Velká samota
Kristin Hannah
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421597/bmid_velka-samota-imA-421597.jpg
5
805
279
Rok 1974. Ernst Allbright se z bojů ve Vietnamu vrací domů jako jiný člověk. Je neklidný, trpí nočními můrami, nedokáže si udržet práci. Když mu řízením osudu spadne do klína chata na Aljašce, rozhodne se, že se tam i s celou rodinou přestěhuje. Divoká, krásná a nezávislá země se jim má stát novým domovem, kde budou konečně spokojeně žít. Také třináctiletá dcera Leni doufá, že společný nový začátek alespoň trochu zklidní bouřlivý vztah jejích rodičů. Po příchodu na Aljašku se zprvu zdá, že se jejich nové útočiště a společenství místních drsných a silných mužů a ještě silnějších žen skutečně stane lékem na všechna jejich trápení. Když však přijde zima, Ernstův psychický stav se prudce zhorší a rodina Allbrightových se začne nezadržitelně rozpadat. Spolu s další vánicí zasáhne Leni a její matku poznání, před kterým tak dlouho zavíraly oči: v okolní divočině je nikdo nezachrání, pokud jim má někdo pomoct, musejí to být ony samy. Velká samota je úchvatný příběh o lidské křehkosti a houževnatosti, o nádherné, ale nesmiřitelné přírodě, která měří všem naprosto stejným metrem.... celý text
Přidat komentář
Velkou samotu jsem stejně jako Slavíka dočítala až do kuropění. A zatímco zemi pokrývala rosa, já neměla oči jen zarosené, já bulela jak želva. Tahle ženská fakt umí psát dojáky. A to nemyslím nijak pejorativně. On je doják a doják. Velká samota je dost silná na to, aby unesla i označení doják. Hodně jí přidává prostředí, v kterém se odehrává. Aljašku a strasti spojené s životem v ní popsala autorka skvěle. Hodně se mi líbila i ta první třetina, kde se rodina Albrightových teprve sžívá s novým domovem a zjišťuje, že to nebude nic jednoduchého a jak moc nepřipraveni na to byli. Zároveň ale potkávají místní, kteří jsou vždy připraveni podat pomocnou ruku. Nebýt psychicky vyšinutého otce, mohla by to být až moc idylka i přes drsnost zdejšího života. Možná jsme podobných knih o agresivním otci a matce, která je na něm nezdravě závislá, už také četli hodně, ale příběh Kristin Hannah je dosti zdařilý a čte se jak po másle.
Člověkem cloumají emoce, toho poťouchlého a ujetého otce, který by nejradši svoje okolí obehnal ostnatým drátem a svázal do kozelce, by každý velmi rád propleskl každé ráno, jak by vypustil z úst jednu ze svých báječných myšlenek. Aby ho přešla chuť na to mstít se všem a zvlášť těm nejbližším. Člověk by plakal nad tou obří láskou maminky, kterou ubližuje nejen sama sobě. A Leni by chtěl obejmout a umačkat a předat jí co nejvíc podpory za to, jak neuvěřitelně silná uměla být. Minus bod bych knížce sebrala asi za konec, který byl na mě možná až moc "americký", moc růžový. Asi by mi tam daleko víc seděl nějaký logičtejší, i kdyby měl být drsnější. 4 a půl.
Nejdříve jsem od této spisovatelky četla knihu Slavík, která se mi líbila trochu více, nicméně i tato kniha se četla dobře.
V první třetině jde spíš o popis sžívání rodiny Allbrightových s přírodou, ve druhé třetině jde o vztahy v jejich rodině. Mně se více líbila první třetina, protože co se týká rodiny, kromě psychicky labilního a agresivního otce Ernta mně snad ještě více rozčiloval postoj submisivní matky Cory. Jejich dcera Leni poměry v rodině těžce snáší, stydí se za to. Vše se ještě víc zkomplikuje, když naváže vztah se spolužákem. Jenže to se opět nelíbí otci.
V poslední třetině nastane drsné finále, které má šťastný, ovšem ne moc uvěřitelný konec. A není mi jasná jedna věc, v mé knížce se despotický otec jmenuje Ernt, ne Ernst, jak tady už několikrát zaznělo.
Jsem ráda, že jsem to nečetla v třeskuté zimě. Atmosféru dokáže autorka popsat opravdu výstižně (tíseň, zima a beznaděj), děj mi však přišel spíše rozvleklý a opakující stejný motiv stále dokola, dokud se nerozběhla poslední třetina, ve které se toho najednou událo až příliš mnoho. Nejhorší pro mě bylo to, že každá sebemenší radost hlavní hrdinky byla vyvážena hromadou toho zlého a celkově to prostě působilo většinu času hlavně beznadějně. Čím dál žijete od civilizace, tím spíš uvěříte v nepřízeň osudu.
Tak ja nevim... Bylo to dobry, precetla jsem to, byl by to pekny film. Ale neco mi v tom vypraveni chybelo. Prilis epiky, malo lyriky, nevim, jak jinak to vyjadrit. Mozna mi prisel i prekombinovany dej a prilis prvoplanovy. Asi jsem zklamana :(
Tak tohle byla pro mě kniha s velkým románovým příběhem. Naprostá paráda.
Třináctiletá Leni se se svým válkou psychicky poznamenaným otcem a matkou, která je na něm silně citově závislá, odstěhují na Aljašku. Očekávaný nový začátek společného šťastného života se však v nepřívětivé a nehostinné aljašské přírodě nekoná. A není to jen drsná Aljaška, se kterou se musí malá Leni vypořádat.
Velmi působivé čtení. Příběh, od kterého nemůžete odejít a který ve vás rezonuje ještě dlouho po přečtení.
Doporučuji.
Asi nebudu sama, kdo v těchto dnech sahá v knihovně po knihách, které jsou tak trochu "objemnější". Nastal ideální čas je přelouskat. Velká samota je úchvatný román z prostředí Aljašky v 70. letech minulého století. Co nelze paní spisovatelce upřít, je vypravěčský um. Ano, stejně jako u Slavíka se děj rozjíždí pomalu... autorka nikam nespěchá a v klidu se věnuje popisům přírody i svérázných povah jednotlivých aktérů. Pak to ovšem začne... a to se už nejde od knihy odtrhnout. I přesto, že jsem poslední třetinu knihy přečetla téměř jedním dechem, jednu hvězdičku z hodnocení ubírám. Možná mi tam chyběl nějaký přesah. A hlavně jsem byla trochu zklamaná ze závěru knihy. Nebudu prozrazovat, ale připadal mi, bohužel, trochu jako z "červené knihovny". Po velkém dramatu přichází šťastný konec. Obávám se, že v životě to tak nebývá, spíše dochází ke smíření se s osudem a s jeho přijmutím. Můžeme také prožít plnohodnotný a šťastný život, i když máme za sebou velká dramata a smutné roky. Kniha však rozhodně není ztrátou času.
A ještě jeden postřeh: zhruba uprostřed knihy, kdy se rodina Leni chystá na "útok" zvenčí - v době studené války v 70. letech to byla spíše hrozba jaderného útoku - padne v textu i zmínka o tom, že svět se musí připravit na válku a nebo na pandemickou krizi, kdy svět napadne zákeřný virus chřipky... Až mě mrazilo, že to tam bylo napsáno černé na bílém... a jak je vidět, tato hrozba nad námi již pár let visela. Akorát jsme si ji nechtěli připustit.
Veľmi pekná kniha. Bola to moja prvá kniha, v ktorej bola spracovaná téma domáceho násilia. A musím povedať, že ma privádzalo do zúfalstva, keď som videla, ako Cora nedokázala odísť od Ernta, aj keď mala k tomu veľa príležitostí a priateľov, ktorí by jej pomohli. Kniha je veľmi čitateľne napísaná, páčil sa mi dokonca aj začiatok. Jediné, čo knihe vytknem je jej koniec, ktorý bol na môj vkus trochu presladený a tým aj menej uveriteľný. Preto 4*, a aj kvôli tomu, že Slávik ma zasiahol oveľa viac.
Krásný, dojemný příběh plný emocí, zároveň tak drsný a smutný.Líbil se mi popis prostředí Aljašky, ale brrrr žít bych tam opravdu nechtěla, asi bych taky zešílela.
Moc krásná kniha!
Naprosto souhlasím s komentářem od Vladii, první polovinu knihy jsem si říkala, jak to může mít tak skvělá hodnocení, když se jedná o naprosto průměrný příběh. Vykreslení Aljašky na jedničku, ta atmosféra byla skvělá, ale pořád byl příběh na mě moc plytký, ačkoliv se tam řešily závažné věci a asi mi mělo na postavách více záležet, než skutečně záleželo. Četlo se to dobře, ale až druhou polovinu knihy jsem dokázala vyloženě vdechnout a začala se o postavy jako takové pořádně zajímat. Příběh se začal pořádně odvíjet a já jsem měla dočteno během jednoho dne.
Občas mi přišlo, že hrdinům hází osud (autorka) klacky pod nohy až moc, trošku citové vydírání čtenáře, ale pokud to funguje... Ve výsledku ale dávám 4*, pořád to bylo pěkné čtení, Aljaška mě nadchla a to místo bylo vykreslené s takovou láskou a pokorou, že bych se tam ihned vydala.
Obrovské množství překlepů bych od takového nakladatelství, jako je Argo, nikdy nečekala. Velmi to kazí dojem z jinak krásně udělané knížky.
Knihu jsem četla na doporučení ve skupině "Co čteme". Přiznám se, že první polovina mi přišla taková průměrná. Ano, četlo se to dobře, ale nechápala jsem, proč má kniha tolik pochvalných komentářů. Jenže pak najednou vzal děj spád a já se nemohla odtrhnout. A ano, i mě příběh dohnal k slzám. Po dočtení ta vysoká hodnocení tedy chápu.
Já zůstanu u 4 hvězd, protože některé věci byly těžko uvěřitelné a požitek ze čtení tím trochu kazily.
Poznámka závěrem. Nechápu, jak někdo může nechat v knize takové množství překlepů.
To je tak krásná kniha.. Nádherná. To bylo čtení, moc mě bavila.. Romantická i drsná, o lásce, o přírodě.. O Aljašce.. Byl to krásný, byť i hodně drsný a smutný příběh, kde se dějí dobré i hodně špatné věci, o pomoci přátel, o rodině, o sounáležitosti.. O naději.. Ten závěr.. Moc krásná kniha. Doporučuji.
Strašně krásně napsaná knížka snad se mi líbila i víc než slavik. Hlavně to mělo nádherný konec až slzicka ukapla.
Velmi emotivní kniha - a s velkým emocionálním dopadem. Aljaška jako přitažlivé, protože extrémní a nezmapované prostředí je jedna věc; s nadšením si o něm budou číst všichni odchovaní Jackem Londonem, co psal realisticky, ale vyzníval jako největší romantik v Bílém Tesákovi stejně jako v Martinu Edenovi, nebo nověji praštění třeba Simmonsovým Terorem (jasně, vím, že ti dva autoři mají společný jenom sníh, led a příšery ve tmě, skutečné i metaforické - ale co už...). Budou si užívat ty sněžné, drsné pasáže o životě na hraně, který není pro každého, ale každého prověří - a odměňuje "jen" sounáležitostí s přírodou a lidmi v ní, vědomím, že právě na toto místo člověk patří a tím, že cesta rovná se cíl: přežít... Druhá věc je příběh, tak dramatický, že by vydal na tři další, kdyby se autorka nesoustředila jen na Leni a její rodiče a rozhodla se psát dál; stačilo by rozepsat osudy, jež jsou pouze naznačeny, možná verze "předtím" a "potom" (osobně by se mi líbily ty ženské, od Velké Marge po Albrightovou nejstarší). A třetí věc je, že Kristin Hannah umí psát; drží linii a nenápadně mění úhly pohledu a perspektivy, staví na přesném dávkování informací a tajemství, umí pracovat s kontrasty, aniž by to působilo schematicky, je schopna vykreslit postavy uvěřitelně a při vší jejich ambivalenci pochopitelně... A navzdory tomu, že kniha "je přece o lásce, co dopadne navzdory všem protivenstvím dobře", smysl pro temnotu v duších a schopnost vnímat a srozumitelně popisovat naprosto neromantická negativa lásky partnerské i rodičovské jsou nad rámec banální červené knihovny. Je to mainstream - ale neuráží. Užila jsem si, možná víc než při četbě Slavíka.
Bonusom pre túto knihu je hlavne atraktívne prostredie Aljašky s celkom vystížnymi opismi jej fauny, flóry a spôsobu života s rôznorodými obyvateľmi, kde sú to vo väčšine prípadov čudáci alebo skrachovalci spolu však, až na pár jedincov, tvoriacich súdržnu komunitu.
Rovnako desivá téma domáceho násilia tiahnuca sa naprieč celým príbehom prispieva k jej pomerne vysokej čitateľnosti.
Pre mňa osobne bol mínusom nedobre vystupňovaný dej príbehu, ktorý je v prvých dvoch tretinách pomerne monotónny stále dookola točiaci sa, okrem malých vsúvok, o tom istom....
Až posledná tretina knihy bola bohatá na rôzne dejové zvraty, ktoré však boli naopak vzhľadom na ich závažnosť podávané vo veľmi rýchlom slede za sebou, čo zase celému príbehu uberalo na jeho celkovej uveriteľnosti.
Veľká samota nakoniec u mňa neprekonala svojou kvalitou spracovania Slávika, a preto ju z objektívnych dôvodov nemôžem ohodnotiť plným počtom hviezdičiek.
Krásný, mrazivý, drsný, dojemný, dobrodružný, tvrdý, romantický, prostě úžasný příběh, který rozhodně stojí za přečtení... 500 stran uteklo jako nic!
Nemilosrdná Aljaška v celé svojí uhrančivé rozmanitosti... tečka. Ta sněhobílá vata okolo mi bohužel tak nějak oblemcala mysl... možná příliš předvídatelné... možná příliš málo uvěřitelné... možná... možná... možná mi prostě ze všech málem ruplo.
Je mi líto... fatálnost všech osudů jakoby klouzala prvoplánově po povrchu a ne a ne se propadnout hloubš k té mojí oblasti srdeční... holt si se slavičím popěvkem na duši počkám na příště, no.
Velká samota slovo mnohoznačného významu, samota v tomto příběhu je všudypřítomná. Píše se rok 1974 kdy se Ernt, Cora a malá Leni usadí na Aljašce. Ernt je veterán z války ve Vietnamu, jeho psychické zdraví je podlomené a utíká před civilizací. Doufá v lepší život, a Aljaška krásná, divoká s nádhernou přírodou vypadá jako idylické místo. Rodina Albrightových není připravena na žití v drsném prostředí, díky solidaritě a sousedské sounáležitosti se jim povede se připravit na příchod první zimy. Snih, mráz, dlouhotrvající tma prohlubují Erntovy psychické problémy, jeho chování ovlivní spousty životů. Příběh nám vykresluje nejen život jedné rodiny, ale každodenní život obyvatel v této drsné zemi. Ženy zde musí být velmi silné, odolné, soběstačné. Knížka se četla jedním dechem, popis aljašké přírody byl nádherný, byl to skvělý psychologický román z prostředí divoké Aljašky.
Štítky knihy
láska Aljaška příroda rodina 70. léta 20. století domácí násilí váleční veteráni
Autorovy další knížky
| 2016 |  Slavík |
| 2019 | Velká samota |
| 2022 | Čtyři vichry |
| 2022 | Děvčata z Firefly Lane |
| 2000 |  Andělské vodopády |
Kniha Velká samota je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 1 060x |
| Čtenářské výzvě | 241x |
| Doporučených | 121x |
| Knihotéce | 335x |
| Chystám se číst | 615x |
| Chci si koupit | 113x |
| dalších seznamech | 8x |
Přenádherná kniha.Jedna z nejlepších,co jsem kdy četla.Popisy krásné přírody na Aljašce vás nutí tu krásnou a krutou krajinu poznat na vlastní oči.Příběh sám byl velmi silný a mě dohnal k slzám.Velmi doporučuji.