Dešťová hůl
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294939/bmid_destova-hul-HCr-294939.jpg
4
964
237
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 3. díl
Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“. Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností pozemkového sporu, ale také do osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a „aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný“.... celý text
Přidat komentář
To nejlepší co jsem od Hájíčka četla. Celá vesnická trilogie stojí za přečtení!
poslouchal jsem jako audioknihu a byl to opravdu zajímavý a mnohovrstevný příběh
Čte se velmi dobře. Je tam trochu detektivní zápletka, takže jsem nedočkavě četl, abych věděl, jak to s těmi pozemky je. Hlavní hrdina je unavený čtyřicátník, který se ve vzpomínkách vrací do mládí, protože řeší problém své první lásky s pozemky.Tématem je u Hájíčka opět půda a vztah k ní. Zajímavý vedlejší motiv s Indiány, kteří si nedovedli představit, že by půda někomu patřila. Je tam načrtnuto dost motivů, i když autor nejde nijak do hloubky, je tam dost věcí k zamyšlení.
Pěkná kniha,velmi dobře se četla, o pozemcích,krizi středního věku, utapění se v koloběhu života od nikud nikam,hledání důvodu proč jít životem dál a hlavně jak. Jo,líbilo se mi to :)
Hájíček se dobře čte, mám docela rád i jeho namnoze idealistické, tápající, nepraktické a (někdy naivně) bojovné hrdiny. Tu jeho nevzrušivost a plynutí už beru jako trademark. Snad v tomto díle bych vytknul až příliš vyhraněné postavy (na škále dobro/zlo). Trochu Rychlé šípy proti Bratrstvu kočičí pracky. Nečekaný a hezký happyend. Doporučuji.
petunkav zhodnotil dobře. zmatený hrdina, co se vnitřně přesvědčuje, že musí pomáhat za každou cenu a v podstatě neví, co chce...u nás na ostravsku takym řikame cyp jak lampa :-)
Je to poslední ze série románů pana Hájíčka, který mi chyběl.
Jednu hvězdu musím odebrat za lehkou vleklost a opakování. Chápu, že děj je o životem "utahaném" člověku, který té radosti opravdu moc nezažívá. Je to místy hodně unylé, okolí jej nechápe, nerozumí. V podstatě ani on sám pořádně neví, proč to všechno "musí" udělat a vyřešit.
Celkově ale dobré čtení.
4 hvězdičky. Hrdina, do jehož kůže se člověk snadno dokáže vcítit. Při popisu jeho potíží spojených s nespavostí mi bylo někdy opravdu skoro fyzicky špatně protože jsem jeden čas taky velice těžko usínal. Citlivá kniha, naprosto uvěřitelný příběh. Bod dolů za pro mě příliš Hollywoodský konec.
Tři knihy pana Hájíčka jsem četla v pořadí, ve kterém vycházely. Selský baroko (čekala jsem víc), pak Rybí krev (napravení reputace a čtení s chutí) a nyní Dešťová hůl. Kdybych nevěděla, že toto je kniha z roku 2016, řekla bych, že ji napsal na začátku své kariéry. Třeba ve dvaceti, když ještě nevěděl jak napsat dobrou knihu a o čem, nevěděl co sám se sebou. Během čtení jsem si často vzpomněla na knihu od Knausgårda Můj Boj - Smrt v rodině (kterou jsem označila v hodnocení jako odpad). Jsou si totiž hodně podobné. Spousta, ale opravdu spousta plků o nesmrtelnosti brouka. Neustálé omílání věcí, které už byly na předchozích stránkách mnohokrát napsány, neustálé filosofování o ničem. Přeskakování z vyprávění v první osobě do vyprávění v třetí osobě. Nechápu proč.
Osoba hlavního hrdiny mi nebyla symaptická snad vůbec ničím. Nebyla mi sympatická ani jeho Tereza s pomalou chůzí a rokokovým malíčkem. Snad jedině Bohuna mi nelezla na nervy. Vadil mi ale ten protiklad obou žen. Krásná, štíhlá, upravená, éterická a vzdělaná Tereza (město) a hloupá, přízemní, neupravená a přibírající Bohuna ve vaťáku a holinách s vidlemi v ruce (vesnice).
Co se týče zápletky čachrování s pozemky se autor jen sklouznul po povrchu. Příběh tam v podstatě nevidím žádný. Kniha pro mě byla 90% zbytečných plků a úvah, pouze 10% příběhu.
Kniha je v podstatě o tomto:
"Povědomé zvuky se rozléhaly prázdným ránem. Do pekárny na rohu naváželi zboží. Ozvěny jako střepiny, jako špony ze soustruhu zalétaly k jeho uším přes zavřené okno v obýváku a zvonily a rozrušovaly ztišené, utlumené vědomí. Trýznivá bdělost se ohlašovala, rozjížděla se jako miniaturní elektromotorek napájený neúnavně odněkud z vesmíru, z hlubokého tmavého nebe, které Zbyněk tušil nad jejich domem, nad tím činžákem v centru města, postaveném ještě za Rakouska-Uherska."
Velké zklamání.
S panem Hájíčkem jsem měl tu čest se setkat na nedávné besedě v pražské knihovně. Hodně mě oslovil jeho projev a na knihy jsem se těšil. Tato kniha je první a po přečtení i moje trochu zklamání. Život člověka je pravda nudný, veselý, smutný, ztrápený, šťastný.... záleží na každém z nás, jak se k životu postavíme. Ale že by to byla až tak povrchní a nezáživné?
Zkusím ještě Zloděje zelených koní , prý je to podstatně záživnější čtení , tak uvidím. Tady 3* a jdu od toho.
Já jsem spokojený, všechny tři knihy se dotýkají ožehavých témat společnosti, všechny jsou z venkova a všechny mě bavily.
Pan Hájíček pochází z venkova, je to v jeho tvorbě vidět, umí zachytit drobné nuance života na vsi a místních vztahů a nálad. I Dešťová hůl je opět propracovaný román zabývající se aktuálním tématem, vesnických rodinných mafií, šmelinaření s pozemky a následné čachry s územním plánem. Zvláštní jak jsou si některé vesnice podobné. Jen ten spánek, to bylo krapet jako z Cimrmanů...nespí mi pane Ptáček.... :)
Knihu ale mohu bez okolků doporučit.
První seznámení s tímto autorem a myslím, že se mi docela zalíbil. Příběh kolem půdy ohraničený milostnými zvraty jednoho páru byl napínavý. Vyprávění mělo spád díky napínavému ději kolem machinací s polnostmi, půdou. Na druhou stranu mi připadalo, že autor do příběhu přidává zbytečné okliky, které retardují děj. Ocenil bych větší přímočarost příběhu i na úkor počtu stránek.
Stále jsem na pochybách ohledně stylu autora - příběh se četl takřka jedním dechem, autor (potažmo vypravěč) dokáže zaujmout, ale ještě jsem si nestihl vyhranit názor na autora jako takového. K tomu budou potřeba asi přečíst další knihy od tohoto autora, popřípadě přečíst celou trilogii.
Kniha se mi líbila, Hajíček je rozený vypravěč. Téma bylo jako vždy trochu smutné, ale do poslední stránky napínavé. Nemůžu se zbavit pocitu, že Hajíček zkrátka umí lépe ženské charaktery než ty mužské (proto se mi líbila více Rybí krev). Dle mého byl začátek poněkud rozvláčnější, než musel být, proto jen 4 hvězdičky.
Je to příjemné a velmi kultivované čtení, v tom je Hájíček spolehlivý. Jenom si nikdy nejsem jist, jakou roli jednou autor zaujme v učebnicích literatury. Bude brán jen jako autor kvalitní četby, nebo i jako jeden z dobových klasiků? Na to mi jeho texty přijdou příliš "lehké". Ale kritikou je oceňován, viz udělená neudělená státní cena za literaturu, takže kdo ví.
Štítky knihy
česká literatura první láska rodinné vztahy dědictví poruchy spánku, nespavost neplodnost venkovské romány krize středního věku jižní Čechy český venkov
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Kniha Dešťová hůl je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 1 366x |
| Čtenářské výzvě | 211x |
| Doporučených | 55x |
| Knihotéce | 291x |
| Chystám se číst | 295x |
| Chci si koupit | 55x |
| dalších seznamech | 4x |
Nebavilo mě to, Hajíček píše hezky, ale nemá tah na branku.