Dešťová hůl
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294939/bmid_destova-hul-HCr-294939.jpg
4
962
237
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 3. díl
Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“. Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností pozemkového sporu, ale také do osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a „aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný“.... celý text
Přidat komentář
Po výborné Rybí krvi bych nevěřil, že pan Hájíček může napsat ještě něco lepšího - a bingo! Opět jsou tu hmatatelné nálady v duši i krajině, stupňující se boj stále víc osamoceného hrdiny proti všem, křivdy, neústupnost, spojenectví, kořeny i vykořenění, kontrast lidí města a lidí venkova, ba dokonce lidí přírodních. Kromě závažného ústředního společenského tématu nakládání s půdou je tu i silné osobní drama, trápení s neplodností a její devastující účinek na vztah. (Až mě překvapuje, že si tohoto druhého tématu komentující čtenáři nevšímají...) Příběh se rozvíjí pomalu, ospale a postupně zrychluje - 20 stran před koncem jsem nevěřil, že to autor stihne vše nějak uzavřít:-) Vše je napsáno tak pravdivě a uvěřitelně, že čtenář nemůže zůstat stát mimo příběh.
Hájíčkovy knihy patří mezi to nejlepší, co jsem poslední dobou četl, a Dešťová hůl je excelentní. Dávám šest hvězdiček z pěti možných;-))
Když jsem si od autora přečetla Selský baroko, říkala jsem si, že se pustím do dalších autorových knih. Práce hlavní postavy mě velice zajímá, protože je tak trochu podobná té mé. Nepochopila jsem nespavost Zbyňka a trochu mě to i štvalo, jak o tom pořád mluvil. Nepřišlo mi, že by to bylo nějak vysvětlené a kniha mi přišla useknutá něco jako "domyslete si sami". A trochu mě to zaskočilo.
Úvahy o minulosti a pozemcích a osudech se mi velice líbily.
Knihu jsem měla i jako audioknihu, ale ta mě nezaujala vůbec a radši jsem si ji půjčila v knihovně.
Nevím, možná jak o tom všem budu přemýšlet, tak v tom objevím nějakou hlubší myšlenku k zamyšlení.
Očekávání jsem měla hodně vysoko, protože kombinace jižních Čech a aury vynikajícího autora mi připadala jako sázka na jistotu. A jo, Hájíček píše dobře, jo, jsou tam jižní Čechy, ale... prostě to je taková ta typická česká vztahovka, která mi ve výsledku připadá vždycky stejně plytká, ať už páry řeší neplodnost, nevěru nebo jinou krizi. Mě tohle prostě frustruje a nebaví číst. Vždycky mám pocit, že kdyby spolu postavy uměly mluvit (a tady je jim přes čtyřicet, proboha, už by tu komunikaci fakt mohly ovládat), většina z jejich problémů by vůbec nevznikla.
Jasně, autor by neměl o čem psát, namítnete nejspíš, ale já si teda myslím, že dobrého autora by to, že jeho postavy mají mozek a nebojí se ho použít, rozházet nemělo. A třeba by s příčetněji komunikujícími postavami zároveň vznikl text, ze kterého bych trochu míň lezla po zdi.
Anyway, špatné to nebylo, šanci Hájíčkovi ještě dám (je Rybí krev jako kniha č. 2 dobrý nápad?) a za ty indiány v Novohradských horách přihazuju půlhvězdičky navíc.
Jo a poslouchala jsem to jako audioknihu a herec Pechlát mi přišlo, že místy vůbec nerozuměl větám, které čte - důrazy ve větě blbě, pauzy blbě... Ale jako dalo se to no. Aspoň že hudebních vycpávek bylo tentokrát snesitelné množství.
Kniha se dobře četla. Zajímavý příběh. Činy hlavního hrdiny jsou motivovány nostalgickými vzpomínkami, první láskou a smyslem pro spravedlnost. Odvaha a vytrvalost hrdiny není v naší zemi a v této době tak častá a samozřejmá. Pro nespavce tato kniha může být i spřízněním.
Velmi dobrá kniha, české prostředí, hledání... Typicky hájíčkovské, dobře vystavěný příběh.
Vynikající. Za mně krásný čtenářský zážitek! A jednoznačně nejlepší Hájíčkův kousek z jeho volné trilogie. Vyzrálé, kvalitní jazyk, dobře vystavěný příběh. Musím přiznat, že mě překvapil konec, ale sympaticky. Těším se na jeho novou knihu, moc! Děkuji!
Téměř bez děje, ale vůbec ne nudné. Skvěle popsaná místa, prostředí a charaktery. Je toho tak akorát, aby měl čtenář dokonalou představu, ale ne moc, aby to nudilo.
Audio na jednu volnou sobotu. Co si pamatuju, i Selský baroko mělo podobnou délku. (Jasně, je možné, že čtení na pokračování v rozhlase bylo nějak osekané, to nevím... ) A co si pamatuju, víc mě Baroko zasáhlo atmosférou. Ty příběhy jsou vlastně úplně prosté a jednoduché, ale tenhle mě nechytl tolik jako první ze série.
Z Baroka jsem úplně cítila červencové odpoledne jižních Čech, tady se to autor snažil nahradit deštěm, ale nějak to úplně nefungovalo. Vlastně tomu není co vytknout, jen to srovnání mi prostě řadí Dešťovou hůl až na druhé místo. Ještě mám dluh u Rybí krve, ta mě teprve čeká.
Lehce depresivní. Bilanční.Snaha najít sám sebe v prostředí jihočeské vesnice.Je to slušná kniha.Není to však už taková jízda jako Rybí krev.Ona i ta jihočeská vesnice časem omrzí.
Bohužel příběh mě moc nezaujal. Celková zápletka je ponořená do husté omáčky, která se neustále opakuje, buď ohledně nespavosti hlavního hrdiny, jeho plné mailové schránky v počítači a řešení hlavního problému - prodejem parcely své dávné bývalky z blízké vesnice. Ve spleti příběhů mě zaujal spíše život hlavního hrdiny a jeho partnerky a neúplně dokonalé řešení krize středního věku. Knihu bych doporučila spíše někomu, kdo se orientuje v územním plánování a v příběhu by se mohl trochu najít...
Příběh mě moc nechytil - na konci si uvědomíte, že se téměř nic nikam neposunulo - jen nám Zbyněk asi stokrát oznámil, že v noci špatně spí.
Hlavní hrdina je totiž jakýsi ufňukaný tragéd, který neví co chce. Takového bych tedy za kamaráda nechtěla.
Knihy pana Hájíčka jsem si oblíbil od prvního začtení (nejen proto, že je našinec). Krásné čtení z našeho kraje. Byl jsem pohlcen a nechtěl se odtrhnout.
Další kniha autora (po Rybí krvi), kterou musím pochválit. I když se čte lehce, cítíte tam tu tíhu ...tíhu bytí, života a svým způsobem i krásu doprovázenou nadějí. Je to takové niterní a toho si u Hájíčkovy tvorby cením.
Bohužel, zápletka taková nijaká a spíše jako zdroj pozadí pro vykreslení krize středního věku, která byla ovšem taky taková chabá, nenápadná a bez šťávy, taková jakoby klasicky česká, žádné velké emoce. Ale může to být, že nejsem chlap ve středním věku... Když porovnám Teorii tygra, které se ta malá čecháčkovost právěže taky vyčítala, tak tohle je proti tomu ještě daleko pod třemi hvězdami. Je mi líto, pana Hájíčka mám jinak moc ráda.
Asi jsem tak silně protkaná městem, že mě vesnická tématika a zápletka s pozemky nijak nenadchla. Věřím, že si najde své čtenáře, ale já mezi ně bohužel nepatřím. Kniha mi byla doporučena, tak jsem se na ni těšila, ale bohužel...
Hájíčkovi hlavní hrdinové (muži) opravdu nejsou žádní super hrdinové a to se mi líbí. Mají své problémy, které se jim promítají do práce, do vztahu. Román od ženy by byl napsaný jinak a to mě na tom baví. V této knize se mi líbil i větší rozpor mezi vesnicí a městem, jako by to byly snad jiné planety vzdálené tisíce kilometrů. Knihám Hájíčka rozumím, jsme na jedné vlně, to jsem očekávala a také se to splnilo. Tentokrát jsme byli více ve městě a tak nebylo tolik popisů krajiny, ty mám od Hájíčka ráda.
Bavilo mě to tak něco mezi Selským barokem a Rybí krví. Dozvěděl jsem se o prvním nadšeném aviatikovi, Fučíkovi Kudličkovi, kterého jsem neznal a který byl dle záznamů pěknej borec. Těšila mě také postava spisovatele Davida Žáka, kterého mám tu čest osobně znát. Škoda jen, že se děj neodehrával více na pozemku v Novohradských horách.
75%
Vzhledem k tomu, že katastr nemovitostí potřebuji každý den ke své práci, přišly mi některé dialogy v knize dost naivní. Stejně tak působilo občas i Zbyňkovo pátrání. K tomu, co v knize zjišťoval několik dní, by se proklikal na počítači za pár minut (majitel pozemku, vlastnická struktura firmy atd.). Pokud bych to hodnotil s Rybí krví, zůstává kvalitní vykreslení postav (to mě na tomto autorovi hodně baví), nádherný, nekýčovitý popis jihočeského regionu (tentokrát hlavně blata v okolí Vodňan a Novohradské hory), naopak klesá dějová linka, která knihu místy stěží utáhne.
Štítky knihy
česká literatura první láska rodinné vztahy dědictví poruchy spánku, nespavost neplodnost venkovské romány krize středního věku jižní Čechy český venkov
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Kniha Dešťová hůl je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 1 364x |
| Čtenářské výzvě | 210x |
| Doporučených | 55x |
| Knihotéce | 291x |
| Chystám se číst | 296x |
| Chci si koupit | 55x |
| dalších seznamech | 4x |
Pro mě druhá kniha tohoto autora a musím přiznat zklamání... jeho styl je čtivý, ale tohle mi přišlo jako vyprávění tetičky, či se děje na vsi... škoda