Vášeň pro broskve

10.02.2023

Marně jsem se snažila vzpomenout, jak se mi dostal na TBR list, ale po jeho přečtení mohu konstatovat, že to asi nebylo čtení úplně pro mě.
Knize přesto nelze upřít velkou jazykovou rozmanitost a skvělou práci se slovem, aspoň co se týče slovních hříček a neobvyklých přirovnání. Horší to pro mě bylo s příběhem, v němž jsem občas nebyla schopna zcela odlišit alegorii a fantazii od skutečného děje. Jezabel byla jako hlavní hrdinka místy až nesnesitelná, ač byla zjevně typickou reprezentantkou společnosti, z níž pocházela, tedy z Konvence. Jak se ale protloukala tím podivným postmoderním světem v jakési vzdálené budoucnosti, trochu sympatií jsem k ní přece jen našla.
Jak jsem už zmínila, pochází Bel z Konvence – povýšené části světa, v níž vládne řád a lidé netrpí nedostatkem. Jejím opakem je tu naopak Dekadence, do jejíhož chaosu a špíny je člověk z Konvence poslán za trest, poruší-li pravidla. Nutno ovšem říct, že navzdory názvu je Dekadence krajem méně dekadentním… Tyhle dva protipóly působí skoro jako kasty – dolů je snadné se dostat, ale vyškrábat se nahoru už se jeví skoro nemožné. A pak je tu ještě Válečný ostrov – právě tam se Jezabelin příběh pořádně začne rozjíždět...

04.11.2021

Tohle se mně dostalo do ruky, když jsem se uzdravovala ze zánětu mozkových blan, třeskuté bolesti s ataralginem, do toho práce v knihovně – podle doktorů zdravá, nadále však unavená k smrti a hlava bolela jak střep, dokud se člověk nenapil kafe a těmi prášky vyloženě nezfetoval. Tohle byla jedna z prvních knih, kterou jsem při rekonvalescenci začla číst a parádně se k těm stavům hodila. Jak z jiné dimenze. V MHD, kde jsem ji četla cestou do práce, mě div nepřekvapilo, že je tam takový klid, člověk už automaticky čekal ty surrealistické proměny i v realitě.

24.03.2021

Kroutila jsem hlavou od začátku do konce, tenhle příběh je báječně ujetý. Až dekadentně dobrý. A ten jazyk a slovní obraty, hmmm, pro mě lahůdka. Kéž by se daly některé věty a fantazie extrahovat do čicháčků. Voněla bych si k nim před spaním:)
"Mé smysly ovládaly nesmysly..."

26.02.2017

Můžu říct, že poprvé váhám zda čtyři nebo pět hvězd. Nakonec dávám pět. Proč? Kniha je zvláštní, velmi zvláštní a troufám si říct až divná(ale v pozitivním smyslu!). Dostáváte se do světa, který je podobný tomu našemu a přesto naprosto rozdílný. Přemýšlela jsem, proč kniha v anotaci mluví o pohádkovém světě. Proč? Občas jsem si u knihy až říkala, že pod jakou drogou autorka knihu napsala. Vše jakoby byl jen pouhý sen a ne skutečnost. Někdy se vám stane, že v průběhu děje zjistíte, že nějaká zlomová událost chybí. Vy se vracíte zpátky a zjišťujete, že tam kus příběhu chybí. Tak čtete dál a najednou se před vámi zhmotní o hezkých pár stran později. Což není na škodu, protože to ve vás probouzí zvědavost a udržuje napětí a dává důvod proč číst dál.

Autorka si příliš neláme hlavu a jednoduše vás hodí do děje a buď plavte nebo se utopte. Já začala plavat a knihu si užívala a zaplouvala do autorčina světa. Do světa, kde je svobodné myšlení utlačeno, kde se na vás usmívají šaty, voda má barvu duhy. Kde vaše boty poslouchají vaše myšlenky. Příběh sám o sobě je poutavý a má smysl. Ač se vám v některé části knihy zdá, že příběh ztratil smysl, zhmotní se před vámi po nějakém čase vysvětlení a vy pochopíte.

Neustále však přemýšlím nad závěrem knihy a říkám si, zda jsem ho pochopila správně. To je ovšem to, co u knihy potřebuji, abych nad ní mohla přemýšlet, aby mi něco předala. Což se knize povedlo a navíc se jedná o dílo od české autorky, za mě tedy pět hvězd a doporučuji.