2001: Vesmírná odysea
Arthur C. Clarke (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29784/bmid_vesmirna-odysea-vesm-29784.jpg
4
1325
175
Vesmírná odysea série
< 1. díl >
Na Měsíci je objeven záhadný objekt. Důsledky nálezu jsou natolik významné, že je kvůli němu vůbec poprvé vyslána lidská posádka hluboko do Sluneční soustavy. Ale než výprava dosáhne cíle, vyskytnou se potíže, narůstající do děsivých rozměrů… Slavný román napsaný v době, kdy přistání na Měsíci bylo ještě pouhým snem, přetvořený do jednoho z nejvýznamnějších filmů všech dob, strhující, prorocký. 2001: Vesmírná odysea je příběhem o přetrvávající otázce místa člověka ve vesmíru. Román vychází u příležitosti čtyřicátého výročí svého vzniku a na památku Arthura C. Clarka, nedávno zesnulého velmistra žánru.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2008 , Laser-books (Laser)
Originální název:
2001: A Space Odyssey , 1968
více info...
Přidat komentář
První kniha, kterou jsem od tohoto autora kdy četla a myslím, že rozhodně nebude poslední. Oceňuji rozdělení knihy na části, jejichž vzájemná souvislost z počátku nedávala příliš smysl, ale postupně se vyjasňovala čím dál tím více, až se nakonec v mysli čtenáře události propojily, což svědčí o tom, jak moc je děj promyšlený. Odysea se vyznačovala častými technickými popisy, jako například líčením Discovery ve vesmíru či monolitu MAT-1 a superpočítače HALa. Clarke se dotkl i filosofičtějších úvah o vesmíru, mimozemšťanech nebo lidstvu jako takovém. Také stojí za zmínku využití hibernace během mezihvězdných letů, o níž se uvažuje dodnes jako o alternativě během nekonečných cest v kosmu. Dějově se knize také nedá v zásadě nic vytknout, a proto se už těším na pokračování.
Kniha vysvětluje hodně nevyřčeného z legendární Kubrickovy klasiky, hlavně konec, který byl pro mě ve filmu až moc psychedelický a beze slov, zde je brilantní.
Tak samozřejmě absolutní klasika. Je to jistě jeden z nejlepších sci-fi románů všech dob, který měl zásadní význam na vývoj žánru. Je zřejmé, proč je A. C. Clarke považován za velmistra a dodnes vysoce ceněného, uznávaného a oblíbeného spisovatele. Nepotřebuje velké akční scény, i tak banální věc jako nález neznámého artefaktu dokáže podat takovým způsobem, že snad ani není možné se od knihy odtrhnout. A myšlenkový rámec románu je úchvatný, jinak to neumím napsat. Proto zde nikterak nevadí několik triviálních nápadů (hotelový pokoj), které by za jiných okolností rozhodně dobře nepůsobily. Je to jeden z románů, pro které se vyplatí číst sci-fi. Dokonalý čtenářský zážitek.
Společně s románem "Setkání s Rámou" je "2001: Vesmírná odysea" nejlepší kniha od A. C. Clarka z těch, které jsem dosud četl. Výborně vystavěný příběh, všechny tři části mají své opodstatnění a přísnou logiku. Všechny děje, zejména v závěru, i když byly třeba těžko představitelné, byly naprosto uvěřitelné. Z knihy je na každé stránce cítit, že autor, přestože je vystudovaný fyzik, netrápí nás suchopárnými výklady a nerezignuje na čtivost a plynulost děje. Jediné, co mi snad bylo trochu proti čtenářské srsti, byla "vzpoura" počítače HAL(a) 9000, ale na druhou stranu i zde byl autor velmi předvídavý, protože zřejmě většina z nás někdy bojovala u svého PC s nějakou tou donekonečna se objevující hláškou "ERROR". :-)
Po dočtení knihy mi bylo trochu smutno z dnešního světa, kdy většina lidstva podle mého názoru zcela rezignovala na odvěkou touhu člověka vydat se vzhůru ke hvězdám.
Některé knihy se čtou lehce, některé ne. A jsou knihy, které čtenáře vtáhnou do děje a působí natolik sugestivně, slova a věty plynou samovolně a utvářejí zcela jasnou realitu.
Čím to je? V tomto případě promyšleným dějem a velmi dobře vyprávěným příběhem s minimem dialogů. Těžko pro mě posoudit, jak moc dobrou práci odvedl překladatel, ale jazyk knihy je neobvyklý (slovosled, termíny) a přesto dobře čtivý.
Jednotlivé části na sebe navazují volně, bavilo mě čekat, kdy se objeví souvislost, ale jsou kvalitativně nevyrovnané. První část patří k nejlepším úvodům, které jsem kdy četl. Autor rozhodně věděl, co chce (říct), otázkou zůstává, jestli to věděl na konci. Možná přesnější vyjádření bude, že konec neskýtá žádné překvapení, je pouze ukončením celé plejády myšlenek a nejen filozofických úvah, které kniha obsahuje.
Pokud pominu několik nepřesně předpovězených (čti "popsaných") vynálezů (komunikátor na každé zdi = dnešní mobil), tak není poznat, že kniha byla napsána před půl stoletím. Nevšiml jsem si žádných naivních pasáží, či nápadů, které jsou pro toto období možná trochu typické.
Kolik tento příběh (román+film)asi ovlivnil dalších projektů? Namátkou mě napadají pojmy jako Hal 9000, Červený trpaslík (ahoj Dejve, úvodní melodie...), hibernace, (Hvězdná)brána do jiné části vesmíru, inteligence která se zbavuje hmotného těla, rozumnost snahy navazovat kontakty s jinou civilizací, zkratka E.T. (mimozemšťan) atd, atd...A to se nepovažuji za geeka.
Update: při čtení druhého dílu jsem s překvapením zjistil, že kniha obsahuje sousloví " Vzpomínka za Zemi" :-)
Vesmírná odysea požaduje od čtenáře velkou míru představivost a jazykové znalosti. Umí krásně vybarvit vše ve vesmíru. Nečte se ale dobře. Abstraktní děj mi nevadí, ale mnohdy to prostě není zajímavé. A tak za nejzajímavější považuju část s počítačem HALem. Asi jsem měl od této legendy trochu větší očekávání.
Náročnější na představu a ne až tak záživné putování vesmírem, až kamsi do nikam a nazpátek.Jestli se to tak dá říci.Zkusím Kubrickuv film, třeba se mi pak víc věcí osvětlí.
Tak... ja az po precitani knihy som pochopil zaver filmu :) Uz tusite asi v akom poradi som to zhliadol a precital.
Mnoho teorií mistra A.C. Clarka se potvrdilo, podařilo se realizovat i mnoho jeho vynálezů, tak uvidíme, co nám ukáže budoucnost. Zda zrovna tato vize vesmírného putování se stane skutečností.
Vesmírná odysea vás skutečně "vezme do kosmu". Dnes už to tak nevyzní: web NASA zpřístupňuje snímky a videa kdečeho ve vesmíru, na internetu sledujeme komentované přímé přenosy letů raket, moje malá dcerka zítra jede na besedu s kosmonautem z ISS a pozítří vědci celé planetě ukážou, co lidské oko dosud nespatřilo. A přesto to má svůj půvab. Film jsem neviděla a přes svou dys-filmo-koukálii se k němu asi někdy odhodlám.
Knihu jsem četla už podruhé a mám z ní zvláštně ne-lidský pocit. U žánrovek se to stává a bez problémů jim to odpouštíme: postavy na stránkách jsou občas jen ploché organismy definované svým úkolem. Zločinec páchá zlo, detektiv analyzuje stopy, bohatý princ přijíždí na bílém koni. Nekladu Clarkovo veledílo na úroveň detektivního krváku, ale jednající postavy jsou natolik redukované na intelektuální akty, natolik vzájemně zaměnitelné (jako osobnosti) a v sociálním vzduchoprázdnu existující (David Bowman v závěru už není schopen ani vazby prostřednictvím umění), že ve mně skutečně neevokují setkání s lidskou bytostí. A to mi připadá nebezpečné - ten pohled ven, který zcela zastiňuje potřebu pohledu dovnitř -, neboť příběh aspiruje na mnohem víc než obyčejnou žánrovku.
Technooptimismus a pokrok lidstva je fajn věc, dokud nezjistíte, že se vám během dosahování stále vzdálenějších horizontů společnost (ta přehlížená, nedůležitá individua, která ji tvoří) hroutí kvůli depresím, neurózám, sociální fobii, epidemiím sebevražd a závislostí. A mít v rukávu vznešenou prainteligenci, která nás v klíčových bodech bezpečně postrkuje, je sice vzrušující intelektuální hříčka, ale s naším reálným bordelem zde na matičce Zemi nám tahle myšlenka příliš nepomůže.
Co k tomuto napsat... Všichni správní scifisti znají HALa 900, vědí, kde se přestupuje z linky ze Země na linku na Měsíc i co to je TMA-1. Ale řada z nich to víc spíš z filmu, než z knihy - a to není žádná ostuda, protože tato kniha předlohou filmu nebyla a vznikala současně. A přesto nejde o nízký typ literatury zvaný novelizace scénáře, ale o plnohodnotný příběh, který má celou řadu odklonů jak dějových tak místních (například se neletí k Jupiteru, ale k Saturnu). Čte se to jedním dechem a jde o úžasný příklad ještě stále technicky i humanisticky optimistickou hard-scifi 60. let. 100%
Od tohoto autora jsem četl v minulosti knihu MĚSÍČNÍ PRACH, která se mi líbila. Kniha 2001: Vesmírná odysea je moje druhá kniha. V Epilogu autor uvádí, že román napsal v letech 1964 - 1968 a vyšel v červenci 1968 krátce po premiéře filmu. Možná časem vyzkouším další knihy z této série.
Knihu bych hodnotil na 4,5 hvězdičky, tj. 90 %. Kniha má 6 částí. Celkově se mi kniha líbila. S našimi hrdiny se ocitneme na Měsíci, plujeme vesmírem kosmickou lodí a zažíváme různá vesmírná dobrodružství. Součástí posádky je také počítač HAL 9000. Líbily se mi autorovy popisy vesmírem, popisy planet a dalších vesmírných objektů. Je pravda, že někdy jsem musel zapojit více fantazie, zpomalit rytmus čtení, abych dokázal pochopit a vstřebat všechny informace, které nám autor předkládá. Možná časem se vrátím k některým kapitolám a znovu si je přečtu. Tato kniha se řadí ke klasice z žánru sci-fi. Autor v době psaní knihy dokázal předpovědět věci, které v současné době bereme za samozřejmost (satelitní systémy komunikace, knihy v elektronické podobě aj.).
Viděl jsem také film, který se mi líbil. Film má kolem 2,5 hodiny. Je prostoupený hudbou, v určitých místech je jen černá obrazovka a hudba. Líbil se mi hlas počítače, který nadaboval český herec, ale jméno herce nevím. Film určitě také stojí za shlédnutí a myslím si, že fanouškům sci-fi se bude líbit. :)
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Turing vyvodil, že pokud lze s počítačem vést dlouhodobý rozhovor - a není podstatné, zda se to děje pomocí psacího stroje nebo mikrofonu -, aniž jsme schopni rozlišit mezi odpověďmi počítače a odpověďmi, jaké by dával člověk, pak stroj skutečně myslí, podle všech přijatelných definicí tohoto pojmu.
Má ještě v dnešní době plné moderních, téměř romantických space oper, akčních military sf, silných hrdinů a hrdinek, smysl číst pomalé, odměřené filosofické science fiction? Postupně umenšuji svůj čtenářský dluh čtením starších SF klasik. Klasik, které patří do zlatého fondu, mezi mistrovská díla, nejen podle názvu edice. Po přečtení Vesmírné odysey mohu na úvodní otázku s čistým svědomím odpovědět ANO. Tyto desítky let staré SF mají své neoddiskutovatelné kouzlo. Kouzlo optimismu z překotného vývoje a průzkumu blízkého vesmíru. Kdo by tenkrát býval čekal, že se to vše o pár let později tak nehezky zadrhne? Byla to doba, kdy se dělali odvážné skoky. Příběh je ukázněný, odměřený, téměř bez akčních pasáží, krok po kroku postupuje svým tempem. Stylem psaní patří do jiné doby. To neberu jako kritiku, jen je to v přímém kontrastu k dnešní době a k dnešnímu stylu SF. A ano, mnohým se to vážně může číst hůř. Příběh je klasický, lehce hororový a filosofický zároveň, ke konci se přidává téměř mystický, možná náboženský prvek. Nejsem fanoušek hlubokého čtení, hledání skrytých motivů, apod. To co tam vidím, tam pravděpodobně vidím pouze já a nikdo jiný. Přesto tam vidím odvahu pustit se osamocen do riskantního podniku. Motivaci posunout obálku lidských znalostí zase o kus dál. Přesně v duchu naturelu dávných průzkumníků, zcela v souladu s nadšením 60. let v oblasti kosmického výzkumu. Pokud se někdy budeme chtít vydat za hranice oběžné dráhy, budeme muset tuto odvahu, motivaci a schopnost riskovat, znovu objevit. Nutnost riskovat, třeba i smrt ve studeném černém vesmíru, bez toho se nikam nepohneme. Odvahu a motivaci průzkumníků, kterou jsme v posledních desetiletích někam ztratili.
Když jsem chodil na ZŠ, každý kluk chtěl být buď pilot F1 a nebo kosmonaut. Já nechtěl být pilot čehokoliv a logicky tedy ani kosmonaut. Chtěl jsem být popelář. Fascinovalo mne, jak popeláři jezdí vzadu na těch stupínkách. To je asi jeden z důvodů, proč jsem se k téhle klasice dostal až když je mi 42 let (I když teď si uvědomuji, že o popelářích jsem do této chvíle vlastně taky nic nečetl). Po přečtení této knihy rozhodně kosmonaut chci být!!! (Možná už to ale blbě stíhám ...).
O knize už tu bylo vše napsáno. Tak vlastně nevím co dodat. Rozhodně dávám plný počet hvězd, protože jsem z tohoto díla naprosto nadšený. Vzhledem k tomu, kdy tahle kniha byla napsána, mi přijde, že pan Clarke byl něco jako Nostradamus. Prostě paráda!
(Jdu volat do NASA, zda se mám stavit ohledně pohovoru ...).
Je to klasika žánru a docela mě zajímalo, jaké to bude. Osobně bych prvních 120 stran zkrátil tak na 10. Je to plné technických nezáživných popisů - o tíži, fungování družic, popisy planet apod. Ano, je to novátorské, když člověk uzná, že v roce 1968 ještě nevkročila lidská noha na Měsíc, ale přece jen jsem měl pocit, že čtu učebnici fyziky. Když pak autor začal popisovat, jak hlavní hrdina jde na záchod a má nutnost nám to popsat do nejmenších technických detailů, tak už mi to přišlo trochu moc. Část s Halem bych naopak prodloužil, ´souboj´ mohl být ještě dramatičtější. A poslední část byla zas až trochu moc iracionální, ale asi to k A. C. Clarkovi hold patří...
Na této knize mě hlavně fascinuje ta vize budoucnosti, ta představa těch "druhých" a jejich vliv na náš život. Jinak sci-fi není úplně můj oblíbený žánr, ale tahle kniha se mi líbila svou přímočarostí, jednoduchou linií děje. Možná trochu moc technického popisu, ale to parně k tomuto žánru patří.
Prečítal som, pretože to bolo na 1.mieste v rebríčku. Celkom dobre sa to čítalo, aj keď samozrejme z pohľadu dnešnej doby bolo veľa "technologií" úsmevných. Som rád, že som kniho prečítal, ale mzslím, že k mojim top nebude patriť. Prvá čásť sa čítala super (opice), druhá bola horšia (Mesiac), tretia o vlastnej ceste sa mi zdala dosť zdĺhavá a nudná, posledná sa potom opať čítala jedným dychom. Dávam niekde okolo silných 3x*.
Konečně jsem si tuhle klasiku přečetl a klobou dolů, když si vezmu, kdy ji A. C. Clark napsal. Jestliže jsem byl nedávno nadšený ze Vzpomínek na Zemi a myšlenek stran budoucnosti v dotčené trilogii, tak tady je to ještě o několik tříd jinde. Napsat ještě před přistáním na Měsící takovouhle knížku, smekám. Hodně se mi líbil i jazyk, jakým byla knihy psaná, opravdu jsem si ji užil. Rozhodně nejde o poslední knížku, co si od autora přečtu (pod heslem čtenářské resty v klasice se mají dohánět :))
To bylo tak pěkné! Když to čtete skoro si neuvědomíte, že to bylo napsané před půl stoletím!
Některé kapitoly mi přišly moc technicky zaměřené, což právě asi docení lidé, kteří se v tom vyznají, což já bohužel nejsem a uvítala bych spíš víc náhledů do hrdiny, ale každý to má rád prostě jinak. S autorem ani nemusíte souhlasit ohledně jeho názoru na evoluci stejně jako já, ale když vás vezme v ten krásný vesmírný svět, tak mu to odpustíte.
Prostě pěkné scifi. Tečka
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Kniha 2001: Vesmírná odysea je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 1 953x |
| Čtenářské výzvě | 113x |
| Doporučených | 160x |
| Knihotéce | 531x |
| Chystám se číst | 416x |
| Chci si koupit | 111x |
| dalších seznamech | 21x |
Jeden ze základních kamenů sci-fi od možná největšího jména v žánru. Notoricky známý film vlastně není adaptací, jak jsem se dočetl - Kubrick a Clarke pracovali paralelně (a věrně) na obou svých médiích. A je to vlastně dost geniální počin, tahle spolupráce dvou největších mozků ve svých oborech té doby. Většina ostatních žánrových děl působí oproti tomuhle jaksi brakově, béčkově, ale 2001 je tak jistá, tak přesná, přichází od úvodu s lidoopy, který je tak precizně popsaný, od banálního opočlověka skáčeme k politice a problémům pozdějších civilizací, po střetnutí s nejistotou ohledně umělé inteligence (která je čím dál aktuálnější) a skáčeme až do absolutně psychedelického štěpení v závěru - to všechno je výplod neuvěřitelně inteligentní a vizionářské mysli. Není to tak úplně to, co v literatuře hledám, ale v tom, čím tohle je, je to unikátní a velkolepé.