Vdechoval jsem vůni potoka a nabíral svou milou do paměti

od:

Vdechoval jsem vůni potoka a nabíral svou milou do paměti

Román Miroslava Stoniše je apoteózou lásky, té první, neopakovatelné, která podle vypravěče znamená „ztrátu země pod nohama a cestu do nebe ve stavu beztíže“, stavu, kdy v člověku přesto občas „skučí a sténá vichr tesknice“. Jeho idylický vztah s nevinnou, půvabnou Rozárkou jen občas narušuje žárlivost a smutek nad nenaplněnou chlapeckou touhou a cudností jeho mladičké milé. Pozadí jejich křehké romance tvoří impresionisticky načrtnutá líbezná jesenická krajina, ať prozářená sluncem či zkrápěná deštěm, působivá svou rozechvělou atmosférou a lyrickými obrazy. Láska, která nakonec nebyla na celý život, ve vypravěči přetrvává jako krásná bolest, přestože po rozchodu naváže další vztahy včetně manželství. Z kouzla své ztracené milé, s níž rozpráví ve snových, imaginativních pasážích a která se v jeho vzpomínkách stává jakýmsi prototypem čistoty, něhy a poe­zie, se nevymaní ani ve stáří. Vypravěčovo líčení je však zároveň konfrontováno s jeho deníky a dopisy, nalezenými po čtyřiapadesáti letech, které jeho paměť zpochybňují a nabízejí dvě odlišné „minulosti“. Nostalgické vzpomínky na mládí a melancholie nad jeho uplynutím ho zavedou do míst, kde kdysi jako gymnazista prožil šťastné chvíle se svou prázdninovou láskou. Až tady si uvědomí, že jeho milá je nenávratným přeludem a že čas nelze vrátit....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/15_/155656/vdechoval-jsem-vuni-potoka-a-nabira-Rwk-155656.jpg 52
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Eroika
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1)

bobina13
30.04.2013

Zpočátku jsem si zvykala na jazyk a a styl vyprávění hlavního protagonisty,líbila se mi také oslava jesenické krajiny,kterou jsem sdílela s vyprávěčem,avšak na konci jsem byla s přehrlšle romantiky trošičku unavena...