Valis
Philip K. Dick
Jeden z nejkontroverznějších románů Philipa K. Dicka, na jednu stranu zatracovaný, na druhou stranu obdivovaný příběh o náboženské sektě, která nalezne svého Mesiáše. Co se stane, když jistá náboženská sekta tak dlouho hledá Mesiáše, až ho nalezne ve dvouletém dítěti jménem Sofie, která jim potvrdí, že celá zemská civilizace je odpradávna řízena inteligencí z vesmíru? Nastane konec světa? Román Valis je možné považovat za sci-fi, ale především je to zamyšlení nad věčným fenoménem – lidským hledáním boha.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2006 , Argo
Originální název:
Valis , 1981
více info...
Přidat komentář
Podobně jako Deus Irae i Valis chce svůj čas a náladu na to aby čtenáři "sedl". Opět jde o relativně jednoduchý příběh vyplněný celou řadou filosofických a historických úvah. Do hry navíc vstupuje prolínání více "realit" čili paralelní světy. Opět se tu objevuje postava F.F.Fremonta, jako symbol zla a současně fašistické totality. Tento prvek je s ohledem na vývoj západního světa obzvláště aktuální a v některých momentech až prorocký. Podobně jako zmínky o AI.
Pokud se vám líbil zmíněný Bůh zla a podobně jako mě vás kdysi oslovil i Eco svým Foucaultovým kyvadlem, je to téměř povinná četba a záruka spokojenosti.
Tento svět je šílený, my jsme šílení. A tak neustále hledáme, máme pocit, že nacházíme, a opět ztrácíme. Neustálý souboj zdánlivého racionalismu, nutně ústícího v nihilismus, a zdánlivě bláznivé intuice, která do toho všeho vnáší naději a smysl. Je to neustálý tanec jinu a jangu, tmy a světla, beznaděje a radosti. A o tom tato kniha je. Je to archetypální příběh, který všichni v nějaké formě žijeme, příběh o hledání s otevřeným koncem. Skvělé, nádherné a děsivé zároveň. Paradoxní jako příběh mrtvého Spasitele či univerzální Lásky a přejetého kocoura.
Famózní.
Je pravda, že jako seznámení s Dickem bych asi příliš nedoporučoval, ale na druhou stranu jsou zde klasická Dickova témata "tekuté reality" a (ne)normálnosti. Okořeněné špetkou svérázného humoru. Vzhledem k častým odkazům na gnostiky a Junga neuškodí, když člověk o těchto tématech něco ví, ale úplně nutné to není.
Když se navíc, náhodou, povede, že čtete souběžně s Ickovým Životem v přeludu, neubráníte se hlubšímu zamyšlení nad tím, jak to vlastně s tou naší realitou je.
Za mě možná ještě lepší než Temný obraz, který jsem zatím bral jako Top.
O čem to vlastně všechno je a vystihnout VALIS v jediné větě.Vskutku husarský kousek.
.......................................................................................................................................................
O šílenství a halucinacích.Jen ti šílení poznají co je realita.Což si takhle něco šlehnout.Hle svět zase má o nějaký ten rozměr navíc.
Že nás šálí náš zrak.Kdepak.Hlavní computer mozek.Ano ten.Ten kterému dáte facku a jako jediný v těle ji neucítí.Ten který musí být vždy napřed než něco vůbec uděláte.Ten co reaguje necelou půl Fteřinu a pak teprve šlápnete na brzdu když vám vběhne do cesty ježek.V tomhle případě není důležité jestli si nese na svých bodlinách hruštičky a nebo jablíčka.
Neustále zpracovává informace.Neodpočívá ani v noci.Vše je informace a ted jak s ní naloží ?
Samotný prostor je informace.Jsme omezení.Druh s nejsložitějším zařízením ve vesmíru ve své hlavě.Přesto víme že nic nevíme.Jsme jediní.Může nás uspokojovat leda to...aspon si to myslíme.
Pak je tu spousta info o prorocích vyvolených atd.Jeden toho asi neznáte nějakej Jéžíš prý mesiáš.Takže opět víme-nevíme.
Zkrátka takovej mix existencionálního mišmaše teologických vizí s transgalaktických dálav prodchnutým s trochou toho správnýho vyšinutí.Ne.Ne opravdu každý nemůže být Napoleon.I když...
Co vypadá jako pravděpodobné tak se a si tak zrovna nestalo.Na druhou stranu to co vypadá jako že se vskutku opravdu nestalo.Ba co se nepravděpodobně stát nemělo.
Dikouš tenkrát zahlíd před lety něco růžovýho a proto vůbec vznikla volná série VALIS.
Nejenom že je to vo něm a z něho.On v tom existuje.
.........................................................................................................................
Jak jsem předestřel na začátku.Tohle se fakt nedá nacpat do jedný věty.A stejně jste asi celou dobu kapánek mimozně vykolejený.
Takže nezbývá než si to přečíst raději sami.
Zapřísáhlí Dikovci necht si přihodí hvězd kolik chtějí.Oni jsou stejně jen ty pravé na nebi.Nebo si to aspon samosebou myslíme že tam opravdu jsou.
Skvělá kniha. Tak trochu mi připomněla vášnivé diskuze v mládí na téma smyslu a nesmyslu lidské existence, víry v boha a vůbec. Diskuze o původu všeho dění, zla či dobra, víře či nevíře, normálnosti a nenormálnosti. O hranicích, které lze a nelze překračovat. O otázkách, které nás setrvale obklopují a sem tam zaútočí na mysl snad každého.
Tehdejší debaty končily obvykle prázdnými láhvemi a ranní kocovinou.
Nemá smysl se rozepisovat o samotné knize, pokud jste si podobné otázky někdy kladli, je to kniha pro vás. Pokud ne, i tak se je možné skvěle pobavit a přitom se hluboce zamyslet.
Pár citací, které mohou nalákat a potěšit:
"Úhelným kamenem Kevinova pytle řečnických triků bylo tvrzení, že vesmír je složený z utrpení a nepřátelství a nakonec člověka dostane. Díval se na něj tak, jako ostatní na nezaplacenou složenku; jednou budete muset zaplatit. Vesmír vás pustí na vodítko, nechá vás chvíli plácat a zase si vás přitáhne za krk."
"Je to smutné zjištění.
1) Všichni, kdo s vámi souhlasí, jsou blázni.
2) Ti, kdo s vámi nesouhlasí, mají moc."
"Žádný člověk nemá nekonečnou sílu.
Každý tvor, který běhá, létá, hopsá nebo leze, má svoji definitivní Nemesis, které se nevyhne, která ho nakonec dostane."
Mrtvého kocoura vynechávám, nechci prozradit pointu knihy.
Chtěl-li bych někoho, kdo nezná Philipa, odradit od čtení jeho knih, strčil bych mu do ruky Valis. Valis je hodně nevšední literární zážitek na hraně mezi autobiografií a náboženskou sci-fi. Četl jsem po dočtení i nějaké studie od Dickovi a jeho tvorbě, a je to v současnosti možná jeden z největších oříšků pro literární vědu, jak vůbec k Dickovi přistupovat. Jak ukazuje jeden z citátů níže, je hranice mezi příčetností a šílenstvím velmi kluzká, a u Valise jsem měl chvíli pocit, že byl Dick pomatený blázen, chvíli pocit, že možná byl prorok, ale pak bych se asi s velkou pravděpodobností dopouštěl hereze. Valis je protknut gnosticismem, ale zároveň ho lze číst jako příběh o šílenství. Je to skutečný oříšek, jehož rozlousknutí není vůbec jednoduché. Samotnému se mi nechce pročítat 8000 stran Dickovy exegeze, kde myšlenky nakousnuté ve Valisu i v jiných svých knihách rozváděl. Jsou to zápisky šílence? To opravdu nevím, velká část v pasáží ukazuje, že Dick si byl vědom svého šílenství. Je si blázen vědom toho, že blázní? Dick po svém zážitku "2-3-74", byl asi už někdo trochu jiný, každopádně ona ontologická nestabilita, podvrácené světy a falešní bohové byli Dickovým tématem vždy. Valis lze chápat různě, ale nelze se vyhnout tvrzení, že je jakýmsi vyznáním Dicka k tomu, co se mu stalo v březnu 1974. Přes všechny nejasnosti a i přesto, že po dočtení vlastně spoustu věcí nechápu, musím říci, že Dick umí psát, měl talent jako hrom, přesto však myslím, že Valis by neměla být pro případné zájemce první Dickovinou, protože přece jenom je dosti náročný i pro ostřílené veterány Dickových próz.
Níže uvádím citáty, které mě při čtení nejvíce zaujaly:
"Hranice mezi příčetností a šílenstvím je tenčí než žiletka, ostřejší než psí tesák, a kličkuje rychleji než zajíc. Je nezachytitelná jako přelud. A snad ani neexistuje, snad je přelud." (s. 55)
"Lidé vědí sami od sebe, jak najít smrtonosná slova, ale na ta hojivá musíte mít školy." (s. 68)
"Realita je to, co nezmizí, když tomu přestanete věřit." (s. 78)
PS: Nechybí ani Dickův typický cynický/černý humor viz případ Kevinovy kočky jakožto symbolu nesmyslnosti lidského utrpení. Představa mrtvé ztuhlé kočky, kterou Kevin vytáhne před Bohem a drží ji jako pochodeň za ocas, aby mu vrazil do očí pozemské utrpení, je – promiňte – prostě komická.
Ani napodruhé se mi to nečetlo vůbec snadno, musím přiznat že se dost často nechytám. Té schizofrenie, psychedelie a křesťanské, židovské atd. náboženské filozofie je tam tolik, že se v tom místy ztrácím. Takže mi asi nezbývá, než abych to i nadále bral jako jeden z největších Dickových úletů a pustil se do Božské invaze.
Existují autoři, kteří jsou občas víc filozofové než vypravěči příběhů.
Vážně na mě udělalo dojem jak brilantně, ač zdánlivě na úkor děje, si Dick střihnul 3 různé role v jednom příběhu (Horselovera, sám sebe, vypravěče), ve kterém čtenáře provází svým muzeem rozvrácené mysli a poloautobiografické schizofrenie.
Bravo.
Tak takovou psycho knihu jsem snad ještě nečetl. Dick se očividně řídil mou radou, rozpracovat druhou polovinu Rádia Svobodný Albemut. Toho se Dick zhostil na výbornou. Jen to trochu přehnal. Úvahy a rozhovory o chápání náboženské zkušenosti totiž úplně potlačují děj knihy. Když to přeženu, tak ho skoro nemá.
Před čtením Valisu doporučuji zmíněnou úvodní knihu. Ta je vedle této téměř normální prózou. Pokud vás Rádio Svobodný Albemut neoslovilo, tak tohle vážně nečtěte. Zatímco nultý díl je svéráznou dystopií, tak tohle je filozofická úvaha s krátkou návštěvou blázince. Mluví ke mně Bůh a nebo jsem se zbláznil? Nebo jsem si to jen vymyslel? Jenže co jste prožili, nelze tak snadno popřít… Nezbývá než zážitek zpracovat.
Na knize je nejvíc fascinující, že i přes svou šílenost se dá vcelku normálně číst. Napadlo mě říct, že čtení navozuje až psychedelické pocity. Jenže z knihy není cítit, že by byly nějak podložené. Kniha mě totiž přišla vypřemýšlená. Právě ta autentičnost a opravdovost, kterou psychedelické zážitky poskytují, zde skoro chybí. Nepůsobilo to na mě jako zkušenostní, ale rozumové. Stav, kdy dojde k záměně filozofie a poznání. Hlavně z tohoto důvodu dávám pouze 3 hvězdičky. Jinak je zážitek ze čtení mimořádný.
Přiznám se, že jsem knihu nedal. Dlouho se zajímám o náboženství, ale úplně mi uniklo co tím jako autor chtěl říct. Málo toho vím o gnózi a křesťanské filozofii prvních století. Ale obávám se, že kdybych to znal, ani tak by to nepomohlo.
Námět nade vší pochybnost originální. Nevím jak to říct, ale snad je to srozumitelné: normálním čtenářům vůbec nedoporučuji. Komu přišlo Rádio Svobodný Albemut slabé, tady toho dostane měrou vrchovatou. Jen doporučuji mezi čtením udělat větší pauzu. Přece jen se zde pár motivů opakuje. 75%
bože ty vidíš že som sa snažil, ale vždy zhruba po 10 riadkoch sa mi rozostril zrak a ja som si uvedomil že sa prepadám do sna. Na toto musím ešte dozrieť, možno tak o 300 rokov...
Valis je úžasná kniha, svým poselstvím velmi podobná Temnému obrazu, nicméně ve své teologicky-filozofické rovině v mnoha oddílech velmi, velmi těžko stravitelná. Přiznám se, že pět hvězd nemůžu dát především proto, že jsem ani zdaleka neporozuměl všem těmto aspektům, kterými Dick záměrně zmateně a přehnaně vysvětluje myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Ovšem jen takhle lehké to není, tahle kniha se nedá popsat, musí se přečíst. Chladně znepokojivé, hřejivě dojemné.
Valis se nečte snadno, stejně jako většina Dickových knih. Velice silná autobiografická linie (hlavní postava je sám Dick, jeho druhé já má německou verzi jeho jména, stejné zážitky jako spisovatel) jistě podpořená nejen LSD, ale možná i samotným setkáním s růžovým božským laserem... Není to tak chaotické (ani geniální) jako UBIK, ale je to pohled do mysli člověka procházejícím životním zlomem a hledáním... čeho? Vlastně úplně všeho. První polovina knihy pro mě byla spíše autobiografický sumář různých zážitků a hledání smyslu v mnoha citacích z "knihy Dickovy". Musím říct, že jsem se přemáhal, abych ve čtení pokračoval. V druhé části se však děj výrazně mění. Postavy se setkávájí s filmem Valis, který výrazně prohlubuje metafory a některé chaoticky nastřelené a citované momenty ze života. Postupně se pak s Dickem samotným dostaneme do hlubin skutečného příběhu, který hlavně v závěru knihy krásně vychází napovrch ve své otevřenosti. A právě zde Dick sbírá nejvíce bodů, protože s každou další stranou blíže a blíže k závěru je jeho pohled na náboženství a vyvolenost čitelnější a lépe uchopený (chvílemi si texty hrají na filozofickou esej, jindy jsou příjemně logické). Tohle dílo, i když hůře čitelné minimálně v první části má rozhodně co říct a Dickův pohled na Boha a náboženství ve světě je ideální k menšímu zamyšlení...
Tahle knížka to má těžké. Je totiž fakt náročná; vřele doporučuji si před samotným začátkem projít chronologicky seřazené zápisky na konci knihy. Pokud je jen tak nepřelétnete, dost vám pomohou utvořit si obrázek o čem že bude řeč. Odměnou za přečtení knihy vám pak bude, alespoň dle mne, velmi názorný vhled do mentality raného křesťana a jeho vnímání světa jako krajiny nebes se kterou se peklo neustále aktivně prolíná a soupeří s nimi o hmotnou podobu, s jakou se nám bude svět jevit. A i když nemůžu říct, že bych vše pochopil, Valis pro mě stále zůstává nejlepším, hluboce lidským brnkáním na to, co považujeme za realitu. Od Dicka mám asi stejně pořád nejradši temný obraz, ale tenhle kousek zkrátka musím řadit před něj; hlodá ve mně dodnes. A nepouští. Něco něco se mu tam zkrátka povedlo vložit a ať je to, co je to, je to tam! Budu číst znovu. Čistých pět *****
Strhující příběh plný zvratů, hlubokých myšlenek a dojemných momentů.
Přesně tohle Valis ani náznakem nepředvádí.
Valis není pro každého. Více než polovina knížky je opravdu těžce stravitelná paranoidní konstrukce člověka s neschopností rozlišovat mezi realitou světa ve kterém žije většina z nás a světa za hranicemi snů a představ. Až hodně za polovinou dílka pochopíte co se vlastně děje a hlavně proč. No, tedy možná.
Myšlenku předhozenou ve Valisu Dick rozvede do smysluplného a výtečně napsaného příběhu v románu Rádio svobodný Albemuth.
Valis je totální pitva náboženství a Boha samotného. Jen v něm nehledejte jakékoliv vysvětlení či moudro. O tom knížka není.
Je to geneze narušeného mozku od prvotního impulsu po neskutečně sofistikované konstrukce, které nemají s realitou nic společného.
V hlavě mě z Valisu zůstane samozřejmě kocourova smrt, která veškerému filozofování mezi protagonisty nasazuje korunu :)
Dost těžké čtení, ale jakmile se do toho člověk dostane a přestane číst každé slovo dvakrát, začne si to užívat. Těžko se popisují dojmy z této knížky, je to jako na horské dráze, jednou jste nahoře a jednou zase dole. Velké plus je, že při čtení životních osudů postav, si najednou připadáte úplně normální. :D Problém je, když se s nimi ztotožníte... hodně štěstí!
Tak musím přiznat,že jsem v pasážích psaných tučným písmem plaval,není to jednoduché čtení,ale... Ale hlavně to matoucí plavání si v Dickovy,vždy užívám. Někdy se až topím a to je na tom pro mě geniální:-) Ano některým kapitolám,bez debat plnej počet hvězd,ono je to vlastně hlavně o autorovy samém a to navíc knize přidává na vyjimečnosti. Co je buh ? Je něco,někdo víc ? Třeba...obyčejná víra v lidi.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách? |
| 2007 |  Muž z vysokého zámku |
| 2005 | Temný obraz |
| 2006 | Planeta, která neexistovala (I) |
| 2002 | Minority Report a jiné povídky |
Kniha Valis je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 155x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 94x |
| Chystám se číst | 58x |
| Chci si koupit | 8x |
Velmi zvláštní dílo P.K.D., které se nečetl vůbec jednoduše, a ve které se lehce ztratíte. Už jsem od tohoto spisovatele četl 5 knih a tato byla nejméně snesitelná. Teologické teorie hledání mesiáše nám asi trošičku zavaří mozek. No uvidím zda zkusím Božskou invazi.
Hodnotím 55 %