Vánoční vyznání

Obálka knihy dost klame, vánoční příběh to není. Je zde jedno manželství, malá dcerka co ztratila plyšáka a spousta horské túry po Himalájích s profi horolezcem. Pěkný nevšední příběh.

Mně se kniha líbila, bylo to příjemné vánoční čtení i když s Vánoci nemá moc společného. Je to přesně ta kniha, kterou čtete jedním dechem a musíte číst dál a dál.

Kniha Vánoční vyznání od Karen Swan pro mě byla poměrně velkým překvapením – a ne úplně takovým, jaké jsem čekala. Už podle názvu jsem si vytvořila úplně jinou představu. Očekávala jsem typicky vánoční příběh, plný sváteční atmosféry, emocí a kouzla Vánoc. Jenže realita byla dost odlišná.

Příběh se mnohem více soustředí na přírodu, cestování a hledání plyšáka pro dceru než na samotné Vánoce. Vánoční nálada tu pro mě byla spíš okrajová, což mě zpočátku trochu zklamalo. Ukázalo se, že člověk by se u této knihy neměl nechat zmást samotným názvem.

Začátek knihy pro mě nebyl úplně jednoduchý. Musela jsem se doslova „začíst“, protože se zde střídají dvě postavy a zároveň se prolíná přítomnost s minulostí. To mě místy mátlo a měla jsem problém se plně soustředit. Přiznávám, že jsem některé řádky i pasáže přeskakovala, což určitě ovlivnilo můj celkový dojem.

Zhruba v polovině knihy se ale příběh začal stávat o něco zajímavějším. Některé momenty mě zaujaly víc a děj konečně nabral trochu větší spád. Přesto jsem se do knihy úplně neponořila tak, jak jsem doufala.

Myslím si ale, že tahle kniha si možná zaslouží druhou šanci. Třeba v jiném rozpoložení, bez očekávání vánočního příběhu, bych ji vnímala jinak a dokázala si ji více užít. Někdy totiž záleží nejen na knize samotné, ale i na tom, kdy a s jakým nastavením si ji čteme.

(SPOILER) Moc nechápu to vysoké hodnocení a upřímně ani ten zavádějící název, na knize je vánoční jen to, že se odehrává převážně v prosinci, ovšem vánoční atmosféru za mě nemá ani omylem a také tu nejde o žádné vyznání, ale o ty pohlednice, které se z originálního názvu záhadně ztratily v překladu. No nic, zpátky k tomu hodnocení. Minimálně první třetinou jsem se horko těžko prokousávala, děj-neděj mi připadal o ničem, totálně nepřehledný a nikam se neposouval, takže moc nechybělo, abych to vzdala. Když jsme se konečně někam dostali, dost se to zlepšilo, nicméně mě extrémně vytáčelo neustálé odskakování zpátky v čase (což uznávám není objektivní kritika, já prostě tenhle styl vyprávění obecně nemám ráda) a po nějaké době mě začaly otravovat i kapitoly z Nepálu (což je taky subjektivní, tyhle dobrodrůžo cestopisný záležitosti natahované popisy prostředí mě taky nikdy nebavily). Zápletka ohledně Natashina manželství byla sice neotřelá, nicméně jsem ji uhodla při první zmínce o Jackovi a mimochodem, tím že autorka nechala toho kokosa věřit, že ještě rok po vasektomii dokázal Natashu zbouchnout, to trochu shodila. Tak nějak jsem čekala, že si to ten hajzl naopak uvědomoval a hodlal to v případě konfrontace použít proti ní. Takhle: úplně ztráta času to nebyla, celkově vzato jde o trochu jinou romantiku, spíš zimní než vánoční, ale vracet se k ní rozhodně nehodlám.

Krásně napsaný příběh o přátelství, zradě, ale hlavně hledání pravé lásky. Nejedná se vyloženě o romantiku, je zde hodně dobrodružství (až moc adrenalinu) a oba hlavní hrdinové, vlastně i malá Mabel si zaslouží druhou šanci.
A proto: "Udělej dnes to, co musíš. Kdo ví, zítra může přijít smrt".

Čekala jsem vánoční knihu, ale dostala jsem něco jiného. Vůbec mi to nevadilo! Bylo to krásné, napínavé i dojemné. První půlka knihy byla pomalejší ale pak jsem se nemohla odtrhnout od čtení. Bylo to skvělé.

Ten, kdo navrhoval podobu obálky knihy, by zasloužil korunu v drobných... Kdo vybírá knihy očima, nebude se stačit divit. V podstatě dostane něco úplně odlišného, než či slibuje obal. Drama o vztazích, traumatech, rodině, síle, odhodlání, vůli žít i přežít. A k tomu návod na věnec z pavích per. Jsem překvapená, něco takového jsem nečekala.

Ze začátku mě nebavilo a chtěla jsem odložit, nakonec jsem nevzdala a dočetla. Pohodové čtení, nic převratného. Asi od autorky už nic dalšího číst nebudu.

Pěkná knížka. Nejdřív jsem měla problém se začíst, ale jak se děj přenesl na hory, tak to začalo být napínavé.

Nemôžem povedať, že by ma príbeh pohltil, ale nečítalo sa to zle, hoci občas (hlavne prvá polovica knihy) sa mi zdala dosť rozťahaná. Najviac ma bavilo čítať o Duffyho expedícii, to bolo fakt zaujímavé. A aj zvrat v Nathashinom manželstve bol pre mňa nečakaný.

Příjemné oddychové čtení

Asi ne z dobrého důvodu, ale tato knížka má ode mě plné hodnocení. Půjčila jsem si ji jako vánoční oddechovku, což si nemyslím, že odpovídá.
Každopádně osvěžující zápletka, příjemně se četla, i když to není něco, co bych si vybrala na vánoce, tak mi vyloženě sedla. Postavy mi byly sympatické, nápad s kravičkou zábavný a ke konci knihy mi čtení trochu ztěžovaly mírně zamlžené oči :-D

" ... Ale to neznamená, že mezi námi nic není. Ať už tomu říkáme jakkoliv. Třeba jiskra, vibrace nebo cokoliv jiného. Nemohlo by to vzniknout, kdyby to mezi vámi dvěma bylo úplně v pořádku."
Příběh lásky, která si dala načas.
Jak dokáže jedna jediná věc spojit tolik lidí v tomto případě to byla oblíbená plyšová hračka Mabel, kravička Mů. Asi každá maminka ví jaký je to pocit, ztráta milované hračky svého dítěte, které je na něj velmi fixované, až taková jeho spřízněná duše a že to může být velký boj takovou hračku navrátit zpět a hlavně jí najít! V tomto příběhu se setkáme s pohledem před svatbou Naty s Robem a následně s dějovou linkou, která ukazuje současnost žití Roba, Naty a Mabel. A taky nálezce kravičky Mů.
Příběh byl dojemný a poukazoval i na fakt, že se člověk nemusí hrnout před oltář jen proto, že to situace vyžaduje a očekává se to od něj, ale aby člověk otevřel oči a poslouchal své srdce.
Ptáte se, našla se Mů? No ještě aby ne, vždyť sám Justin Bieber sdílel příspěvek to nemohlo být bez povšimnutí! Avšak, nalezla plyšová kravička Mů svého dětského majitele? A kdo je onen nálezcem zač?
Napínavé, hřejivé a někdy i smutné. Takové zdolání osmitisícovky, není žádná legrace a procházka růžovým sadem. Každý krok, může být chybný a nenávratný. Konec je vážně ... Nemám slov.

Velmi zajímavý příběh s nevšední zápletkou zasazený do vánočního období. Zpočátku mi děj připadal trochu zdlouhavý, ale pak se pěkně rozjel a obzvlášť se mi líbily pasáže z Himalájí. Během čtení o Annapurně jsem si hned vybavila film "Jak vytrhnout velrybě stoličku".
I když Vánoce nebyly tématem knihy, příběh byl plný lásky, odhodlání, lidskosti a pocitů, které přetrvaly až do poslední stránky.

Krásně napsaná romantická kniha. Bavila jsem se od začátku až do konce. Natasha i Tom mi byli sympatičtí. Moje první kniha od autorky a rozhodně si přečtu další. Doporučuji.

Přesto,že bylo prakticky od začátku velmi předvídatelné,jak vztahy dopadnou,byla kniha velmi čtivá,zejména popis pobytu v Himalájích.Aby se člověk během několika málo hodin tak strašně zamiloval,si myslím,že je jen knize.

Někdy nemá smysl proti odcizení bojovat. Někdy člověku pomáhá vyrůst nebo přežít.

Dostat se nahoru je dobrovolné, dostat se dolů je povinné.

Vítězství je život.

Stojí za to žít a nemít žádný sen?

Pokud mi život něco nabízí, musim si to vzít. Nemusí totiž trvat dlouho a zase mi to sebere. Člověk má popadnout příležitost za pačesy, i když to zdánlivě nedává smysl.

Začátek knihy mě moc nebavil, ale tohle v sobě mělo daleko víc. Hodně silný příběh.

Chtěla jsem si přečíst poklidný vánoční příběh, jak evokuje obálka, a dostalo se mi mnohem víc. Je to kniha o lásce, důvěře, přátelství, horolezectví, rodině, zklamání a podvodu. Velmi se mi líbí autorčina lehkost psaní, jistě vyhledám i její další knihy. Nebojte se číst knihu i kdykoli jindy, než o Vánocích.

To je má první knížka od této autorky a určitě není poslední. Bylo to čtivé, plné emocí a tajemství. Můžu jen doporučit.

"Zavři oči a řekni, co vidíš. Tři věci."