Vesnice plná motýlů: Vezměte život do vlastních rukou

"... Čím více jsem se však soustředila na své obavy, podřizovala se jim a dávala jim volný průchod, tím nespokojenější jsem byla. Srovnávala jsem se s minulostí, s jinými páry nebo s jinými ženami, hledala jsem důkazy Stefanovy náklonnosti a touhy.
Kvůli svým obavám jsem přestala vnímat, co je důležité, a postupně jsem ztratila pocit vlastní hodnoty. Vše, co mi byli lidé ochotni dát, pro mě bylo příliš málo. Ve všech oblastech života jsem byla hluboce nejistá, protože mé strachy si hledaly potvrzení všude..."

U některých knih z žánru osobního rozvoje bych mohla napsat sáhodlouhé komentáře o tom, co se mi na nich líbilo, co mě oslovilo, co mi připadalo zajímavé atd. Někdy by to však bylo de facto jen "přepisování" oněch knih a to mi připadá zbytečné.
Vesnice plná motýlů k takovým knihám patří a tudíž to vezmu jen ve zkratce.

Hlavní hrdinkou je Jula, která se krom menopauzy potýká i s četnými pochybnostmi, starostmi a obavami týkajících se jejího zaměstnání, manžela Stefana a vlastně celého jejího života.
Během jedné zpočátku bezesné noci se ocitne ve zvláštním světě, kde dostane možnost nahlédnout na svoje nitro a svůj život zcela novým pohledem a díky tomu pochopí spoustu věcí a uvědomí si, že toho ve své neutěšené situaci může hodně změnit k lepšímu...

Jak píše anotace - toto dílko se dá doporučit všem, kdo se ocitnou na životní křižovatce. Za sebe bych doplnila, že nejen tato kniha ale i jakákoli jiná z osobního rozvoje, vás může "posunout" správným směrem jen tehdy, když o to budete stát, protože co si budeme - změnit sami sebe bývá HODNĚ náročné. Tím těžší to je, pokud v oněch nesprávných "kolejích" jedeme většinu života (koneckonců zvyk je železná košile).

Co mi trochu vadilo, byl přístup Juliny dcery Tildy. Určitě je fajn, když člověk žije podle svého a jde za svými sny, na druhou stranu by při tom neměl zahazovat rozum a zodpovědné chování. Jen si představte, kdyby měl každý dělat cokoli, co ho napadne - no, děkuji pěkně, to by to tu vypadalo...
Proměna Julina vztahu a postoje vůči vlastní matce mi připadala velice rychlá. Chápu, že autorka patrně nechtěla příběh moc natahovat, ale působilo to zkrátka velice idealizovaně a nereálně.
A neméně mě zklamal závěr - je sice hezké, jak si to Jula se svým mužem Stefanem vyříkali, ale autorka už tu příliš neřešila např. to, zda se Stefan bude také podílet na chodu domácnosti, jelikož i tohle spokojený vztah zahrnuje.

Suma sumárum - pár výtek ke knize bohužel mám, ale jinak ji považuji za přínosnou. Autorce se povedlo daný problém zajímavě uchopit. Věřím, že tento neobvyklý příběh některým lidem, kteří se cítí nespokojení sami se sebou či se svým životem, pomůže a povzbudí je.

"... "Pokud se nesmíříš se svým věkem a pomíjivostí, začíná beznadějný boj, který prohraješ. Tomu věř, Julo. I když se budeš snažit předstírat, že si dokážeš uchovat mládí, vyžadovat po svém těle všechno, co jsi zvládla v mládí, nebo zakrývat vnější známky svého věku, nakonec ztroskotáš na svých vlastních očekáváních."
"Ale mně se moc nelíbí být slabá a unavená žena," přiznala jsem.
"A o to právě jde," pokračovala Pepe. "Protože odmítáme sami sebe, jsme odmítáni. To je přírodní zákon, Julko. A nezměníš ho tím, že proti němu budeš bojovat." ..."

Nic moc: nepříliš originální fantaskní povídka, v níž se autorka vypsala ze svých splínů, obav, strachů a snažila se je (a způsob práce s nimi) snad trochu zevšeobecnit, ale ne moc účinně a věrohodně.
Fantazii ve snu se meze nekladou, ale tady se jistě nechala inspirovat třeba i Alenkou - králíci, malé věci apod.
A na závěr, již dlouho ve skutečnosti, autorka potkává v lese datla (a připomíná jí Amora!) - datla sice může velmi často slyšet, ale potkávat se s ním tedy asi ne, na to není dělaný a zahlédnout ho i pečlivě pátravým zrakem je hotovou vzácností.

Nepochopila jsem, kdo je druhá žena představená na záložce knihy - ani spoluautorka, ani ilustrátorka, tak kdo? Autorčin kouč?

Za mne NE.

Vzhledem k tomu, že nejsme cílový čtenář této knihy, tak jsem nebyla nijak okouzlená. Jedná se o knihu zaměřenou na seberozvoj, především u žen kolem 50let. Tématem je syndrom prázdného hnízda a hledání smyslu života. Hlavní hrdinka je ve všech oblastech svého života nespokojená a odmítá proces stárnutí. Během snu projde vesnicí, kde se naučí pracovat se svými strachy a přesvědčeními. Vzhledem k tomu, že témata, která se řeší v knize nejsou pro mě aktuální, přečetla jsem knihu spíše ze zvědavosti.

Celkově vzato, Vesnice plná motýlů je příjemné a nenáročné čtení, které může být pro někoho lehkou inspirací k zamyšlení nad vlastním životem. Mně osobně dala pár podnětů, ale nezanechala ve mně silný dojem.

Je to fajn kniha, ale chybělo jí něco, aby mě skutečně nadchla.

Jak je možné vzít život do vlastních rukou a změnit to, co nás trápí? Na to se nám pokusí odpovědět tento milý příběh. Padesátiletá Jula není spokojená se svým životem. Jedné noci se však dostane do zvláštní vesnice, kde čelí mnoha výzvám, odhalí nejedno tajemství a pohlédne na sebe novýma očima.

Tato kniha mě našla v pravou chvíli, a to je vždy moc důležité! Občas si přečtu motivační a seberozvojové knihy. Tato je však trochu jiná. Díky tomu, že je to povídka, jsou rady více dostupnější, není to tak odborné, je to lépe pochopitelné, lze to celé lépe uchopit, a to mi mnohem více vyhovovalo.

Je to příběh ze života zralejší ženy a věřím, že mnoho z nás se v něm (hned v úvodu) najde. U mě to tak fungovalo a příběh se mě velmi dotknul. Dokonce i nějaká ta slzička při čtení ukápla.

Při čtení si toho můžete hodně uvědomit a může to být začátek vaší správné cesty. Nerada určuji knihám konkrétní věk čtenáře, ale tento příběh bych doporučila ženám 40+.

Příběh je psán jednoduše, nečekejte žádnou „vysokou literaturu“, ale zároveň je díky tomu dostupný pro každého a je v něm spousta moudrých a krásných myšlenek. Nesmím zapomenout ani na nádherné ilustrace, které nás provází celou povídkou.

Mít se ráda.
Jsem dobrá taková, jaká jsem.
A spoustu věcí dělám dobře.
Zasloužím si lásku.
Štěstí je láska.
Kniha není špatná. Má naučit čtenáře na chvíli se zastavit, objevit své krásné já, pomazlit své já, zamilovat si své já a vypustit své strachy, obavy a myšlenky, které jsou jen v hlavě...
Není to špatný, ale pořád převaluji na jazyku to slůvko ALE. Chybí mi to NĚCO! Časem si na knihu vzpomenu s mlhavou připomínkou, jojo to je ta kniha "měj se ráda a víkendy si užij a štěstí je láska."

Hlavní hrdinka Jula nemůže spát, přemýšlí o svém životě, cítí samotu, není šťastná... Bojuje s menopauzou, se svými strachy a bolestmi na duši, bojí se budoucnosti. Po jedné ošklivé hádce s manželem zcela vyčerpaná usíná a probouzí se v lese u rozcestníku, na kterém je napsáno: "Tvůj nejlepší život". Tato cesta jí má ukázat směr.... umět porozumět sama sobě, zbavit se strachů, bojovat s obavami. Je postavena před výzvu: "Změnit svůj život".
Hezké myšlenky zasazené do kouzelné přírody, snění a barevné obrazy ze života.... takto ve zkratce o této povídce.

Mám ráda seberozvojové knihy a tahle patří určitě k těm lepším. Aspoň za mě. Je taková milá,poetická, nic nevnucuje, má krásné ilustrace. A pár zajímavých postřehů tam tedy opravdu bylo. Krásně se četla a dobře se vejde do kabelky.

Moc hezky graficky zpracovaná kniha, kterou si člověk snadno vezme do batohu / kabelky. Obsahem příjemná, čtivá, inspirativní. Mně se líbila; možná proto, že mi přišla pod ruku ve správný čas a sedla mi "do noty".
Líbily se mi nápady s příměry různé problematiky k motýlům, zvonům, králíkům, krápníkům, zahradě...
Závěr jsem očekávala trochu jiný, na druhou stranu jsem ocenila, že hlavní hrdinka/autorka v úplném finále konstatuje, že příběh ani pro ni nebyl všespasitelným návodem, ale spíše nasměrováním k uvědomění si podstatného.

"Vesnice plná motýlů" od Michaely Wiebusch nabízí příběh, který osloví především ty, kteří mají rádi seberozvojové knihy a hledají inspiraci pro svůj vlastní život. Hlavní postava Jula, žena na prahu padesátky, čelí svým vnitřním pochybnostem a životním výzvám v prostředí, které je plné symboliky a metafor. Ačkoliv mě příběh místy zaujal, styl psaní mi nepřišel nijak zvlášť výjimečný a opakování některých frází mě trochu rušilo.

Musím ale uznat, že kniha má své silné stránky, zejména co se týče vizuální stránky díky ilustracím od Gisely Goppel, které pěkně doplňují vyprávění. Pokud máte rádi příběhy o osobní transformaci a hledání smyslu života, kniha vás může oslovit více než mě. Pro mě to byl spíše průměrný čtenářský zážitek, který neurazí, ale ani výrazně nezaujme.

Kniha mě mírně zklamala, tušil jsem, že to není úplně kniha pro mě, ale i tak jsem si ji chtěl přečíst. Příběh se mi líbil, ale vadilo mi jak byl napsán, nevím jestli to bylo autorkou, nebo překladem ale zdálo se mi, že byla kniha napsaná velice amatérsky. Často se opakovali fráze či slova a celkově mi text připadal ne úplně dodělaný. Kdyby před vydáním knihy si to přečetl profesionál a nabídl kritiku tak kniha mohla být o dost lepší. 3 hvězdičky za příběh :)

S knihou jsem byla vcelku spokojena a v určitých věcech mě otevřela oči