Viditelná temnota: Paměti šílenství

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha známého spisovatele autentickým a odvážným způsobem zaznamenává jako jedna z prvních svého druhu jeho postupný propad do deprese a následnou cestu k uzdravení. Popisuje události od jeho cesty do Paříže v roce 1985, kdy se začal jeho stav povážlivě zhoršovat, a formou koláže zážitků, sebereflexí, spekulací a reportážního líčení odhaluje příčiny a důsledky deprese, poukazuje na roli této nemoci v životě jiných spisovatelů (Camus, Levi, Gary) a osobností, a vůbec otevírá mnohá do té doby spíše přehlížená témata spojená s depresí. Naléhavost umělecké výpovědi je spojena s mnoha praktickými postřehy a úvahami, a i proto se Viditelná temnota, poslední velké dílo Williama Styrona, stala svého druhu klasikou....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/273103/viditelna-temnota-dsr-273103.jpg 4.2176
Žánr
Literatura naučná, Biografie a memoáry
Vydáno, Portál
Orig. název

Darkness Visible: A Memoir of Madness, 1990

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (36)

Kniha Viditelná temnota: Paměti šílenství

Přidat komentář
Arry
02.07.2020

Intimní nahlédnutí do mysli člověka, který trpí depresí a jeden z nejdetailnějších popisů projevů této choroby, který jsem kdy četl. Troufám si říct, že alkohol u propuknutí této nemoci u Styrona hrál svou roli, jelikož jej autor konzumoval téměř na denním pořádku více než 40 let. Kniha může být prospěšná lidem, kteří s touto nemocí sami zápasí a mnohým bude promlouvat přímo do duše.

JP
08.06.2020

(+ SPOILER) Text pro cílové čtenáře... nebo lidi, kteří jsou obecně zvědaví, jaké to je mít depresi (24/7 nic necítíte, jen občasnou úzkost, je to vážně zábava, přemýšlet, kdy a jestli to zabalit a pak zjistit, že ty důvody, proč to neuděláte jsou vlastně věci, co jdou mimo vás - jako třeba, že by to zničilo vaši mámu, k jejímž devíti měsícům mateřství by to byl absolutní disrespekt + rodina, přátelé, známí). K tomuhle bych ještě rád podotkl, že jsem znal jednu paní, pochází ze stejného místa, jako já. Nikdy jsme se neznali osobně, ale znala se s mojí mámou, takže když jsem ji občas potkal na kole, míjeli jsme se, tak jsem ji pozdravil a usmál se a ona se na mě taky vždy usmála, z jejího tónu i vždy, když jsem ji náhodně potkal, jsem cítil něhu, byla milá... a je to pár let zpátky, co se zabila. Někdy nad ní přemýšlím. Jednu dobu jsem stával na zastávce, kde čekal i její manžel, na cestě do práce, poté, co to skončila. Člověka ani nenapadne, jak i prakticky neznámí lidé do určité míry ovlivní váš život. Ale zpátky ke knize s tím trochu nafouknutým a úderným titulem 'Darkness Visible: A Memoir of Madness', ve kterém ale Styron nejde příliš do detailu ohledně průběhu své zkušenosti s depresí, spíše tak nějak objektivně chodí okolo s tím, že občas něco poodhalí a nakonec se dozvíte, víceméně, že je těžké identifikovat kořeny počátků deprese (zde se Styron domnívá, že jde nejčastěji o nějakou formu ztráty, s níž se daný člověk emocionálně nevypořádal... a s tím bych i souhlasil) a že jemu pomohla hospitalizace, čas a odstup. Eh. Ok.


Ventimiglia
29.05.2020

(+ SPOILER) Docela dlouho jsem překonávala neurčité obavy ze čtení: opravdu chci zesílit své úzkosti čtením knihy, která má v podtitulu Paměti šílenství? Nechci. - Klidně jsem mohla. Přes všechnu bolest, o které autor hovoří a která je pro mě nepředstavitelná, nese nadějeplné poselství: s depresí se dá bojovat. Nadchla mě kapitola, ve které píše o Camusovi a četbě Cizince. Zdá se, že je potřeba, abych si ho přečetla znovu; chtěla bych také zažít záblesk poznání, o němž Styron mluví, uvědomit si Mersaultovu "kosmickou osamělost". Myslím, že medicína je dnes naštěstí dál, nedovedu si představit, že by nějaký lékař tak lehkomyslně jako ten Styronův rozhazoval rizikové léky plnými hrstmi a odrazoval pacienta od léčebny. Dojalo mě vyprávění o sebevražedných myšlenkách (zabalit deník do ubrousků, zalepit do krabice a vyhodit do odpadků) a čelení jim. A samozřejmě porozumění pro ty, kteří jim čelit nedokázali: opravdu to není vina nejbližších a opravdu se dá odpustit. Asi. A nadchl mě citací z Božské komedie: ... tu vyšli jsme a spatřili zas hvězdy.

Chesterton
08.05.2020

Až hmatatelné obrysy dostávají autorovy pocity hluboké deprese. Mohou být varováním pro ty u nichž mají tyto stavy zatím plíživě nenápadnou podobu. Zmiňuje kritické momenty, alkohol a riziko sedativ.
Vzbuzuje odvahu a naději nejen nemocných, ale z mého pohledu ještě víc u doprovázejících blízkých.
Důvod pro který Styron vzdal sebevraždu je motivující až dojemný.
Stejně tak jeho vzpomínky na matku.
Jeho líčení stírá pocity viny v případě krajního řešení, ale i falešné obavy z hospitalizace.

"Smršť, která mě v prosinci smetla do nemocnice, začala jako obláček velikosti vinné sklenky v červnu předchozího roku."
"Ten podzim, kdy duševní porucha pozvolna ovládla celý můj organismus, jsem si vytvořil představu, že má mysl se podobá zastaralé telefonní ústředně na malém městě, postupně zaplavované přílivem, který se nedá zvládnout...."

Snad mi trochu chyběla zmínka o křehkosti duševního zdraví, alespoň v doslovu.

Acamar
21.02.2020

Popis průběhu své těžké deprese Styron napsal dle vlastních slov primárně proto, aby lidem, jež toto neštěstí nepotkalo (ale mohlo potkat někoho z jejich blízkého okolí), přiblížil závažnost této vnitřně devastující nemoci. V mém případě se mu to povedlo na výbornou.
Těm, kteří se s depresí potýkají osobně, zase kniha může nabídnout jeho vlastní zkušenosti přeživšího.
Jednohubka, která je dobře napsaná, čtivá a navíc obohacující svým tématem dnes docela rozšířené, ale přesto laiky zřejmě stále podceňované nemoci.

"Čas se v nemocnici strašně vleče, takže to nejlepší, co mohu o skupinové terapii říct, je ujištění, že se tak dá po dlouhé hodiny zabíjet čas. Víceméně totéž platí o terapii uměním, což je organizovaný infantilismus."

zuzana4291
16.01.2020

Velmi zajímavě napsaná kniha. Nejen jeho boj s klinickou depresí, ale i jeho charakteristika této duševní poruchy. A možnosti vysvětlení a pochopení nemoci.

Hnilda
11.01.2020

Deprese je hrozná věc a William Styron nám jí touto knihou pomáhá pochopit, protože popsat tento nepopsatelný stav může jen člověk, který si tím jako Styron prošel.

Boboking
07.01.2020

Velmi silná zpověď o nastupující klinické depresi, která tohoto slavného autora v polovině 80. let dovedla až málem k jedinému řešení - sebevraždě. Dost osobní, otevřená, do podrobností psaná. Doporučuji.

1