Věc Makropulos
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57971/bmid_vec-makropulos-kKG-57971.jpg
4
1164
166
Divadelní hra Karla Čapka o tajemství dlouhověkosti a strachu ze smrti, ale také o deziluzi z nesmrtelnosti. Premiéru měla v roce 1922 v Městském divadle na Vinohradech, kde byl v té době Čapek dramaturgem. Tato komedie novým způsobem zpracovává téma nesmrtelnosti a právo člověka na věčný život. Hlavní postava zpěvačka Emília Marty už téměř tři sta let nestárne.... celý text
Přidat komentář
Ohromné dílo. Čím dál tím víc si myslím že díla Karla Čapka by se měli rozdávat na potkání. Každý by si je měl přečíst. Snad každé jeho dílo má co do sebe a já si prostě nemůžu pomoc - to byl takový génius.
Námět úžasný. Se začátkem jsem se trošku prala, unikaly mi souvislosti. Pak to ovšem do sebe začne zapadat a před vámi ožívá příběh ženy, která vlastně celý život utíká. Před láskou, před smrtí, před sebou samou.
Kdysi možná uměla milovat. Uměla se radovat ze života. Uměla si život užít. Teď se z ní stala žena, kterou pohltila citová prázdnota, pohrdání, moc. Je slavná, ale vlastně ji to ani netěší. Je krásná, ale muži ji už nezajímají. Je bohatá - a přece jí chybí to, co je v životě nejdůležitější...
Nadčasové, k zamyšlení.
Byli by lidé šťastnější, kdyby tak dlouho žili?
Vy máte víc než my! Nekonečně víc! Lásku, velikost, účel, všecko možné. Vy máte všecko. Vždyť ani nemůžete chtít víc...
A přesto stále chceme. Chceme víc a víc a víc - a pak nemáme ... nic :(
Koupil jsem naslepo 4 hry od Capka a musim rict, ze tahle jedina pro me byla trefa vedle. I kdyz pribeh jako takovy je zajimavy, tak to podani mi asi nesedlo.
Karel Čapek je prostě nadčasový ❤️ jeho díla jsou vážně skvělá. Nejvíc se mi líbí Bílá nemoc, ale Věc makropolus je taky skvělá
Na Čapkovi mám ráda to, jak málo stránek mu stačí k vyjádření tak poutavého příběhu. Musela jsem k němu dorůst, během školy jsem ho nečetla jen z principu, ale je to moje chyba, že jsem nevěřila, že je opravdu tak čtivý, vtipný a krátký. Věc Makropulos je další z jeho nadčasových knih, která mě donutila zamyslet se nad tím, jak bych to vlastně v takové situaci viděla já...
Čapkovy divadelní hry mě baví, jsou úderné, poutavé, zároveň plné jeho pověstného filozofování. Hlavně tady nemůže uplatnit omáčku kolem, a tedy žádná strana není dle mého navíc.
Ale oproti Bílé nemoci a R.U.R. příběhu něco chybělo. Předchozí texty mi přišly dokonalé a v lecčems nadčasové. Škoda. Snad příště něco dosáhne na tato dvě dílka.
Zbožňuji formu divadelní hry, protože drží čtenářovu pozornost tím, že je krátká a otáčení stránek dává mozku příjemnou zpětnou vazbu. Obsah jste všichni přede mnou hezky shrnuli a probrali. Mne k tomu mimo jiné napadlo, že myšlenka hry bude stále aktuálnější. Sice si zatím neumíme prodloužit život nad určitou biologickou hranici, ale svůj život si prodlužujeme tím, že nemusíme věnovat tolik času obstarávání potravy jako naši předci. Nežijeme tak o moc déle na roky (byť Čapek zmiňuje očekávání 60 let života, zatímco dnes jsme už pár let přidali), ale můžeme toho udělat více. Jenže se svobodou nakládat se svým časem přichází také více nudy, se kterou tedy alespoň já zacházet neumím.
A těch otázek, které téma "příliš krátkého" a "dlouhého" života nastoluje. Nezkracujeme si život sami? Jak naložit se svobodou trávit čas? Proč E. M. nespáchala sebevraždu? Přišlo jí i to nudné? A co kdyby prodiskutovali Epikúrovo pojetí smrti? Není pak beze smyslu všechno, když se přestaneme bát smrti? A mnohé další...
Vlastně bych ocenil, kdyby Čapek příště začal v poslední části (Proměně) a odtamtud rozvíjel svou diskusi :-)
Taková už klasika, která se hodně pěkně čte. Jelikož je to drama tak přečtení mi zabralo tak dvě hoďky, ale teďka ještě stejně sedím a přemítám co by jsem s receptem na dlouhověkost udělal já a ještě dlouho asi přemítat budu...
Čapek je jeden z mála autorů který i když jeho tvorba je už století stará tak se dobře čte a tématicky je pořád hodně aktuální. Kdo nečetl můžu jen doporučit k přečtení.
Dlouhověkost není nikdy výhra... Vidět umírat své nejbližší a prožívat jedny a tytéž příběhy stále dokola. Pozorovat z dálky své potomky a nemoci se k nim ani hlásit... Na životě je krásné právě to, jak je pomíjivý. Není potřeba tu zůstávat déle, než nám bylo souzeno.
Zdánlivě banální komedie vygraduje do závěru, který dává dílu až nečekanou hloubku. Autor nás přiměje k zamyšlení o smyslu lidského života a jeho naplnění. Dlouhověkost v pojetí "pesimistického" Karla Čapka není žádnou výhrou a teprve vidina smrti (tedy konečnosti) nutí člověka k tomu, aby usiloval o uskutečnění svých cílů.
Kniha velice povedená, od první chvilky mě kniha chytla a byla jsem zvědavá jak příběh dopadne, téma nesmrtelnosti pěkně Čapek vystihl, ale opravdu je tu někdo kdo by chtěl upřímně žít přes 300 let? Kniha se mi líbila a jsem s ní spokojená
Kniha rozhodně přináší zajímavé téma, které každého čtenáře přiměje k zamyšlení, zda je dlouhověkost/nesmrtelnost něco, po čem by člověk měl toužit. Za mě to tedy bylo možná až moc krátké a rychlé, což je jediná vráska na jinak parádní knížce.
Štítky knihy
tajemství divadlo dědictví rozhlasové zpracování herečky nesmrtelnost
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Kniha Věc Makropulos je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 1 880x |
| Čtenářské výzvě | 271x |
| Doporučených | 61x |
| Knihotéce | 313x |
| Chystám se číst | 229x |
| Chci si koupit | 26x |
| dalších seznamech | 11x |
Věc Makropulos je komedie o třech jednáních, která vypráví o jednom dědickém soudní sporu, do kterého znenadání vstoupí záhádná herečka a pořádně zamíchá kartami. Není to však tak jednoduché, jak se může zdát. Karel Čapek se na základě teorie profesora Mečnikova, že "stárnutí je intoxikace organismu" pouští do velmi poutavé a neméně důležité polemiky nad délkou lidského života, která mi vyrazila dech, a nedivím se, že se tohle ojedinělé a nadčasové dílo čte dodnes. Já si ho rozhodně přečtu znovu :) Musím ale upozornit, že první jednání mě vůbec nebavilo, takže pokud byste to náhodou měli stejně, rozhodně se přemožte a hru dočtěte, protože ten závěr fakt stojí za to!