Velká kniha nesmyslů

Jak milé, znát pána jménem Lear, ... "pro mnohé je to divný výr!"
Ale já se nechala ráda zlákat, do toho bláznivého světa... "dvě sovy, jedna slepice, střízlík a čtyři pěnice " ... a líbilo se mi tam, ...
"šla-li venčit mopsla, vesele si hopsla".
A tak jsem z vesela přeskakovala z básničky na básničku, a nejvíc se mi asi líbilo u dědečků, třeba u toho starého pána v Janově, co se choval trapně a bláhově.
A ten od Pompejí, to byste nevěřili...
"Byl jeden dědeček od Pompejí, vedl si čím dál tím divočeji, rozpálen kvapíkem, hltal fík za fíkem...".
Taky bych si dala říct, fíky mám moc ráda.
Vlastně všichni ti starouškové, co je pan Lear zná, byli fajn... dokonce "i ten ze Sáby, co má spadeno na žáby."
Tenhle výlet cestou necestou toho ale nabízí mnohem víc, kromě návštěv u dědečků, třeba pár zajímavých receptů, ... takové Hromboucké taštičky, hmm! Říkám si, možná že právě tady, mezi bláznivými říkankami, je svět ještě v pořádku ;-).

Velmi zabavna mila knizka plna basniciek v roznych lokalitach s priznacnymi malymi kresbami :)

Leara asi lze buď milovat nebo nepochopit. Já jsem v té první skupině.

"Jako by Lear z nonsensových pětiverší sestrojil perpetuum mobile humoru." (s. 232, z doslovu Antonína Přidala)

Jeden čtenář limericků,
poznal díky Learovi i Afriku,
kladl si odpovědi,
které šířili zvědi
nejednomu čtenáři limericků.

Verše a kresbičky lorda Nemyslitelátora jsou k smíchu... A to je dobře.

Obsahuje zajímavý životopis Edwarda Leara.

Krásné hovadiny a bravurní překlad. Ten obdivuji ze všeho nejvíc, protože přeložit básně je o level výš, než přeložit prózu.