Vinobraní

17.10.2023

Velice příjemné překvapení. Malebná novela popisující nejen život na vesnici, ale i pestrou škálu mezilidských vztahů s příjemnými prvky humoru.


"Poslechni, proč mně, proboha vykáš?" zeptal se vrátné tak zděšeně, jako kdyby po něm chtěli, aby narukoval.
"Každému vykám" odpověděla vrátná důstojně. "Mám na to befel. Aj mojému Tonckovi. Tady aj jemu vykám... Nejsme v hospodě, soudruhu!"

20.09.2023

Krátká balada z jihomoravské vesnice na konci léta v době zrání hroznů. Život na vesnici viděný očima životem zoceleného dědy a jeho vnuka, malého důvěřivého človíčka, který teprve poznává svět. Smutný příběh psaný zvukomalebným jazykem, na jehož konci i slzička ukápne.

03.09.2022

(SPOILER) Nádherné, poetické, pro období zrání vína, poletujících špačků a pomalu přicházejícího podzimu jako stvořené. Zdánlivě obyčejný příběh, ale tolik se v něm toho skrývá! Několika slovy a někdy spíše zámlkami dokázal autor vyjádřit víc, než jiní stovkami stránek textu.

Bylo mi líto, že konec byl smutný – ale připomněl mi, kam všichni směřujeme, a že i smutek má v životě své místo, jinak bychom si sotva dokázali vychutnat chvíle naplněné radostí. Doporučuji všem, kdo se obejdou bez akcí nabitého děje, dovedou slova pomalu nechat rozplynout na jazyku jako sněhové cukroví a rádi se zasní ve vzpomínce na vlastní dětství a možná i svého dědu...

02.08.2022

"Každý pohřeb je tak trochu pokáním. Pomalé kroky nemohou stačit myšlenkám, které se musí vracet zpátky a splétají se do vzpomínek."

Kdo máte před sebou líné letní dny či zimní podvečery, kdy se nikam nechce spěchat a občasná nuda v příběhu úplně nevadí...
Kdo se chcete přenést na Pálavu sedmdesátých let a v ne vždy snadném (ale o to víc neotřelém) textu objevovat křehké venkovské vztahy nejen dědy s vnukem ...a úsměv na tváři.
Potkali jste správný text.

"Na žlutou budovu nádraží dávali novou střechu; stála uprostřed polí nahá a stydlivá jako suchý strom. Jeník zmuchlal čepičku s kšiltem a napěchoval ji dědovi do kapsy. Polámané cigarety zabolely dědu jako vytržený zub."

"To bývalo v těch chvílích, kdy zůstávala sama jenom s tím, co bylo, ta samota v ní probouzela ženu, jako teplo prachového peří probudí k životu kuře pod tvrdou skořápkou."
4/5

Podzim sklízí. Léta plodů, činů, slov. Pro slavnost "sladkých" slz. Košt ze soudku osudů.

25.07.2022

"RADOST" to ve svém komentáři zejména poslední větou řekla za mne.
Nádherná novela.

16.02.2022

Styl psaní mi nesedl, občas jsem měla problém co chtěl autor říci.

31.07.2021

"Děda se díval přes dvory a zahrady na Pálavu. Záviděl tomu kopci, že má ženské jméno a dívčí tvář a že tady bude věčně, jestli se země nerozpůlí."

Číst tuto novelu a vcítit se do dědy a vnuka, to bylo vskutku pohlazení po duši. Poetické, moudré, úsporné a přesto vše říkající.