Ve spárech Aljašky
Jan Kopka
Kniha přibližuje nejdrsnější závod planety, který autor absolvoval na upraveném kole a v nesnesitelných mrazech.
Přidat komentář
Jan Kopka je má „krevní skupina“, úplně mu rozumím, máme hodně podobný pohled na svět. Navíc nesmírně obdivuji lidi, co všechno dokážou ze sebe vymáčknout v extrémních situacích. Ač Honza je sportovec a ne spisovatel, podařilo se mu napsat 2 výborné knihy, a to nejspíš z toho důvodu, že píše lidsky, přirozeně, poutavě a na zajímavé téma. První kniha (kterou jsem četl v revidované rozšířené verzi pod názvem Cesty peklem a sněhem) popisuje 3 extrémní závody, kdežto tato se věnuje jen jednomu. Na zhruba stejném počtu stran tak v této knize je mnohem více prostoru pro úvahy a smyslu života, o odtržení člověka od přírody apod. Jan též hodně popisuje Aljašku, její obyvatele a zvyky, jde tak vlastně zároveň o zajímavý cestopis, průvodce cestovatele. Tím je ale celá kniha víc roztahaná a neodsýpá tolik jako jeho první kniha, která je hutnější a kompaktnější. Ve výsledku jsou ale obě knihy výborné. 5*. 10. 4. 2022.
Iditarod Trail Invitation to je 1100 mil napříč aljašskou divočinou. Běžně závod pro psí spřežení, od jisté doby také paralelní měření sil mezi bikery, chodci a lyžaři (nutno podotknout, že na rozdíl od musherů ho ostatní jedou bez jakékoli organizované podpory na trati a také bez ceny za vítězství). Jan Kopka se tohoto extrémního závodu poprvé zúčastnil v roce 2003, aby ho o čtyři roky poté, při svém druhém startu v roce 2007, vyhrál. A právě tento zážitek popisuje ve své knize Ve spárech Aljašky. Není to však kniha o vítězství, je to vyprávění o divoké přírodě, odvaze, vůli a o přátelství, které spojuje napříč generacemi i zeměmi. Syrové emoce, které Kopka před čtenáři odhaluje, jdou až k samé podstatě lidství. Když si čtete ty prosté a jedinečné životní pravdy, běhá doslova mráz po zádech, a to i přesto, že knihu čtete ve vyhřátém pokojíku. Je to neskutečné a pohlcující čtení bez příkras i bez komerčních ozdob. Jen zima, led, sníh a nezlomné odhodlání několika mužů, kteří si vydali zdolat smrtelné nástrahy a nebezpečí Iditarod trati. Díky mé přítelkyni mám ve svém výtisku Honzův vlastnoruční podpis a cením si ho nad jiné, protože to, co na Aljašce dokázal je skutečně mimořádné. Stejně jako kniha, kterou o tomto výkonu napsal.
Skvělé, napínavé čtení. Moje první kniha tohoto žánru a nikdy bych neřekla, že mě může tak pohltit. Velmi inspirativní je i popis autorových úvah a myšlenek během závodu.
CITACE
"Má člověk život nalinkovaný dopředu, anebo ho ovlivňuje sám svými rozhodnutími? V běžném životě doma o těchhle věcech vůbec nepřemýšlím.... Tady ale díky hmatatelné síle přírody, nebezpečí a osamělosti stále hledám spojitosti.… Začínám ale věřit na to, že život nám dává určité signály a my je buď využijeme nebo ne, anebo si jich vůbec nevšimneme."
"Hodně lidí se mě ptá, jestli mám vůbec z něčeho strach, když se pouštím do takových dobrodružství…. Strach je velice užitečná a potřebná věc a pomáhá přežít! Strach má podobnou funkci jako bolest a je to vaše přirozená ochrana, abyste se nedostali za limitní hranici ohrožení…. Absence strachu je ale nahrazena zkušenostmi, které během doby tady získáváte…."
* Jako všechny knihy o výjimečných zážitcích nebo adrenalinových cestách (pěšky, kolmo, autmo, letmo, … ) také tato popisuje zážitky a cestu, ALE už ne každá je upřímnou zpovědí a hlubším zamyšlením. V tomto případě navíc bez patosu. Určitě je tato kniha o velmi originálním prostředí, podloženém nejen fotografiemi, avšak dává každému čtenáři mnohem širší výběr – odvaha, přátelství, pomoc, smysl života, příroda ... Stačí se jen začíst a určitě si najdete to své :o)
Někteří nemusí jet na Aljašku, aby zjistili, jaká rozhodnutí mění jejich život, získávali zkušenosti a prožívali strach. Možná nejen někteří….. Nebo snad se všichni denně nerozhodujeme (za sebe i jiné), neprožíváme strach a nepřidáváme nové zkušenosti? ALE přece jen něco – jen někteří věnují pozornost životním signálům :o))
Skvelá kniha. Na začiatku som rozmýšľala, čo by mohlo donútiť niekoho k takémuto konaniu. Ísť sám na opačný koniec sveta s bicyklom a tam v mraze, snehu a divočine prekonať 1800 kilometrov.
Po prečítaní knihy to už viem.
A viem aj to, že by prospelo nám všetkým uvedomiť si, na čom v živote naozaj záleží.
Vážiť si maličkostí a drobných radostí, ktoré robia život krásnym.
"Každá takováhle cesta, kdy jsem ponořený na dlouhou dobu do čisté přírody bez příměsi civilizace, mě nutí přemýšlet o významu člověka v přírodě…Člověk po celou dobu své existence pracuje jen na svém blahobytu a majetku…"
Obyčejná vlastnost jako je skromnost, mít v životě jen to co potřebuje, je mu vzdálená.
Teď jsem to dočetl a nic lepšího jsem ze života nečetl. Je to super napsané, úplně mě to pohltilo. Člověk po přečtení má chuť vlézt na kolo a jet kamkoliv s brašnami. Už jsem si je pořídil a rok 2020 je dovolená jen o kolech sice po Čechách, ale zážitky vám nikdo nevezme. Doporučuji 100%.
úžasný cestopis, z úžasného mrazivého prostředí, od úžasného autora/cyklisty. Má již více a knih a žádná mě teda neoslovila jako tato, ale i tak stojí za přečtení. Je to možná tím, že tuto jsem četla jako první a celá se věnuje jednomu závodu.
Po trošku pomalejším úvodu (řešení sponzorů, historie trasy) nastává po startovním výstřelu napínavý, mrazivý thriller. (A to jsem teď četla Tmu od Karika-která měla být děsivý horror z hor-pcháá!) "Základní otázky: dojdu nebo pojdu? Seberu se, nebo mě sesbírají? Rozhodovat se: zastavím se-zmrznu, nezastavím se padnu vyčerpáním. Jíst nebo spát, obojí nedám. Napiju se, poliju se, omrznu-nenapiju se, dehydratace, konec. Kamarádi postupně odpadávají, mám to také vzdát?" Safra, tomuhle říkám napínačka, jak malý gaťě!
Idealni kniha pro zimni obdobi v Cechach, pri jejimz cteni vam prestane mistni zima tolik vadit pri predstave, ze jinde je vyrazne chladneji. V podminkach v jakych se jeji autor pohyboval pres 3 tydny, kde pry i nanuk prijemne zahreje v krku. Jedna se o popis jeho v poradi jiz druhe ucasti v tomto neuveritelnem zavode Iditarod, v roce 2007. Prvni zavod je popsan v predchozi knize "Cyklistickym peklem". Honza Kopka se pak ucastnil tohoto zavodu jeste v roce 2014. Ta posledni ucast neni knizne jeste popsana, snad se casem objevi. Nicmene zajimava jsou videa jeho i dalsiho ucastnika Pavla Richtra (youtube), kde se muzeme podivat na mista popisovana v teto knize, doporucuji. Ten zavod v roce 2007 musel byt opravdu drsny, jednak Honza Kopka jel jeste na temer normalnim kole, fatbiky byly cerstvou novinkou. A podminky byly hodne drsne, o cemz svedci to, ze dojeli do cile jenom 2 ucastnici. Co se tyce knihy samotne, jsou tam krasne fotky a popis cesty je skvele napsany. Co mi trochu vadilo byly obcasne sverazne filozoficke uvahy, ale na to jsem byl trochu pripraveny z jinych textu a tak jsem to pretrpel :-) Ale nic ve zlem. Zaverem, kniha mi prijde jako nejlepsi format popisu celeho zavodu, video nebo rozhovor neni tak zajimavy. A navic se dozvime i spoustu informaci okolo, jako o jinych ucastnicich a o osobnich pocitech na ceste.
Odložil jsem knihu Rozhledny a rozhlížel se s autorem po Aljašce. Smekám pomyslný klobouk před takovým výkonem a vzpomínám na časy, kdy jsme prošlapávali stopu přes Jizerky.
A tak čím nesnadnější to bylo, tím víc chcete jít dál a věříte, že to nejhorší máte za sebou. Funguje to jako motor./str. 124/
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Strhujícím způsobem jsou zde popsány vyhrocené situace v průběhu závodu, kdy se autor ocitá na pokraji psychického či fyzického vypětí. Popisuje zde nejen průběh závodu, ale i krásy přírody, laskavost a vstřícnost mísních ať už indiánů či eskymáků.
Kniha je nejen čtivá, ale nutí čtenáře rozmýšlet o svém způsobu života, o životních prioritách i o vztahu k přírodě. O tom, co je opravdu důležité...
Vřele doporučuji všem a to nejen cyklonadšencům.
Klobouk dolů před tímhle vytrvalcem!
Dost těžko se musí popisovat něco, co se svým způsobem vlastně popsat a převyprávět moc nedá, nýbrž se to musí jednoduše prožít. Janu Kopkovi se to ale pěkně poutavě povedlo a za to mu moc děkuju. Hodně poučné je přiblížení životní filozofie a vyrovnaného bytí lidí "tam nahoře". Na dobrosrdečně seveřany si teď vzpomenu při prvním pohledu do kyselého obličeje za pultem v supermarketu nebo při nechápavém troubení některých zamindrákovaných řidičů. Tahle knížka mě zase přinutila se sebou něco dělat - tedy dělat něco navíc - a navíc mi prohloubila respekt k přírodě.
Knížka mě úplně pohltila a netřásla jsem se zimou pouze díky tomu, že je právě léto. Nechápu jak takové podmínky může člověk vydržet a kde končí hranice lidských možností. Velice zajímavý je popis místního obyvatelstva a jejich přístup k životu a přírodě. Hezky se to čte v pohodlí domova, kde jsme obklopeni civilizací. Život v nepoškozené přírodě nás přitahuje, ale ve skutečnosti by návrat k takovému životu byl pro většinu nás (včetně mě) dost bolestný. Už si sháním další knihy od pana Kopka:).
Takže machírek na kole se bude kapku vytahovat, jak přečůral divočinu, říkal jsem si skepticky, než jsem knihu otevřel a zběžně ji prolistoval. Šeredný omyl! Vrátil jsem se tedy na první stránku. S takovou pokorou autora a přiznáním vlastní malichernosti ve srovnání s drsnými přírodními živly jsem nepočítal. Že Aljašku překoná, jsem tušil, ale že o svém obdivuhodném výkonu podá báječné svědectví i na papíře, mě překvapilo a ponouklo k dalším jeho expedicím.
Štítky knihy
Aljaška boj o přežití cyklistika dobrodružství závody (sport) zima
Kniha Ve spárech Aljašky je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 102x |
| Čtenářské výzvě | 14x |
| Doporučených | 15x |
| Knihotéce | 26x |
| Chystám se číst | 61x |
| Chci si koupit | 22x |
| dalších seznamech | 4x |
Tak tohle mne velmi bavilo. V podstatě survival z Aljašky, přežití v mrazivé nevlídné přírodě. Určitě se ke knize ještě někdy vrátím.