Dešťová hůl

13.03.2018

Vynikajíci kniha, velmi se mi líbila.

27.02.2018

První kniha od Jiřího Hájíčka a určitě to nebyl promarněný čas, protože Jiří Hájíček umí. Umí zachytit na papír ten neskutečně ubíjející pocit Zbyňka ze života, který dosud vede, pocit nicoty, prázdnoty, jak on říká "vykořeněnosti". Tu neskutečnou únavu z toho, že nemůže spát. A to vše na nemnoha stránkách. Tuto krizi středních let přetne náhodný kontakt na Bohunu, jeho dávnou kamarádku z dětství, první lásku, jejichž životy se ovšem na mnoho let rozešly. A opět v postavě Bohuny Jiří Hájíček až téměř hmatatelně vykreslil ženu středních let "uvězněnou" na rodinném statku, ze kterého už mnoho nezbývá, pečující o starého dědu a snažící se ze všech sil vypomoci alespoň své dceři k lepšímu životu. Zbyňka požádá o radu ohledně pozemků a tím se rozběhne téměř detektivní práce, která převrátí Zbyňkův život naruby a současně mu alespoň na chvíli dává smysl.
Z románu Dešťová hůl je poznat, že Jiří Hájíček důvěrně zná život na vesnici s veškerými jejími drobnými specifiky, vazbami a sítěmi, kdy si každý vidí až do talíře. A umí to předat dál.

17.02.2018

Spisovatel se trefil do mého čtenářského vkusu - rozumím touze opustit velkoměsto: "Kup si kus půdy. Zasadíš si tam stromek, naseješ tulipány nebo mrkev, v létě si tam lehneš do trávy, budeš se dívat na hvězdy a usneš a probudí tě až rosa"....
Hledáním svého zakotvení prochází Zbyněk několika krizemi..
A k tomu krajina Jižních Čech a venkovské prostředí..
Moc se mi líbilo a doporučím.

01.02.2018

Být o třetinu kratší,dám čtyři hvězdy... :-)

31.01.2018

Probdělé noci mění všechno. Stačí tři nebo čtyři dny nespavosti a celý svět je nahlížen jinak - jako přes nějaký temný filtr, jako přes rozbité sklo. Člověk o tom ví, ale změnit to může jen částečně. Hájíček o tom píše a píše o tom bravurně. To je hlavní důvod toho, proč je mi jeho Zbyněk tak blízký, přestože jinak mám tendence při pročítání se životem unavených, tápajících mužů středního věku spíš obracet oči v sloup. V Dešťové holi je ale kolem Zbyňka vykreslená působivá atmosféra - trochu mi to připomíná „balabánovské“ figury (srozumitelněji a tak nějak stravitelněji, samozřejmě) a - nevím proč - se mi vybavoval i film Ztraceno v překladu.

Právě kvůli perfektně popsanému vnitřnímu životu postav (uvěřitelná byla také Tereza a Bohuna) mně bylo líto, že dějová linka románu je tak umělá. Na reálný příběh příliš schematické, na alegorii boje jednotlivce proti systému málo symbolické. Očekávatelné zápletky, očekávatelná rozuzlení (s výjimkou situace kolem strýce Tondy, to musím říct), skoro jako z příručky popisující, jak napsat knihu, která bude vhodná pro široké publikum.
Ale četlo se to dobře a nelituji toho, že jsem s Hájíčkem strávil dva večery - jen proti předchozím knihám z jeho jihočeské trilogie se mi zdálo, že jsme tentokrát nešli tolik do hloubky.

29.01.2018

Četba Hájíčkových knih je sázkou na jistotu. Dešťová hůl skvěle zachycuje krizi středního věku, nenaplněnou touhu po ukotvení. Docela jsem postrádala nějaký zřetelnější závěr, jako by všechno jen vyšumělo do ztracena.

18.01.2018

Moje první kniha od Jiřího Hájíčka, která nezůstane poslední. Líbí se mi autorův jazyk i styl a postava Zbyňka mi byla blízká. Určitě si přečtu i předcházející knihy z této volné "vesnické ságy".

16.01.2018

I když autora znám, čekala jsem trochu jiný přístup. Linka Zbyňkova osobního života pro mě byla zbytečně rozsáhlá. Přišlo mi, že se autor oproti předchozím knihám mnohem méně zabral do tématu a zůstal "na povrchu" - problematika pozemkových úprav na venkově. Byla jsem sice zklamaná, ale i tak knihu doporučuji. Každý máme jiné vzdělání a někomu může tohle zpracování naopak sednout.

29.12.2017

Není to první kniha od autora, mám za sebou již Selský baroko a Rybí krev a musím se přiznat, že tyto dvě předchozí knihy mě rozhodně zaujaly mnohem více, přečetla jsem je prakticky na jeden zátah. Zde jsem se musela do čtení nutit.

28.12.2017

Dle mého názoru hodně zdařilý román, protože tu autor velmi povedeně namíchal koktejl drsného děje i poetických popisů přírody. Velmi dobře vystihl charakteristiku i vzájemnou provázanost venkovských obyvatel. Popis jejich malých šméček si ovšem nijak nezadá s velkou pražskou partou. Kniha přináší hodně dobré počtení i s patřičnou dávkou napětí, která čtenáře dokonale přitáhne ke knize.

21.12.2017

Musím dát za 5 :) ale po pořádku..od autora jsem si už přečetla Rybí krev a Vzpomínky na-.-- a knížky byly fajn, ale zas nijak extra mě neuchvátily... ale Dešťová hůl teda je o několik schodů směrem nahor jinde..
I když jsme opět v jižních Čechách, tentokrát si mě prostředí získalo, a také příběh. Líbil se mi námět, zápletka, napětí, kdy čekáte jak se nakonec Zbyněk rozhodne, nenápadně se v jeho životě objevuje kromě nespavosti vícero důležitých žen a s nimi svázané vzpomínky... vydrží manželství ? uletí ? a co ta jeho nespavost ??
Nespavost mi připomenula Ostrov Entry od Petera Maye, musí to být šílené, nespat....dokážu si představit jak se hrdina potácí nejen na hranici fyzických, ale zejména i psychických sil... a také si sahají spolu s manželkou Terezou na dno i kvůli léta trvající neplodnosti - což je také výborný psychický tlak..kolotoč vyšetření, "nuceného" sexu, nadějí a zklamání...
Zbyněk se vrací do rodné vesnice a naráží na zajímavou pozemkovou kauzu... spolu s ní vyplouvají vzpomínky z dětství..a Zbyněk se rozhodne v rámci památky na důležité lidi jeho mládí a v rámci spravedlnosti jednat...což se samozřejmě nesetká s pochopením snad u nikoho...
Líbili se mi i nastíněné postavy Zbynkova okolí - indiánský náčelník a Lakotové, spisovatel, také chápavý šéf/kolega Štefka....škoda že je autor nerozvedl nebo nezapojil do příběhu ještě více...
a taky se mi líbil v podstatě otevřený konec...ať si laskavý čtenář může pohrát se svojí fantazií...:)

suma sumárum - příběh mě zaujal, postavy taky, vykreslená příroda a místo dějě rovněž |:) možná právě proto, že takových příběhů se kolem nás dějě spousta...
a taky plus za obálku - katastrální mapa Lešic, jednoduchý smetanový/krémový podklad...

doporučuji jako oddechové čtení a určitě si ráda přečtu i Selské baroko....

20.12.2017

Přiznávám se bez mučení. Tohle je první kniha Jiřího Hájíčka, kterou jsem dočetl do konce. Jeho příběhy jsou na můj vkus příliš pomalé a příliš svázané s půdou. Jsou prostě „echt“ jihočeské. Já pocházím ze severních Čech. Z Mostu. Z města, které chtivá nenasytná společnost srovnala se zemí. Kvůli uhlí. A zcela nové bylo postaveno pár metrů vedle. Celý život v paneláku. Namísto rybníků kalové nádrže. Namísto zalesněných kopečků haldy a výsypky. Za barákem chemička. Do starýho Mostu, do těch rozvalin, jsme chodili sledovat natáčení válečnejch filmů. Na západní frontě klid tu točili Amíci. Boj o Moskvu Rusáci. Mé dětství byla válka, do které jsme jezdili tramvají…

Pocházím z města horníků, co přišli ze všech koutů republiky. Nikdo tu nic nevlastnil. Beton, smog, prach z povrchových dolů. Roztěkané nové město. Hukot rafinérie. Nekonečné ševelení dopravníkových pásů na uhlí. Na horizontu komíny, dým, pařáty velkorypadel. Jsem celoživotní bezzemek a jihočeská idyla blat a rybníků a statků, ve kterých desítky generací bydlí jedna a tatáž rodina, je pro mě sci-fi… Bydlím tu sice už přes deset let, ale stále jsem ještě nezpomalil.

Musím ale říct, že jsem tentokrát té Hájíčkově pomalosti a téměř až něžnosti, která z textu sálá, propadl. Ne, zápletka kolem pozemků mi nic neříká. Ale ta forma, styl, nálada… to všechno mě přimělo číst dál a dál. Ta děsivá nespavost… a skvěle podaný příběh jedné lásky i nelásky… to mě bavilo.

21.11.2017

Tak nějak slibný začátek a dost nepovedená druhá polovina knihy. Je to o krizi středního věku, hlavní hrdina opravdu neví jak v tom chodit a jeho jednání mě sem tam také přivádělo téměř k rozčilení. Tak nějak úplně nevím co autor chtěl knihou říct, pár pasáží skutečně napínavých a sem tam i poučných, ale jinak nic objevného a kdoví jak zábavného. Průměr.

05.11.2017

Mně nejsou Hájíčkovy postavy sympatické,jejich chování mě dráždí.Navíc ten konec se taky moc nepovedl.

21.10.2017

Další čtivé dílo od českého autora. Příběh o krizi středního věku hlavního hrdiny Zbyňka, o hledání toho, co náš učiní šťastnými. Kniha o manželství "po letech", o první lásce, o hledání pravdy a snahy dosáhnout spravedlnosti. Skvěle popsané vztahy mezi lidmi na venkově, kde je život od života ve městě tak odlišný. Vše dosazené do krásných jižních Čech. Za mne spokojenost, pěkně se to četlo.

13.10.2017

Výborná knížka o mezilidských vztazích, rodinných kořenech, osobních tužbách a citových nedorozuměních. Zárověň rozkrývá i zajímavé téma pozemkové držby a morálky našich volených zástupců, které se ovšem netýká jen vesnice. Doporučuji k přečtení a dávám plný počet hvězd. Ve vztahu k ostatním přečteným knihám autora mě mile překvapilo, že kniha měla jasný závěr a nenechala čtenáře ve vztahových otaznících, jako třeba ve Zlodějích zelených koní nebo ve Fotbalových denících.

28.09.2017

Jak už bývá u Jiřího Hájíčka zvykem, je Dešťová hůl neskutečně uvěřitelný a stejně tak dobře napsaný příběh z jihočeského prostředí o tamních lidech, jejich vztahu k půdě, hospodaření a také o nelítostných tahanících o pozemky, které bývají mnohdy příčinou svárů mezi samotnými rodinnými příslušníky. Způsobené křivdy pak rozdělují rodiny až do smrti a táhnou se jako stín i dalšími generacemi. Správce pozemků Zbyněk Polenský přijíždí do rodné krajiny, aby pomohl své dávné lásce přijít na kloub jednomu takovému rodinnému sporu o pozemek. A není divu, že někdo, kdo přijde jejich letité spory oživovat a odkrývat, vstupuje na tenký led….

31.08.2017

Z mého pohledu příběh z vesnické trilogie nejvypsanější, avšak zároveň nejslabší. Čtivá zápletka - Zbyněk se náhodou setkává se svou láskou z mládí a pomáhá jí vyřešit pozemkově-právní spor, přičemž začíná odkrývat nejen větší podvod, ale i stránky svého dětství a mládí, již dávno otočené a zapomenuté. Avšak mnoho skutečností podrývá jinak výborně psané vyprávění. Několik dějových linek, které jsou načrtnuty, ale nedovedeny (nespavost, Špicberky, zmizelí majitelé pozemků, letec Kudlička), a především ničím neodůvodnitelné Zbyňkovo chování. Je jen těžko pochopitelné, jak někdo, kdo podle všeho (autor dále nevysvětluje) udělal tlustou čáru za svým mládím v Lešicích, s nikým se dlouhá léta nestýkal, včetně členů spřátelené rodiny Fuksů, jak se někdo takový ze dne na den ponoří do zarputilého hledání pravdy, do sentimentálnch vzpomínek, a ne a ne se pustit.
Je to prostě taková venkovská skica. Jednotlivé črty víceméně vyvedené, ale spojitost mezi nimi je chatrná a byť celek jako takový nezklame, do Picassa má daleko.

27.08.2017

Dešťová hůl je variací na Rybí krev. Vystupující postavy - jak muži, tak ženy - hledají své kořeny, hájí pravdu, řeší všední starosti (a občas i radosti) a vnímají kouzlo jižních Čech.
PS:
Kdy bude mít David Žák (https://www.databazeknih.cz/autori/david-jan-zak-1117) v seznamu knih novinku Plechová křídla (s. 172)?