Věc z temnot a další příběhy H. P. Lovecrafta

Spojení Tanabe a Lovecraft bylo pohlcující. Fantazie dostává díky Tanabeho kresbám víc podnětů, jak si představovat Lovecraftův svět, a rozhodně je to povedené.

další skvělé pojetí hororové klasiky H.P Lovecrafta od japonského ilustrátora komiksu mangy Go Tanabe . Opět velmi mrazivě ztvárnil chladný a bez nadějný světy a záhadné kultury které ve své fantasii stvořil H.P. Lovecraft Rád se ke knize budu vracet a doufám že se dočkáme dalších knih v manga komiksu .

Po skvělém šílenství největších horských objevech co lidstvo pamatuje,nenechalo na sebe dlouho čekat,věci nalezené v temnotách.
Zajímavé,poutavé,ale dosti podobné vypravování.
Nelze si nevšimnout.I když samotný mistr,je tím vlastně proslulý.
Samozřejmě jde o komiks,takže dosti upravené.
Navíc povídkově a co formát dovoluje,takové kratoučké.
V horách šílenství oproti tomu působí geniálně,věci z temnot působí spíše jakoby fragmenty nalezené v truhle na půdě.
Fanoušci si užijí,zpracování podařené,určitě stojí za to pořídit do sbírky.
Do topky řadím příběh z ponorky,jednoduše srdcovka.

Za mne po přečtení trochu rozpaky. Lovecraftovy knihy to nahradit ani dorovnat nemůže, na to jsou komiksy přece jen příliš zkratkovité a nedokážou nahradit tu detailně precizní popisnost, ze které má stoupat děs. No a ti sexy mladíčci coby hrdinové jsou vážně úsměvní.

Už odmalička mě fascinovalo objevování prastarých a záhadných civilizací – nejprve na tehdejším PlayStationu 1 v sérii Tomb Raider a také při sledování mého tehdejšího oblíbeného hrdiny Indiana Jonese. Později mě ze stejných důvodů naprosto uchvátila herní série Uncharted, která v sobě nesla podobné kouzlo dobrodružství, tajemství a dávno zapomenutých civilizací.

Vybavuji si, že mi bylo asi jedenáct, když jsem poprvé viděl filmy ze série Vetřelec – a pamatuju si ten neklid, strach a studený pot, který mě při tom zachvátil.
Dnes, o mnoho let později, mě přepadla jiná posedlost – manga. A v té záplavě sérií a titulů jsem nemohl přehlédnout dílo mangaky Gó Tanabeho, které mě okamžitě vtáhlo.

Jeho sbírka Věc z temnot a další příběhy ve mně probudila hluboko zakořeněné pocity úžasu a napětí, které jsem dříve zažíval právě u dobrodružných filmů nebo hororů. Lovecrafta jsem nikdy nečetl, ale Tanabe mi díky svému výjimečnému talentu umožnil nahlédnout do jeho podivného a děsivého univerza. Styl vyprávění je těžko představitelným děsem. Jenže Tanabe musí jako kreslíř část těchto "nepředstavitelných" hrůz přenést do obrazů, a tak občas přicházíme o kouzlo neviděného. Přesto se mu daří zachovat silnou a tísnivou atmosféru. Po dočtení každého příběhu zůstává v hlavě spousta otázek – a přesně to mám na hororu rád.
Většina povídek nekončí dobře. A právě v tom spočívá jejich síla.

Kniha obsahuje pět skvěle převyprávěných příběhů.
V první povídce se trosečník setká s děsivou mořskou kreaturou – samotným králem Dagonem. Už na začátku knihy stojí za to obdivovat Tanabeho kresbu, zvlášť na dvoustranách 14–15 a 22–23.

Druhý a zároveň nejdelší příběh se točí kolem prokletého chrámu a spisovatele Roberta Blakea, který se nechtěně propojí se zlem ukrytým v jeho hlubinách. Atmosféra je zde temná a sevřená, s narůstajícím pocitem osudovosti. Detailnost Tanabeho kresy lze opět obdivovat na dvoustránce (152-153).

Třetí povídka Chrám patří k mým oblíbeným – odehrává se na německé ponorce a pracuje s klaustrofobickým napětím a nálezem artefaktu, který souvisí s pradávnou civilizací žijící hluboko pod mořskou hladinou. Vizuálně velmi působivé, zejména stránky (210-211).

Čtvrtý příběh mě zaujal o něco méně, i když měl své silné momenty. Dva přátelé s morbidním koníčkem – mají obsesi se čtením Necronomiconu a vykrádají hroby – narazí na prastarý artefakt, střežený nestvůrami, které zjevně čekaly na své probuzení. Atmosféra mi v lecčems připomněla ducha Psa baskervillského.

A nakonec přichází povídka Bezejmenné město, která pro mě byla vrcholem celé sbírky. V tomto příběhu jsem cítil ozvěny filmů, které jsem miloval jako malý – Mumie, Indiana Jones i Vetřelec. Skvělá výprava, perfektně budovaná tísnivá atmosféra a úžasný dvojpanel na stranách 312–313, který mi doslova vyrazil dech. Nad celým příběhem (a dalo by se říci i knihou celkově) visí slavná věta:
„Není mrtvé, co umí věčným spánkem snít; však tajemných věků krok i smrt může zahubit.“

Na závěr bych snad dodal, že každá povídka v téhle knize by se vlastně dala zakončit jednou větou:
Pořád to tam někde je, spí – a čeká, až bude znovu objeveno a probuzeno.

Lovecrafta mám strašně ráda a Tanabeho styl mi hodně sedl v Horách šílenství, takže jsem na AF neváhala a sáhla i po této sbírce povídek.

Jsem nadšená z kresby (i když některé postavy by za mě mohly vypadat víc jako starší, vousatí a životem ošlehaní chlápci, a ne jako sexy bišíci :D).

Nicméně zatímco V horách šílenství na mě působilo jako opravdová manga adaptace Lovecraftovy novely, tenhle soubor mi připadá spíše jako takový doplňkový materiál, sbírka ilustrací, hmatatelné ztvárnění těch neurčitých znepokojivých představ, které mi hlavou probíhaly při čtení původních povídek. Místy je to strohé, rychlé (třeba klaustrofobický ponorkový Chrám tím za mě dost utrpěl), chyběla tomu větší hloubka, než se do příběhu ponoříte *bum* je konec… nebo náznak konce.

Ale pořád je to velmi kvalitní počin, doufám, že se tu Tanabeho dočkáme víc, hrozně bych chtěla vidět jeho pojetí Snových říší nebo klasiku jako Barvu z kosmu a Hrůzu v Dunwichi.

„Věc z temnot a další příběhy H. P. Lovecrafta“ od Gó Tanabe je skvělá manga, která dokonale zachycuje atmosféru Lovecraftových příběhů. Tanabe vynikajícím způsobem vykresluje temné, hororové světy, které Lovecraft proslavil, a přenáší je do vizuální podoby s neuvěřitelným detailem. Komiks má úžasnou atmosféru, která vás vtáhne a drží v napětí až do poslední stránky. Pro milovníky Lovecrafta je to opravdu skvělý zážitek. Za mě 5 z 5 – rozhodně stojí za to!

Poviem na rovinu, neveril som, že Tanabe prekoná svoj dvojdielny zväzok V horách šílenství. Bál som sa, že toto bude skôr len taký slabší, priemerný dodatok, prteože predsa len vtedy to bol jeden z najslávnejších Lovecraftových textov a dnešná zbierka obsahuje 5 kratších príbehov, ktoré oproti majestátnemu V horách šílenství predsa len môžu pôsobiť... lacnejšie? Našťastie, obavy boli zbytočné. Jednotlivé texty ma u HPL paradoxne príliš nebavili, ale prevedené do podoby mangy povestným Tanabeho geniálnym vizuálnym štýlom sa z nich (ne)prekvapivo stávajú nezabudnuteľné diela ponúkajúce plno úchvatných záberov, nápadov a scenérií. Dobre, CREW. Poprosím tretiu nálož.

Tohle byl můj první komiksový Lovecraft a kolem a dokola vlastně můj druhý přečtený Lovecraft celkem. Alespoň se základy kosmologie, jíž autor využívá, jsem obeznámena, stejně tak s tím, jaké prvky ve svých příbězích používá. Na této manze si cením především atmosféry, která je z příběhů cítit. Nemyslím, že by Lovecraftova tvorba dnes někoho vyloženě děsila, jak tomu asi bylo kdysi, ale ta atmosféra je pořád silná – je to takové to mrazení v zádech, prapůvodní strachy z neznáma a z vesmíru, které v sobě máme všichni pořád nějak zakořeněné, i když tvrdíme, že ne (Kdo zvládne spát s nohou přehozenou přes okraj postele, musí být psychopat!). V jeho příbězích (pokud odhlédneme od toho, že se v nich vždycky někdo zblázní…) je plno temnoty a dávných mystérií, která se dnes mohou zdát leckdy úsměvná, ale pořád nás to k nim táhne – okultismus, satanismu a další dekadentní záliby… Těmi se to tu jen hemží.

Co jsem tak pochopila, české vydání se skládá ze dvou japonských sbírek (obsahuje dohromady pět povídek). Nejsem kdovíjaký znalec hororu (jsem srab), ale přijde mi, že námětově to čerpá z klasických hororových prvků. Většina povídek končí zatmívačkou a konečné hrůzy jsou čistě na čtenářově fantazii. Což někdy funguje víc, někdy míň. Nejvíc se mi líbila povídka „Slídič“ o vykradačích hrobů a pak titulní „Věc z temnot“. „Dagon“ a „Bezejmenné město“ byly na můj vkus trochu zkratkovité, ačkoliv i to mělo své kouzlo. "Chrám" byl správně klaustrofobní. Kolem a dokola asi docela fajn start, jak se do Lovecraftova díla trochu ponořit.

(SPOILER) Knihu jsem si koupil, protože předchozí dvousvazkový grafický román stejného autora na Lovecraftův námět Hory šílenství se mi líbil (je ostatně odbornou kritikou považován za zatím nejlepší mango-komiks Gó Tanabeho).
I Věc z temnot je kniha pěkná a už jen kvůli jejímu „japonskému“ uspořádání stránek zajímavá.
Celkově ale musím konstatovat: četbu Lovecrafta to v žádném případě nenahradí. Jde nanejvýše (a tak to já i beru, při vší úctě k tvůrcům všech komiksů) o jakési „ilustrace“ k Lovecraftovým povídkám, obrazový doplněk jeho textů. Kdo si chce ale udělat obrázek o Lovecraftově fantastickém světě, jeho monstrech, o jeho fantazii vesmírných hrůz, musí si přečíst jeho dílo, ne si prohlédnout komiks.
Tyto komiksově zpracované povídky H. P. L. mají ovšem slušný ohlas ve veřejnosti. Viz třeba https://medium.seznam.cz/clanek/sabina-hurtakova-haskova-vec-z-temnot-h-p-lovecrafta-v-komiksove-podobe-predci-vase-predstavy-114352 a jako komiks je lze považovat za zdařilé.
Abych měl srovnání pro tuto adaptaci, prohlédl jsem si i podobná díla jiných umělců.
Grafické zpracování všech povídek této knihy (a ještě řada povídek dalších) je třeba ve dvousvazkové The Lovecraft Antology (v angličtině).
Každou povídku v této antologii kreslil jiný umělec a musím říci, že mnohé (skoro všechny) se mi, jako kresba, líbí více než Gó Tanabe. Bohužel se jedná o velice krátké komiksy, i pouhých 6 stran, nejdelší stran 16. Udělat si z toho nějaký obrázek o díle HPL a o jeho světě plném hrůz je podle mne nemožné, některé tyto grafické povídky navíc, bez znalosti Lovecraftova textu, ani nejde pochopit. V tom je zpracování Gó Tanabeho jasně lepší, drží se textu a rozsah je dostatečný pro pochopení Lovecraftova děje, ne ovšem (opakuji) pro prožití Lovecraftova hororu. Co se týká kresby, je kresba Gó Tanabeho abstraktnější a lze říci i „modernější“ než jiná zpracování (například postavy v komiksech od Cubarda, který vytvořil velkou grafickou knihu nazvanou prostě Lovecraft, obsahující i grafický román Hory šílenství, jsou spíše karikatury). Rozsáhlejší Tanabeho kresby exteriérů (prokletý kostel či obrázky z ulic hrůzostrašného města Providence ve Věci z temnot) hororovou atmosféru sice mají (ale nicméně exteriéry v jeho Horách šílenství považuji za mnohem zdařilejší), je zde ale také dost malých panelů, které nejsou zcela čitelné a srozumitelné a myslím že jsou i zbytečné. I zpodobnění Lovecraftových božstev znám od jiných ilustrátorů lepší (strašidelnější, fantastičtější) a opět: v Horách šílenství byl v tomto Gó Tanabe v tomto mnohem lepší.
Tanabe poněkud zbytečně posunul děj povídky Dagon do doby 2. světové války – na dvou panelech je vidět hákový kříž. Horší je chyba textu autora nebo překladatele v povídce Bezejmenné město, kde jeho zrůdní obyvatelé vylétají z podzemí ráno a vracejí se večer, aby – „za tmy škodili lidstvu“ – doslova (?!). Přesně tedy naopak od logicky správného Lovecraftova textu. Na této povídce jsou také nejlépe vidět omezené možnosti vyjádření u komiksu: v této Lovecraftově povídce hrdina do poslední chvíle nechápe, do stavby jakých tvorů vlastně vlezl a domnívá se, že jde o výtvor lidí, kteří jen alegoricky ztvárňovali ve svém umění jakési plazí tvory, které zbožňovali. Prozření mu trvá vlastně celou povídku, v komiksu je odbyto na jednom panelu… Zajímavé je také vyobrazení křesťanského kříže (!) na obrázku jakéhosi rituálu těchto nelidských tvorů.
Na Amazonu je ke koupi další kniha Gó Tanabeho The Call of Cthulhu a autor ostatně zpracoval stejnou formou ještě další povídky HPL. Takže doufejme, že se také objeví i česky (v angličtině je nabízí i české e-shopy).

Tanabeho není nikdy dost. Chci víc!

Gó Tanabe má úžasný cit vyprávět hrůzostrašné příběhy prostřednictvím obrázků. To, že se zaměřil na tvorbu H. P. Lovecrafta, je pak bonus navíc, třebaže jsem jednoznačně přesvědčen, že autor má i na vlastní tvorbu. Ale tyto úvahy ponechme stranou, vraťme se k tomu, oč tu běží – o děs. Děs z kosmických hlubin, s nímž se člověk setkává na těch nejméně pravděpodobných místech; děs, který historii planety země provází od jejího zrodu. Ono to možná bude znít banálně, ale některé Lovecraftovy příběhy mají schopnost rezonovat ve čtenáři nejen díky obsahu, ale především díky slohu. Tady jej Gó Tanabe nahrazuje, či snad lépe řečeno doplňuje, výtvarným doprovodem, který dokonale vystihuje původní text. Dokonce bych se nebál říct, že jej v několika momentech posouvá o kus dál, obzvláště máte-li natolik mizernou fantazii, jako já. A byť jsem Dagona četl nesčetněkrát v různých grafických adaptacích, o původní povídce nemluvě, poprvé na mě zapůsobila právě tak, jak podivný pán z Providence zamýšlel.

Ač jsem si i tento komiks podle Lovecrafta náramně užil, nemůžu dát úplně plný hodnocení, zejména proto, že Věc z temnot, stejně jako Dagon, nejsou zrovna z mých nejoblíbenějších povídek od HPL. Chrám byl fajn a Bezejmenné město taktéž (tam bych pouze vytknul, pokud si povídku dobře pamatuju, že byla hrozně ošizená o to nejvíc napínavý - cestu po schodech pod město). A taky mi tam chybí víc toho stěžejního Lovecraftova slovníku: nepojmenovatelné, nepředstavitelné....