Vesmírní detektivové

Vesmírní detektivové https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/66657/bmid_vesmirni-detektivove-38Q-66657.jpg 4 20 2
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Fantastika 84. Čtyři povídky sovětských autorů: Sergej Sněgov — Vesmírní detektivové Gennadij Maximovič — Cherchez La Femme Valentina Žuravlevová — Jistý Morgan Robertson Ilja Varšavskij — Inspektor sekce užitečných nerostů

Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: , Lidové nakladatelství
více info...

Komentáře 2

Recenze 0

Hvězdičky 20

Přidat komentář
ludek.n
12.07.2019 4 z 5
ludek.n

Když Jaroslav Piskáček dával pro Lidové nakladatelství dohromady sbírku Vesmírní detektivové, rozhlížel se po sovětských luzích a hájích, kde hledal takové povídky, který by naplnily literu zákona a současně mířily do vesmíru. Nakolik se mu to povedlo, je otázkou. Vybrané kousky totiž nejsou ani pravověrné sci-fi, ani nespadají do ranku klasické kriminalistické školy. Detektivové neřeší případy geniální dedukcí, ani moc nepátrají po okolnostech zločinu, volí spíše metodu vědeckého zkoumání předložené záhady. Všech pět povídek se prezentuje jednoduchou nekomplikovanou zápletkou, u níž je jasné, že bude vyřešena k všeobecné spokojenosti jak zúčastněných, tak i čtenáře a rozhodně nijak výrazně nezatíží šedou kůru mozkovou. Často je totiž možné uhodnout pointu už dlouho dopředu. Na druhou stranu jsou povídky zde uvedené vcelku zábavné a všechny si drží solidní úroveň, takže těžko některou z nich vypíchnout do popředí. Pokud už bych měl zvolit jednoho jediného vítěze, dal bych asi hlas Jistému Morganu Robertsonovi od Valentiny Žuravlevové.

trudoš
22.03.2018 2 z 5
trudoš

Těšil jsem se na vesmírné detektivky a dostal sbírku pěti povídek o milostných trojúhelnících. Což bohužel zdaleka nebylo tak záživné, jak by se ve spojení se sci-fi tématikou mohlo zdát. Za plnohodnotnou detektivku bych stěží dokázal označit dva texty, zbytek jsou spíš příběhy o zločinu. A bohužel dost nudné, alespoň co se mě týče. Mordy v podstatě obyčejné, řešení bez překvapení a postavy v mezích zákona. U jednoho dvou případů jsem dokonce i pociťoval zbytečně natažený rozsah. Nemluvě o tom, že prvek fantastiky tu často ani nehraje roli. Na zadní straně krabice od cereálií jsem už četl větší kosmičárny. Nejvíc tak pobavila jen scéna z poslední povídky, kdy hrdina na utajené vědecké základně dochází k závěru, že si z něj všichni dělají blázny, žádná vražda nebyla a celé vyšetřování je pouze inženýrský způsob rafinované zábavy.
Celkově tedy zklamání, čekal jsem trocha budovatelsky nostalgického počteníčka a dostal šedý průměr. Ale ono je to vlastně jedno a to samé, takže co si stěžuji.