Zlaté časy
Anne Jacobs
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407053/bmid_zlate-casy-W5U-407053.jpg
4
392
124
Venkovské sídlo série
1. díl >
Když sedmdesátiletá Franziska krátce po pádu Berlínské zdi navštíví bývalé rodinné panství Dranitz ve východním Německu, kde vyrůstala, je rozhodnutá zůstat tady už natrvalo. V pohnutých časech 2. světové války musela její rodina venkovské sídlo na příkaz sovětské okupační správy opustit. Touha po domově však Franzisku nikdy neopustila. Společně s vnučkou Jenny se snaží vrátit starobylému venkovskému sídlu dřívější lesk. Přitom se jí vynořují vzpomínky na bezstarostné dětství, na ztrátu rodičů a sourozenců, i na první velkou lásku, Waltra Iversena, kterého jí vzala válka. Když se náhle dozví, že je Walter naživu, začne rozplétat příběh, který by mnozí raději nechali spát…... celý text
Literatura světová , Pro ženy , Historické romány
Vydáno:
2019
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Glanzvolle Zeiten , 2017
více info...
Přidat komentář
Parádní počteníčko. Ještě že jsem si koupila další díl, takže jdu rovnou pokračovat, protože to opravdu stojí za to.
Volba období, do kterého příběh spadá, mě oslovila. Děj samotný mi však přišel chvílemi slabší, méně uvěřitelný, i když stavba románu byla pěkná... Občas mě to už trochu nudilo, a proto jsem po dalších dílech nesáhla - co mám zkušenost, s každým dalším dílem nějaké ságy jde kvalita většinou dolů... třeba příště :)
Nejdříve mě kniha moc neoslovila. Na začátku jsem se hodně ztrácela v postavách. Ocenila bych nějaký přehled nebo vztahovou mapu, jak to v podobně zaměřených knihách bývá. Nejvíce mě bavily záznamy z deníku Elfriede. Ke konci se děj trochu víc rozjel a kniha se už četla dobře.
Příběh z časů barončina mládí je poutavý, ale dost pokulhává dějová linka všech mladých. Doufám, že v dalším díle se to změní.
Musím přiznat, že historické romány nejsou zrovna můj oblíbený žánr, ale zde mě zaujal základ příběhu. Nazvala bych to německým pojetím šlechtických restitucí po pádu komunismu. Osobně jsem se zabývala touto problematikou v českém prostředí a musím říci, že autorka tento "proces" popisuje velmi přesně. Najdeme zde počáteční nedůvěru až nenávist k příslušníkům šlechtické rodiny, snahu o navázání na předválečnou tradici apod. Samozřejmě nesmí chybět romantika, i když nečekejte žádné vášně a erotické chvění. Řekla bych, že příběh je napsaný reálně, bez příkras a už teď vím, že budu pokračovat druhým dílem.
Přečteno po sérii Panský dům, která mě hodně bavila. Venkovské sídlo mi přišlo ještě o kousek lepší. Zase zde vystupuje hodně postav ve kterých je zpočátku těžké se orientovat, ale časem to všechno zapadá.
Trochu jsem se bála, že kniha nabere příliš romantický rozměr, nestalo se. Dvě časová pásma byla zajímavá. Sympatická mi byla hlavní hrdinka Francizska(i přes svou tvrdohlavost).
"Venkovské sídlo" mě nechává trochu na holičkách. Určitě tam byly scény, kdy jsem se do děje vžila. Pak ale byly i delší pasáže, kde mi něco uniklo, ačkoliv postavy, ze kterých je příběh střídavě vyprávěn, jsou vykresleni velmi realisticky a velmi detailně. Jedna postava a to Mína mi ve vyprávění vadila, radši bych četla víc z minulosti než z jejího pohledu. Nakonec to pro mě byla solidní kniha, ale ne taková, u které bych seděla a hltala děj.
Líbilo se mi vysvětlení o panství, jeho renovaci a také jeho původně okouzlujícím a velkolepém vzhledu. Flashbacky do dob před válkou i po ní jsou působivé a napsané bez jakéhokoli přikrášlování.
Ze zvědavosti si přečtu zbylé dva díly a uvidím, třeba se mi série nakonec zalíbí.
Tak nevím, knihu poslouchám jako audio. Jsem někde před polovinou. Že by mě to vtáhlo do děje a poslouchala až do rána, to tedy říct nemůžu. Ale na uspání příjemný poslech. Co mi ale vadí a nejspíš kvůli tomu ani nedoposlouchám je popis života východních Němců před sjednocením. Nežila jsem ve východním Německu, ale moc odlišné od života u nás to určitě nebylo. A ten náš život si pamatuju velice dobře a nemůžu souznít s popisem v knize. Já jsem se jako outsider necítila, ani jsem nevzhlížela k úžasnému západu. Pro mě to je dost dehonestující popis tehdejšího života. Já jsem to tak prostě neviděla.
Tak jsem přece jen doposlouchala. Nebylo to zastal špatné, jak jsem zprvu myslela. Ale ten pohled západu na nás:(. "Oni neumí dobře upéct pizzu, musí se to ještě naučit" a podobně hlášky. Proto zvedám hodnocení jen o jednu hvězdu. Ale další díl zkusím sehnat ..
Venkovské sídlo není nic převratného, ale víceméně mě to bavilo. Měla jsem okamžiky, kdy jsem se do čtení musela vážně nutit, ale pak zase stránky ubíhaly jedna za druhou.
Docela mi vadilo, že příběh je vyprávěn z pohledu více žen, konkrétně tří. Zdálo se mi to takové matoucí. V příběhu se objevuje velké množství jmen a v kombinaci s tímhle to nebylo to pravé ořechové. Občas jsem zapomínala kdo je kdo a co se právě řeší.
Zároveň jsem si nedokázala oblíbit žádnou z hlavních hrdinek. Nejsympatičtější mi asi byla Francizska, ale té bylo po většinu knihy sedmdesát let a ne vždy jsem její styl uvažování chápala.
Ani s mladou Jenny jsem se nedokázala identifikovat. Jako někdo, kdo je stejně starý jako ona, jsem ji prostě nechápala a celou dobu jsem si musela říkat, že takhle se dvacetiletý člověk prostě nechová. Buď měla nápady jak dvanáctiletá puberťačka, anebo třicítka. Nic mezi tím. Místy mi dost připomínala Bridget Jonesovou.
Vyloženě nesympatická mi pak byla taková Elfriede. To, že se chovala jako spratek, když byla malá, to beru, ale fakt, že z toho nebyla schopná vyrůst...
Děj byl vcelku předvídatelný, nic neočekávaného se nestalo. Víceméně sledujeme rekonstrukci panského sídla a do toho "objevujeme" zapomenutou historii rodu von Dranitz.
Co se týče historie, tak byl dobře vylíčen konec války a následná poválečná léta, která pro Němce rozhodně nebyly snadné. Taky to řádění rusáků na jejich území a ty zvěrstva, co prováděli obyvatelům, rozhodně byly k uvěření.
Jen mi přijde s podivem, že v knize vlastně vůbec nezazní, že válku rozpoutali Němci... A o koncentračních táborech a rasové segregaci obyvatelstva je tam asi tak jeden odstavec...
Přijde mi, že autorka v knize omlouvá roli svého národa na hrůzách druhé světové války.
Knížka se mi líbila. Prolínají se zde dvě časové roviny - z minulosti a ze současnosti. Usilování o splnění snů, láska, mezilidské vztahy, historie.
Anne Jacobs je sázka na jistotu, všechny její knihy a ságy se krásně čtou, paní spisovatelka píše tak vkusně že Vás doslova po řádcích přenese do té oné doby a máte pocit jako by jste tam byly s hrdiny. Nejinak to bylo i s Franziskou.
Kniha se mi ze začátku špatně četla,ale pak se to zlepšilo. Už se těším na další dva díly.
Pohnuté osudy postav v nelehkých časech - zajímavě napsaná kniha, která se moc hezky čte.
Venkovské sídlo mám v knihovně už delší dobu a až teď jsem k němu došla. Musím říct, že to bylo moc hezké čtení, ikdyž to byla to opravdu velmi nelehká doba. Chvílemi se mi i srdce svíralo, v dnešní době si vůbec neumíme představit jaké to bylo. Každopádně se těším na další díl.
Autorka ví, jak psát, aby se příběh dobře četl. Zajímavá zápletka, vždycky mě baví proplétání minulosti a přítomnosti. Je to spíše oddechové čtení, ale přesto se dozvíme, jaká byla situace v obou částech rozděleného Německa těsně po revoluci.
Kniha se četla moc příjemně a mile mě překvapila. Líbila se mi časová kompozice díla, líbil se mi vývoj postav. Jsem natěšená na druhý díl.
Kniha se moc hezky čte, líbí se mně náhled do historie Německa po pádu berlínské zdi a zajímavé je i "sjednocování" západních a východních Němců, které tedy nebylo také nijak jednoduché.
Nebylo to špatné, ale stále jsem měla pocit, že jen hlavní hrdinka Francizska je ta jediná správná a neomylná osoba.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) milostné romány společenské romány ságy rodinná tajemství
Autorovy další knížky
| 2017 |  Panský dům |
| 2018 |  Panský dům a jeho dcery |
| 2019 | Zlaté časy |
| 2020 | Nová doba |
| 2019 | Hortenziová zahrada |
Kniha Zlaté časy je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 603x |
| Čtenářské výzvě | 88x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 412x |
| Chystám se číst | 364x |
| Chci si koupit | 85x |
| dalších seznamech | 8x |
To se mi moc libilo, takze bych dala klidne petku, jak jsem si to uzivala, ale konec me tak nejak zklamal, prisel mi odflaknuty. Uvidime jake budou dalsi dily.