Válka s Mloky
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183310/bmid_valka-s-mloky-DrJ-183310.jpg
4
4097
469
Slavná antiutopická sci-fi z roku 1936 pojednává o rase inteligentních mloků, kteří se napřed nechají využívat jako levná pracovní síla, ale po čase se jejich populace přemnoží a začne lidstvo ohrožovat. Jelikož mloci nemůžou žít na souši, postupně likvidují pevninu a rozšiřují své mořské teritorium. Lidé je přitom stále zásobí nástroji a zbraněmi, ačkoliv vědí, že je mloci plánují zničit. V rozpínavosti národa mloků lze vidět paralelu s politikou Třetí říše a jejich teorií o Lebensraumu. Autor ponechal v knize záměrně otevřený konec.... celý text
Přidat komentář
Jedna z knížek, ke které jsem se dostala v rámci maturitní četby. Více se mi líbila Bílá nemoc a tu také více doporučuji, ale ani Válka s mloky nebyla špatná. Co mě nejvíce odrazovalo při čtení, bylo přílišné množství novinových výtažků v rámci knížky. Měly asi dotvářet soudobou atmosféru, ale bohužel. Nudily, proto tři hvězdy.
Inu, maturitní četba. připadalo mi to takové rozvláčněné, hlavní myšlenka se objevila víceméně až na konci.
První část knihy mě velmi zaujala a byl jsem hrozně zvědavý co bude dál. Druhá polovina se skládala z 98% z novinových článků a připadala mi trochu nudnější (například popis rozmnožování mloků mě vůbec nebavil). Velmi se mi zalíbila poslední kapitola (autor hovoří sám k sobě). Závěr knihy mě uchvátil. Je také poznat, že kniha je již staršího data vydání.
Podtrženo sečteno knihu si jistě přečtěte, ale připravte se na to, že se nejedná o knihu současnou.
Jasně, MarkétaLore, ono je to totiž velice nadčasové, fašismus i komunismus začal stejně, pomalu plíživě a stejně to začíná být nebezpečné i teď!!!
Tak jsem to dočetla. Bohužel jsem nezažila ani Hitlera ani Stalina. Takže těch narážek na fašizmus jsem si občas všimla , ale nic moc to se mnou nedělalo. Zato se mi moc líbilo, že mloci byli černí, množili se jak krysy, nůž si udělat neuměli, ale když už, tak ho uměli použít. A když už jich bylo moc, vzali lidem jejich zemi. To se opravu povedlo.
Já se bojím toho co je, a ne napoleona. Takže pokud máte rádi ty černý tapa boys. Prosím vás přestěhujte se do zátoky pana vantocha. Ale nekrmte je. Nechte na přírodě, ať si určí velikost populace. Přestante regulovat úmrtnost mladých. A hlavně jim nedávejte zbraně. A netahejte to sem. Spisovatel se v knize vysmívá hlouposti, ani ne tak lidí, jako lidstva. Tak nebuďme hloupí. A nenadávejte mi. Aspoň nejsem pokrytecká jak ta paní učitelka. Co je oblíkala , ale do kádě s vodou by s něma nevlezla. A věřte , že nejsem ani jak ten vyšinutej vědec, co v zájmu vědy snědl svého nejlepšího asistenta. Jak mu říkali Hans?
Taky bych se chtěla vyjádřit k vydání z roku 1963 z edice klíč. To nemohl dělat příčetnej člověk. Já mám oči v kýblu, ale ty písmenka byly malinký. Zvlášť druhá část byla hrozná, protože po jednom odstavci vždy následovala celá stránka ještě menšími písmenky, a pak zpravidla odstavec ještě menšími. a když to člověk dočetl, neměl tušení, kde vlastně skončil. Tak chaoticky to bylo udělané.
A tak to dopadne, když si člověk začne zahrávat s přírodou. Začalo to tím, že jim pomohli se bránit svým přirozeným nepřátelům a tak se začali nepřekonatelně množit a skončilo to tím, že Mloci vyhlásili lidem válku a nárokovali si větší území. Je tam znát narážky na nacisty a upozornění na blížící se válku. Nejvíc je to rozhodně znát v knize třetí. Závěr, kdy autor mluví sám se sebou se mi moc líbil, hlavně pak to, jak to nakonec dokázal ukončit. Rozhodně zajímavá knížka. :)
... není tu linií, z nichž by si bujná obraznost musela teprve sestrojiti něco, co by bylo podobno člověku, nýbrž všude úplná shoda s jednotlivými díly kostry lidské a dokonalá souměrnost.
... dovede mluvit; disponuje asi čtyřmi sty slovy; říká jen to, co slyšel nebo četl. O samostatném myšlení u něho nelze ovšem mluvit.
„... zdají se být jeden jako druhý, stejně snaživí, stejně schopní – a stejně bezvýrazní. Jedním slovem: splňují jistý ideál moderní civilizace, totiž Průměr.“
(Žiadna utópia. Panečku, veď ja také mloky dokonca poznám.)
„Vy jste tak sladcí...“
... jejich epochální čin je v tom, že je jich tak mnoho.
Je hodno pozoru, že si jejich neologizmy, jejich výslovnost i gramatickou primitivnost počala rychle osvojovat jednak lidská spodina v přístavech, jednak takzvaná nejlepší společnost; odtud se ten způsob vyjadřování šířil do novin a záhy zobecněl.
... revoluční proletariát celého světa vám podává ruku... Poslední bitva už nastává!
Ještě nikdy nebyl svět tak blízek trvalému míru a pokojnému sice, ale slavnému rozkvětu jako právě nyní.
(A sakra...)
Typické příznaky konce. Morální agonie.
... nic jiného už zhasínající lidstvo vykonat nemůže než urychlit svůj konec.
... lidi proti lidem, to se, člověče, nedá zastavit.
(Nemám slov. Vizionárske a detailne prepracované dielo, úžasné, päť hviezd nestačí. Pri čítaní mi pozvoľna mrzol úsmev na perách. Máme to tu čierne na bielom, viac nám netreba.)
P.S. Vymením perlu za najf.
Po skončení knihy jsem se pousmál. Hořkostí. Jak moc jsme se tomuto Mločímu věku přiblížili. Ačkoliv už hrozbou není Německo, tak si stále myslíme, že jsme pány naší zeměkoule a můžeme si s ní zacházet jak chceme. Kvůli penězům i podporujeme i náš vlastní zánik. Lidé v knize učili mloky jak se stát civilizovanými, škoda je, že jim lidé předali i zbraně a válku. Srovnejte ty klidné a mírné tapa-boys kapitána Van Tocha s mloky, kteří zničili a podryli pětinu souše. Tu proměnu s nimi udělali lidé.
Kritika označila toto dílo za utopistické a Karel Čapek se tomu velice bránil. A je jasné proč. Román přece není žádná fantazie, je o lidech. Je varováním před válkou, a velice výrazným. Hodnotit proto Válku s mloky jako utopii je spíš její nepochopení. Tak to vyjádřil sám autor.
Navíc je román perfektně čtivě napsaný.
Román se četl velmi dobře. Sled událostí je tak uvěřitelný, že jsem se několikrát ocitl v Mločím věku. Přístup lidstva k Mločí otázce je k smíchu a k pláči zároveň.
Na konci knihy je užitečný doslov, který knihu zrekapituluje a navíc čtenáři pomůže některé dějové situace pochopit.
Jak je možné, že jsem Válku s mloky nečetla už dávno?! Páni, tak tohle mě opravdu dostalo. Citovala bych úryvek, který mě nadchnul nejvíc, ale...celé dílo je jeden takový citát. DOPORUČUJI všem.
KONEČNĚ jsem to dočetla. Karel Čapek je výborný spisovatel... bohužel je jeho tvorba na mě až moc sci-fi a prostě mě to nebaví.
Nádherná satira poukazující na nacistické Německo, ze začátku jsem se nad knihou i usmívala, ale na posledních stranách mi šel doslova mráz po zádech. Prostě perfektní kniha, která právem patří k tomu nejlepšímu co česká literatura nabízí.
První částí knihy jsem byl opravdu nadšen. Je mnohem víc dějová a navíc opravdu vtipná. Každá kapitola by mohla fungovat jako samostatná povídka (ano, stylem mi to připomínalo Povídky z jedné a druhé kapsy), bez celé té velké pointy. Geniální byla čecho-angličtina kapitána Van Tocha i pasáž s hollywoodskou herečkou. Hlavně druhá, ale i třetí část se zaměřuje více na celek a sestává z popisu událostí po celosvětovém rozšíření mloků. Naštěstí to není tak nezáživné, díky Čapkově nadhledu a umu kombinovat různé styly vyprávění. V kontrastu s vtipnější a dle mého názoru konzistentnější první třetinou ale zbytek knihy mírně pokulhává. Osvěžující jsou pasáže s panem Povondrou (zvlášť ta poslední, kdy se z Vltavy vynořil mlok) a "dialog" mezi autorem a pisatelem.
Válka s mloky aneb jak vrátný Povondra v touze po diškereci zapříčinil zkázu lidské civilizace. :-)
Satirický či sarkastický styl obvykle nevyhledávám, ale Čapkova kniha se mi docela líbila i pro svůj přesah do roviny fantasie a utopie spolu s určitým morálním poselstvím. Čapek si umí skvěle hrát se slovy a umí trefně ukazovat na různé neduhy lidské společnosti. V románu najdeme plno vtipných narážek na skutečné historické postavy nebo události, stejně jako vylíčení mentalit a zvyků různých národů.
Konec je otevřený, a tak si každý může sám domyslet dopady oné lidské honby za byznysem a osobním prospěchem.
Čapkův satiricko-pohádkový styl moc nemusím, takže knihu nehodnotím příliš vysoko, ale uznávám, že právem patří do zlatého fondu české literatury. 70%
Četla jsem ji tak sedm let zpátky, ale dnes jsem si ji poslechla jako nahrávku. Je to prostě bomba. Čapek tyhle antiutopie umí skvěle, díky tomu, že je to převážně psáno formou novinových výstřižků a vědeckých pojednání, je to reálné, děsivě uvěřitelné a univerzální. V podstatě bez hlavního hrdiny a detailnějšího děje, ale možná právě proto je to tak dokonalé čtení.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Celá knížka je naprosto úžasná, ale díky jedné větě na konci je pro mě geniální. Ta věta pro mě tuto knihu posunula daleko dál.
Krásně to napsal pan Čapek, ... a pro dnešní dobu (v době úvah o nových formách identit vymykajících se současným kategoriím, kdy už pomalu nejde oddělit živé a neživé, přírodní a kulturní, mužské a ženské, černé a bílé ...) možná čím dál víc platí, že je třeba hovořit o absurditě a paradoxech ve vztahu člověka k člověku a k přírodě ...
Často podléháme iluzi, že jsme pány a vládci nad všemi zvířaty a nad celou naší zemí a málo si uvědomujeme, že svět sdílíme společně, nejen s těmi, kdo tu žijí s námi, ale také s minulými a budoucími generacemi (lidí, zvířat, rostlin,...), zapomínáme, že bychom neměli „plánovat“ svět jen pro současnou a několik málo budoucích generací – svět je něco, co tu JE ... a je mimo nás (my jsme v něm jen na omezenou dobu). Přestože jsme se jaksi ustanovili hospodáři, či správci tohoto světa, ale nejsme hospodáři dobrými, nedokážeme rozeznat, kdy dát přednost před našimi zájmy zájmům jiným ... říkáme si, že jsme výš než třeba právě mloci, nebo jiné zvířecí druhy, ale mohli bychom žít ve světě bez nich? (bez květin, ... prostě bez přírody, tak jak ji známe?) – pokud tohle brzo nepochopíme a nedokážeme změnit své přístupy, svět takový, jak ho známe skončí s námi, ... ovšem ne přičiněním mloka, ale nás, lidí ...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura rozhlasové zpracování mloci filozofická beletrie
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Kniha Válka s Mloky je v
| Právě čtených | 105x |
| Přečtených | 6 773x |
| Čtenářské výzvě | 666x |
| Doporučených | 374x |
| Knihotéce | 1 443x |
| Chystám se číst | 776x |
| Chci si koupit | 103x |
| dalších seznamech | 40x |
Já si nemohu pomoci, ale zřejmě jsem si více oblíbila autorovy knihy, kde je více onoho charakteristického patosu. Ve zkratce bych řekla, že jediná zajímavá část je ta poslední, zvláště pak dvě kapitoly před koncem. Ostatní mi přišlo šíleně zdlouhavé. Možná, kdyby se příběh odehrával na menším prostoru, stalo by se mločí story záživnějším. Čím déle ale nad knihou uvažuji, tím více se mi líbí. Jestli je důležité, aby ve vás kniha něco zanechala, tak tady se to povedlo, protože nad tímto už dost dlouho uvažuji.