Selský baroko
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/130332/bmid_selsky-baroko-Fp2-130332.jpg
4
1471
342
Venkovská trilogie morálního neklidu série
1. díl >
V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, tím méně obdobím kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor patřící ke generaci, která vyrůstala až dlouho po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty hledající ve staré vlasti své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné, a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let, nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost?... celý text
Přidat komentář
Po knize jsem sáhla na základě doporučování...no, zklamala mě.
Myšlenka byla hodně dobrá, příběh z 50.let mohl být rozvinutý mnohem více..... chvílema jsem se hodně ztrácela....teď to přeženu - horního táty matky nevlastní sestřenice vlastní bratr....
A Daniela a její svádění, to bylo tak nějak navíc...
Od Hájíčka jsem četla jeho pozdější knihy a neměla jsem od Selskýho baroka velké očekávání. O to příjemněji jsem byla překvapená - prokreslené postavy, pomalý děj s nečekanými zvraty a připomínka toho, co by nemělo být zapomenuto. Vesnický román 21. století se vším všudy.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude TAKHLE dobré – mám totiž apriori nedůvěru ke knihám, oceněným literárními cenami. I proto jsem k románu přistupoval s váhavou obezřetností – ale stačilo přečíst pár stránek a hned bylo jasné, že si s autorem budeme rozumět. Tempo se někomu může zdát pomalé – ale přesně TOHLE mně vyhovovalo. Jako by člověk sledoval černobílý film z šedesátých let…
Silný příběh o relativitě pohledu na minulost, o zlu a pomstě, o vině a odpuštění. Silný – a krásně napsaný…
Za mě dobrý. Líbilo se mi to. Tuto dobu je potřeba pořád připomínat. Knihu rozhodně doporučuju, čte se to samo.
Prvni seznameni s autorem a mile prekvapeni. Zaujal mne namet a libil se mi styl psani pana Hajicka.
Do knihy se mi dlouho nechtělo, nakonec jsem ji otevřela a .... strhnul mne jednoduchý jazyk vyprávění, i příběh. Řada věcí je nedovyřčených, ale o to snad lépe. Jsem ráda, že příběh není delší, takto mi přišel tak akorát hustý a celý děj měl spád. Kniha plná překvapení, staré křivdy mají dlouhé stíny, postava Daniely mi přišla velmi dobrá a závěr tak, jak život bývá. Nelze říci, kde pravda je nebo není. Silné mi přišly i obrazy jihočeského léta, zemitá propojenost hlavního hrdiny se zemí a krajem.
Bohužel málo rozvedený příběh z vesnice z minulosti,ale hodně z dnešní doby.Poněkud to ubralo na zajímavosti.Škoda.Téma mělo na víc.
Považuji tohoto autora za jednoho z nejlepších (nejlepšího?) spisovatelů současnosti. Po zdlouhavějším začátku se opět rozběhlodrama, několik dějových linií vrcholících v závěru, který skutečně vygradoval předchozí děj a musím přiznat, že takový vývoj jsem nečekala ani náhodou. Jedna z nejlepších knih, kterou jsem četla. Kniha vyvolávající otázky, co je vlastně pravda? Jak je to s pamětí lidí? Jak moc je upravována směrem, který zrovna vyhovuje vládnoucí třídě? A co ti jednotliví lidé, kteří se prostě jen možná narodili v nesprávné době? 5/5
Skvělé téma, škoda, že z mého pohledu nebylo plně využité. Těšila jsem se na vyprávění o 50tých letech, které ale tvořilo zhruba jen třetinu knihy, která ovšem byla skvělá. Zbytek knihy mě pro změnu zcela minul - tokání o půvabech Daniely, neustálé bědování o těžkém údělu genealoga, hospodské řeči "u jednoho"... Jedno poselství z knihy se ale do mě vepsalo opravdu hodně silně: "Nedonutili mě nenávidět." - tak jednoduchá věta, přesto tolik vypovídající! A hlavně za tohle poselství autorovi děkuji.
Příběh o lidských přáních a tužbách, kterých se snažíme dosáhnout za každou cenu a o tom, že touha po pomstě může mnohdy přecházet z generaci na generaci. Vřele doporučuji všem, kteří mají rádi roddiné historie a kouzlo starých časů.
Skvělý zážitek.A já bloud myslel že mí rodiče a prarodiče přeháněli.Strašná doba.
Zajímavé vyprávění generaloga Pavla, který zkoumá historii selských rodů i prostých obyvatel jihočeských vesnic v 50 letech minulého století tedy z doby násilné kolektivizace. Sám osobně jsem tuto složitou dobu nevnímal, protože jsem byl malé dítě, ale ledacos jsem slyšel z vyprávění svých rodičů a prarodičů. Na knize mě zaujal nejen přístup a chování jednotlivých sedláků při vyvlastňování jejich majetků, ale i vztah Pavla a Daniely - vnučky jednoho tomašovského sedláka, s kterou se seznámil při pátrání v matrikách a archivech. Konec knihy má nečekané rozuzlení a zaujalo mě až do samého závěru. Autor je velmi dobrý vypravěč a kniha se mi moc líbila. Doporučuji dalším čtenářům a přečtu si i další knihy od tohoto autora.
Tak asi budu z těch, koho kniha až tak neoslnila. Škoda, protože téma bylo vybráno perfektně, čekala jsem příběh, na nějž lákal popis na přebalu knihy. Bohužel ústřední téma se románem jen tak nějak občas mihne, víc to celé připomíná deník dost ufňukaného genealoga ( jak je špatně placený, jak chudáček musí občas pracovat už brzy ráno, ......). Postava Daniely byla myslím celkem úplně zbytečná - vyskytla se a vyšuměla. Navíc celý styl psaní mi připomíná slohovou práci studenta čtvrtého ročníku gymnázia, autor čtenáře stále někam tlačí a o něčem na sílu přesvědčuje, téměř až nutí převzít jeho názor a pohled na život, i ten konec mi přišel takový náhle useknutý. . Kdyby se rozvinulo hlavní (a opravdu zajímavé téma), vynechal se zbytečný negativismus hlavní postavy a celý román byl napsán svižnějším a míň těžkopádným způsobem, byl by super. No, možná mi prostě jenom nesedl způsob psaní tohoto autora, kniha byla mou první od Jiřího Hájíčka a ani nevím, jestli zkoušet další. Na druhou stranu jsem ji dočetla až do konce, byla jsem zvědavá jak to dopadne, takže zas až tak marná nebyla.
Skvělé téma, ale ve výsledku spíše zklamání. Smutné osudy sedláků padesátých let spíše jen tak vykukují za příběhem ze současnosti, který mě navíc ani příliš nezaujal, svádění pražské krasavice mě zase tak moc nebavilo, děj se motá od ničeho k ničemu, zajímavá pointa přišla až úplně nakonec. Kniha mě za srdce nepopadla, ač by měla; to téma mě neobyčejně zajímá, můj dědeček byl jako „kulak“ v r. 1953 za "neplnění dodávek" odsouzen, přišel o veškerý majetek a byl s babičkou vystěhován, se zákazem nejen pobytu, ale i vstupu do rodného okresu. Nemohl se ani zúčastnit pohřbu svých rodičů, taková to byla doba…
Na druhou stranu oceňuji, že problematiku zničení českého selského stavu měl autor nastudovanou obsáhle a ty střípky z minulosti byly popsány dost věrohodně.
Docela dobré. Poklidné vyprávění o těžké době, která neskončila. Psáno obyčejným jazykem, který si na nic nehraje. Jsem zvědavý na autorovy další knihy.
Selský baroko nás zavádí na venkov a vrací se až k problémům venkova spojených s kolektivizací v 5o. letech, neboť to byly události, který naším venkovem v minulém století silně otřásly a následně ho tvrdě ovlivnily. Dnes více než kdy jindy se lidé zajímají o svůj původ a své předky a nechávají si vytvořit rodokmen. Genealog Pavel Straňanský pořizuje dnes hojně takové rodokmeny na objednávku, a tak nejen využívá starých kronik, ale také se snaží získat co nejvíce informací od starousedlíků. A tak nás Pavel Straňanský provádí jihočeským venkovem, odkud o sám pochází a především vesnicí Tomašice. Autor je bezesporu skvělým vypravěčem. A tak jsem měla pocit, že putuje i tou vesnicí, kde jsem své prázdniny v 70. letech každoročně u babičky na Moravě trávila i já. Náves, kde se vše odehrávalo, místní holičství, koloniál, pošta v budově národního výboru, hospoda, kostel....Vrátila jsem se tak ve vzpomínkách zase do svého dětství. A děkuji za to Jiřímu Hájíčkovi.
Pocházím z jižních Čech, nikdy pro mne nebude doma nikde jinde, takže mám důvod mít pro autora i jeho knihy slabost. To naladění na stejnou vlnu tu je. Dokáže skvěle zachytit ten obyčejný život, vztahy na vesnici, dávné křivdy, pomluvy, určitou uzavřenost a rezervovanost k cizím. Pavel je sympaťák, hned bych ho brala za kamaráda. Chvílemi mě trochu otravovalo rozvíjení vztahu s Danielou, ale to jsem v závěru autorovi pokorně odpustila. Těším se na další příběhy.
Bavilo me to. Rodny kraj salajici horkem je pro mne jako pohlazeni na dusi po mnoha letech v cizine. Atmosfera naprosto dokonale vykreslena. Minulost rodu a padesata leta popsana velmi podobne, jak jsem to osobne slysela od mych rodinnych prislusniku. Hovorova rec mi nevadila, takhle se zkratka u nas mluvi, bylo by divne to napsat jinak.
Rybi krev se mi libila o malinko vic, asi hlavne tematem, bylo mi to blizsi. Kazdopadne Selsky baroko rozhodne doporucuji a sama uz se tesim na Destovou hul.
Štítky knihy
venkov 50. léta 20. století venkovské romány kolektivizace rodopis, genealogie vesnice jižní Čechy rozhlasové zpracování Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Kniha Selský baroko je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 2 083x |
| Čtenářské výzvě | 416x |
| Doporučených | 90x |
| Knihotéce | 317x |
| Chystám se číst | 431x |
| Chci si koupit | 75x |
| dalších seznamech | 13x |
Nerozumím tomu, proč jsem tohoto autora tak dlouho opomíjela. Nikdy jsem moc nečetla české autory, poslední dobou jedu hodně v české próze a Jiří Hájiček je spolu s Annou Bolavou a Kateřinou Tučkovou tím nejzajímavějším a nejlepším, co jsem z českých autorů teď přečetla. Kniha mě hodně zasáhla, to jak hnusný a nemorální režim chladnokrevně ničil lidské životy, to je potřeba si stále připomínat.