Ve stínu Hvozdu

05.01.2023

Velmi příjemná četba.Bylo to takové kouzelné,pohádkové.

31.12.2022

Novikova píše hlavně o ženách pro ženy, co mají rády fantasy ; jejími hrdinkami jsou často podivínky, které zjistí ( jak už to bývá často nepříjemným způsobem), že mají nějaké podivuhodné schopnosti. Novikova má živý popis, dobrou charakteristiku postav, jediné, proč ji nemohu doporučit i mužské části je romantická linka, která je lehce za hranou-přeslazeno (přiznávám se k hříchu, i to se mi líbilo).

12.11.2022

U teto knihy mam celkem smisene pocity, rozhodne to neni snadne cteni, kdy Vam stranky hladce ubihaji pod rukama. Ale vlastne cele to lopoceni stoji za to, autorka umi psat, popisy vseho a vsech jsou tak zive a skutecne, ze vdechuji knize zivot.

Postavy mi byly sympaticke, jen romanticke lince bych osobne venovala vetsi pozornost, protoze je pomerne unikatni a osobita, stejne jako hlavni hrdinove. Konec byl tak pokojny a poeticky, ze vystrelil knihu az k vysinam, a proto, pres vsechny vytky, ktere ke knize mam, jsem nakonec velice spokojena.

09.08.2022

(SPOILER) Tak tohle byla taková horská dráha.
Rozjezd rychlý a adrenalinový, pak jste se notnou chvíli pomalu ploužili po rovince, následovala skvělá smyčka co vás otočí vzhůru nohama, rovinka, další smyčka a konec byl odpočinková jízda do cíle.
Pořád z toho mám smíšené pocity, pořád vlastně nevím co si o tomhle myslet.

"Nieszka" měla na všechno řešení i když sama nevěděla co a proč dělá. Sarkan ji nemohl vystát, ale toleroval všechny její výstřelky. A přesto jsem se usmívala, když to mezi nimi ke konci knihy zajiskřilo. Jako bych si (jim) to přála.
Vlastně to není špatná kniha, jen mi tam něco vadí, něco chybí, něco co dodá ten pověstný "wow efekt"

21.07.2022

Stejně jako mnozí jiní jsem se na knihu těšila. Skvělé hodnocení, komentáře nešetří chválou...sečteno podrtrženo to musí být skvělá kniha. V mém případě omyl. Ve svém subjektivním hodnocení musím vytknout to hlavní z čeho jsem při čtení (ke konci již dosti nucenému) skřípala zubama.
Kniha se neskutečně táhne a odlehčení alespoň o 100 stran by jí jistě pomohlo. Má nelibost možná pramení také z toho, že jsem hlavním postavám nepřišla na notu. Z mého pohledu ale hlavní hrdinka, která nejspíš měla představovat nějakou silnou a úžasnou čarodějku působila jako panovačné dítě a nesympatická mi byla od samotného počátku. Neustále si na něco stěžovala a působila jako někdo, kdo sežral všechnu moudrost světa a to nikdy neopustila svou vesničku. Co se hlavního mužského čaroděje týče, který je popisován jako mocný a zkušenou čaroděj, je velmi těžké ho brát vážně, když je pojmenován jako "Drak". Vztah těchto byl podivně skřípavý, těžko uvěřitelný a táhl se celou knihou.
Samotné zakončení (po 300 stranách opakujícího se scénáře - "neřešitelný problém" + "zcela náhodou se zjeví řešení" = "naše hrdinka strčí do kapsy celé generace") bylo vyřešené jen aby se neřeklo a vše dopadlo dobře.
Dojít k závěru knihy mne stálo mnoho sil a hloubku slibovanou ostatními jsem nějak nenašla. Snad u jiné knihy.

06.07.2022

Nejlepší kniha za posledních několik let!!! Vtáhla mě tak, že jsem ji nemohla odložit, každou volnou chvíli jsem k ní utíkala, odkládala domácí práce, děti manželovi, jen abych se pročetla co nejrychleji na konec, byla to nádherná jízda.
Příběh má akční děj, stále se něco mění, autorka se nepitvá v nesmyslech a pěkně vše odsýpá, přitom tam nechybí ani popisy, emoce, překvapení.
Přestože je děj místy až krutý, celkově příběh vyznívá pozitivně a mile, rozuzlení tajemství Hvozdu bylo nečekané.
Hodně se mi líbil napínavý vztah mezi hlavními protagonisty, který překvapuje celou knihu.
Nic tak skvělého už jsem dlouho nečetla, všemi deseti doporučuji!

20.04.2022

Výborná knížka, báječně jsem si četbu užila. Zaujala mne hned první větou, následně jsem s potěšením vychutnávala zajímavý příběh. Lámala si hlavu nad tajemstvím Hvozdu, tajila dech při jeho útocích a spokojeně ocenila napínavé i překvapivé řešení lesních potíží. U této knihy mi vyhovoval rozsah, délka - tak akorát. Je brožovaná, což je škoda, ale hezky udělaná a čtivost jí dodává i skvělá práce překladatele pana Milana Žáčka. A co je také dobré? Že to není první díl série. Už mne opravdu štve, když přečtu první díl, někdy i druhý, končí to otevřeně a další díly pak nevydají. Kniha se mi opravdu líbila, časem se k ní ráda vrátím.

09.04.2022

Tak tohle pro mě bylo velké zklamání. Četla jsem "V zajetí zimy" a z této knihy jsem byla celkem nadšená, a tak jsem se těšila i na tuto. Nicméně už od poloviny se mi kniha neskutečně táhla, z mého pohledu některé popisy úplně zbytečné, celý ten svět se nějak z mého pohledu bortil a vlastně ani hlavní hrdinky mi nebyly tak moc sympatické. Moc nechápu to nadšení kolem knihy...

02.04.2022

Magická,výpravná,epická pohádka obohacená prostředím a jmény  připomínajicim Polsko a Litvu,odkud pochází autorčiny rodiče. Fantazie Novikové je téměř bezbřehá,vyprávění se neustále posunuje vpřed bez zbytečných nudných pasáží.Snad jen vznik Hvozdu byl pro mne trochu nejasný,ale jinak si ty ceny kniha zasloužila.

30.03.2022

(SPOILER) Čtení této knížky jsem si velmi užila. Až mi přišlo, že atmosféra, prostředí a příběh jsou mi jako šité na míru.
Velmi jsem ocenila originální zaklínadla a magii. A chemie mezi hlavními postavami je prostě perfektní :)
Krásný, hluboký příběh s dobrým koncem :)

20.03.2022

Na tomhle byla jednoznačně nejlepší ta atmosféra. Představte si atmosféru z Kouzel rodu Thornů smíchanou s nějakou tou pohádkou nebo legendou či pověstí. A vznikne vám atmoška jak z Ve stínu hvozdu. Líp to asi popsat nedokážu.
Postavy mi sedly dobře, ale tak nějak s odstupem. Nebyly mi blízký. Spíš, jako když někdo vypráví legendu/pohádku/pověst o těch postavách, než, že bych ten příběh prožívala s nimi.
Děj byl dobrý, ale asi mě zas tolik nezajímal. Prostředí zajímavý, ale na můj vkus trochu málo rozvinutý, málo popsaný.
Každopádně byla tahle knížka dost čtivá, napsaná celkem zvláštně, fakt jak kdybyste sledovali nějakou pověst, než opravdu něčí život.
A i když nemám žádnou větší konkrétní výtku, tak mi tam něco chybělo. Prostě nepřeskočila jiskra mezi mnou a touhle knížkou. Co já vím, možná někdy zkusím nějakou jinou od autorky, ale v blízké budoucnosti asi ne.

20.03.2022

Před rokem jsem četla V zajetí zimy, teď jsem se k autorce vrátila a musím říci, že s chutí ještě o chlup větší. Soustředila jsem se na příběh, nic z něj nevpatřičně nevyčuhovalo, podstavy odstíněné, lidské. Příběh a tajemství se odhalovaly postupně, nebyly tahány na světlo násilně za vlasy. Agnieszka se rozvíjela pod vlivem okolností, napětí gradovalo. Ani tenká milostná linka nevadila. Nebyla nutná? Možná ne, ale dala Drakovi další rozměr. Pokud bych ještě něco potřebovala, tak víc informací ke královně a hvozdu. Proč se proti ní lidé obrátili? A jak se z obávaných chodců stali mírní zahradníci? Nic, tentokrát zapomenu na všechny drobné výhrady a otázky a budu hodnotit plně, čtení jsem si užila.

19.03.2022

Začátek mě uhranul, ale čím déle jsem četla, tím více jsem měla problém pokračovat. Pořád se něco dělo a měla jsem problém sledovat dějovou linii. Skoro jsem knihu odložila... Konec to ale vynahradil. Jak moc smíšené pocity jsem měla uprostřed hlavního děje, tak moc mě nadchlo zakončení. Svět který vytvořila autorka je úžasný a skvěle vystihla povahu postav.

08.03.2022

Na přední straně téhle knihy by mělo stát varování: Před začátkem čtení si připravte ve svém dosahu dostatečné množství tekutin, jídla, dojděte si na záchod a buďte dostatečně vyspáni! Ve stínu hvozdu vás totiž spolkne po pár stránkách a vyplivne víceméně až na samém konci. To, co tu Novik předvedla, se vidí málokdy. Vytvořila úžasně temný pohádkový příběh, který je skvělý i sám o sobě, ale to, co ho dělá opravdu výjimečným, je jeho atmosféra a obraznost. Autorka vše dokáže popsat tak, že máte každou scénu přímo před očima, jako byste byli uprostřed děje. Chválím i to, že jsem po dlouhé době neměla potřebu hlavní postavy v duchu fyzicky napadat. Agnieszka je naopak ryze lidsky popsaná a vy jí zkrátka fandíte od první věty. Co se vidí málokdy je i to, aby autorka tak málo šetřila akcí. Obvykle si velké zvraty nechávají spisovatelé až na konec, ale tady po vás Novik metá jednu akční pasáž za druhou a vy tak opravdu u čtení moc oddychu nemáte, což by mohlo na někoho působit až moc, ale já si to vyloženě užívala. Třešinkou na dortu pak bylo celkové zpracování a uchopení příběhu - věděli jste sice od počátku, kdo je ten zlý, ale závěrečné rozuzlení původu problému a odkrytí příběhu za příběhem... to bylo to, co dalo knize další rozměr navíc a rovinu, kterou jsem upřímně nečekala a byla z ní příjemně zaskočená. Chyby by se tu našly, ale mně celkově Ve stínu hvozdu sedlo, jako už dlouho dobu nic a zasloužilo se nejspíš o největší letošní překvapení.

07.03.2022

Každý člověk má svoji cestu. Odvážní po ní jdou, ti nejodvážnejší po ní jdou, i přestože na ně jiní křičí, že jdou špatným směrem. Volí cestu srdce. Konec knihy je úžasným naplněním.

22.02.2022

Dlouho, opravdu dlouho mě žádná kniha tak nezaujala, jako tato. Popis Hvozdu a kouzlení je naprosto skvělý. Společně s Agnieszkou jsem vše absolvovala. Jako by srdcestromy rostly před mýma očima. Měla jsem dojem, že vše doslova cítím a prožívám. Snad poprvé se mi stalo, že jsem chtěla aby kniha neskončila a zároveň se těšila až skončí - protože utrpení, bolest i bezmoc byly skoro hmatatelné. Pokud bych měla knize něco vytknout, tak asi část ve městě, ta mi přišla trochu slabší. Na druhou stranu - konec naprosto výborný. Tahle kniha je vemi dospělá (škatulka YA je jí malá). Těším se na další knihu autorky (a zároveň se bojím, aby byla stejně povedená).
Ps: Pokud by to někdo chtěl dát do filmové podoby, tak za sebe vidím anime ve stylu Princezny Mononoke (částečně tam vidím i inspiraci Princeznou Mononoke).

30.01.2022

Vím, že hodně lidí mělo ohledně knihy smíšené pocity a možná i proto, že jsem neměla vysoká očekávání jsem se do ní naprosto zamilovala. Kniha mi připadá kouzelná, prosáklá magií. Čáry a kouzla jsem přímo cítila, což se mi s jinou knihou zatím nestalo. Vše je v knize nádherně popsáno a vykresleno, atmosféra téměř hmatatelná. Příběh mi navíc připadal svěží s neohranými postavami. Nějak se mi to kouzelné údolí nechce opouštět, začíst se do jiné knihy je teď pro mě problém. Určitě se k ní někdy vrátím.

29.01.2022

(SPOILER) Číst knihu s takto dramaticky odlišným hodnocením (*na Goodreads) je trochu ošidné, ale po jejím dokončení velmi dobře chápu obě strany. Na jednu stranu se totiž Ve stínu hvozdu hezky čte a má to zajímavé nápady, na tu druhou to ale při přihlédnutí ke konzistenci příběhu/magie/světa dost skřípe...

Mám rád tajemné hvozdy, magii a dávné věže. Je vždy osvěžující číst knihu psanou z trochu jiného pohledu (zde důraz na silné hrdinky...). A z dramatického pohledu chápu, proč je příběh psaný tak, jak je. Vždy je nastolen nějaký problém, ideálně neřešitelný, který se následně vyřeší a knížka tak může v zajímavé a čtivé gradaci pokračovat dál stránku za stránkou. Jenže autorčina přepísknutá dramatizace vede k tomu, že si to celé čím dál tím víc samo odporuje a přibývá nestravitelných momentů. Úplný závěr tak už člověku připadá jako akční hollywoodský film, který prostě musel být ukončen takto rychle a zkratkovitě, jinak by se nevešel do klasických dvou hodin (tady jde ale přitom o knihu!). Zatímco pro vyřešení úvodních problémů by tak pouze stačilo, aby mezi sebou lidé mluvili a používali hlavu, což je v příbězích klasika, ke konci už jsou možná řešení prakticky jen ve stylu "deus ex machina" smíchané s vtipy na Chucka Norrise (ale v kůži náctileté čarodějky).

Abych onu gradaci vysvětlil na nějakých příkladech:
• Začátek: Máme tady čaroděje Draka, který za ochranu před děsivým Hvozdem žádá každých deset let jednu dívku z oblasti Údolí. Jde vždy o dívky narozené v určitých letech X mezi měsíci Y a Z. Proč se tedy v té době vesničané vůbec snaží o děti, když je to tak "strašlivá věc"? Proč se rodina s těhotnou ženou radši neodstěhuje? Proč Drak nevysvětlí o co mu jde (kniha se o smysluplné vysvětlení snaží) a s vesničany se nedomluví na nějakém lepším systému - že věno dá předem rodině, která dívku připraví atd. Vždyť by se mu logicky musely (dle knihy odpovídající) dívky (a její rodiny) přímo hlásit v klasickém středověkém stylu "za provdání aspoň něco vyděláme, když to není dědic statku/farmy".
• Střed: Máme magii, které se dá naučit jen po deseti-dvaceti letech/celoživotního pilného studia. Zrovna ale potřebujeme vyřešit problém a vystudovaný čaroděj není dostupný. Čirou náhodu se přijde na to, že hrdinka je jiný typ čarodějky a čirou náhodou onu věc zvládne, i když je nemotorná a vůbec se nechce učit. Resp. řekneme, že ona věc není možná a za pár stránek ji ona hrdinka i přes nemožnost udělá. Ano, stanovení zdánlivě nepřekonatelných překážek žene lidstvo i v realitě, ale upřímně, všechny je v několika po sobě následujících měsících nepřekonává jedna jediná nezkušená teenagerka.
• Konec: Máme hlavního padoucha, proti kterému bojovalo stovky a tisíce let stovky a tisíce vojáků, čarodějek a čarodějů, zemřelo kvůli němu nepočítaně venkovanů, bylo zničeno nepočítaně majetku a zabito nepočítaně domácího zvířectva. Onen padouch ovládá velmi silnou magii, kvůli které se k němu nedá dostat, a má prakticky neomezené množství vojáků. Pošleme proti němu občanskou válkou oslabenou dvojici čarodějů (jen jeden z nich má nějaké řádné zkušenosti a léty ověřené znalosti), kterou ale při příjezdu k padouchovi skoro nikdo nezastavuje/neomezuje a přiblížení je docela klidné. Skoro padoucha zabijí, ten se na poslední chvíli otřepe, skoro vyhraje a pak si najednou vzpomene, že by to šlo jinak, dobro vítězí, Chuck Nor... tedy hrdinové vyhrávají, všechno změní k lepšímu, je krásně a nádherně... Proč? Prostě proto!

Celé věci mimochodem nepomáhá ani to, že hlavní hrdinka je skoro nesnesitelná husa (díky dalším zdejším komentářům jsem se naučil krásné anglické sousloví Special Snowflake Syndrome), která se ze "šmudly" během pár týdnů přerodí v čarodějku síly desítky let studujícího čaroděje. A navíc dostane i jako blesk z čistého nebe nějaké ty nutné "romantické" scény.

PS: Je mi vlastně jedno, jak zdejší magie ne/funguje, protože upřímně toto není důležité skoro v žádném klasickém fantasy. Naopak se mi líbí, že existuje dvojí typ magie (jako např. zeměplošská magie vs. hlavologie atp.). Pro nějakou uvěřitelnost by ale kniha musela mít nějaké mantinely, kterých by se držela. S opačným přístupem je to pak totiž strašně účelové (např. nepoměrná síla) a selektivní (např. jen někde a nějak fungující přemisťování). Nemluvě o jejím nalezení - když má někdo úkol čarodějky hledat (očividně jsou velmi důležité a užitečné), jak to, že při její síle si ji všiml až při výběru "na služku"?
PSS: Je poněkud zvláštní a rozptylující číst v čistém fantasy o Rosje, Polje, Venezii a Kijivě, stejně jako textaci magických formulí, která očividně vznikla na základě lotyštiny/litevštiny.

22.01.2022

Jsem velký fanoušek fantasy, ale kniha Naomi je trochu jiná než co vyhledávám obvykle. Je plná skrytých hloubavých myšlenek, které tak trochu ťukaly na mou mysl, ale já se jim nedokázala otevřít. Jako bych na ně nebyla připravená. Je to kniha, která ve mě zanechala pocit, že se k ní zase někdy vrátím. A bude to okamžik, kdy ji budu potřebovat a budu otevřená vidět to, co jsem neviděla předtím.