Velké hřbitovy v měsíčním svitu
Georges Bernanos
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38740/velke-hrbitovy-v-mesicnim-svitu-twK-38740.gif
4
4
1
Významný francouzský katolicky orientovaný spisovatel kritizuje násilí vyvolané generálem Frankem ve Španělsku. Španělská občanská válka představovala, dle Bernanose, pouhou frašku, v níž proti sobě stáli příznivci dvou ideových proudů, které se předtím střetly ve volbách a které spolu budou nadále bojovat, protože využívají sílu, s níž neumějí zacházet. Za Frankem navíc stojí lidé, zradivší monarchii i republiku, avšak jeho síla je umocněna finančními prostředky a mohutnou vojenskou podporou ze zahraničí. Nejedná se tudíž o deklarovanou "národní revoluci". Zabíjení, vyvolané Frankovými vzbouřenci, nejenom kompromituje katolicismus, ale především je v rozporu s vyšším zájmem a hledáním.... celý text
Literatura naučná , Historie
Vydáno: 2008 , Dauphin
Originální název:
Les grands cimetieres sous la lune , 1938
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
francouzská literatura pamflety španělská občanská válka (1936-1939)
Autorovy další knížky
| 1969 |  Deník venkovského faráře |
| 1928 | Pod sluncem satanovým |
| 1972 | Muška |
| 1970 | Zlý sen |
| 2008 | Velké hřbitovy v měsíčním svitu |
Kniha Velké hřbitovy v měsíčním svitu je v
| Přečtených | 4x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 9x |
| Chci si koupit | 1x |
„Vztek hlupáků mne vždy naplňoval smutkem, ale dnes by mne spíše vyděsil. Ten vztek duní celým světem. Co naplat! Toužili jen ničemu nerozumět, a dokonce je to spojovalo. Neboť zůstat hloupým a zlým sám je to poslední, čeho by byl člověk schopen, tak záhadný úděl je vyhrazen snad je prokletým. Nechápali nic, a přitom se sami od sebe sdružovali, ne však na základě nějaké zvláštní vzájemné náklonnosti – ostatně příliš slabé -, ale na základě své skromné úlohy, kterou zdědili anebo získali náhodou a která pohlcovala celičký jejich malý život.“
Nádherné lamento! Bernanos spílá, obviňuje a zesměšňuje s takovým gustem a nadšením, že ze svých litanií dělá velkolepou záležitost. Připomene Elfriede Jelinek (jen bez jejího ponoru), rozhněvané gangsta rapery a nebo taky Shakespearova Richarda III., který povýšil jazyk kleteb a urážek na dokonalé umění.
Cítil jsem se při čtení jako vegetarián při pozorování zabijačky (aspoň co si pamatuji jeden svůj rozhovor s bezmasým přítelem nad otevřeným čuníkem): nesouhlasím s tím, co vidím, sám bych to nedělal a myslím, že svět by byl lepší, kdyby to nedělal nikdo – přesto se nemůžu ubránit jistému zaujetí touto „poetikou krutosti“.
Argumentačně už je to mnohem slabší. Opět se zde ukazuje, jak moc nám zloba a zášť zužují pohled, jak moc nám brání vidět svět v souvislostech. Bernanos píše o španělské válce, a tak není možné se vyhnout srovnání s Orwellovým Holdem Katalánsku. A vychází z toho dost nevalně, ne snad proto, že by byl Orwell o tolik chytřejší, jen je zkrátka ochoten se na věci podívat v kontextu, analyzovat je, nezaměňovat vlastní subjektivní pohled za objektivní pravdu. To Bernanos nedělá (nechce? nedokáže?) a jeho knižní esej tak promarní příležitost stát se cenným svědectvím o společenských dějích a zůstává jen záznamem pocitů a myšlenek jednoho nesmiřitelného intelektuála.