Velká samota
Kristin Hannah
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421597/bmid_velka-samota-imA-421597.jpg
5
803
279
Rok 1974. Ernst Allbright se z bojů ve Vietnamu vrací domů jako jiný člověk. Je neklidný, trpí nočními můrami, nedokáže si udržet práci. Když mu řízením osudu spadne do klína chata na Aljašce, rozhodne se, že se tam i s celou rodinou přestěhuje. Divoká, krásná a nezávislá země se jim má stát novým domovem, kde budou konečně spokojeně žít. Také třináctiletá dcera Leni doufá, že společný nový začátek alespoň trochu zklidní bouřlivý vztah jejích rodičů. Po příchodu na Aljašku se zprvu zdá, že se jejich nové útočiště a společenství místních drsných a silných mužů a ještě silnějších žen skutečně stane lékem na všechna jejich trápení. Když však přijde zima, Ernstův psychický stav se prudce zhorší a rodina Allbrightových se začne nezadržitelně rozpadat. Spolu s další vánicí zasáhne Leni a její matku poznání, před kterým tak dlouho zavíraly oči: v okolní divočině je nikdo nezachrání, pokud jim má někdo pomoct, musejí to být ony samy. Velká samota je úchvatný příběh o lidské křehkosti a houževnatosti, o nádherné, ale nesmiřitelné přírodě, která měří všem naprosto stejným metrem.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2019 , Argo
Originální název:
The Great Alone , 2017
více info...
Přidat komentář
První polovina knihy popis drsného zivota na Aljašce v 70tých letech, vlastní příběh viděný očima divky je zajímavý, ale zatlačen do pozadí, je rozvláčný, vždy po padesáti stránkách jsem mela pocit, ze knihu odložím. V polovině knihy začal konečně příběh vystupovat do popředí, dostal spád, ale pak přišel konec, který jsem nečekala, který je nereálný a škoda, příběhu vzal na zajímavosti.
Skvělá a nezapomenutelná kniha, moc dobře se četla, i když Slavík byl ještě lepší. Drama i romantika zasazená do tvrdé Aljašky.
"Jsme jako dva hrášky v jednom lusku" "Člověk by měl stát při lidech, které miluje."
Nádherný příběh zasazen do nelítosté přírody. Celkově se mi líbilo téma, které je ponuré, romantické, drsné a ne tak daleko od skutečnosti, co se kolikrát kolem nás děje. Hvězdičku ubírám jen za místy trochu zbytečně roztahané pasáže a za chyby v tisku.
No, ten koniec, škoda ho. Ale aj napriek tomu musím dať tomuto alijašskému, romantickému a zároveň tragickému dobrodružstvu plnú pálku.
Útěk na drsnou Aljašku s vidinou, že se rozložená osobnost člověka zase složí vlivem okolnosti dohromady. Ve jménu lásky týrá válečný veterán svou rodinu a poměrně brzy je jisté, že situace nedopadne dobře. Trochu mě zklamal konec, který mi přišel nereálný, přesto moc pěkná knížka.
Ach.. tohle je tak krásný příběh. Jeden z nejhezčích, co jsem četla. Drsný, romantický, čtivý...až mi je líto, že jsem dočetla a už to nepokračuje. Rozhodně doporučuju k přečtení všem a o to více milovníkům drsnější přírody, nebo těm, kdo upřednostňují samotu před přelidněným městem. To vše dokresluje fakt zajímavý a dramatický život jedné rodiny.. prostě pecka. Chci teď číst ještě něco takovýho, ale Velká samota nasadila laťku hodně vysoko...
Za ten konec bych všude jinde hvězdu sundala, ale v tomhle případě nechávám plný počet. I když tam ke konci bylo pár nelogických a nepochopitelných situací, stejně jsem se neubránila slzám ( a to je v mém případě co říct!) a knihu budu doporučovat.
SPOILER?:
Pane jo! To byla tak krásná kniha. Prosila bych zfilmovat. Bude se mi teď po Len stýskat. Aljaška mě dostala, musela jsem kouknout na nějaké dokumenty a dokonce na film Zálesák (1966), který loví v Kanadě, ale ono to tak nějak vyjde nastejno.
A co napsat, co již nebylo řečeno? Moje knihovna je spíše temná, ale tato kniha přebalem modrá, ale obsahem červená, tam přesto zapadne. Paní Hannahová svým perem ukázala, že psát umí, už si brousím zuby na Slavíka. U knihy zažijete celou plejádu emocí, hlavně posledních 150 stran je úžasných. Knihu jsem četla skokově, asi prvních 150 stran jsem si říkala, Bože, to je bichle a docela nuda? Potom ale, jak to tak bývá, kniha nabírá rychlý spád a už jen čtete a čtete a říkáte si, co ještě ještě.. "A Ernste ty -*#!*" "Tak co ještě si necháte líbit..?" "Matthew.." A děj běží a běží a vy ztrácíte pojem o čase a čtete a čtete..
Nebude nějaké pokračování? -mě ta Aljaška fakt baví! :-D
Autorka dala dohromady krásný příběh, v úchvatné krajině, do které zasadila skvělé osazenstvo lidí, kteří drží pospolu.. Co se ale stane, když do tohoto prostředí vtrhne rozvraceč, který má na vše svůj vlastní-poněkud zkreslený-názor..? Dojemné, brilantní, zasloužených 5*
Po knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě a rozhodně jsem nečekala, že mě tak chytne.
Ke konci jsem měla i několikrát na krajíčku. Určitě zkusím nějakou další autorčinu knihu.
Druhá kniha, co jsem od autorky přečetla. Slavík je asi TOP kniha, ale toto bych zařadila mezi hodně kvalitní knihy. Psáno o Aljašce stylem, že tam chcete ( aspoň já tam chci :-) )
Rozhodně doporučuji.
(SPOILER)
(spoiler až v posledním odstavci) Krásná, krutá, divoká, neodolatelná i nebezpečná Aljaška jako symbol chorého vztahu a choré mysli, které jsou výchozím bodem příběhu.
Začátek pro mě byl pozvolnější a okolo třetiny jsem se začala mírně ošívat v obavě, že se z toho vyklube nekomplikovaný příběh, který pojede po prvoplánové linii. A pak to začalo. Hannah připravila na následujících stránkách několik prudkých zákrut, které jsem nečekala. A fakt mě tím potěšila.
Aljaška musí být opravdu výjimečná, člověk má hned chuť ji poznat, pravda, asi spíš jako turista než stálý obyvatel. Hodně zajímavý je i vhled do problému domácího násilí, který ukazuje, že vztah agresor-oběť nemusí být takový, jak se šablonovitě může zvenčí zdát. (A jak zhoubný je i pro nejbližší okolí.)
Podobně jako u Slavíka, který se mi mimochodem taky velmi líbil, pro mě autorka konec přisladila trochu víc, než by moje okoralé srdce žádalo, ale tak je to ženský román, musím to tak brát. :) Každopádně chytrý, čtivý a moc hezký ženský román.
Krásná kniha. Moc se mi líbily popisy krajiny a života na Aljašce. Někde uprostřed knihy jsem se ale zasekla a bála se číst dál, protože se dalo tušit, že se příběh bude vyvíjet dramaticky, že se něco špatného stane. Dočetla jsem, protože jsem samozřejmě chtěla vědět, jak to dopadne. A poplakala jsem si, samozřejmě. Kniha byla úžasná.
bývalý válečný zajatec Ernt se vrací ke své ženě a malé dceři Leni. Neschopný udržet si práci se odstěhuje i se svou rodinou do opuštěné chaty na Aljašce, kterou mu odkázal jeho přítel z války. Přizpůsobení se životu v divočině je bude stát hodně sil a nebýt jeho zhoršujícímu se psychickému stavu, kterým ohrožuje své nejbližší, byla by to taková oddechová četba. V knize najdete všechny podoby lásky, napětí, dobrodružství a také vypráví o mezilidských vztazích hrstky místních obyvatel v překrásné nespoutané přírodě. Příběh byl neskutečně reálný a jeden z nejlepších co jsem kdy četla
Dojemný příběh z neobvyklého prostředí divoké Aljašky, který přinesl několik zajímavých myslenek a který se mi velmi líbil. Ráda ho tak doporučuji k přečtení.
Moc krásná kniha, nádherná příroda Aljašky, ale i bohatý děj příběhu samého, kde najdeme přátelství, spoustu lásky, ale i velkou bolest i nenávist. Výborné čtení.
Má duše dobrodruha se zatetelila radostí. Příběh z divoké Aljašky sliboval zajímavou četbu.
Příběh o velké lásce. Velkém smutku. Ale i o přátelství a lidské soudržnosti.
Aljaška je čarovná. Krásná. Ale i drsná. Krutá. Temná. Vyvolává řadu vzpomínek. Černých vzpomínek. Prověřuje odolnost svých obyvatel. Obnažuje jejich křehké vztahy. S Aljaškou se buďto spojíte navždy nebo vás zničí.
Musím říct, že příběh se mi líbil. Tedy jeho první půle.Přesto, že charaktery byly možná trochu plošší. Hlavně u otce rodiny bych uvítala zajímavější popis jeho běsů v hlavě, který by mohl vést k lepšímu pochopení jeho jednání. Druhá půle příběhu mi přišla jaksi nedotažená. Některé situace naivní a jednání postav nelogické. I ten konec je z mého pohledu trochu příliš pohádkový. Prostě mi k příběhu neseděl.
V horkých letních dnech byla četba knihy o Aljašce mrazivým zpestřením.
Román o nezkrotnosti přírody a lidském odhodlání, o lásce a různorodosti lidských povah, o tom, jak dokáže prostředí, v němž žijeme, ovlivnit naše chování a odhalit nejtemnější zákoutí naší mysli spolu s tajemstvími, jež měla navždy zůstat skryta.
Velká samota je dechberoucí sondou do života jedné zdánlivě obyčejné rodiny, jejíž členy navzájem svazují velmi křehká pouta - touha po spokojeném rodinném životě, ničivá síla až zvrácené lásky a všudypřítomný strach z temných stínů ukrývajících se v mysli Ernta Allbrighta. Spolu s dospívající Leni čtenář opatrně vytahuje na denní světlo jedno znepokojující tajemství za druhým a přitom se nevědomky nechává svazovat s hlavními postavami románu, až s nimi napjatě vyčkává, kdy hladový vlk zaútočí příště. Protože v drsné aljašské divočině číhají nástrahy na každém kroku a největší nebezpečí možná nevězí tam venku, v nevypočitatelné přírodě, nýbrž blíže, než si myslíme - uvnitř nás samotných.
„Úměra mezi bolestí a láskou nebývá vždycky přímá.“
První polovina knihy se nese na vlnách počátečního seznamování s postavami, čtenář se jakožto nic netušící pozorovatel postupně sbližuje s Leni, její rodinou a jejich novým začátkem na Aljašce - obdivuje tamní neučesanou krásu, kterou autorka dokázala vykreslit velmi přesvědčivě. Jak příběh postupuje, Leni dospívá a na scénu pochopitelně přichází láska, ačkoli v divočině má i láska jiná pravidla, zvlášť když má Leni za otce časovanou bombu schopnou výbuchu ničivé síly. U romantických linek v některých knihách mám občas problém uvěřit tomu, že hrdinové k sobě opravdu chovají tak hluboké city, zde jsem však neměla nejmenších pochyb. Autorka na to jde pomalu, nikam nespěchá, čeká na ten správný okamžik, kdy je třeba zaútočit na čtenářovo srdce, a k tomu jí navíc pomáhá pečlivě zdokumentovaný myšlenkový vývoj postav. Je to nenásilné, je to milé, je to však také velmi křehké, že se nelze ubránit zlé předtuše. A opravdu, poslední třetina knihy přímo vybuchuje ohňostrojem zvratů, člověk ani pořádně neví, co se stane na další stránce. V oné poslední části se také do příběhu promítá nejvíc aljašské drsnosti, jako by autorka chtěla demonstrovat, jak moc nás dokáže ovlivnit příroda, jež nezná slitování. A byla to tedy síla.
Konec - dojemný a srdcervoucí. Jenom mě utvrzuje v tom, jak moc si mě Velká samota doopravdy získala.
DOPORUČUJI, nečekejte však žádnou pohádku, přece jenom máte před sebou malou exkurzi na Aljašku, divokou, nevypočitatelnou a zároveň podmanivě krásnou - stejně jako tato kniha.
Štítky knihy
láska Aljaška příroda rodina 70. léta 20. století domácí násilí váleční veteráni
Autorovy další knížky
| 2016 |  Slavík |
| 2019 | Velká samota |
| 2022 | Čtyři vichry |
| 2022 | Děvčata z Firefly Lane |
| 2000 |  Andělské vodopády |
Kniha Velká samota je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 1 056x |
| Čtenářské výzvě | 240x |
| Doporučených | 121x |
| Knihotéce | 335x |
| Chystám se číst | 615x |
| Chci si koupit | 114x |
| dalších seznamech | 8x |
Příběh o jedné rodině se smutným osudem zasazen do krásné a drsné přírody Aljašky.