Věčná žena

22.11.2019

Úvahy Gertrudy von Le Fort jsou pro dnešní dobu poznamenány dvojím nezaviněným handicapem. Autorka se snažila o aktualizaci křesťanských postojů, pokoušela se mluvit jazykem své doby, aby zpřístupnila a připomenula to cenné, co křesťanský pohled na ženu nabízí. Jenže její doba se zdůrazňováním kolektivismu je naší naprosto vzdálená a tam, kde ona zamýšlela třecí plochy vyhlazovat a nabízet podobnosti a styčné body, tam nám dnes klade odpor a odpuzuje nás.
Druhým neštěstím je dnešní ztráta citu pro prakticky všechny hlavní symboly, kterými text operuje. Ano, s tím se jistě potýkala i ve své době, ale tehdy šlo o ztrátu doléhající, čerstvou, skutečnosti byly přítomné aspoň ve společenské paměti, jako dědictví předchozí generace. Dnes znějí většinové společnosti jako slova z pohádek. Pannu potkáváme asi jen v astrologické rubrice. Anonymní služba či závoj jsou v kultuře prezentace a sebeprezentace nepochopitelné. Nezrušitelnost manželství, mateřství jako závazek, nikoli jako právo... A přece to může některým lidem zaznít v hloubce bytosti, právě v kontrastu s převládajícím smýšlením. Kromě toho určitá citlivost a tím pádem i srozumitelnost přetrvává: Virgo má stále potenciál účinně jako symbol obhájit poslední hodnotu člověka-osoby, neodvislou od jeho výkonu. Mater stále do jisté míry evokuje neschopnost ničit i přesažení času. A sponsa stále přináší muži druhou polovinu světa.

Hodnota této knížky není ve schopnosti oslovit mnohé, ale oslovit některé. Nebude formovat společenost, ale může formovat osobní povolání.