Věchi
Nikolaj Alexandrovič Berďajev , Sergej Nikolajevič Bulgakov , Michail Osipovič Geršenzon (p) , Alexandr Samojlovič Izgojev (p) , Bogdan Alexandrovič Kisťakovskij , Pjotr Berngardovič Struve , Semjon Ljudvigovič Frank
Sborník článků o ruské inteligenci. Vyšel v Rusku roku 1909 jako soubor článků nejvýznamnějších představitelů ruského myšlení té doby. Pod redakcí literárního historika a publicisty M. Geršenzona do sborníku přispěli filosofové N. Berďajev, S. Bulgakov a S. Frank, politický myslitel a aktivista P. Struve, právník B. Kisťakovskij a publicista A. Izgojev. Věchi byly jakýmsi manifestem, který vycházel ze zkušenosti první ruské revoluce a varoval před zahráváním si s revolučními idejemi. Autoři upozorňovali, že pokud nebudou představy prorevolučně naladěné ruské společnosti zásadně revidovány ve prospěch duchovních hodnot, může Rusko očekávat tragédii. Toto varování, vyslovené osm let před Říjnovou revolucí, se bohužel ukázalo jako prorocké.... celý text
Literatura naučná , Filozofie
Vydáno: 2003 , Pavel Mervart
Originální název:
ВЕХИ. Сборник статей о русской интеллигенции , 1909
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
revoluční hnutí společnost a politika ruské dějiny
Kniha Věchi je v
| Přečtených | 4x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 3x |
| Chci si koupit | 1x |
Extrémně zajímavý sborník. Asi z žádné jednotlivé knihy jsem se toho nedozvěděl tolik o ruské mentalitě. Sborník na pozadí hodnocení tehdy nedávné revoluce z roku 1905 pojednává o různých aspektech situace ruské společnosti, v jaké vstupovala do 20. století. Všechny fatální omyly bolševismu (a z nich plynoucí tragédie Sovětského svazu) nespadly z nebe, nýbrž vyvěraly ze specifického společenského, myšlenkového a politického kvasu (či strnulosti) v Rusku na přelomu 19. a 20. století. Zdá se to vzdálené, ale není. To, co se děje v Rusku dnes, nelze pochopit bez pochopení celého 20. století, a to s nadsázkou řečeno začalo tímto sborníkem. (Samozřejmě nejsem nadšený ze všech statí stejně -- Kisťakovskij a zejména Izgojev jsou slabší --, ale většina má opravdu velmi vysokou intelektuální kvalitu.)
"Nihilistický moralismus je základním a nejvlastnějším rysem duchovnosti ruské inteligence: z popírání objektivních hodnot vyplývá zbožštění subjektivních zájmů bližního („lidu“), odtud pak přesvědčení, že nejvyšším a jediným úkolem člověka je služba lidu, a odtud asketická nenávist ke všemu, co brání nebo jen nenapomáhá realizaci tohoto úkolu. Život nemá žádný objektivní vnitřní smysl; jediným štěstím v životě je materiální zabezpečenost, uspokojení subjektivních potřeb; proto je povinností člověka zasvětit všechny své síly práci na ulehčení údělu většiny, zatímco vše, co ho od tohoto úkolu odvádí, je zlem a musí být nemilosrdně vymýceno. Takový je onen podivný, logicky špatně vystavěný, psychologicky však pevně stmelený řetězec úvah, který určuje veškeré chování a systém hodnot příslušníka ruské inteligence. Nihilismus a moralismus, ateismus a fanatická surovost mravních požadavků, bezzásadovost v metafyzickém smyslu (neboť nihilismus v podstatě znamená popírání principiálních hodnot, objektivního rozdílu mezi dobrem a zlem) a neobyčejně důsledné a svědomité Ipění na empirických principech, tj. na v podstatě konvenčních a neprincipiálních nárocích -- to vše spoluvytváří svérázný, racionálně nepostižitelný a zároveň pevný svazek antagonických motivů, představující mohutnou psychickou sílu, a zároveň je to i způsob myšlení, kterému říkáme nihilistický moralismus." (S. L. Frank: Etika nihilismu)