Dešťová hůl
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294939/bmid_destova-hul-HCr-294939.jpg
4
964
237
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 3. díl
Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“. Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností pozemkového sporu, ale také do osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a „aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný“.... celý text
Přidat komentář
Měla jsem tentokrát hodně smíšené pocity a řekla bych, že moje hodnocení odpovídá ne zrovna líbivé obálce knihy. Celý příběh na mne působil dost depresivně a přesněji to popsal erik385, takže se nebudu opakovat.
Z celé Hájíčkovy trilogie je tento třetí román nejslabší.
Touto trilogií se Hájíček zařadil k mým oblíbeným autorům. Obdivuji, jak umí vykreslit atmosféru, vrátit mě do dětství a mládí, jak se pohybuje na hraně upadnutí do deprese. Už se nemůžu dočkat další knihy.
Poměrně působivá románová studie krize středního věku. Silné popisy přírody i vnitřních stavů hlavního hrdiny, zřejmá poetická návaznost na románovou tvorbu Jacka Londona. Vazba na venkov a přírodu je nepovrchní, a záměrně vzdálená rychle pomíjejícím trendům. Mínusem jsou nepropracované ženské postavy, spíš zbytnělé vlastnosti, než komplexní charaktery.
(SPOILER) Knihu jsem přečetla jedním dechem. Bohatí a mocní, čachráři s pozemky, ti, co se nechali opít rohlíkem. Rodinné klany, které se umí obohatit. Líbila se mi hlavní postava, její urputnost a snaha po nápravě. Jeho manželka touží po dítěti, nedaří se. Zbyněk má poruchy spánku, určitě to každý z nás zažil, probuzení uprostřed noci nebo nad ránem a myšlenky, myšlenky, myšlenky, neodbytné a jedna za druhou. Doporučuji všem, kteří mají rádi české autory a české problémy.
Většinu knihy jsem se rozmýšlela, jestli ji neodložím. Zůstala jsem kvůli Budějicím, kde jsem strávila pár let. A kvůli naději, že se v knize stane něco, co mě zaujme. Mrzí mě, že se to nestalo.
Silný příběh ze života. Ale z trilogie je, řekl bych, nejslabší. Je to předvídatelné, hrdina není zrovna nejsympatičtější, ale cením originální linku s nespavostí, kterou se rozhodl léčit marným superhrdinským bojem za spravedlivější katastr. Ve světle dnešních cen nemovitostí je navíc úsměvné o jaké drobné se lidé v roce 2016 byli schopni handrkovat.
Audiokniha. Pěkný, reálný příběh ze života, ze současnosti zasazený do Českých Budějovic a jihočeské krajiny. Autor (tak jako já) má rád, že se v jeho příbězích vyskytují skutečná místa a někdy i skuteční lidé (David Jan Žák). Skvělé a originální ukončení každé kapitoly
Akože celkovo mi to prišlo vlastne dobré, oceňujem, že sa autor takto podrobne vyzná vo veciach katastrálnych, čachrovanie s pozemkami, atd. Príbeh a pocity muža po štyridsiatke mi boli blízke a sympatické, rozkol medzi prítomnosťou a minulosťou, nespavosť, a potom samotná zápletka, to všetko plynulo tak príjemne a dobre sa to čítalo, zároveň v tom bolo aj čosi melancholické, takže nešlo o úplne "easy" čítanie. Asi do polky knihy som bol nadšený, ale potom ku koncu sa to akosi celé pokazilo a spadlo to kamsi... ehm, no trochu do gýčového happyendu... takže zvláštny pocit, čo autor celú dobu budoval, tento jalový koniec úplne rozdrtil, čo je škoda, lebo inak je to zaujímavá vec, ktorá by sa dala doporučiť aj náročnejším, aj menej náročným čitateľom. Ale na druhej strane, občas možno všetci potrebujeme happyendy...
Posloucháno jako desetidílná četba na pokračování.
Celý příběh mě po všech stránkách velmi, velmi oslovoval, jen ten závěr mě vyloženě nas...štval. Zdál se mi najednou jaksi zrychlený, někde mezi úlevou a depkou, ale dost možná to tak mělo být, vím já?
Hájíčkovy ústřední (mužské!) postavy mi jsou většinou dost sympatické, Zbyněk není výjimka. Jejich umanutost mi je blízká a důvěrně známá; pro okolí je nepochopitelná a otravná, ale hrdina má v sobě prostě ten vnitřní hnací motor, který ho z nostalgie/zvědavosti/lásky/potřeby najít sám sebe žene do boje (i kdyby se zdál už předem prohraný). Nemůže jinak, je to jeho podstata a nepřestane, ani když dostane nafackováno a vypadá jako největší ztroskotanec.
Zato ženské postavy u Hájíčka až na výjimky vnímám jako unylé, protivné, arogantní... Čím to je, pane autore? :-)
Prolínání vzpomínek na dětství a mládí na vesnici s problematikou čachrů s pozemky, krizí středního věku, nespavostí, k tomu hledání křídel, fascinující strejda Tonda a indián, který jde do boje (!!!), to u mě zafungovalo skvěle.
Je to už moje třetí kniha od Hájíčka a musím uznat, že spádu a čtivosti Zlodějů zelených koní zase nedosahuje. Ale rozhodně je to o dost lepší kus než "románek pro náctileté" Rybí krev. Někdy uprostřed mě kniha začínala nudit, ale závěrečná část se povedla. Ve chvíli, kdy ze sebe udělal indiána to konečně začalo být zajímavé! :-)
Dešťová hůl
Dočetla jsem pěkný román z prostředí jihočeské vesnice. Je to silný příběh ze současnosti, kde se řeší minulost. Vidíme, jaké se dělaly „sviňárny“ s pozemky. Hájíček píše poutavě a nenechá čtenáře v klidu. Doporučuji
Velmi příjemné a pohodové,zároveň znepokojivé,protože ze života.Audiokniha-dobře načtená.
(SPOILER) Dávám o něco lepší hodnocení než Rybí krvi, protože mě to více vtáhlo, i když některé motivy se přímo opakují (namátkou: neplodnost, podivínský strýc, babička jdoucí kolem okna, když mladá dvojice prožívá první milostné dobrodružství). Téma pozemků a čachrů s nimi mě tentokrát více zasáhlo, možná i aktuálností nebo tím, jak ho postupně objevoval hlavní hrdina. I tím, jak je to nahlíženo zevnitř, z pohledu člověka, který si uvědomuje chaos všech těch lejster a zároveň se v nich alespoň trochu vyzná. Soupeřící klany na vesnici podle mě velmi funkčně propojila metafora indián-kovboj, která nebyla násilná, ale postupně vykrystalizovala. Celkově mi postavy přišly zajímavější a sympatičtější než v Rybí krvi. A díky této knize jsem se také dozvěděl o Vítu Fučíkovi :)
Kniha se mi ze začátku četla velmi dobře a byla jsem okouzlena stejně jako knihou Rybí krev. Bohužel postupně mi přišlo, že se autor neustále opakuje: Zbyněk neustále nespí, popisuje, kdy se probouzí a jak bloudí po bytě, nechybí popisy bytu a způsob, jakým byt s ženou Terezou získaly. K tomu se Zbyněk neustále vrací a i když rozumím tomu, co tím chtěl asi autor vyjádřit, tak mě to trošku obilo. Dá se říct, že jsem celu dobu věděla, jak se bude děj knihy vyvíjet, protože jiný vývoj ani moc nebyl možný. Což byl rozdíl od Rybí krve, která mne tak nějak vždycky dokázala něčím překvapit. Svou roli ovšem sehrálo určitě také to, že hlavním protagonistou knihy je muž, navíc s krizí středního věku a do toho se mi poměrně špatně vžívá. Naopak do Hany, která je protagonistkou v Rybí krvi jsem se vžila hned.
HODNOCENÍ: 70 %
Tuto knihu jsem odložila nedočtenou... asi na ni nenastal ten správný čas. Pana Hájíčka mám ráda, moc se mi líbily jeho starší knihy - Selské baroko, Rybí krev, Zloději zelených koní, ale u této knihy jsem se nemohla ponořit do děje, připadalo mi, že je kniha vlastně o ničem... A to jsem vystudovaný geodet, takže bych měla mít k problematice knihy blízko...
Melancholie na každé stránce, krize středního věku, nespavost a tak celkově za mě průměr.
Pro mě třetí přečtená knížka od Hájíčka. Čte se velmi snadno, příjemně a dobře, to jo, ale s každou další je to větší a větší vypínačka. Plyne to, je to čtivé, ale týden po přečtení nemám ponětí, že jsem tu knížku měla v ruce. Nic to ve mně nezanechalo.
“Za tu dobu co se pohybuju v pozemkovej knihách jsem viděl už leccos. Po některejch věcech prostě už dál nepátráš, i když víš, že jsou to pěkný sviňárny.”
Poslední z Hájíčkovy trilogie knih o jihočeském venkovu a podle mne jednoznačně nejlepší. Poutavý příběh, melancholické popisy nálad a pocitů všech postav. Do poslední stránky čtivý děj, zkrátka skvělá knížka.
Ta krize středního věku byla ukázková. Každonoční koukání do stropu už mě ale unavovalo. Autor umí psát čtivě, to nepopírám, ale zrovna tato kniha mi moc nedala. Bylo to celé takové moc obyčejné, jednoduché, pomalé, hlavní postavy bez radosti ze života. Asi to byl záměr, ale mě to nepohltilo.
Štítky knihy
česká literatura první láska rodinné vztahy dědictví poruchy spánku, nespavost neplodnost venkovské romány krize středního věku jižní Čechy český venkov
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Kniha Dešťová hůl je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 1 365x |
| Čtenářské výzvě | 210x |
| Doporučených | 55x |
| Knihotéce | 291x |
| Chystám se číst | 295x |
| Chci si koupit | 55x |
| dalších seznamech | 4x |
Další z perfektních knížek. Skvělý, čtivý jazyk. Zajímavá a i mírně detektivní zápletka. Zhltla jsem ji. A i když konec nebyl právě podle mojí představy, není to na stržení ani kousku hvězdičky.