Vernon Bůh Little
DBC Pierre (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/2117/bmid_vernon-buh-little-RTi-2117.jpg
4
140
29
Román Vernon Bůh Little je drsnou a hořkou komedií situovanou do zapadlého městečka kdesi v Texasu. Vernonův spolužák Jesus přišel jednoho dne do školy ozbrojen a předvedl typickou americkou tragédii: při hodině matematiky začal bezhlavě střílet do houfu svých spolužáků a nakonec obrátil zbraň proti sobě. A tím svému kamarádovi pěkně zavařil. Veřejnost přece logicky požaduje viníka, obětního beránka, chce spravedlnost. Jenže vrah už nějak není k dispozici. Místo něj to schytá Vernon: rozlícení občané jsou přesvědčeni, že musí mít v masakru sám prsty, když byl Jesusovým jediným kamarádem. Je zatčen, uvězněn, vyslýchán policií, která mu samozřejmě nevěří ani slovo, a nakonec odsouzen k trestu smrti. Výchozí bod kontroverzní prózy byl zjevně inspirován skutečnými událostmi. Příběh podávaný v první osobě má v sobě vícero rovin – především se na svět díváme očima ztřeštěného teenagera, který si vymýšlí, kde může. Nakonec stojí sám proti všem, proti své slepicoidní matce, úchylným psychologům, zmanipulovaným úředníkům i úplatným policajtům. Bláznivou grotesku napsanou syrovým, přisprostlým jazykem a s ďábelským smyslem pro humor někteří přirovnávají k South Parku, jiní ke slavnému románu Kdo chytá v žitě. Sám autor k tomu dodává, že napsal satiru o tom, „jak Amerika George W. Bushe vypráví svůj vlastní příběh, a jak my ostatní reagujeme na střípky reality, které nám v zaobaleném stavu předkládají média.“ Roku 2003 získal DBC Pierre za svůj románový debut s podtitulem Komedie 21. století za účasti smrti prestižní ocenění Booker Prize.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2005 , Odeon
Originální název:
Vernon God Little , 2003
více info...
Přidat komentář
Knihu, která se mi zpočátku příliš nezamlouvala, hodnotím nakonec plným počtem hvězdiček. Na pozadí tragické události se rozehrává další příběh, tentokráte tragikomický. Hlavní hrdina si postupně získal mé sympatie. Jeho vyprávění odhaluje scény plné absurdity, zvrácenosti a projevů pokřivených charakterů. Svět pohledem dospívajícího chlapce rozhodně není žádnou selankou. Oceňuji, že autor dokázal skloubit tak závažné téma s prvky satiry a humoru.
"Komedie 21. století za účasti smrti" není a nemá být realistická. Od názvu městečka Martirio přes plejádu postav redukovaných na jednu charakterovou vlastnost po soud a vězeňskou reality show, které by patřily spíš do hraného skeče. Právě v tom je ale její síla, společensko-kritický román ne po vzoru velkých klasiků, ale třeba níže zmiňovaného Mechanického pomeranče - nespravedlnosti a nesmysly 21. století vyvedené v takovém zvětšení, aby je nemohl přehlédnout ani slepý. Kdo jiný než puberťák by to mohl vyprávět? Navíc je správně zábavně hubatý, nedovzdělaný a okázale neobjektivní. Taky empatický, aby tu špínu kolem vnímal. Jenže pokud má být kniha ke čtení, musí být v jiných místech zase najednou vyspělý, používat výstižné metafory a působit málem sečtěle. Občas je to ode zdi ke zdi, ale když je od začátku jasné, že na realismus se nehraje, tak to nevadí.
Bavila jsem se celou dobu, přitom Vernonovy postřehy o pokrytectví, kariérách budovaných přes mrtvoly, neschopnosti projevovat city, o všemožných obvyklých součástech dospělého světa mají hodně do sebe. Tam to najednou realistické být začíná. Taky samozřejmě ohromná ukázka mediálního šílenství a paralelní reality, kterou vytváří, zde se specificky americkým přívažkem v podobě reality show 24/7, po kabelech až k vám domů.
Kniha stejně přístupná pro intelektuály jako pro občasné čtenáře nekomplikovaných textů, všem vpálí názor na svět mezi oči a na závěr se jim vysměje. Jestli se komise shodla na Bookerově ceně právě za tohle, byla to komise osvícená.
Velmi temná, absurdní a zároveň šíleně vtipná "epizoda South Parku", psaná neuvěřitelně bohatým jazykem (doporučuji číst v originále). Až na ne úplně zvládnutý závěr prakticky dokonalá. Pro mě osobně kniha roku, ale nedivím se ani opačnému hodnocení.
"Že když se něco nestane, dokud nevidíš, jak se to stane - stane se to i v případě, že víš, že se to stane - ale nikomu to neřekneš...?"
Možná se zde nalézá přehršel badatelů, kteří mají akutní potřebu se šťourat v té hromadě sraček, která se zove Uplně Svobodná Amerika, mě tahle kniha ale neoslovila. Naopak, pokazila mi celý večer. Nebýt čtenářské výzvy, nedotknul bych se jí ani násadou od smetáku.
Na školách v USA se rozšířil takový nešvar a bohužel nesouvisí se slovem „prcat“. Nezapadáte-li do kolektivu, stanete se dost možná terčem šikany a pokud se vaše psychická labilita sloučí s přístupem ke střelné zbrani... některým se život radikálně zkrátí, jiným ošklivě zvrhne.
Vernon Brian Little se ani nestačí divit, jak rychle jeho osud nabere směr střemhlav do prdele (jestli jsem Vás teď pobouřila, téhle knihy se nedotýkejte ani násadou smetáku). Vcelku obyčejný puberťák z nižší střední třídy je konfrontován s potřebou justice a společnosti někoho potrestat, se silou médií a související snadnou manipulací s veřejným míněním, s chybami dospělých i svými vlastními, zkrátka poznává lidstvo z jeho odvrácené, značně nelichotivé stránky (místy až přepáleně negativní). To vše podáno v živočišně odlehčené mluvě mladistvého ne přímo burana, ale přece jen kluka odkojeného televizí, což jeho srážku s realitou činí tím překvapivější. Značná část Vernových postřehů a přirovnání je úžasně trefná, až se tomu ani nechce věřit s ohledem na časté komolení různých jmen a slov, naznačující nevalnou úroveň vzdělání.
Držela jsem tomu nešťastnému hajzlíkovi palce, chytala se za hlavu nad hovadinami, kterých se ve své naivitě dopustil a smiřovala se s nezbytností ne právě veselého konce. Finále bylo jak drátem do oka; odpustím si spoilery, ovšem zápletka ztratila na věrohodnosti a pointa mi přišla zoufale triviální. Snad proto, že jako ateista odjakživa vím, kde hledat pomocnou ruku: na konci své paže a ne někde v oblacích. Rozumím, v jiných kulturách to může být objev - originální a odvážná myšlenka (nebo kacířství zasluhující kamenování).
Každopádně ty dva dny ve společnosti Vernona Bimbase Littlea měly švih a právě pro takové zážitky mám ráda Čtenářskou výzvu.
P.S.: Nezaškodí se trochu orientovat v americké kinematografii a hudbě, autor nešetřil popkulturními narážkami.
Trochu jsem se čtení bála, ale v rámci výzvy jsem se do ní pustila a nelituji. Děj vnímáme z pohledu teenagera, jehož úvahy jsou vyjadřovány sice velmi nespisovnou formou, ale na druhou stranu s takovou bohatou slovní zásobou a nekonečným počtem trefných příměrů, že by mu mohl každý dospělý závidět. Vernonovo mlčení ohledně katastrofických událostí z něj udělají dokonalého spolupachatele a obětního beránka, kterého i vlastní matka nechá napospas. Vše, co Vernon pod tlakem událostí udělá, jen okolí utvrzuje o jeho vině. Až když ani nedoufáme, dojde k vysvětlení. Všechny dospělé osoby vnímané nedospělým jedincem zde vypadají jen jako absurdní karikaturní figurky prolezlé všemi myslitelnými hříchy, z nichž vrchovatě odkapává sobeckost.
Takže asi takhle - Vernon rozhodně nesedne každýmu. Není to žádnej mejnstrýmovej týpek, normální vobyčejnej americkej týnejdžr, jen je trochu pifka, že podezřelej z hromadný střílečky. Jeho pověst rozhodně nevylepší ani pár schovávanejch jointů nebo plány na zdrhnutí do Mexika. Zkrátka dost smolař. Kluk má ale potenciál, to se musí nechat. Pro ty, co pořád zatím neví, jestli to teda s Vernonem zkusit, přidávám pár postřehů:
1. Nečti, pokud ti vadí sprostý slova nebo hovorovej jazyk vsáknutej černí do bílýho papíru.
2. Nečti, pokud tě rozčilujou poznámky s černočernym humorem nebo puberťáci, co řeknou cokoliv, jen aby se pěkný holce dostali do kalhotek.
3. Možná, že přes ty první dva bodíky by ses, milý čtenáři, přenes, takže teď to nejdůležitější - jestli si myslíš, že všechno, co ti řeknou ve zprávách v telce, je krutopřísná pravda a nic než pravda, tak buď tě Vernon přesvědčí, že jsi v tomhle dost mimo, nebo nedojdeš dál než na stranu 50.
No a ti, kteří se s Vernonem už znaj - aneb POZOR, MOŽNÝ SPOJLER - řiká se, že když nejde vo život, jde vo hovno. V některejch případech ale může jít doslova o obojí...
Slušnej Molotovův koktejl! Tahle kniha mi přivodila tolik literárních orgasmů za sebou, že už se mi chtělo křičet DOST! Je náhoda, že název evokuje Vergilia? V angličtině VERnon G (dží) Little. Chvilkama jsem si vzpomněl na Palahniuka. Taky na Camusova Cizince. A Malýho prince NARUBY. Hýkám nadšením.
Zpočátku mi ta mladická "cool" póza knihy přišla poněkud křečovitá (pravda, jsem už věkově dost mimo), ale počtem přečtených stránek zarývala se přesně jako ta v příběhu často zmiňovaná kudla v zádech hlouběji a hlouběji ... Silná kniha o pocitech looserství a bezmoci, když se věci postupně čím dál více vymykají z rukou a ze života se stává reality show, kde o osudu rozhoduje tlačítko diváka, které na dálku ovládá ambiciózní reportér...
Specifický bildungsromán. Komu se líbí knihy jako Mechanický pomeranč, Kdo chytá v žitě, Prezident Krokadýlů a podobně, bude se mu pravděpodobně líbit i tato.
Skvělá kniha!
"...jakmile jednou pochopíte pravou podstatu věcí, jste nadobro prokletý, protože už nikdy nemůžete jednat s tím krásným sebevědomím blbce."
Stěžejní kniha má i DBC Pierra, který se díky vítězszví svého debutu v prestižní Booker Prize vyšvihl nejen z geometrické řady průšvihů a drogové závislosti, ale také mezi světově uznávané autory nejen anglicky píšícího světa. Nezapomenu na tu jízdu jedné probdělé noci plné mlhy za okny a napětí a černočerného humoru a skvěle vystavěných dialogů, kterými P. Finlay svou knížku napěchoval. Trefný obraz mediálně-konzumního pozlátkového světa, jež potřebuje za každou cenu nejen modly, ale i viníky, ať už je jimi kdokoli na koho si lze ukázat prstem a lynčovat jej ve snaze zakrýt nízkost a "prasárny" systému i jeho vrcholných zástupců. Hlavní hrdina odkazuje mnohdy oprávněně i na Saligerova Holdena Caulfielda. Vernon je krom "Malého božstva" další level jednotlivce, na nějž se nakupí frustrace a hříchy celého širého světa - je též Vernon Blázen, Buran, Bastard, Bohém, Buřič, jen né Bandita, Vrah & Sráč, co zaslouží provaz --- Pro mě velký čtenářský "vodvaz"a DBC P. pak velkej Borec .)
Patnáctiletý Vernon Little si o životě nikdy nedělal iluze, ale přeci jenom od něj něco očekával. Rozhodně však nepředpokládal, že jeho nejlepší kamarád Jesus jednoho dne vystřílí školní třídu. Na Vernonovi automaticky spočine podezření ze spoluúčasti a veškerá legrace končí ve chvíli, kdy na dveře začne klepat elektrické křeslo…
Svěží, čtivá a nenáročná satira společnosti, která přes všechny svoje výkřiky o ušlechtilosti nepřestává být pokryteckou masou, manipulovanou médii. Vernon, který zpočátku bere celé obvinění na lehkou váhu, velice rychle zjišťuje, že jeho situace je takřka bezvýchodná. Lidé kolem něj, místo snahy pomoci mu, usilují využít jeho nešťastného postavení ve prospěch vlastní kariéry a jeho chtějí jen potopit. Nezbývá než lhát, fabulovat, zatajovat, kombinovat a především utíkat - což situaci pochopitelně nijak nevylepšuje.
Svérázná americká groteska, jež stoprocentně osloví každého, koho bavil Kafkův Proces, Welshův Trainspotting nebo Burgessův Mechanický pomeranč.
nejdřív se smějete, pak klesnou koutky a začne se vám chvět brada, aby vám nakonec skanula slza.. ale naštěstí jen samým ulehčením.
závěr gradoval ve velké nadsázce, ale řekla bych, že jen proto, aby i ten největší ignorant dokázal číst mezi řádky.
Na rozdíl od knih, které používají vulgární vyjadřování vypravěče (a zároveň hlavního hrdiny) jen pro efekt, tady se za všemi těmi sprosťárnami skrývají skvělé postřehy a nápady. Sice jsou na teenagera až moc trefné a veškeré jejich formulace a přirovnání až moc originální, ale na to už jsme u knih psaných v 1. osobě nějakým "mladistvým" už zvyklí. A hlavně se u této knihy člověk tak děsivě pobaví, že je za tento typický přehmat nakonec rád.
Asi jsem na tento druh četby už stará, mě to nenadchlo. Takové těžko uvěřitelné. Hodně mi to připomínalo "Mládí v hajzlu".
Břitká groteska o tom, jak lze mediálně pozměnit povahu jakékoliv události. Vše dovedené ad absurdum. Od chvíle, co jsem dočetl tuto knihu, nevěřím televizi. :-)
Skvělá kniha s netradičním příběhem. Před několika lety jsem ji četla poprvé a tehdy mi i ukáplo několik slziček dojetím.. Teď jsem na ni narazila znovu a s chutí si ji znovu přečetla. Přisprostle inteligentní styl jakým je děj psaný je jedinečný a jen podtrhuje tragickou podstatu příběhu - davu lačnícího po pomstě na nevinném člověku. Je až děsivé jak se "slovíčkařením" dá nevinna obrátit ve vinu..
Štítky knihy
australská literatura Bookerova cena
Autorovy další knížky
| 2005 |  Vernon Bůh Little |
| 2013 |  Zhasínáme v říši divů |
| 2007 | Ludmilina lámaná angličtina |
Kniha Vernon Bůh Little je v
| Přečtených | 179x |
| Čtenářské výzvě | 38x |
| Doporučených | 16x |
| Knihotéce | 83x |
| Chystám se číst | 100x |
| Chci si koupit | 14x |
| dalších seznamech | 4x |
Už při čtení jsem přemýšlel, k čemu tenhle příběh dospívajícího Vernona, takto mnohonásobného vraha a postrachu Texasu, přirovnat. Viděl jsem srovnání s Kdo chytá v žitě nebo třeba se South Parkem - ne, že by to do jisté míry nesedělo. Nejvíc mi to ale evokovalo cosi jiného, jen jsem si za prase nemohl vzpomenout, co to bylo. A nakonec mi to ve vaně (heuréka) sepnulo, no jasně, série Mládí v hajzlu C.D. Payna.
Na začátku jsem se pravda trochu ztrácel, časem ale přibývaly informace a věci se začaly spojovat, a nakonec se mi tahle tragikomická historie líbila. Ten pohled na svět očima puberťáka byl celkem přesvědčivý, byť často pochmurný a směrem k nejbližšímu okolí (hlavně matce) dost nemilosrdný. Ale to je asi v pubertě normální a to vás nemusí ani honit policie. Vytknul bych snad jen uspěchaný a nevěrohodný konec.