Planetární rachot
Michaela Merglová , Martin Paytok
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552169/bmid_vesmirni-borci-planetarni-rachot.jpg
4
29
29
Vesmírní borci série
1. díl
Měla to být rutinní přeprava vězňů. Když ovšem posádka IFSS Mythos, nejpokročilejšího vesmírného plavidla ve službách armády Interstelární federace, zachytí nouzový signál z pusté planety, nemá jinou možnost než na něj odpovědět. Migo je mrtvý, nehostinný svět, tedy ideální místo pro utajenou výzkumnou stanici. Výsadek složený ze zjizveného veterána Knuta Björgenssona, desátníka Li-Honga, medičky Liv Montoyové a dalších záhy zjišťuje, že základna Světluška zeje prázdnotou. Kam se její personál poděl, ale radši zjišťovat neměli. Na to, co se skrývá v jejích útrobách, je totiž nemohl připravit ani tvrdý výcvik, ani roky strávené na bojištích po celé galaxii. Na oběžné dráze mezitím vyvstává jiný problém: z vazby unikli Jocelyn Lancaumová a Jerzy Satanski, příslušníci zvláštních jednotek odsouzení za vraždu velícího důstojníka. Pochopitelně v ten nejhorší čas – zrovna když se před Mythosem vynoří z warpu neznámá loď…... celý text
Přidat komentář
U mě měla tahle knížka dost smůlu, neb jsem jí dal hned po Slívkovi. A srovnání nedopadalo dobře. Tedy, v druhé půlce se to trochu zlepšilo a začalo to odsejpat. I trochu humoru tu bylo, občas i povedený. Občas.No, ale víc jak 3 hvězdy tedy nedám.
Pár poznámek. Název budí představu nějaké vesmítné parodie. Čtenář tedy k tomu tak přistupuje. A dost to kazí dojem. Zbytečně. Postavy jsou ve svém údělu poněkud rozplizlé, styl děje na přeskáčku knize taky moc nesvědčí. A pořád jsem se nutil najít si hlavní postavu jak tak bývá, no nenašel. Jakoby z toho pořát lezl dojem nesehranosti autorů. Škoda, zrovna tyhle mám rád.
A tak tedy začíná sága. Druhá půlka knihy naznačuje, že by mohla být zajímavá, tedy ovšem.... pokud nevybijou všechny zbylé hrdiny hned na začátku knihy. Moc už jich po tom masakru nezbylo. Tak jo, za rok nashle.
P.s..: Sakra, znova chyba. Na Vánoce jsem su dal druhý díl Slívky a po něm nového vemírného Hozu. Že vůbec nebyl špatnej, jsem zjistil až při druhém čtení. Prostě musím střídat příště žánry. Jedna výborná věc může totiž zkazit dojem z dalšího čtiva...
Přiznám se, že Planetární rachot mě naprosto uhranul. Tahle kniha má všechno, co od poctivé military sci-fi čekáte: nabušené vojáky, kteří sypou hlášky stejně svižně, jako likvidují nepřátele, a zrůdná monstra, která byste ve skutečném světě potkat rozhodně nechtěli. Celé to má navíc lehce hororový nádech à la Vetřelci. Vyprávění je velmi svižné, bez zbytečné omáčky okolo a především neskutečně zábavné. Příběh se neustále někam posouvá a na čtenáře čeká několik sice očekávaných, přesto zajímavých zvratů. Postavy jsou jedním z největších kladů celé knihy. Autoři si dali záležet na jejich charakterech – nepůsobí ploše ani předvídatelně, naopak jsou zajímavé, uvěřitelné a snadno si k nim najdete cestu.
Jak už je u Mystery Press delší dobu zvykem, kniha vypadá fantasticky. Má nádhernou obálku, jež vytvořila Anna Voříšková. Ta je i autorkou ilustrací. Pokud je však něco, co tuhle knihu od ostatních odlišuje, je to klopa, která chrání ořízku. Přiznám se, že jsem na tohle u žádné knihy ještě nenarazil.
Doporučuji si přečíst recenzi na webu, kde se rozepisuji více.
Tak tohle byl rachot! Takový psaný Vetřelec, plný sarkastických a vulgárních hlášek a zkrátka bejkárna, která neskutečně chytne.
Střídají se nám tu pohledy, takže každá postava má svůj prostor, aby řekl své. To já rozhodně oceňuji, vždy mě to udržuje lépe v napětí.
Žádné velké představení světa se zde nekoná, je to útlá knížečka, takže zkrátka naskočíme na vesmírnou stanici a jedem! Pro mě žádný problém, já ty opisy a popisy stejně moc nemusím. Vše podstatné pochopíte během čtení.
Jedna absurdní situace střídá hlavou a mně kolikrát málem vypadlo minimálně jedno oko z důlku...Což mi připomíná - krev - ano, s tou se zde nešetří a je to pěkně barvitě popsané. Fuj. Kolikrát mi to nedělalo dobře.
Planetární rachot je prvním dílem Vesmírných borců, takže konec je lehce otevřený, aby nalákal na další pokračování. Zároveň si ale nebudete rvát vlasy, co má být uzavřeno, tak je. Zkrátka zlatá střední.
Já po žánru sci-fi moc často nesáhnu, ale tohle mě moc bavilo. Fakt taková odlehčená svižná knížka plná akce.
Malé minus za až moc vulgární humor jedné postav. Ono čeho je moc, toho je příliš, a pak to ztrácí na síle.
Celkově spokojenost.
P.S..: Grafka knihy je TOP!!
Tak tohle byl teda vážně rachot. Postupně od hvězdný pěchoty až ke strážcům galaxie... hehe. Fakt zábavná oddechová jízda od začátku až do konce. Už se těším na pokračování.
V podstatě je to takový Con Air, ale ve vesmíru, malinko šmrncnutý Vetřelcem a vzhledem k tomu že jde o military, tak taky lehce Hvězdnou pěchotou. Ale zároveň se ani autoři, ani příběh a hrdinové neberou moc vážně. Absurdních situací, černého humoru, a přisprostlých hlášek je tu plná vesmírná kocábka. Fajn jsou také postavy, které mají k neprůstřelným vesmírným commandos hodně daleko. Několik vzájemně se proplétajících dějových linií, spousta akce a troška toho napětí z knihy dělají příjemnou a zábavnou jednohubku. Takový příjemně trhlý, sice chytře a čtivě napsaný, ale rozhodně nijak extra překombinovaný popcorn. Za zmínku také stojí grafická úprava knihy. Mapky vesmírné výzkumné stanice, vtipně řešené a informacemi nabité předěly mezi kapitolami, či neortodoxně řešená obálka výborně ladí s touhle netradiční a přesto čtivou scifárnou. Jsem zvědav, kam se Vesmírní borci Merglová a Paytok pohnou s příběhem dál, protože misi Migo uzavřeli, ale konec knihy dává prostor pro různé další akční linie a vtipné potrhlosti.
Planetární rachot je vesmírný nářez určený všem milovníkům sarkasmu, černého humoru a přisprostlých nadávek. Pokud se vám při těchto slovech naježily chloupky na zátylku, raději se téhle knížce obloukem vyhněte. Jestli vás ale tenhle úvod neodradil, potom vítejte na palubě!
V poslední době jsem četla samá komplikovaná sci-fíčka s do detailu propracovaným světem. Proto bylo poměrně osvěžující přečíst si příběh, který je téhle definice pravým opakem. Omáčky je tu skutečně málo, největší část knihy tvoří zběsilá akce, lehce nekorektní humor a interakce mezi postavami. Vlastně by se dalo říct, že je Planetární rachot tak trochu situační komedií, během které vám kolem hlavy budou svištět kulky. Přesto jsem ale neměla pocit, že by mu něco chybělo. Všechny potřebné informace jsem při čtení dříve či později dostala.
Postav je tu tak akorát na to, abyste se v nich zvládli zorientovat a vytvořit si k nim vztah. Mají skvěle vykreslené osobnosti, díky kterým není těžké je rozlišit a některou z nich si oblíbit. Mě si nejvíc získal Li-Hong, který spolu s Knutem utvořil naprosto skvělé a zcela protikladné duo.
Připravte se na záplavu absurdních situací, nad kterými budete kroutit hlavou. Připravte se taky na spoustu momentů, během kterých si budete říkat, že je osud vaší oblíbené postavy zpečetěn, a to jen proto, aby o několik sekund později utekla hrobníkovi z lopaty. A zároveň se už předem smiřte se skutečností, že nepřítel je zákeřný a životnost bojovníků krátká. Tahle knížka se zkrátka a dobře nebere příliš vážně a ačkoliv se nejspíš nejedná o světoborné sci-fi, na které budete příštích padesát let intenzivně vzpomínat, ve společnosti jeho stránek jistě strávíte nejeden příjemný večer.
Celá kniha je graficky moc pěkně zpracovaná , jednotlivé kapitoly jsou proloženy vtipnými reklamami na předměty zmíněné v příběhu nebo doplňujícími informacemi, které čtenářům o kousek rozšíří obzory.
Jelikož se jedná o první díl série, je pochopitelné, že na čtenáře čeká otevřený konec a spousta nezodpovězených otázek. Zároveň je ale hlavní zápletka do značné míry vyřešena, díky čemuž je závěr knihy uspokojivý a nezanechá ve čtenářích pocit rozčarování nad tím, že netuší, jak to s jejich oblíbenými hrdiny dopadlo. Druhého dílu bychom se měli dočkat příští rok na jaře a já se na něj už teď moc těším!
Kniha byla takovým překvapením. Asi jsem očekávala něco maličko jiného, než jsem dostala. Po grafické stránce, díky vsuvkám, mi to připomínalo trochu Illuminae. Po stránce obsahové zase takový mix Vetřelce a Doomu.
Jedná se o klasickou akční jízdu z vesmíru. Spousta střílení, kousků těl, neznámých základen na cizích planetách, tajných projektů a taky mnoho otazníků ve vzduchu. A to nemluvě o sarkasmu a sprostém slovníku. Což mi vůbec nevadilo a naopak jsem si to užívala. Co mi však už moc nesedlo, tak zdlouhavý průzkum základny, neznámá entita (kterou jsem si nedokázala v hlavě představit) a počínající nuda.
Z počátku, kdy jsem se s dějem teprve seznamovala, mě to popravdě bavilo mnohem víc. Nové postavy, dohady o tom, co koho dostalo na stejnou loď, vzájemné seznamování a hašteření, představa velice vzdálené budoucnosti, let vesmírem... Do toho pak nastoupil výsadek a akce a stále jsem se držela v závěsu s nimi. Jenže druhá polovina knihy začala lehce váznout. Ztrácela gryf a jiskru. Byla nudnější a napětí aby člověk pohledal.
I když kniha působila dojmem starých osmdesátkových a devadesátkových akčních bijáků, což mi rozhodně nevadí, byla to má doba, tak tady něco chybělo. Část se základnou byla dlouhá a někdy dost zmatečně popsaná. Konec hektický. Tentokrát by to možná pár dalších stránek navíc vylepšilo, aby vysvětlení a postup byl úplnější a plynulejší...