Vetešník
Jess Kidd
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411218/bmid_vetesnik-mQe-411218.jpeg
4
102
41
Samotářská pečovatelka a nevrlý vetešník v domě plném tajemství… Maud Drennanová je pečovatelka, které se následkem tragické události v dětství zjevují upovídaní duchové svatých. Kromě své bytné se s nikým nestýká a plně se věnuje svému povolání, v němž nachází útěchu — dokud se neseznámí s panem Floodem. Cathal Flood žije v rozlehlé rezidenci plné haraburdí a divokých koček. Předchozího pečovatele dohnal do blázince a Maud je jeho poslední nadějí, že bude moci ve svém sídle zůstat. Nesourodou dvojici stmelí láska k irským příběhům i společná nevraživost vůči Floodovu panovačnému synovi. Jenže z temných koutů domu se začnou vynořovat rodinná tajemství a záhady, které se Maud snaží s pomocí své bytné vyřešit. Byla smrt Cathalovy krásné manželky Mary skutečně nehoda? A jak s rodinou Floodových souvisí zmizení patnáctileté školačky v Dorsetu?... celý text
Přidat komentář
„Vzpomínky jsou vrtošivý stvoření. Jsou rozverný a ani v nejmenším důvěryhodný.“
Jess Kiddová je úžasně barvitá prozaička s talentem básnířky. A jak už to v případě dobrých příběhů bývá, nezáleží vždycky na prostředcích, ale především na výsledném efektu. Právě v tomhle ohledu Vetešník boduje po všech stránkách. Ústředním motivem je paměť a její (ne)spolehlivost, přičemž detektivní vyšetřování Maud a její přítelkyně Renaty tu hraje méně významnou roli. Je pouhým katalyzátorem vyhrocených vztahů, které tím či oním způsobem odhalují skutečný charakter jednotlivých protagonistů. Zápletka přitom neškobrtá v bezvýchodných kruzích a poměrně svižně míří za svým magickým cílem. Vyprávění ještě zpestřují svérázné figurky, obývající zapadlý kousek jakéhosi panství na konci světa, jež jsou zárukou černohumorných situací, ale i silných dramatických momentů. Škoda jen, že závěrečné vyústění působí zbrkle, jako by nutnost román zakončit byla přednější, než potřeba předestřít uspokojivé vysvětlení.
Půjdu proti proudu, ale kniha se mi nelíbila. Nepochopila jsem, co to mělo být za žánr. Na detektivku trochu moc svatých a humorných scén, na humoristický román moc smutné.... V každém případě málo napínavé a já jsem měla problém dokopat se číst, abych se dozvěděla, jak to celé dopadlo.
POZOR, SPOILER: Celou dobu jsem si myslela, že vyluštění bude takové, že je hlavní hrdinka blázen a vše, co se stalo, se stalo jen v její fantazii, případně to způsobila ona sama, aniž by si to vůbec uvědomovala. Tam by ti svatí ještě měli svůj význam, to bych chápala. Nicméně se ukázalo, že bláznivá není hrdinka, ale celá kniha:-). A to opravdu nedávám....
Knihu můžete číst jako humornou detektivku nebo jako mozaiku nelehkých životů. Každopádně se čte téměř sama
Může obsahovat SPOILER. Úžasná kniha, která nabízí detektivní zápletku s hororovými prvky a hlavně skvělý humor. Hlavní hrdinku Maud jsem si ihned oblíbila a sympaticky nesympatický "starý parchant" pan Flood mě okouzlil a chytil za srdce úplně stejně jako kdysi Ove. V jednu chvíli jsem se neubránila slzám dojetí. Poeticky a s humorem psaný příběh, který ve mě dlouho zůstane.
Asi bych měla být více nadšená. Až se stydím. Čekala jsem od toho ten stejný zážitek, jaký jsem měla u Živlu. Ale ne. Toto mi připadá až příliš okatá slovní ekvilibristika, je to sice o něčem jiném, ale s použitím podobných rekvizit. Kniha opět výjimečná v té všeobecné šedi a průměru. Může být chyba i ve mně. Každopádně jsem ráda, když se objeví nový autor, který na sebe dokáže upozornit něčím mimořádným.
Hodně dobrá kniha, škoda jen, že je tak krátká, jistě by se s příběhem dalo víc vyhrát. Ale tenhle názor má asi stejnou váhu, jako když vám doktor předepíše prášky na chřipku a vy máte pocit, že vám měl předepsat ty, co měla Máňa z prasečáku, páč říkala, že jí po nich vůbec nebolel pajšl. No ale fakt, delší to být mohlo...
Zaráží mě, že se o takhle skvělé a neobyčejné novince vlastně vůbec nemluví. Dnešní čtenáři dávají přednost spíše konzumní literatuře. To ale neznamená, že nevznikají kvalitní a originální knihy! Vetešník je toho živoucím důkazem. Úžasný jazyk plný ironie, sarkasmu a peprných výrazů. Zvláštní postavy, každá se svými podivnostmi, zajímavý, místy záhadný a napínavý děj... Jasně, dost z toho už v literatuře bylo. Ale ne takhle, ne tímhle způsobem. Jsem nadšená. Tak moc, že si Vetešníka koupím. Přesně proto si totiž půjčuji knihy v knihovně. Abych oddělila zrno od plev a koupila si jen ty skutečně dobré. A mezi ty Vetešník rozhodně patří!
Kniha se mi celkově líbila, ale strašně se táhla, četla jsem jí dlouho. Nápad se světci originální a konec mě překvapil. Ale nemůžu říct,že by to bylo něco až tak vyjímečného. I tak doporučuji k přečtení.
Už jsem si myslela, že jsem nějaká divná a že jdu proti proudu, až jsem si přečetla komentář od čtenářky pip11, které tímto děkuji. Mě taky knížka příliš nenadchla. Příběh byl sice velice pěkně vymyšlený, ale styl psaní se mi až tak moc nelíbil. Přišlo mi to takové přecpané vším možným, nevím jak to jinak říct, nemyslím tím událostmi, spíš tak nějak slovy. Nebyla mi nijak zvlášť sympatická ani jedna postava, když už, tak asi trochu pan Flood. Mám ráda postavy víc vykreslené, nemusí být ani kladné nebo sympatické, ale musím si je tak nějak umět představit a tady mi to moc nešlo, všechny mi připadaly takové nějaké ploché. A asi nejvíc mi vadili ti všichni svatí, co se tam motali, jakož i další věci nadpřirozené. Nemám nic proti duchařině, to vůbec, ale tady mě to moc neoslovilo. Zkrátka jsem tady šlápla trošku vedle, ale to neznamená, že knížka není dobrá, to určitě ne. Ale třeba zde zmiňovaný pan Ove mě doslova dostal do kolen, což se zde nekonalo.
Kniha mě neoslovila, musela jsem se nutit abych ji dočetla. Tím nechci říct že byla úplně špatná, své příznivce si najde.
Velmi dobře se to četlo. Vlastně by se z toho dal udělat thriller, ale díky troše duchařiny a “procházejícími” svatými získala kniha nadhled a humor.
Moc hezké, ale v podstatě smutné... SPOILER starý pán mohl přežít a dům zůstat stát... a pak by si s Maud povídali až do konce...
Když jsem si teď zpětně pročítala anotaci, nějak mi tam chybí ještě druhá dějová linka - nejen Bridlemere totiž ukrývá rodinná tajemství. A přiznám se, že věta komentáře sadlo "zápletka je čtivá a nenáročná" mě velmi překvapila - mně tedy nenáročná rozhodně nepřipadala a kaffa na tom možná bude podobně.
Hrdinka, která vidí duchy, to už tady bylo, ale Maud je v tomto ohledu poněkud zvláštní - vidí pouze svaté, a to se všemi jejich poťouchlostmi, vzájemnou řevnivostí a závistí. Jenže stejně jako v díle velikána Járy C., nesmějí ani naznačovat. Naštěstí je tu Renata, zvláštní, ale spolehlivá přítelkyně, a její krupnik, který bych nikdy nechtěla ochutnat.
I když právě teď mě napadla trochu kacířská myšlenka, že totiž právě tahle knížka je takový krupnik - výchozí suroviny i výrobní postup možná nevypadají zrovna vábně, ale výsledný nápoj "povzbuzuje zdraví a vitalitu" (kromě ryze praktického využití výrobcem samotným).
A jak napsala mikika: najdete tady celé odstavce (i stránky), které stojí za citaci.
"Ne poprvé si říkám, jaké mám štěstí, že si při své práci užívám volný výběh a nejsem uvězněná v administrativním klecovém chovu, kde bych musela dýchat vzduch ztěžklý lítostí a zmařenými sny. Ve své práci přináším lidem prosté a konstruktivní změny k lepšímu: jíst nebo nejíst, mít čistý zadek nebo ne."
Takže vzhůru na zteč Velké časopisové zdi!
Chybí mi nějaká ta hvězdička navíc, tady by se hodila. Knihu nemá cenu nějak víc chválit, vše už za mě řekl Robin.Mooshabr. Já jen dodávám - i přes všechnu tu duchařinu má člověk pocit, že se to klidně mohlo stát.
Bylo to moc pěkný, bavilo mě to od první stránky a je to knížka, kterou bych si klidně koupila. Jistě se k ní ještě někdy vrátím.
Nečetlo se špatně. Mám ráda takový humor, který se tam objevuje. Zápletka je čtivá a nenáročná.
cože? ten konec? musela sem to přečíst třikrát, abych to pochopila a i tak si nejsem jistá, jestli sem to pochopila správně! nebýt toho, dávám plný počet....
moc ráda bych to viděla zfilmované, hlavně kvůli těm svatým, kteří byli dost zábavní :-) to ale i ostatně renata, samotné vyšetřování a mé sympatie si získal i starý pán veteše - tohle vyprávění vás chytne a nepustí, toužíte tam být s hrdiny, procházet s mrtvými a svatými starou vilou plnou veteše, pátrat v minulosti a po pravdě, odkrývat jdu vrstvu za druhou a pak si dát večer s renatou krupnik(brrrr) :-)
"Proč tu máte tolik židlí?"
"To ten pitomec z agentury, řekl jsem mu, že budu mít oslavu narozenin, a on to všechno vytahal."
"To jsou židle pro vaše imaginární přátele."
"Takoví jsou nejlepší."
nádhera, zase kniha, u které si zakládáte skvělé věty, nebo rovnou celé pasáže. (viz komentáře pode mnou.) autorčina představivost je fantastická.
Jsem pečovatelka v domově pro seniory. Když jsem brala do ruky tuto knihu, měla jsem trochu despekt. Ale je naprosto úžasná. Skvěle jsem si jí užila. Utvrdilo mě to, že autoři z britských ostrovů umí psát. Nemohu napsat víc, protože bych jen opakovala to, co napsala Robin. Mooshabr.
Skvělé... úžasné.. dokonalé... krásné... boží... parádní... smutné... vtipné... skvěle napsané... úžasné... (to už se opakuju....).... Tuhle knihu miluju.... a už to tak zůsatne... dávám si ji vedle Eleanor a Muže jméne Ove.... warmthness.
Štítky knihy
přátelství milostné romány osamělost pečovatelství senioři rodinná tajemství romány vetešnictví
VetešníkKniha Vetešník je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 119x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 74x |
| Chystám se číst | 117x |
| Chci si koupit | 21x |
O obsahu knihy jsem neměla ani tušení, vzala jsem ji v knihovně podle obálky, která se mi líbil a rozhodně jsem udělala dobře.
Zdánlivě křehká sociální pracovnice Maud se dostane do domácnosti nerudného pana Flooda, který se nemyje, nestříhá si nic, co stále roste, uklidňuje ho mít na sobě dvě tílka a tři košile a jeho velký viktoriánský dům je rozdělen na zóny, kam se smí, kam se nesmí a kam vede speciální ulička, ze které nelze uhnout. V zapovězených částech je znemožněn i úklid. Důležitou roli zde hrají i kočky, ty jediné mají v pohybu po domě volnost. Maud postupně odbaluje až v detektivním vyprávění slupky starce a zjišťuje, že má víc rozumu než jeho syn nebo jiní lidé, kteří by jej nejraději viděli v pečovatelském domě.
Ve správném viktoriánském domě straší a k Maud se tak dostávají postupně vzkazy o zřejmě nevysvětleném úmrtí několika lidí. V domě, kde Maud bydlí, má byt i podivínská Renata, která za mlada vystupovala s kouzelníkem a která už několik let nevychází z domu. Jako pomocník při pátrání se ukáže jako nenahraditelná. Příběh je krásné spojení detektivky a duchařiny, která vše kolem domu a zvolených postav jen umocňuje. Duchařin jsem moc nepřečetla, ale tahle mě chytla. Navíc i Maud má bohužel temná tajemství z dětství. I proto je možná vnímavější k řeči domu, než předchodí pečovatelé.
Velice dobře je zde zachycen vztah pečovatelky a starého muže, kterému je ještě jednou dovoleno zavzpomínat na věci a činnosti z mládí (malování, večeře ve svátečním oblečení, tanec), které se nám zdají samozřejmé jako dýchání dokud nezestárneme... Nebála bych se říct, je pro začínající sociální pracovníky bych knihu viděla jako povinnou četbu.