Zlaté časy
Anne Jacobs
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381232/bmid_zlate-casy-z4u-381232.jpg
4
393
124
Venkovské sídlo série
1. díl >
Když sedmdesátiletá Franziska krátce po pádu Berlínské zdi navštíví bývalé rodinné panství Dranitz ve východním Německu, kde vyrůstala, je rozhodnutá zůstat tady už natrvalo. V pohnutých časech 2. světové války musela její rodina venkovské sídlo na příkaz sovětské okupační správy opustit. Touha po domově však Franzisku nikdy neopustila. Společně s vnučkou Jenny se snaží vrátit starobylému venkovskému sídlu dřívější lesk. Přitom se jí vynořují vzpomínky na bezstarostné dětství, na ztrátu rodičů a sourozenců, i na první velkou lásku, Waltra Iversena, kterého jí vzala válka. Když se náhle dozví, že je Walter naživu, začne rozplétat příběh, který by mnozí raději nechali spát…... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Glanzvolle Zeiten , 2017
více info...
Přidat komentář
I já jsem byla velmi natěšena na další novou sérii po Panském domě -která se mi velice líbila ,ale tentokrát jsem docela zklamaná.Příběh panství Dranitz,kam se po pádu Berlínské zdi vrací sedmdesátiletá Francizka ,aby zde strávila zbytek života.Ve svých vzpomínkách se v knize vrací do minulosti,kdy zde prožívala šťastné časy.Pro mě byl děj dost zdlouhavý.
Po přečtení ságy Panský dům jsem se pustila i do čtení Venkovského sídla.
Příběh se pohybuje střídavě ve dvou časových rovinách a vykresluje osud baronky Francizky a její rodiny.
Román je velmi čtivý, dějem se mi líbil více než Panský dům.
I já jsem si přečetla příběh o tom, co se po znovusjednocení Německa vrací někdejší baronesa Franziska, dnes už sedmdesátiletá dáma, na své venkovské sídlo. Musí se srovnávat nejen s rozdíly mezi západním a východním Německem, ale také s proměnou, které prodělal její dřívější domov. Co k tomu říct. Mám za sebou první díl Panského domu a první díl Venkovského sídla. Ani jedna z knih autorky mě ale neoslnila. Velkým záporem je pro mě skutečnost, že autorka nedokázala vytvořit postavy, které bych si alespoň trochu oblíbila. Příběh i postavy samotné jsou takové povrchní a fádní, autorka se nesnaží zacházet nikam hlouběji ( možná tady o to byla snaha deníky Elfriede, ale za mě to bylo pořád málo). Nejen, že mě podstavy nenadchly, ale skoro mi svou naivitou lezly na nervy, obzvláště Jenny a Franziska. U Panského domu bych chtěla vědět, jak bude pokračovat, tady si ani nejsem jistá. Skončilo to podivným happyendem. Když už jde o knížku na pokračování, utnula bych to alespoň nějakým zajímavým závěrem, aby čtenář hned potřeboval další knihu. Za mě tedy takový průměr a knížku příliš doporučit nemůžu. Každopádně velmi kvituji skutečnost, že se jednou v knize střídají dvě časové roviny, aniž by do toho musely být zatahovány koncentrační tábory.
Ráda si přečtu tenhle styl historických románů.Je zde dobře ukázáno myšlení lidí,narozených v dřívější době,v jiném režimu, a mladší generace,která už život chce žít jinak.
Po několika thrillerech, sci-fi a příbězích o holokaustu jsem náhodou zvolila tuto knihu. Venkovské sídlo je jednoznačně čtivé a tématem lehce jiné než jsem předpokládala. Líbil se mi jak styl vyprávění, popis prostředí a zvyků ve šlechtické rodině, tak “sexy sedmdesátiletá hrdinka”, která bývala v mládí krásná, bohatá i šťastná a ve stáří jí zůstala obdivuhodná vnitřní síla, slušnost a statečnost. Rovněž oceňuji prolínání dvou časových rovin (té válečné mělo být více), zapracování pasáží ze starého deníku a především popis období, které je sice často v románech zpodobňované, ale téměř nikdy z pohledu Němců. Jako poražený dobyvatel jsou dodnes vnímáni negativně a tak nějak nám nedochází, že po válce byla těžká doba obecně a v rámci rozdělení Německa na dva státy to pro lidi nebylo vůbec snadné - i tady bylo spoustu bídy, hladu, závisti, udavačů...
Jednu hvězdičku strhávám za závěr, kdy všichni všem všechno odpouštějí a koná se veliký happy end. Podle mne tím byla kniha značně devalvovaná a zařadila se tím trochu mezi červenou knihovnu.
Celkově se mi ale kniha líbila a doporučuji ji.
Od autorky jsem četla Panský dům a Hortenziovou zahradu. Tahle kniha mě nebavila, ale donutila jsem se ji přečíst. Další díly se už nechystám číst.
Dějové linky i postavy jsou sympatické.
Je tu boj o lásku, starý domov a rodinu. Úžasná kniha která člověka nadchne a dojme zároveň, pro každého nadšence do historie a rodiných ság.
Životní příběh urozené ženy, která se vlivem historických událostí musela vyrovnat s mnoha životními zvraty. Poučí o situaci v Německu před 2. světovou válkou, po následném rozdělení Německa a jeho opětovném sjednocení v 90. letech 20. století. Vypovídá o myšlení lidí z různých sociálních i politicko-ideologických vrstev. Průměrné, líbivé, zjednodušené podání života jednoho rodu.
Po přečtení Panského domů trochu zklamáni. Prolínání dvou časových rovin se mi líbilo. Ale děj se odvíjí pomalu, skoro bych řekla, že je uměle natahován a to je knize docela na škodu. Ani téma doby válečného Německa a doby po roce 1989 se myslím úplně nepovedlo.
Nejdříve jse četla sérii Panský dům a ta se mi zdála mnohem lepší. Čekala jsem, že linka z minulosti bude obsáhlejší. Bohužel z minulosti tu téměř nic není. Bohužel mi všechny postavy jsou nesympatické. Ani téma Východního Německa mě moc nezaujal. Kniha to není špatná a na čtení jsem se těšila. Další díl si přečtu.
Líbilo se mi to. Moc. Mám ráda styl psaní této paní spisovatelky, líbí se mi dvě dějové linky, líbí se mi zvláštní nevysvětlitelný klid, který cítím, když od ní čtu cokoli.
Možná tomu mému zvláštnímu rozpoložení pomohl Corona virus, který nějak všechno zpomalil a dovolil nahlížet na život svůj i postav knihy jinak...
Panský dům se mi moc líbil, Venkovské sídlo nabízelo život německých vyšších vrstev za války. Tato linie je moc zajímavá, oba synové narukovali, mladší generace doufá, že válka neskončí před jejich zapojením. Starší generace má rozum a doufá, že konec bude brzy.
Do toho se dvě baronesy zamilují do pohledného majora, ten ale kvůli svému angažmá posouvá svatbu, až přijdou Rusové a celá rodina je rozdělena.
Linie z druhé světové války Je zajímavá. Rok 1990 a doba po pádu železné opony rovněž. Restituce šlechtických sídel a transformace východoněmecké ekonomiky má co nabídnout.
Pěkné čtení.
Po přečtení Panského domu musím říct, že u autorky nastaly asi tvůrčí zlaté časy, protože tohle byl posun k lepšímu. Líbí se mi knihy, kdy se skáče z minulosti do současnosti z pohledu více osob (samo sebou, že to musí být zajímavá minulost a tahle byla).
Kniha je sice výborně napsaná a dobře se čte, ale mně se nelíbila do té míry jako Panský dům od této autorky, který se mi dostal do rukou v minulém roce. Jsem si jistá, že to bylo zvoleným tématem. Hodně mne zajímala linie z minulosti, z druhé světové války. A vykreslení toho, jak tenkrát rodina von Dranitzových žila - to bylo (aspoň podle mého názoru) doslova strhující. Ale to, co se dělo v letech 1990 a 1991, mne nedokázalo zaujmout už tolik. A přistihla jsem se dokonce i místy, že děj ani tolik nevnímám. Za to všechno tedy strhávám jednu hvězdičku... Ale na závěr bych chtěla dodat - nedejte se odradit mým hodnocením a knihu si zkuste přečíst sami ;-). Autorka totiž psát umí a příběh je zajímavý, kromě toho musím přiznat, že jsem dokonce i nějakou tu slzičku uronila. Tomu se totiž neubráníte, když si uvědomíte, jaké bezpráví se lidem tenkrát dělo. A to jak za války, tak i po převratu...
Kniha byla hezká. V prostředku knihy se to trochu táhlo. Nebyl velký tah na branku abych nemohla knihu odložit jako u některých jiných knih. Konec byl už zase pěkný a čtivý. Kniha poklidně plynula a odpočinula jsem si u ní. Jsem zvědavá na druhý díl.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) milostné romány společenské romány ságy rodinná tajemství
Autorovy další knížky
| 2017 |  Panský dům |
| 2018 |  Panský dům a jeho dcery |
| 2019 | Zlaté časy |
| 2020 | Nová doba |
| 2019 | Hortenziová zahrada |
Kniha Zlaté časy je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 603x |
| Čtenářské výzvě | 88x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 412x |
| Chystám se číst | 365x |
| Chci si koupit | 85x |
| dalších seznamech | 8x |
Prvnich asi 100 stran jsem se do knihy musela nutit, pak uz se mi pribeh libil moc.. Neklesam ale na mysli, Pansky dum se mi cetl dost podobne u prvniho dilu.