Rybí krev
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/126269/bmid_rybi-krev-OL5-126269.jpg
4
1649
391
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 2. díl >
Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.... celý text
Přidat komentář
Zajimavé téma - vysídlení a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna. Zároveň sledujeme rozsypání jedné rodiny, boj lidí za své domovy, a taky to, že síla odpuštění je mocná!
Všechno je podané svěže, autenticky, uvěřitelně, úžasným jazykem. Navíc hlavní hrdinka žena, je napsána autorem mužem taky velice uvěřitelně!
Těším se na další setkání s panem Hájíčkem, pořád mám co dohánět.
Má druhá kniha autora, opět super. Vykresleno tak, že se člověk vcítí do neveseleho osudu lidi, kteří byli nuceni odejít z domovu kvuli stavbě Temelína. Hlavní hrdinku to v jednu chvíli semele - naděje, že se to podaří zvrátit, i kdyz tomu už věří sama a spíš jí to ničí. Super přechody mezi minulosti a současnosti. Možná sem tam mezery (jak se Hana dostala do Holandska, proč umřela mama? Co se stalo Zdenkovi?) Ale za mě skvělé čtení. "Obyčejné" osudy az na dřeň.
Příběh Hany, která se vrací v roce 2008 do rodné vesnice, která musela ustoupit stavbě jaderné elektrárny Temelín. Chce zde uzavřít staré záležitosti a bolesti a udělat si ve svém životě pořádek.
Tato kniha přináší téma, o kterém jsem zatím nikde nečetla a moc mě to zaujalo – téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohl stát Temelín. Sledujeme zde pocity lidí, kteří mají opustit svůj dům, ve kterém žili celý svůj život. Také to, jak je obec informovala, nebo spíše neinformovala a jejich boj s větrnými mlýny.
Zároveň se v knize dozvídáme o životě Hany. O její rodině, přátelích i láskách. Příběh, který mohl prožít každý z nás.
Moc se mi líbil vykreslený vtah lidí ke svým chalupám a chaloupkám a celkově život na vesnici. Toto téma je mi blízké, tak jsem si to moc užila.
Jednu hvězdičku strhávám za to, že v první polovině knihy mi přišel děj trošku rozvleklý, některé situace se tam na můj vkus moc často opakovaly. Ale jinak kniha jako celek je super a opravdu ji doporučuji k přečtení. Dozvíme se v ní o naší celkem nedávné minulosti a to opravdu zajímavě a čtivě.
Od knihy jsem moc neočekávala, hlavní hrdinka Hana mě místy dost štvala, ale i přesto jsem se nedokázala od knihy odtrhnout. Moc pěkně napsaný, jen je to dost smutný příběh.
S vyjímkou toho posledního/Plachetnice na vinětách/ jsem četl všechny Hájíčkovy
romány a Rybí krev považuji za nejlepší.
Téma je smutné-vysídlení a následné zatopení několika jihočeských vesnic kvůli
stavbě Hněvkovické přehrady.To vede v dotčených obcích k narušení a pokřivení
mezilidských vztahů,k nevratným ovlivněním jednotlivých lidských osudů.Jiřího
Hájíčka se tyto události dotkly i osobně,přesto není román psán konfrontačně či
snad ekologicky aktivisticky,spíše se nese v duchu smíření a odpuštění.Pochopitelně
ale jakýsi jemný závoj smutku a beznaděje stránkami prostupuje.
Líbí se mi ženská hrdinka v podání autora muže. Ale samozřejmě nejen to. Tesknota po zbytečně zrušené vesnici, smutek krajiny, který nikdy nezmizí. Miluju tuhle atmosféru.
Kniha, která určitě stojí za přečtení.
Krásné vykreslení atmosféry, popisy jež nenudí. Na odpuštění není nikdy pozdě.
Příjemné čtení, ale měla jsem pocit, že ke konci tomu docházel dech, přesto 5*. Starší dějová linie mě bavila víc.
Souhlasím, atmosféra 80. let je v Rybí krvi vykreslená tak přesvědčivě, že mě od prvních stránek vrátila do té doby s až děsivou samozřejmostí.
Ani já jsem vypravěčce stoprocentně nerozuměla v žádné z jejích poloh, ať už připomínala Kateřinu z Kopretin pro zámeckou paní, Erin Brockovich nebo alter ego Ivy Pekárkové.
Ale Jiřímu Hájíčkovi jsem po celou dobu věřila jeho snahu podat autentickou výpověď o vztazích – k přírodě, domovu, i mezi lidmi.
Kniha smutná, těžká, tíživá, protkaná láskou, křivdou a neochotou odpustit. Motivy, které utkví v paměti, a to snad více, než temelínské věže.
Hrušky v sadu.
Dětský pokoj pro duchy.
Psací stroj.
Vaťák.
Odpouštějte. Než bude pozdě.
Výborná kniha.
Román z jihočeské vesnice, která je odsouzena k likvidaci kvůli jaderné elektrárně Temelín.
(2013)
Knihy pana Hájíčka se mi líbí čím dál víc. Autor dokáže perfektně popsat myšlenky a pocity hlavních postav, že se do nich člověk při čtení úplně vcítí. Cítila jsem ten vztek a pocit bezpráví jako kdyby se to dělo mně samotné. Představa, že bych měla přijít o dům a pozemky kvůli elektrárně, je strašná. Hana bojovala až do konce, i když to byl předem prohraný boj, ale nevzdávala se a vytrvala, a tak by to mělo být. Smutný, ale pěkný příběh.A teď jdu na Selský baroko.
Moc milá knížka, nádherný jazyk, v určitých pasážích jako bych stála na zahradě s ostatními a dýchala čerstvý jarní vzduch, slyšela bzučet včely a viděla vesnici kolem..
Jak se říká, pokrok nezastavíš, ale přijít o chalupu, pozemky ať už kvůli elektrárně nebo přehradě musí být ohromná ztráta a bolest, kterou ničím nepřebijete.. Málem se v tom smutku Hana utopila a nelze jí to mít za zlé..
"Honza seděl bez hnutí a díval se na lidi, kteří vystupovali z vlaku, nesli tašky nebo aktovky. Jiní nastupovali, bavili se nebo smáli nebo mračili, ale každý jel někam, aby se zase vrátil. Každý měl nějaký život, své starosti a štěstí. Jeho oči hltaly ten všední život tam za oknem. Stouply mi do očí slzy, ale snažila jsem se, aby Honza nic nepoznal. Když najednou promluvil, skoro jsem se lekla. Spíš té úzkosti, která mu svírala hlas.
Pamatuješ, jak jsi mi jednou v létě u strejdy četla že Švejka?
Jenom jsem přikývla, v hrdle jsem cítila dusivý nástup pláče, ale několikrát jsem polkla.
Zrovna zrály letňáky, občas nějaký jabko spadlo na střechu veradny, na ten vlnitej plech, a ty ses vždycky hrozně lekla...
A ty ses mi smál.
Byla jsem tam, v tom letním dni na verandě chalupy u Vltavy. Když jablko spadlo, ozvala se dunivá rána a já sebou cukla. Ségra, ty jsi debil, smál se mi Honza, seděl naproti mně na chladivé podlaze z betonu a poslouchal předčítání z ohmatané, potrhané knihy. Jediná kniha, kterou měl strejda Venca doma kromě několika knížek o rybách a včelaření."
Jsem z knihy spíše na rozpacích. Popis rodiny, která má nepřekonatelný komunikační problém, situace, kdy veřejný zájem těžce válcuje zájmy soukromé, hlavní postava, která jde za svým ideálem přes "mrtvoly". Jakýsi moderní Don Quijote.
Hodně depresivní. Ale člověk musel dočíst.
Celkem dost jsem se zpocatku bala, ze se do knihy poradne nezactu. Udrzelo me ale to tema - pro me velmi zajimave, ctivost, pekny vypravecsky styl. Stejne me ta prvni tretina proste tak uplne nepohltila. To prislo az pak. A konec mi prinesl opravdu pocit klidu a zadostiucineni. Proste a jednoduse, musela jsem splnit ctenarskou povinnost a precist neco od pana Hajicka a zitra si jdu do knihovny pro dalsi jeho knihu...
Štítky knihy
20. století česká literatura venkov 80. léta 20. století venkovské romány jižní Čechy zaniklá místa jaderné elektrárny Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Kniha Rybí krev je v
| Právě čtených | 28x |
| Přečtených | 2 358x |
| Čtenářské výzvě | 383x |
| Doporučených | 168x |
| Knihotéce | 373x |
| Chystám se číst | 546x |
| Chci si koupit | 74x |
| dalších seznamech | 8x |
Jedna z mých TOP knih posledních 10 let.