Vdavky Nanynky Kulichovy
Ignát Herrmann
Rozsáhlý román sleduje s laskavým humorem osudy obyvatel starého pražského domu, v němž se pod jednou střechou stýká svět měšťáků a drobných řemeslníků.
Přidat komentář
Iqnát Herrmann a jeho knihy - to pro mne znamená, že mě naprosto pohltí životy postav a postaviček z příběhů, které dýchají takovým starosvětským kouzlem, které jsem snad u jiného spisovatele nepoznala. Jeho knihy mi připadají jako obraz nebo úryvek z rodinné kroniky. Obdivuji tu pokojnou, až idylickou atmosféru, kdy jsou vztahy jasně dané: maminka - obětavá, milující, tatínek - svérázný, ale zodpovědný, dcera - vychovaná, roztomilá, ideální manželka, ženich - romantický, ale již v zabezpečeném profesním postavení... a tak bych mohla pokračovat dál. Právě proto jsem si ke čtení vybrala v současné době "Vdavky". Je opravdu relax, ponořit se do Nanynčina života a přát si, aby se i nám vrátily naše "jistoty", které nám tak nečekaně naboural ten neviditelný nepřítel. Tím víc si vážím toho, co mi knihy po celý život dávají. Díky za ně...
Jedna z nejkrásnějších knížek, jaké jsem kdy četla, a rozhodně ta nejmilejší. Všechny postavy jsou sympatické, všichni se mají radi, všechno se daří, všechno příjemně plyne. A přesto jsou zde zcela reálně zobrazeny i vlastnosti jako závist, přetvářka či nabubřelost. Tak jak se s nimi skutečně potkáváme - v skrytu, potajmu, vyjdou na povrch zejména v nočním tichu a přesto dokáží ničit životy.
Autor mistrně zobrazil tři rozdílné společenské vrstvy tehdejší Prahy - chudé domovníky, měšťany a chudší šlechtu (byť stále velmi bohatou). Na nich stejně tak povedeně ukázal různorodé obtíže při shánění ženichů. A kdo má rád dobové zvyky, jistě si taky přijde na své.
Za mě je kniha skvělá pro každého, kdo má chuť si jen tak v klidu číst, odpočívat a netrápit se. Je totiž důkazem, že bývá i dobře a že život není jen zlý.
Příběh z doby dávno zaváté časem. Knížka se mi líbila, dobře se četla a hezky je zde vyjádřeno překvapení v podobě věna od tatínka Kulicha pro dceru Nanynku. Film jsem neviděla, pouze začátek, ale ztvárnění Nanynky Hanou Vítovou mne však neoslovilo, takže jsem film vypnula.
Na první pohled a přečtení typická červená knihovna, ale to by to nesměl napsat Ignát Herrmann....v každé jeho knížce se najde nejedno dloubnutí do poměrů v Praze 19. století a do ctihodných občanů. Paní domácí, tetinka Knedlhansová, ctěný pan učitel Novák, i Nanynka Kulichovic - nevěsta takořka z doupěte....a další a další, kterými zabydlel autor svoje dílo, i dnes velice milé a čtivé.
Vrátila jsem se do dob černobílého filmu. Film jsem neviděla, ale umím si to představit. Román se mi líbil. Líbil se mi i způsob psaní a vyjadřování. Prostě klasika ...
Herrmann nezklamal, mistr vypravěč i když zdánlivě prostý děj, přesto dokáže čtenáře vtáhnout, bylo mi líto, když jsem dočetla.
Miluju takovéto knihy z dob minulých. Je to výborná oddychovka, která sice každého nenadchne, ale ani neurazí :-)
no tak nevim opět mám starý vydání takže je gramatika uplně jiná ale když dávali film tak film byl uplně něco jiného.
Autorovy další knížky
2008 | Otec Kondelík a ženich Vejvara |
1953 | U snědeného krámu |
1917 | Tchán Kondelík a zeť Vejvara |
1998 | Námluvy |
1980 | Zmizelá Praha |
Kniha Vdavky Nanynky Kulichovy je v
Přečtených | 57x |
Čtenářské výzvě | 6x |
Doporučených | 2x |
Knihotéce | 44x |
Chystám se číst | 15x |
Chci si koupit | 3x |
Po letech jsem si knihu zopakovala a i po letech se mi líbila. Zaujal mě popis pražských reálií, které jsem na rozdíl od základního příběhu zapomněla - např. že v místech dnešního náměstí I. P. Pavlova bývaly zahrady. Ovšem film, situovaný do meziválečné doby 20. století místo do 60. let století 19. a navíc do jiné části Prahy, úplně původní reálie potlačil.