinak jako vydavatel bych na přebal rozhodně nedávala úryvek téměř ze samého závěru knihy, zbytečně vám pak coby čtenáři vyzradí minimálně kus zápletky dopředu (a citát šel určitě vybrat mnohem lepší odněkud ze začátku).
Příběh Mariky, která po tragické smrti své sestry hodí za hlavu svůj vlastní život, ujme se své neteře Violky, vyřeší zadlužené dědictví a musí se postarat i o rodinnou firmu. Osud ji však klade do cesty další a další překážky a Marika se musí hodně snažit, aby vše fungovalo tak, jak má.
Tato kniha mě svou anotací nalákala, mám moc ráda knížky, ve kterých se dočteme o těžkých osudech jednotlivých postav, o nelehkém životě. V tomto příběhu toho autorka na Mariku naložila opravdu hodně, ale bohužel, příběh si mě vůbec nezískal.
Chvílemi to bylo skvělé, ponořila jsem se do příběhu, bylo to celé silné a smutné. Ale většinu času to bylo moc naivní až pohádkové. Na to, jak závažné věci se řešily, tak se vše vyřešilo velice snadno. Bylo tam toho hodně, ale v podstatě nic nešlo do hloubky. K tomu chování hlavní postavy bylo, s prominutím, na ránu. Celou dobu mě neskutečně štvala. Příběh mi přišel i zbytečně natahovaný a klidně bych ho o pár stránek zkrátila.
Kniha bohužel nebyla pro mě, vždy mě bavil jen kousek a nad zbytkem jsem kroutila hlavou. Celé to byla prostě pohádka postavená na tragických základech a více než nelehký osud postav se tu řešila červená knihovna.
Byla to druhá kniha, kterou jsem od této autorky četla a přiznám se, že Opuštěný dům mě uchvátil více. Ani ne tak příběhem jako spíš stylem psaní. Nicméně i tuto knihu jsem dočetla celkem rychle. V některých úsecích mi to připadalo trochu moc naivní - jak rychle byl zprovozněn hotel, jak Marika zvládla vyřešit všechny finance v tak krátké době apod. a že jí to nakonec celkem šlo. Ale nakonec to až taková limonáda nebyla a ke konci to bylo celkem nervydrásající. Každopádně je to dobře napsaná kniha a určitě ji doporučuji.
Krásná a smutná knížka, u které mi několikrát ukápla slzička. Ale i ty náročné části byly napsané s takovou lehkostí. Můžu jenom doporučit
Tak to se mi už dlouho nestalo, abych u knížky tolik bulela. Příběh mě hodně zasáhnul, ale věřila jsem ve šťastný konec.
Tak tady bych potřebovala asi taky krabičku s kapesníčky.Smutný příběh se šťastným koncem,poutavé napsané.Knihu si budu pamatovat hodně dlouho.
Knížka se dobře a lehce čte, ale příběh se příliš zamotává a začíná být často nereálný ( nenaplněné milostné vztahy, nespočet úmrtí v rodině, přeslazený konec). A stále se pije káva, ale tím jsem si alespoň splnila čtenářskou výzvu.
Štítky knihy
pro ženy psychologické příběhy psychická traumata sirotci ztráta blízkých ztráta matky ztráta otce opatrovnictví
Autorovy další knížky
| 2019 |  Violka: Román o hledání domova |
| 2021 | Opuštěný dům |
| 2020 | Kdo věří na zázraky |
| 2023 | Vesničanka |
| 2024 | Červená nit osudu |
Kniha Violka: Román o hledání domova je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 436x |
| Čtenářské výzvě | 71x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 208x |
| Chystám se číst | 192x |
| Chci si koupit | 35x |
| dalších seznamech | 4x |
Knížka od které jsem nic nečekala a tolik mi dala.
Příběh mě bavil, byl čtivý, plynul si svým tempem, ale nenudil ani chvilku.
Příběh malé Violky mě chytil u srdce, bylo mi líto malé holčičky, kterou osud již v útlém věku nešetřil.
Marika byla pro mě vykreslena dost nereálně a občas mi lezla na nervy tím kolik toho dokázala a stíhala (kosmetika, výchova dítěte, vedení stavební firmy a provozní podniku).
I přes pár výtek ovšem hodnotím plným počtem a doporučuji knihu i dalším.