Vegetariánka

15.04.2019

Kniha nebyla úplně nejhorší, ale zároveň mě ani nijak nenadchla :-)

09.04.2019

Kniha se misty necetla snadno. Je to me prvni setkani s korejskou literaturou a tak mi tento naturalisticky, syrovy pohled na problematiku postaveni zen a jejich individuality v zemi nedelal dobre. Ale to ma spravne kniha s takovym sdelenim delat. Za me vynikajici!

07.04.2019

Definovala bych jednoduše jedním slovem: Divný. Kniha na mě působila depresivně, nebavila mě, ani jsem moc nepochopila, co tím vším chtěla autorka prezentovat. Že vegetariáni jsou šílenci? Konec byl otevřený, čekala jsem nějaké rozuzlení, nebo cokoliv, z čeho bych usoudila, že chápu příběh knihy. Teď mám v hlavě maximálně guláš.

02.04.2019

Můj druhý kousek od Han Kang. Ano, dostala jsem se k ní hlavně díky ČV, ale také proto, že kniha Kde kvete tráva se mi velmi líbila. Tato kniha nebyla tak drastická jako ta druhá od Kang, ale četla se mi velmi dobře, řekla bych tak nějak lehčeji než Kde kvete tráva. Příběh byl opět dobře napsaný, ale bohužel mě neoslovil natolik, abych hodnotila plným počtem hvězd. Některé pasáže mi přišli zbytečně drastické, některé zase přitažené za vlasy a konec se mi moc nelíbil. Každopádně případný další počin autorky si ráda přečtu.

Co se týče Odeonu, měl by si dávat pozor na překlepy.

26.03.2019

Na můj vkus moc syrove ponure a depresivni. Asi je to tím, že se jedná i jinou mentalitu. Ale jedna se opravdu o nevšední a zajímavou knížku, ale pro určitý okruh čtenářů.

22.03.2019

Dosť posobivé, zároveň drsné a ku koncu brutálne smutné, ale niektoré obrazy skutočne neviem doteraz dostať z hlavy... je to stále o tom, ako nás v detstve výchova dokáže dojebať, a že čím dlhšie v sebe tieto traumy dusíš, tým horšie to potom vypáli... celá kniha má v sebe zároveň takú tú "ázijskú poetiku", dokázal by som si to predstaviť aj ako film, ktorý by natočil napr. Kim Ki-duk..

Co ke knize napsat... Byla to nuda... Jsem ráda, že to mám za sebou. Díky za pouhých 208 stran. Teď si můžu přidat knihu do ČV a jsem ráda, že už ji nemusím nikdy číst...

14.03.2019

Zajímavý příběh vyprávěný postupně třemi protagonisty. Rozhodně velmi dobře napsáno.

12.03.2019

(audiokniha) Vícehlasé namluvení knihy je skvělé včetně výkonů jednotlivých narátorů, určitě bych si samotné čtení knihy tak neužila. Ale i přesto byla kniha pro mě hodně vzdálená tomu, co jsem zvyklá číst, byla hodně kontroverzní a bohužel mě neoslovila.

07.03.2019

Tato kniha mě nenadchla. Asi moc nechápu mentalitu a způsob života asijských národů.

06.03.2019

Tři působivé povídky, které se prolínaly a zároveň každá byla úplně jiná. Ve všech vystupovala Jonghje, každou vyprávěl někdo z jejího bezprostředního okolí. Každý k ní měl jiný vztah a každý popisoval jinou fázi jejího života. Zpočátku mi to nepřišlo až tak naléhavé... Ale pak jsem odmítla jíst k svačině zapečené rohlíky se sýrem, protože jsem neměla ani hlad, ani chuť, a bylo mi řečeno, že jsem nemocný člověk. Možná tehdy jsem se ke knížce vrátila jako do úkrytu. Aneb otázka ze závěru: copak nemůžu umřít? Copak nemůžu nejíst maso? Copak nemohu dělat to, co cítím, že je pro mě správné, pokud tím neubližuji někomu dalšímu? (tím nechci říct, že bych chtěla umřít nebo se stát vegetariánkou. Jen že na mě kniha zapůsobila.)

21.02.2019

Vegetariánka je poněkud zvláštní kniha, svým popisem naturalisticky vykresluje odpor k masu, tak že dochází k úplnému rozpadu osobnosti. Naproti tomu stojí rodina, která jako společnost ji nechápe, jelikož maso je jejich zdrojem denní obživy. Tento patos graduje do takové nesmyslnosti, že raději volí svou vlastní smrt, než aby se podvolila společnosti. Autorka svým příběhem vtahuje člověka do temných zákoutí mysli a nechává čtenáře na pospas jejich myšlenkám. Kniha nejen mistrně poukazuje na odlišnou mentalitu korejské společnosti, ale i na absurdnost samotného chování společnosti.

14.02.2019

Tato kniha nebyla můj šálek kávy. Kdybych ji neměla do výzvy, tak ji hned odložím.

12.02.2019

Od Vegetariánky jsem si slibovala hodně a myslím, že moje očekávání se v mnoha ohledech splnilo. Cením si asi nejvíc originality tématu a motivů - hlavně role jídla, které podle hrdinčina smýšlení utváří její identitu. Nejvíc mě přitom na příběhu fascinuje cesta od člověka k rostlině, která není jen výplodem "choré mysli", jak by se někomu mohlo zdát, ale hrdinčinou specifickou reakcí na strojenost a nepřirozenost korejské společnosti, které její členy nenápadně zbavují jakékoli spontánnosti a nároku na svobodu. Myslím si, že román Vegetariánka výborně popisuje důsledky, ke kterým život v této společnosti vede a současně navrhuje řešení - nepřirozené nahradit přirozeným a umělé tradice svobodou.

11.02.2019

Tahle knížka je na jednu stranu hrozně zvláštní, ponurá až depresivní, ale musím říct, že se četla skvěle a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Řekla bych, že velmi dobře zachycuje postupný rozpad osobnosti mladé ženy na základě jejích negativních zážitků z dětství. Vše začne docela nevinně - co je zlého na tom najíst maso? Nicméně vyhraněnost hlavní postavy se stupňuje, ztrácí zábrany a sebekontrolu, což nemůže skončit dobře.
Za mě rozhodně jedna z top knih, které stojí za to si přečíst.

11.02.2019

Nejsem fanynkou knih, které si libují v bezútěšnosti. Kniha je skvěle napsaná, má výborný koncept a je skvělou sondou do mentality asijské společnosti. A za to taky body. Všechny hlavní postavy trpí nějakou psychickou poruchou a jsou taky skvěle vykresleny, jen to stále zabředávání hlouběji a hlouběji. Autor jim prostě od začátku nedává šanci. A to se mi zdálo příliš jednoduché. K tomu zůstaly v hlavě morbidní obrazy. Proto body dolů.

10.02.2019

Přečteno jedním zatajeným dechem...tento příběh zůstane dlouho v mé mysli. Doporučuji těm, kteří si chtějí přečíst něco neobvyklého.

09.02.2019

Četla jsem kvůli čtenářské výzvě, jinak bych se k této knize zřejmně nedostala. Zajímavý příběh, je v něm něco, co mě nutí stále o té knize přemýšlet....

03.02.2019

Dlouho jsem přemýšlela, co ke knize napsat. Určitě neobvyklý příběh, mnohým z nás neuvěřitelný, možná nepochopitelný, naprosto jiná kultura, o které zhola nic nevím. Asi navždy mi zůstane v hlavě vzpomínka Jonghje, jak její otec usmrtil psa tažením za motorkou, protože musí zemřít vysílením, aby jeho maso bylo křehké. Pes se totiž musí sníst, aby se Jonghje zahojilo jeho kousnutí. Pro mě nepřijatelné, téměř jsem tu scénu nedokázala přečíst, pro ně běžná realita.
Druhá část jakoby zahalená oparem silné Songminovy touhy po své švagrové, jejíž naplnění nakonec vyústí v třetí část, kdy Jonghje raději volí smrt, než aby se podvolila stále rostoucímu tlaku, aby se znovu stala pokornou a poslušnou ženou.
Pro mě silně depresivní příběh, ale rozhodně nezapomenutelný. A jak jsem k němu ze začátku přistupovala rozpačitě, po dočtení mám pocit, že bych ho potřebovala přečíst znovu a znovu o něm přemýšlet.