Podzimní boogie-woogie
Jan Švancara
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472323/bmid_podzimni-boogie-woogie-odb-472323.jpg
4
89
36
Viktor Náplava série
1. díl >
Podzimní boogie woogie je detektivní příběh, který ve svižném rytmu nočního života v moravské metropoli rozvíjí zápletku, jež sahá daleko za hranice města. Zkrachovalý provinční detektiv se dostane k případu, který je na první pohled nad jeho síly. Osobní čest mu ale nedovolí nechat v nesnázích bezbrannou mladou ženu, a proto se pustí do rozplétání tajemství, které sahá do historie a přivádí na scénu mocné nepřátele. Podzimní boogie woogie je kniha pro všechny, kteří mají rádi klasickou detektivku, v níž se tajemství potkává s humorem.... celý text
Přidat komentář
Poklidná detektivka ze současnosti, prokládaná historickou legionářskou linkou. Hodnotila bych mezi 3 – 4*.
Poslouchala jsem jako audioknihu a tragický přednes Vojtěcha Vodochodského za mě bohužel hodně ubral na atraktivitě příběhu, takže už se do dalšího dílu nejspíš nepustím.
Mé očekávání bylo splněno a já mám radost.
Klidná, milá a nenáročná detektivka, která se musí líbit hlavně klukům ale i holky se dozví něco z historie.
Takže pokud si chcete odpočinout u milé detektivky, bez potoků krve, tady jednu máte a já se těším na další díl.
Oddechová brněnská detektivka. Trochu toho "sherlockování" to mi styl propojující "nestandardního" detektiva s flashbacky a akční pasáží nejvíc připomínal brněnských reálií, historie Československých legií i autorových pověstných (kdo zná z Twitteru, tak ví, na čem je...) jazykových hříček a špičkování. A jako třešnička na dortu i pěkně dobrodružně akční konec. Je to nadsazené, nebere se to vážně (doufám) a tak tomu člověk odpustí i těch pár drobností*. Oceňuji navíc i dvojznačný (snad?) konec a propojení s důležitou částí československé historie.
*Od samotné "useknuté" akční části přes místní bloudění (třeba když se hlavní hrdina transportuje ze Svoboďáku do Letma a zpět) po drobnosti, jako to, že si sám detektiv asi nijak nezamyká mobil...
(SPOILER) Asi dobré. Poslouchala jsme audio a to se moc nepovedlo... příběh super, bavil mě, ale některá rozhodnutí hrdiny, například věřit prvnímu agentovi BIS, které ho potká, mi k němu nesedělo... závěr byl pro mne rozpačitý, který naprosto vylepšila závěrečná tečka, takže vlastně super ;-)
(SPOILER)
Začíná to relativně zajímavě, detektiv je takový řekněme klasický (zní to líp než neoriginální a vlastně mě to vůbec nevadilo, naopak).
Vývoj případu mě bavil přesně do chvíle, kdy se tam objevila mafie, tím to pro mě ztratilo veškeré kouzlo. Přijde mi to strašně laciné, mafie má prostě lidi všude, takže všechno ví a všechno zná a basta.
Akorát teda nevím, jestli jsem tak nepozorně četla (to je možné, spěchala jsem, abych to vrátila do knihovny), ale nějak jsem nepostřehla, jak vůbec ten mafián na ten obraz přišel. Ale ta závěrečná tečka mě pobavila, to ne že ne.
Jinak ta legionářská linka se mi líbila, zábavnější o to víc, že zrovna před touhle knížkou jsem četla Čechosabáky, které se zabývají podobným tématem, ale úplně jinak.
Po jazykové stránce se tohle četlo hezky. Bez chyb, bez blbostí. Ke konci už ale asi docházel dech, opakovala se slova i celá spojení, což je škoda.
Náplavovy vnitřní promluvy v ich formě byly občas matoucí.
A co se týče dialogů, některé pro mne nebyly příliš uvěřitelné, zvláště ty, kde jedna z postav vedla dlouhý předlouhý monolog, který by si v ničem nezadal s průměrnou vysokoškolskou přednáškou. Taky škoda, mám ráda, když se v knize něco dozvím, ale tohle bylo mnohdy moc násilné.
Postava detektiva mi nesedla a jeho smysl pro humor už vůbec ne. Zaprvé je to zhruba ten typ humoru 50+, který tolerujete jen proto, že máte rádi jeho původce. Zadruhé se jednalo o snůšku všech možných letitých a opravdu provařených vtípků. Kdybych to měla vyjádřit jedním slovem, asi bych Viktora nazvala trapákem. Působil jako karikatura, vlastně celá ta jeho linie příběhu. Což není špatně, ale spojení s onou veskrze vážnou legionářskou linkou mi zkrátka nesedlo.
Buď mi něco uniklo (mohlo se stát) anebo byl konec trochu uspěchaný. Chybělo mi tam ještě pár střípků toho jak a proč.
A co mi rvalo oči z důlků, to byl ten policejní rada. Nedokážu posoudit, jestli šlo o neznalost autora nebo spíš další vyjádření Viktorova diletantismu, ale točilo mě to celou dobu
Přesto musím tenhle počin zhodnotit jako povedený, alespoň na poměry Poonty tedy určitě, neb uvedené výtky jsou povětšinou subjektivní pocity zmlsaného čtenáře.
Svěží, skvěle odsýpající krimipříběh, krátký, přesto nepovrchní, vtipný, přesto napínavý. Jan Švancara je lingvista, resp. někdo, kdo si moc rád hraje se slovy (pokud ho taky sledujete na Twitteru, víte, o čem točím) a i díky tomu je Podzimní boogie-woogie hravé a hlavně zábavné. Tolik, že bych se za nějaký ten sequel vůbec nezlobil.
Skvělé čtení, můžu a chci doporučit.
Originální detektivka od které člověk odchází jen nerad (nemusí, u neukecaných stotřiceti stránek textu se moc nenalítáte), - je usazená v Brně, kde žiju. To se mi líbilo taky.
Detektiv sympaťák není superman a nesnaží se tak tvářit. Pravda, rád si naleje, ale co se depresí týká, nesahá hromadně decimovaným severským (nejen) kriminalistům ani po kotníky. :)
Ocenila jsem příjemně plynulou "neprvotinovou" úroveň psaní, která neškobrtá o potenciální past spousty vtipných slovních hříček, jež naopak přirozeně prolínají i - zejména ke konci - řádně dramatickými situacemi.
Zavděčily se mi zajímavé postavy, které autor bez rozdílu udržel v lajnách domácího hřiště.
A ohlídaná romantická linka, kvůli níž se knížka "nečervená".
Můj velký obdiv patří skvěle zpracovanému nápadu s kurzívou psanými vkládanými kapitolami o československých legionářích. Nejen, že jsou nedílnou součástí případu; přečtete-li si je na závěr samostatně, v kostce vypoví o tématu právě tolik, aby to člověka ponoukalo dozvídat se víc. To mám ráda.
(Protože... - svého dědy už se nezeptám. Umřel, když jsem byla ještě prcek. A když mě naši asi ve druhé třídě našli, jak se usilovně snažím luštit blechy zápisků na vetchém čtverečkovaném papíře jeho polorozpadlého ohmataného deníku a málem je trefil šlak, protože ani ten nejlaskavější člověk, kterým můj dědeček byl, jistě nepopisoval žádnou selanku, zaměnili legionářskou anabázi za věku úměrnější méně dramatické vzpomínky mé maminky na dětství v Užhorodě, kde dědeček po návratu "nikam" křísil trosky svého civilního života založením vytoužené rodiny s novou ženou, mou babičkou; sbírání malin do kýble za přítomnosti medvěda například :), a podobné.
Můj zájem o legionáře na čas zapadl, a když jsem pak za moc let pátrala v pozůstalosti po našich, už jsem deník, želbohu, nenašla...)
Moc se těším na avizované pokračování série; pohlídám si na Pointě předprodej.
Toto snad musí bavit každého, už jen proto, jak svižně a hlavně vtipně je příběh napsaný.
Přiznávám, že jsem původně sáhla po knize jen kvůli umístění do Brna. Baví mě totiž děj zasazený do známých míst. Zároveň musím ale říct, že i kdyby se další autorova kniha odehrávala na druhé polokouli, přečtu ji teď už taky. Vtipně napsané detektivky mám moc ráda a jsem nadšená, když nějakou objevím.
Podzimní boogie-woogie potvrzuje, že když je detektivka dobře napsaná, nemusí v ní být mrtvola ani téct krev, jako námět postačí i krádež obrazu. Jedna ze dvou dějových linek tady vede i mezi československé legionáře v Rusku za první světové války.
Možná je něco malinko přehnané, ale já jsem tady neřešila reálnost, sem sedlo všechno přesně tak, jak je to napsané. Četbu jsem si užila, pobavila se, za mě je to skvělé. Doporučuji a už se moc těším na další knihu Jana Švancary.
Ale jóó, dobrý to bylo. Příjemná oddechovka s detektivní zápletkou. Trocha historie, spousta vtipných hlášek... Trošku mi to připomínalo sérii s Larsem.
Paráda! Velmi milé překvapení.
Četla jsem na doporučení, protože jinak by mě odrazovaly snad všechny atributy knihy. Štítky jako první světová, legie... mladý český autor...
Co mě ale nalákalo, bylo Brno. Jen málo knih je zasazených do Brna, tak jsem chtěla vyzkoušet. A vyplatilo se.
Baví mě styl humoru, i když Viktorovy vtípky by mě rozčilovaly, kdyby je pronášel ke mně.
Doufám, že autor už sepisuje nějakou další knihu. Tahle mě vskutku bavila. A stydím se, že jako rodilý Brňák jsem nevěděla, že na nádraží je Bezruč!
Sice krátká kniha, ale hodně jsem si zagooglila, ať už jde o ten konkrétní Mondrianův obraz, který jsem neznala, nebo o Bezruče.
A navíc mě v průběhu čtení chytla touha namalovat si nějaký svůj obraz ve stylu Kavárenského boogie-woogie. Zatím je jen ve stádiu malého akvarelu, ale určitě ho v rozšířené podobě přenesu i na větší formát...
Díky, super čtení, musím doporučit.
EDIT: už jsem zjistila, že druhá kniha se chystá, tak se těším a budu číhat na Pointě na spuštění předprodeje.
Vždycky si strašně užívám, když se příběh odehrává na mně dobře známých místech. Detektivka z Brna mě proto vyloženě potěšila.
Je to čtivé, příběh má spád, ale zároveň je to tak přitažené za vlasy, že i Dan Brown místy nestíhá. :-D
A co mi teda dost pocuchalo nervy, byl velký skok v deníkových záznamech legionáře, které se prolínají s hlavní, současnou osou příběhu. Všechny zápisky se vztahují k jednomu období, jdou z jasného bodu A (fronta) do jasného bodu B (návrat domů) a pak k poslednímu vede nevysvětlitelný skok ?třiceti? let. V jednu chvíli prostě čtete o návratu domů z 1. světové války a najednou, o pár stránek dál, se mluví o účasti v odboji, nepropustných hranicích a politických výsleších…, takže se dovtípíte, že se odehrál posun v čase, ale v kontextu těch předchozích záznamů to působí strašně nelogicky… Skoro si myslím, že lidé, kteří se neorientují v novodobých dějinách, by vůbec nepostřehli, že jsou o pár dekád jinde. A takových lidí je, bohužel, až děsivě velké množství.
Předvídatelné, ale i tak napínavé a místy překvapivé. Pokud autor vydá nějakou další knihu... rád si ji přečtu.
Můj malý detektiv uvnitř mě, odchovaný od Jø Nesba a utvářen Harry Holem, měří přísným metrem. Navíc nejsem bůhvíjaký fanoušek českých současných autorů. Proto jsem do Podzimního boogie-woogie šel se značným handicapem. Autora reflektuji na Twitteru a jsem si vědom jeho umění hrát si se slovy. Koneckonců i to v díle párkrát prokázal. Celkově ale kniha byla nadmíru povedená. Děj víceméně nemá žádné pomalé místo. Případ se postupně vysvětluje a já se dočkal i Holeovského mazaného řešení, když byl hlavní hrdina v úzkých.
Za svou čtenářskou kariéru už jsem dal mnohem větší částky za mnohem horší knihy. Ale marně se vzpomínám, že bych dal někdy tak málo peněz za tak kvalitní počtení.
To, že je Viktorova oblíbená kniha Pěna dní, byla jen poslední kapka k tomu, abych si svazek umístil na nejčestnější místo ve své knihovně.
Jediná drobná chybička se dá shledat v délce. Moc rád bych byl ponořený ve víru tohoto textu znatelně déle.
Pohodová detektivka, dobře se četla. Ocenila jsem, že se děj odehrává v Brně.
Autora jsem si oblíbila na Twitteru, takže jsem se na knihu těšila, ale zklamala mě, bohužel. Ne že by se to četlo špatně, ale ten děj byl tak strašně prvoplánový, až mě to úplně otrávilo. Ale potenciál tam je, ne že ne. Kdyby to editor autorovi býval tak dvakrát třikrát vrátil, mohl být výsledek úplně jinde. Velká škoda.
Oddechový, krátký, čtivý krimi příběh. Jako rodilý Brňák bych uvítala “více” Brna: hantec nebo aspoň ta šalina. Legionářské pasáže mě zaujaly nejvíc. Dávám 3,4*.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Brno humor Československé legie české detektivky legionáři
Kniha Podzimní boogie-woogie je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 112x |
| Čtenářské výzvě | 24x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 56x |
| Chystám se číst | 55x |
| Chci si koupit | 17x |
Brněnský soukromý detektiv Viktor Náplava dostane zakázku - hlídat mladou studentku Marcelu, která se zajímá o obraz v jedné kavárně.
Viktor má až absurdní humor, úplně se vidím, jak protáčím oči. Zároveň mi některé linky vůbec nedávaly smysl.