Venkovský lékař

Titulní povídka je naprosto dokonalá.

Franz Kafka a jeho "svět ticha, samoty, bolestí, vizí....".
Kniha čtrnácti povídek, které vznikly v letech 1916-17, tedy v době, kdy Kafka pociťuje úzkost, snad také blížící se nemoc, hledá ticho a samotu. Je to také doba, kdy Kafka onemocní tuberkulózou. Díky své sestře Ottle se nastěhuje do Zlaté uličky v Praze, do malého domku č. 22, píše tyto povídky, kterým vévodí "Venkovský lékař".
V tomto vydání najdeme doslov Haralda Salfellnera ke vniku a ohlasu díla, také dobové fotografie z jeho života a krátké příběhy, které vykreslují, jak jednotlivé povídky vznikaly.
Pochopit jeho osobnost není jednoduché. On sám cítil, že je jiný.... Ke svým textům byl velmi kritický a často je nechtěl ani publikovat. Jeho komplikovaný vztah k otci se také odráží v jeho tvorbě... přesto tuto knihu svému otci věnuje. Po vydavateli žádá přesné řazení svých povídek a první stránku prázdnou, resp. s textem "Otci".
Určitě doporučuji k přečtení.

Útlá knížečka povídek s působivě chmurnou atmosférou a skvělým jazykem, což je nepochybně velká zásluha i překladatele. Ocenila jsem připojené pojednání s fotografiemi o tom, jak a kde byly povídky napsány a s jakými potížemi vydávány.

Venkovský lékař jsem myslela, že je to celý příběh a on je to soubor čtrnácti krátkých hororových, pesimistických, negativních příběhů.
Ruth Bondyová ve své autobiografii Víc štěstí než rozumu popisuje jak její známá když byla v Praze navštívit Maxe Broda, byl tam i Franz Kafka a požádala ho jestli by ji nevěnoval svou novou knihu. Kafka ji dal Venkovského lékaře s věnováním, ale řekl jí: Jste příliš zdravá. Nikdy to nepochopite.... a následuje hodně zajímavá kapitola o F.K. ( jedna z nejzajímavějších autobiografii co jsem kdy četla)
Z Kafkových děl na mě dýchá jeho osamělost, komplex z lidí, nehezký vztah k otci...a proto se z toho snaží asi vypsat
Venkovský lékař určitě stojí za přečtení
Doktore, nech mě umřít...

Kafka je již tady mistr. Mistr vytváření pochmurné atmosféry, pocitu bezmoci a odcizení.

Jsou to takové obrazy, crty, v kterych si Kafka brousil svuj jazyk. Clovek by nemel tech povidek precist moc najednou, ale spis v sobe kazdou nechat doznit. ...
A Venkovsky lekar sam je perfektni namet na horor.

Při čtení Kafkových příběhů, povídek mě asi nejvíc ze všeho napadá, že vlastně nejvíc chápu jen to, proč nechtěl, aby byly vydány :-), kdo by taky toužil, zveřejnit tak dlouhý, absurdní, iracionální proud snových představ ... vnitřních pochodů, které ze všeho nejvíc ukazují, že se můžete snažit jak chcete, a všechno to je marné ... protože na to, co se doopravdy stane, tak úplně vliv nemáte ... je jen spousta možností (u Kafky většinou absurdních, nelogických, nepochopitelných, neuchopitelných) ...bez možnosti volby :-) ... jen se vezete :-) ...a s tím mám trochu (dost) problém :-) ... já totiž považuju slovo "nemůžu" (vnější okolnosti mi brání) jen za převlečené slovo "nechci" .. a já vlastně vůbec netuším, jak to ten Kafka myslel :-)) .... možná jen psal jiný příběh ... než jsem já četla :-) ... občas se prostě některé mysli ... míjejí :-) ... v té mojí ještě navíc probíhají skrz naskrz emoce a pocity ... v Kafkově světě jsem je hledala marně :-) ... ale možná jsem jen hledala špatně :-) ... vím jen, že nevím :-).
Přeji Vám, milí čtenáři, aby Vaše cesta Kafkovým světem, byla možná úspěšnější :-) ... ale možná na to nebudete mít žádný vliv :-) ... kdo ví?