Ve znamení levobočka

od:

Ve znamení levobočka

Nabokovův druhý anglicky psaný román je originálně pojatým příběhem svobodného člověka v diktatuře. Jeho hlavní hrdina Adam Krug, největší filosof fiktivní země ovládané vzmáhajícím se totalitním režimem, je přesvědčen, že mezinárodní věhlas a mravní odvaha jej ochrání před krutostmi policejního státu, v jehož čele stojí... celý text

Nabokovův druhý anglicky psaný román je originálně pojatým příběhem svobodného člověka v diktatuře. Jeho hlavní hrdina Adam Krug, největší filosof fiktivní země ovládané vzmáhajícím se totalitním režimem, je přesvědčen, že mezinárodní věhlas a mravní odvaha jej ochrání před krutostmi policejního státu, v jehož čele stojí jeho dávný nepřítel ze školních let. Nabokov se i v tomto jízlivém antiutopickém vyprávění projevuje jako mistr vědomí i podvědomí, svébytného stylu plného tajemství a přesného detailu, přistupující k obtížnému tématu jinak než Arthur Koestler či George Orwell a překvapující čtenáře nečekanými triky. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/1203/ve-znameni-levobocka-1203.jpg 4.521
Série:

Nabokov (3.)

Originální název:

Bend Sinister (1947)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Paseka
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Přidat komentář
led.zep
01.12.2015

Jsou díla, nad nimiž se čtenář ptá: "Co tím chtěl básník říct?" Tady mě při čtení napadala spíš otázka: "Proč to řekl zrovna takhle?" Místy jsem měl pocit, že nejde o román, ale o nějaké intelektuální cvičení. A i teď, po přečtení, mé dojmy stále oscilují mezi tím, že by bylo dobré si knihu s odstupem a v jiném rozpoložení přečíst ještě jednou, a otázkou "Ale proč?" Tři a půl hvězdičky by mé hodnocení vystihovaly nejlépe.

Atuin
07.06.2014

Jen obtížně definovatelný text, ovšem jinak zcela typický Nabokov. Děj samotný není paradoxně komplikovaný, ovšem vytváří paradoxy sám v sobě tím že autor něm vytváří citace sebe samého natolik silně že to místy nabírá silně proustovské prvky. Jako by na děj a siluetu knihy Nabokov záměrně a kupodivu i často zcela zapomínal a potom se k ní vracel jen jakoby okrajově. Nálada v knize nekolísá,ale často najednou vyskočí a zase vrátí k tolik známému extrému podivné tíhy. Četla jsem knihu celkově již třkrát a vždy tam vidím ono slovíčkaření, rozebírání knihy až na její kostru,ono holé nic a pak to třeskuté pozadí. No Nabokov.5/5