Vinnetou - 1. díl
Karel May
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89726/bmid_vinnetou-1-dil-r5C-89726.jpg
5
896
119
Nejslavnější román K.Maye o osudech statečného náčelníka Apačů Vinnetoua a jeho přítele Old Shatterhanda. 13-706-87
Přidat komentář
I když jsem se jako malý kluk dostal k několika mayovkám (Petrolejový princ, Černý mustang a snad ještě něco), filmové zpracování mě od knihy spíše odrazovalo. Po Vinnetouovi jsem sáhl až když jsem se učil na státnice z interny a měl jsem potřebu propláchnout mozek něčím, co se nepodává v infúzi. Věděl jsem, že jde o literaturu spíše "pro mládež", věděl jsem i to, že realita mayovek se od historické reality dosti výrazně liší. Přesto jsem byl uchvácen: Exotika, příběh neuráží prostoduchou přímočarostí, ale není ani tak komplikovaný, aby vyžadoval přílišnou pozornost, oslava hodnot, které sice teoreticky stále vyznáváme, ale nějak se z ze života vytrácejí.
Později jsem si přečetl i další mayovky, ale více mě oslovil pouze cyklus Ve stínu padišáha.
Vinnetou je moc pěkná knížka. Líbí se mi jak tam popisuje ty vztahy mezi indiány a bělochy. Mám ráda ten příběh i jeho filmové zpracování. Líbí se mi jak je dobrodružná a je tam všechno hezky popsané takže si to člověk může dokonale představit. Jediné co bych vytkla je to že tam jsou některá složitá slova (je pravda že to Karel May psal pro dospělé).
Dala bych čtyři hvězdy.
Četla v jedenácti letech.
Samozrejme, že som ich miloval. Šialene. Dokonca som si na tepláky prišíval strapce z maminych závesov, vyrábal luky, šípy a tomahavky. Bolo to úžasné, dobrodružné prežívanie sveta dobra, ktoré bolo tak krásne čisté a šľachetné v spore so svetom zla, hnusným, škaredým a špinavým. Všetko bolo tak jasné. Ale naučilo nás to niečo o cti, vernosti a priateľstve.
Vinnetou a Old Shatterhand patřili k těm hrdinům, kteří formovali můj postoj k přátelství, odvaze a k životu jako takovému. Co na tom, že autor značně zidealizoval skutečnost Divokého západu a že tam ani nebyl, když knihy psal.
Dobrodružné sny - sny o přátelství "pokrevních" bratrů byly součástí našich skutečných dětských her.
A pokud by slovo přátelství existovalo v současné době v pravdivé podobě toho slova, bylo by nám všem v našich vztazích lépe.
A jako bonus - ti jejich koně neměli chybu :o)
Film se svojí hudbou a přírodou je podle mne nadčasová záležitost, i když se musím přiznat, že poslední díl jsem snad nikdy nedokoukala.
Pro mne zkrátka Vinnetou neumřel ...........
Vyrostli na tom všichni v naší rodině, já nebyl jinej.. :) špičkový dobrodružství
Jako vetsina z me generace jsem Vinnetoua nejprv videla ve filmu a pak teprve jsem cetla knihy. Za svou fascinaci temito pribehy( prvni jsem videla jako devitileta) teda vdecim spis nez Karlu Mayovi filmu, konkretne pak Lexu Barkerovi a predevsim nezapomenutelnemu Pierru Briceovi. Bez tech dvou by zrejme byly pribehy Karla Maye davno zapomenute. Co se tyce knih, myslim, ze to neustale zduraznovani, ze jde o okrajovou literaturu, ze nema umeleckou hodnotu, ze pribehy a prostredi jsou nerealne a pod. je uplne zcestne a vubec tu nema misto. Proc? Nelze prece hodnotit z hlediska autenticity ci estetiky pribehy, ze kterych se cele generace lidi ucili cestnosti, toleranci, smyslu pro spravedlnost a schopnosti odpoustet. A je uplne jedno, jestli mel autor puvodne na mysli neco zcela jineho. Nalepku knih, ktere uci mladez moralce formou, ktera je jim blizka a pochopitelna, uz temto pribehum nikdo nevezme. A to je moc dobre.
Klasika žánru a jedna z nejlepších mayovek vůbec. Škoda, že pravda a láska vítězí jen v hlavách snílků a fantastů. Jelikož autor okamžitě po návštěvě středního východu přestal psát o Kara ben Nemsím, máme kliku, že nikdy nenavštívil "divoký Západ". Za mě plný počet.
Je to naivní, ale není to sladké.
Psal to spisovatel, co tam nikdy nebyl, a přesto to nevadí.
Není to o přírodě, ale o lidech.
A lidé jsou černobílí (haha), a/morální, stateční, zbabělí.... ale sví.
Pár scén mne dostalo i v dospělém věku. Syrová jednoduchost a jednoznačnost smrti Nšo-či třeba. Proměna greenhorna na lusknutí prstů. Jako přemýšlím, jestli má May v šuplíku někde i nezkrácenou verzi:-)
Pro mne sladký nadprůměr a velmi spokojené čtyři.
Tak jsem ho po 25 letech znovu přečetl (dvoudílné vydání z r. 1987) a bez uzardění tvrdím, že hlavně první díl od greenhorna až po smrt Inču-čuny a Nšo-či je to jeden z nejlepších příběhů světové literatury.
Tahle kniha mi dala pocit, že stojí za to číst. A ten mne celý život neopustil.
Vinnetou (a vůbec Mayovky) formoval moji osobnost od dětství, formuje dosud a bude doufám až do smrti mým morálním vzorem. Setkání a přátelství dvou mladých lidí naprosto odlišných kultur, jazyků, ras a zvyklostí, které spojuje jen to dobré, co v nás je, je prostě geniální. Vzít si od druhého jen to pozitivní, poučit se a snažit se najít společnou řeč pro blaho ostatních, respektovat odlišnosti a přitom zůstat sám sebou, to je nádherná syntéza dvou duší. May prostě předčil svými myšlenkami dobu a mnoho let. Vinnetou a Old Shatterhand jsou vlastně jakýmisi polobohy a nadlidmi, kteří vynikají vysokou inteligencí, fyzickou zdatností a humanitou. Jsou vlastně nereální. Proto se na ně můžeme upnout a bezmezně je obdivovat, milovat a ctít.
Líbilo se mi, jak Old Shatterhand dokázal ladně udělat blbce z povýšeného Sama Hawkense nebo indiánského náčelníka s pokřiveným charakterem. A pokud na to nestačil břitký humor, dorovnal jinak nenapravitelná individua přesným zásahem své věrné henriovky!
Patří mezi klasiku dobrodružných knih.Vennetou i Old Shatterhand patří mezi knižní i filmové legendy.
Co k tomu dodat. Prostě to nej z literatury pro mládež. Navíc za nejlepší považuji třídílné třetí vydání z 60. let.
Kdybych četla Vinnetoua poprvé až dnes, dost možná bych tomu některé věci vytkla a určitě by mě nechytla tolik jako před lety. Naštěstí se mi kniha dostala do ruky už tenkrát a já se i dneska ráda ponořím do dobrodružství Old Shatterhanda, Vinnetoua a dalších a tím zároveň do vzpomínek na dětství a na doby, kdy jsem opravdu věřila, že dobro vždy vítězí nad zlem :)
Můžu přidat pohled člověka, který si Vinnetoua a Old Shatterhanda zamiloval v dětství a dospívání po shlédnutí filmů. Knihu jsem četl až v 26 letech! A musím bohužel říct, že se mi kniha nelíbila! Tím chci říct, že je možné, že mnozí z hodnotitelů jsou možná ovlivněni filmy a nostalgií a přidávají hvězdičky. Pardon, omlouvám se všem.
Štítky knihy
zfilmováno Indiáni westerny Vinnetou Old Shatterhand dobrodružství
Autorovy další knížky
| 1969 |  Syn lovce medvědů |
| 1965 | Vinnetou 1 |
| 1971 | Divokým Kurdistánem |
| 1970 | Pouští |
| 1973 | Žut |
Kniha Vinnetou - 1. díl je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 1 523x |
| Čtenářské výzvě | 135x |
| Doporučených | 83x |
| Knihotéce | 497x |
| Chystám se číst | 70x |
| Chci si koupit | 14x |
| dalších seznamech | 9x |
Byl, je, a nejspíše ještě nějaký čas bude s úsměškem odstrkován jako „autor pro děti. “ Tedy nic pro nás dospělé, s výjimkou několika sběratelů a podivínů, kteří nikdy „nedospěli“. A oni doopravdy nikdy nedospějí tam, kam jsou směřováni všemi těmi posměváčky a lidmi, znalými „skutečného života“.
*
„Milý čtenáři, jestlipak víš, co znamená slovo greenhorn? – Je to nanejvýš mrzuté a neuctivé označení pro člověka, kterého se týká.
Anglické green je zelený, a horn tykadlo. Greenhorn je tedy člověk, který je ještě zelený, tedy nový a neznámý v zemi, a proto musí svá tykadla vystrkovat opatrně, nechce-li se vydat v nebezpečí, aby se mu vysmáli ...
Greenhorn je právě greenhorn – a takový greenhorn jsem byl tehdy i já ...
Nedomnívejte se však, že jsem byl přesvědčen, nebo jsem měl pouze jen tušení, že toto urážlivé označení se na mne hodí! Ó ne, neboť největší zvláštností greenhorna je právě to, že za greenhorny považuje všechny ostatní lidi, sebe však nikdy. “
*
Poznáváte úvod nejznámější májovky? Jste šťastní lidé. A pochopili jste, že je určen právě vám a bezezbytku s ním souhlasíte? Jste nekonečně šťastnější. Toto poznání totiž je a ještě dlouho zůstane většině nepřístupným. Dokonce ani nevědí, o čem se tu mluví, natož aby se snažili čtené prožít. A že výraz „země“ může mít i hlubší význam.
*
Dovolím si zde ještě jeden výňatek z knihy K. May – Vyznání:
„... Mé cestopisy mají míti linii vzestupnou, od Arabů pouští až na džebel Mary Durimeh a od Indiánů pralesů a savan až na Mount Vinnetou.
Na této cestě má čtenář dospěti od nízkého pudového člověka až k poznání ušlechtilého lidství. Zároveň má zvěděti, jak se prapud mění na této cestě v duši a ducha.
Proto začínám tyto povídky prvním svazkem „Pouští“. V poušti, ve velikém Nic, v naprosté nevědomosti o všem, co se týká vnitřního života, duše a ducha.
... Onen hadží, jenž si říká hadži Halef Omar a přidává si ještě jména svého otce a děda, jimž připojuje též přívlastek hadži, je tím pozemským v člověku, zemitostí, jež se vydává za duši, nebo dokonce za ducha, aniž ví, co nutno duší a duchem rozuměti.
... Už prvá má postava, hadži Halef Omar, je pohádkou. Pohádkou o „Ztracené lidské duši“. Ta nikdy nemůže býti nalezena, jestliže sama sebe nenalezne. Hadži Halef je můj vlastní praobraz. V chybách tohoto hadži popisuji své chyby vlastní, je to má rozsáhlá a upřímná zpověď... “
*
Je příznačné, jak se májovky v různých vydáních zkracovaly, buď aby se učinily pro běžného čtenáře „stravitelnějšími“, nebo u nás se dříve i měnil celý smysl postav – např. Klekí-petra byl anarchistou! A co se můžeme dovědět v posledním překladu:
„Byl jsem zlodějem, neboť jsem mnoho, velmi mnoho ukradl! A byly to drahocenné statky! A byl jsem vrahem! Jak mnoho, velice mnoho duší jsem zavraždil! Byl jsem učitelem na vyšší škole... Mou největší pýchou bylo být svobodomyslným, sesadit Boha, dokázat až do poslední tečky, že víra v Boha je nesmysl. Byl jsem dobrým řečníkem a uchvacoval jsem své posluchače. Zlé semeno, které jsem rozséval plnými hrstmi, vesele vzešlo až do posledního zrnka. Tak jsem se stal hromadným zlodějem, hromadným vrahem, který ubíjel v lidech víru a důvěru v Boha. Pak přišla doba revoluce. Kdo neuznává Boha, ten nepotřebuje ani krále, ani posvátnou vrchnost. Vystoupil jsem veřejně jako vůdce nespokojených. Oni téměř hltali slova z mých rtů, ten opojný jed, který jsem ovšem považoval za hojivý lék. Srotili se a chopili zbraní. Jak mnoho, velice mnoho jich tehdy padlo v boji! “
*
V jednom našem současném nakladatelství bylo v odpověď na to, proč jsou vypuštěny poměrně dlouhé pasáže z původního díla, uvedeno, že se jedná o duchovní úvahy, které by dnes už nikoho nezajímaly!